Okoslav přečtené 291

Bolest: Zima komisaře Ricciardiho 2016, Maurizio de Giovanni

Místo pro každého: Léto komisaře Ricciardiho 2018, Maurizio de Giovanni

Hodně atmosférické, místy vtipné, jindy na hraně hororu. Itálie, rok 1931. Detektiv Ricciardo není jako ostatní - vidí totiž, co ostatní ne: duše mrtvých, zachycených ve svých posledních okamžicích. Zatímco v životě to z něj udělalo nenapravitelného, melancholického samotáře, v práci se mu to hodí. Je totiž vyšetřovatel vražd. Jeho nejnovější případ ho zavede mezi společenskou smetánku, což, jak se zdá, začíná křížit cestu i sílící fašistické straně. Moc příjemná detektivka, která s momentálně populárními severskými krimi nemá společného skoro nic (což si přeberte, jak chcete :-) ). Na pomezí čtyř a pěti hvězd.... celý text

Návrat čarodějného krále 2016, Chad Corrie

Takhle si představuju fantasy peklo. Špatně je téměř všechno: postavy, děj, popis světa i styl, překlad a pravopis (na druhou stranu můžete při čtení potrénovat korektury, takže to vlastně považujte za plusový bod). Hezká obálka.... celý text

Sektor osm 2018, Michael Atamanov

Víte, jak lidi píšou, že Sektor osm je takový trochu lepší Ready Player One? Tak je to blbost, protože tyhle knížky spolu maj společný maximálně to, že se hlavní hrdina pohybuje v počítačové hře. Tady ale podobnosti končí. Sektor osm je fajn čtení. Klasické LitRPG to ale není. To, že se hlavní hrdina pohybuje uvnitř hry, nepoznáte - tedy kromě neustálých hlášek o změně globálního postavení nebo vztahu s jinými postavami, což, co si budem, taky člověka nebaví úplně pořád. Jiné herní atributy naprosto chybí, až uvažuju, nejen jestli autor někdy hrál MMORPG, ale i jestli někdy hrál jakoukoliv onlajnovku vůbec :-) Hráčské postavy, NPC i celý běh světa jsou tak neherní, až si to můžu vysvětlit jen tím, že autor do dalších dílů ještě chystá veeeelký twist. Doufám.... celý text

John na konci umře 2013, David Wong

Jako když King potká Lovecrafta. A nebo Correiovy Lovce monter, jen mnohem zábavněji a taky bez blbé politické agitky. Příběh přitom začíná jako čistokrevné béčko: u sójové omáčky, která otvírá dveře do jiné dimenze, kde, samozřejmě, nežije nic příjemného. A tohle "nic příjemného" z cizí dimenze se právě snaží ovládnout náš svět: prostřednictvím stínů, klonů, co jsou k nerozeznání od vašeho souseda, mluvících psů nebo příšer stvořených z klobás a salámů (fakt!). Jedna z nejzábavnějších věcí za dlouhou dobu, ke které mám asi jen jednu výtku: až příliš je znát, že kniha John na konci umře původně vznikla jako série příběhů určených pro internetové publikum, a ne primárně jako ucelená kniha. John na konci umře tak místy mění tempo (a někdy dokonce i žánr), ale to je jen malá vada na kráse jinak skvělé a zábavné knihy.... celý text

Neslyšno 2016, Richelle Mead

Richelle Mead poprvé jako autorka vstoupila na pole čistokrevné fantasy. A vlastně to není úplně blbé. Příběh je velmi jednoduchý: ve vesnici odříznuté od světa žije podivná komunita. Lidé se tu už po generace rodí bez sluchu a své životy prožívají v rigidních mantinelech písemně tradovaných pravidel - závislí na stále se ztenčujících dodávkách jídla, zasílaných z milosti tajemného Správce lana. Pak se ale, téměř zároveň, stanou dvě věci. Hrozí, že vesničané začnou umírat hlady... a jednu z místních dívek z neklidného snu probudí podivný zážitek: první zvuk, který kdy v životě zaslechla. Příběh je velmi jednoduchý (zapomeňte na nečekané zvraty a zásadní odhalení) a na inspiraci čínskou mytologií, o které jste se dočetli na obálce, rovnou zapomeňte. Se skutečnou Čínou má kniha společného zhruba tolik jako bistro, ze kterého si objednávám večeři, takže si ušetřete zklamání předem. Popis světa a tíživé atmosféry, v níž vesničané (po desetiletí? po staletí?) žijí, by si také zasloužil pár stran navíc, autorka si s jeho rozměry i pravidly pohrává, jak zrovna potřebuje, a celku to nesvědčí. Každopádně vcelku zasloužené tři hvězdy.... celý text

