NotJustaReader
přečtené 6
Duna
1988,
Frank Herbert
Kniha má na začátku potenciál odradit spoustu čtenářů (osobně jsem ji začala číst a poté odložila tak čtyřikrát) - nenechte se, stojí to za to! Když se totiž překlenete přes prvních pár, možná i desítek, stran zmatení ze všeho toho world-buildingu, nových slov a postav (POZOR - na konci knížky je 50 stran dodatků a mezi nimi i slovníček pojmů a přehledy postav - nevěděla jsem o tom a začátek čtení byl pro mě krušný :D), dostanete nálož intrikaření, zamyšlení se nad náboženstvími, politickou mocí, která vykořisťuje za účelem zisku, manipulace v rámci velkých společenských měřítek, skvěle popsaných ekologických procesů, které se k těmto světům vážou. Dílo si zkrátka klade zajímavé nadčasové společenské otázky. Jediné, co bych knize vytkla jsou snad slabší charaktery, které občas působí ploše. I hlavní hrdina, Paul, syna vévody, na začátku působí jako klasický vyvolený, většina věcí se mu daří bez většího snažení atd.. Nicméně v průběhu příběhu dostáváme hlubší sondu do myšlení člověka, jež způsobí až nekontrolovatelný džihád v jeho jménu. Když to shrnu - nevadilo mi, že jsem sledovala další knižní postavu svou hloubkou podobnou Harrymu Potterovi, protože ten koncept té postavy jako takové byl mnohem zajímavější, než bych na začátku předpokládala.... celý text
Oceán na konci uličky
2013,
Neil Gaiman
Neila Gaimana buďto miluješ nebo nenávidíš - v takovém případě raději uteč před mojí bačkorou! :D Oceán na konci uličky je další krásná ukázka pro Gaimana typického prolínání se fantazičnosti s realitou. Dění sledujeme očima malého kluka, který si věci, kterým ne úplně rozumí interpretuje, jak mu to nabídne mysl. Je to tajuplné, místy až děsivé a nechutné (viz tahání červa z nohy :D), ale i kouzelné a pohádkové vyprávění. Pokud byste se do Gaimana chtěli pustit, Oceán na konci uličky bych určitě doporučila jako startovní čáru.... celý text
Malý život
2017,
Hanya Yanagihara
Nečtěte, prosím, tuto knihu na základě internetových doporučení, která hlásají, že vás tato kniha rozloží- tak jsem to totiž udělala já a byl jsem zklamaná. Paradoxně se mi první polovina líbila mnohem víc něž ta druhá. Protože byla takovou sondou do společnosti. Pokládala si velmi zajímavé otázky, které je v dnešní době nutné pokládat. Navíc osobně miluji estetiku New Yorku, města mnoha kultur, představy o nové budoucnosti a realitu, která tyto iluze bourá - což je právě na začátku skvěle vykresleno na čtyřech studentech a kamarádech. Později v příběhu mě mrzelo, že jsme dva tyto kamarády jakoby ztratili z dohledu a zaměřili se jen na Juda. Musím však říct, že mě také velmi bavilo pozorovat jeho charakter. Při čtení mi bylo často úzko - autorka má bravurní popisy emočních bouří, které se mu odehrávají v hlavě. Předpokládala jsem, že se příběh bude ubírat do toho pomyslného rohu, odkud není kudy uniknout, ovšem ke konci knihy mě naštvalo, jakým způsobem bylo tohoto dosaženo. Po části nazvané cynicky Šťastná léta totiž přijde zvrat v ději možná až typu deus ex machina. A taky mi přišlo, že se jedné postavě (Džejbímu), tak trošku zohnul charakter a celkově motivace té postavy se na sílu napasovaly někam, kam nepatří - prostě, že udělal něco, co úplně nesedělo... Tohle jsou však problémy, které zde někdo jiný vidět nemusí. I přes to, že na knihu po dočtení pohlížím v celku kriticky. Na pár místech jsem si pobrečela i já, to musím přiznat. (ale bylo mi líto, jak moc zřejmě to celé působilo jako ždímač emocí). Jen bych ještě nakonec chtěla vyzdvihnout práci se slohem - konkrétně jsem si velmi užívala, jak se v průběhu knihy měnily perspektivy a osoby. Na začátku sledujeme dění v er formě, když se dostaneme do Judovy hlavy jsme občasně i v ich formě a v knize jsou i dvě kapitoly z pohledu Harolda, které jsou vedeny v ich formě formou vyprávění a občas promluví i na na nás jako čtenáře, ovšem my jako čtenáři jsme ztotožněni z Willemem - prostě skvělé.... celý text
Máj
2019,
Karel Hynek Mácha
Velebáseň české literatury! (s hodnocením 72 %, oxymoron haha) Pokud nemáte jako já rádi jaro a jste spíš lidé podzimu, vřele doporučuji - depresivní, ponurou náladou je kniha nabitá a jarní krajina není omezená jen a pouze na kvetoucí stromy, řepku a pyl :D. A pokud jste středoškolák, tohle je vaše první poezie a nikdo vám nikdy nedal výklad Máje, přeji vám hodně štěstí, ale taky je to pro vás ideální kniha, pokud rádi trpíte - ale to zvládnete, stojí to za to.... celý text
Cizinec
2005,
Albert Camus
Bravurně napsaná kniha! I když se s autorovou filosofií ateistického existencionalismu, nebo jak ji nazvat (možná přehnaného flegmatismu :D), neztotožňuji, měla jsem při přečtení poslední věty- "Ještě aby se všechno dovršilo, abych si nepřipadal tak sám, mohl jsem si už jen přát hustý dav diváků, který mi přijde na popravu a uvítá mě pokřikem plným nenávisti." -pocit, že skládačka do sebe zapadá, že jsem myšlenky, které se snaží Camus předat, pochopila, přestože např. právě větě zmíněné výše bych bez kontextu nejspíš neporozuměla. Kniha je krátká, je psána svižně a její styl je úderný - na maturitu můžu doporučit.... celý text