Tulák 2016, Peter Newman

Nejdřív nevíte, co se děje, pak se utěšujete tím, že "jo, už chápu, to byla celý jen expozice, takže teď se může začít něco dít"... a najednou je konec. Chápete správně: děj rozhodně není nejsilnější stránkou Tuláka. Hrdina jde někam, dějou se mu věci a nakonec tam (ne)dojde. Ok. Proč tedy čtyři hvězdičky, ptáte se? Odpověď je jednoduchá: svět. Ten spojuje to nejlepší z hardcore postapo sci-fi na straně jedné (autor nešetří nejrůznějšími mutacemi, tělními modifikacemi a technologickými vymoženostmi) a epické fantasy na straně druhé (rytíři, archetypální příběh, ale i samotné stvůry). Svět, který chvílemi připomíná Mad Maxe, jindy zase vzdáleně Malazskou knihu padlých, je technologicky vyspělým světem budoucnosti. Tedy byl, než se slunce rozpadlo na dvě půlky a z ohromné trhliny v zemi začala proudit monstra... a změnila lidstvo, jak ho známe, jednou pro vždy.... celý text

Město zázraků 2018, Robert Jackson Bennett

Představte si kombinaci Malazské knihy padlých a Chiny Miévilla, přidejte trochu detektivky a okořeňte industrializací střihnutou steampunkem – a dostanete jeden z nejoriginálnějších literárních koktejlů, které jste v životě ochutnali. Město zázraků, třetí a závěrečný díl Božských měst, je přesně takovým vyvrcholením celé série, jaké si jen čtenáři mohli vysnít. Kromě Malazu dává vzpomenout tu na legendární Baldur’s Gate (fandové pochopí), tu na new weird, jindy zas na televizní seriál Hrdinové. A napříč tím vším se jako tenká linka vine ten nejhlubší smutek. Bennett totiž znovu dokazuje, že toho umí mnohem víc než „jen“ fungující svět a uvěřitelné postavy. A tak zatímco si v první díle umně pohrál se čtenářskou imaginací a ve druhém dokázal svůj cit pro akci, v tom třetím brnká na nejukrytější struny lidské duše. Tohle je zkrátka nejzaslouženějších pět hvězd za dlouhou dobu.... celý text

Rubínový kruh 2015, Richelle Mead

Poslední díl by měl být velký. To tenhle není. Zato se v něm sbíhají snad všechny dějové linky z předchozích pěti dílů, včetně těch, na které už jste nejspíš dávno zapomněli. Obzvlášť velkou radost budou mít fandové Dimitrije a Rose a Vampýrské akademie všeobecně.... celý text

Pokrevní pouta 2011, Richelle Mead

Kniha, ve které je bohužel hodně věcí špatně. V tomhle spin-offu Vampýrské akademie (která už sama o sobě nebyla žádné velké umění) hraje hlavní roli alchymistka Sydney. Ano, ta Sydney, nad kterou jsme si už ve Vampýrské akademii svorně říkaly "wtf" a která jako vypravěčka nemá ani charisma, ani vtip na to, aby utáhla vlastní sérii. A první díl Pokrevních pout to dokazuje. Sydney nudí, vedlejší postavy nudí taky a jediný, kdo čtenáře aspoň trochu zajímá, je Adrian Ivaškov, který bavil už ve VA. Děj je předvídatelný (zhruba po 50 stránkách je vám jasné nejen to, jaký zásadní "twist" se chystá, ale i jak se budou vyvíjet vztahy mezi postavami a kdo bude nakonec největší padouch), což je u detektivně laděného příběhu trochu blbý. Prostředí střední školy, kde se Pokrevní pouta odehrávají, celkovému dojmu taky neprospívá: teda pokud se nevyžíváte ve čtení o tom, kdo má zrovna bad hair day a jak se hlavní hrdince daří v chemii. Mimořádně špatný je i jazyk, který autorka používá. Což je vlastně docela překvapující, jelikož Richelle Mead už několikrát ukázala, že psát umí (viz zatím nedokončený Věk X). Nebudu to protahovat: pokud fandítě dobrému ději zajímavým postavám, nečtěte to. A jestli to přece jen budete číst, nebrečte, sami jste si to zavinili (stejně jako já, protože teď, ať už je to jakýkoliv, musím dočíst všech pět zbylých dílů, protože kvůli každé nedočtené sérii umře jedno koťátko :-/).... celý text

Zlatá lilie 2012, Richelle Mead

Indigové kouzlo 2013, Richelle Mead

Já vím, já vím. Od knížky, co má takovouhle obálku, prostě nemůžete mít žádný velký očekávání. Jenže já jsem děsnej optimista, a když se to tváří jako fantasy akční jízda, očekávám fantasy akční jízdu. Blbý je, že ve skutečnosti jde - zase - mnohem víc o román pro patnáctiletý holky. Což je fajn. Teda v případě, že jste patnáctiletá holka. Pokud ne, asi vás bude trápit nelogický děj, nepochopitelné chování postav a taky to, že příběh slouží jen jako kulisa k milostným patáliím hlavní hrdinky. Takže zavírám oči, představuju si, že mi je patnáct, a dávám tři hvězdičky. Hlavně za snahu. A taky protože jsem ráda, že dneska mají mladé holky co číst.... celý text

Ohnivé srdce 2014, Richelle Mead

Nebýt předchozích dílů a posledních cca 50 stran, myslela bych, že čtu psychologické drama o jedné dysfunkční rodině a jednom maniodepresivním alkoholikovi. A taky drama, ve kterém se hodně mluví o “telefonech lásky”, “světlu mého života” a strhávání oblečení. Proč ne, chápu, že cílovka to ocení.... celý text

Stříbrné stíny 2014, Richelle Mead

Zřejmě nejlepší díl z celé série. Jakmile autorka oba hlavní hrdiny rozdělila, mohli jsme se všichni (a autorka především) začít konečně soustředit na příběh, což je v kontextu Pokrevních linií docela novinka. Konečně se ale díky tomu ukazuje, co víme z jiných jejích sérií, a totiž že Mead psát umí (pokud zrovna neřeší romantické patálie svých teenage hrdinek). Příběh jako takový připomíná mix Přeletu nad kukaččím hnízdem, Prison breaku a Bonnie a Clydea. Postava Sydney konečně jako hlavní hrdinka začíná dávat smysl a zajímavou dějovou linii má i Adrian. Ve shrnutí: ale jo, fajn to bylo :-)... celý text

Ostrov Lhářů 2015, E. Lockhart (p)

Pro ty, co Ostrov Lhářů nečetli: napravte to, protože jde o fakt vydařenou kombinaci tajemství, podivností a literárního stylu. A pro ty, co Ostrov Lhářů četli: já to věděla (a vy víte, co mám na mysli)! :-)... celý text

Na odvrácené straně 2018, Anthony O'Neill

To nejlepší z detektivů staré školy, Tarantina a komiksové poetiky v jednom 400stránkovém balení. Konec je sice silně předvídatelný, ale to u tohohle žánru snad ani jinak nejde. Btw, těšte se na androida. Je boží.... celý text

Kostičas 2014, Samantha Shannon

V rámci YA rozhodně výrazně nadprůměrné. Navzdory shodným atributům s jinými zástupci žánru (výjimečně nadaná hlavní hrdinka, předvídatelná milostná linka - btw prorokuju i milostný trojúhelník) nejde o “obyčejnou další young adult”. Kniha má děj, který dává smysl, což nebývá úplně samozřejmé, systém “magie” (resp. ona to není magie, ale chápeme se) je propracovaný, a co oceňuju nejvíc, romantická linka děj pouze doplňuje, tj. děj se kolem ní netočí. Uf :-) Velmi příjemný prolog do příběhu, který může být velký. Tak snad fakt bude :-)... celý text

Vidořád 2015, Samantha Shannon

Po nadějném prvním díle přišlo Stmívání pro emancipované holky. Pokud jde o uvěřitelnost světa a logiku děje, už v prvním díle to na některých místech dost skřípalo. Ale, popravdě, vlastně to ani nevadilo. Koncept jasnovidectví i autorčin jazyk byly natolik zábavné, že jsem byla schopná ledacos odpustit. Ve druhém díle už to ale nestačí. Zaprvé: svět Vidořádu nedává smysl. Proč svět roku 2059 vypadá, jako by vypadl z Dickensova románu? Proč vidoucí, kteří v Londýně očividně šíleně trpí, ani náznakem neuvažují o emigraci do (sporadicky zmiňovaného) svobodného světa? A proč amaurotici fungují jako obyčejný kompars, přestože se diktatura Scionu očividně negativně dotýká jich samých? Stejně jako svět, moc smyslu nedává ani děj. Veškeré zásadní posuny v příběhu má na svědomí hrdinčina nepodložená představa o tom, že "hm, neozývá se mi, asi ho někdo unesl, a určitě ho unesl támhleten padouch" - která se vždy ukáže jako správná. Jo, protože přesně tak to dává smysl. V prvním díle jsem se radovala nad tím, že se konečně objevila young adult fantasy, která není prvoplánovou kopií Stmívání. A vrátilo se mi to jak bumerang :-) Vidořád má totiž se Stmíváním kupodivu docela dost společných rysů: jen místo krve se tu vysává aura a zatím se neodhalil ani jeden vlkodlak. Pozitiva: navzdory všemu je to zábavné čtení. Jazyk je jednoduchý, autorka se nebojí zabíjet důležité postavy a nakonec se přistihnete u toho, jak si říkáte... "vlastně proč ne".... celý text

A zrodí se píseň 2017, Samantha Shannon

Zpětně se omlouvám Sarah J. Maas, o jejíž sérii Skleněný trůn jsem si svého času myslela (i psala) nehezké věci. Protože v porovnání s třetím dílem Kostičasu je to učiněná literatura. Takhle: na A zrodí se píseň vlastně není nic špatně. Děj se vyvíjí, hrdinka dělá rozhodnutí, občas se daří, občas se nedaří, a protože jsme v young adult sérii, dočkají se i fanynky dlouhých pohledů, temných mužů a nelehkých emočních bouří v hlavě devatenáctileté holky. Potud dobrý. Jenže... i když by autorka očividně moc chtěla psát velký příběh o lidské svobodě, zlém impériu a o tom, jak přirozená je nenávist, výsledek je mnohem banálnější. Bohužel. Velká odhalení musí provádět sami padouši (aby poté hlavní hrdinka, zřejmě jako úplně poslední ze všech, pochopila, že nejsou pouze brutálními, krvelačnými stroji, ale mají vlastní promyšlený plán - jak šokující!), vypjaté situace autorka popisuje stylem, který připomíná středoškolskou slohovku: jazykem i dynamikou. A do toho všeho se hojně "uždibují zázvorové bulky" a "usrkává čaj". Ve skutečnosti je to spíš na dvě hvězdičky, ale jednu přidávám částečně ze setrvačnosti a částečně díky tomu, že dočíst se to dá.... celý text

Propast času 2015, Roman Bureš

Čas se zhroutil. Tam, kudy ještě včera vedla dálnice, se dnes prohánějí kališníci na koních, a na místě někdejší moderní megapole stojí antický římský vojenský tábor. Jak snadné je stát se bohem pravěkých předchůdců dnešních lidí? Mají římské meče a novověké muškety šanci proti modernímu tanku? A podaří se oddanému služebníkovi Třetí říše vytvořit na troskách někdejších světů novou Velkoněmeckou říši? Propast času je pro mě velké, velké překvapení. A to rozhodně v dobrém. Roman Bureš vytvořil zbrusu nový svět, který doslova seskládal ze střípků nejrůznějších historických i budoucích epoch - a vrhl do něj své nic netušící postavy. Pokud vás baví alternativní historie, časové paradoxy, starověký Řím, vojenská technika, dystopické romány nebo třeba "jen" příběhy, v nichž hrají prim ženy, bude vás Propast času bavit. Fakt hodně moc.... celý text