Nickky
přečtené 242
Hra o trůny
2011,
George R. R. Martin
Sto lidí, sto chutí. O této knize toho bylo již spoustu řečeno. Většina si ji chválí, považuje ji za jednu z nejlepších ve svém žánru. Najdou se ovšem i tací, které zase až tolik neohromila. Po přečtení patřím do té první (početnější) skupiny. Musím se přiznat, že doteď jsem v žánru fantasy přečetla "jen" Odkaz dračích jezdců. Tato série stála na jakémsi pomyslném žebříčku tohoto žánru. Všude jsem ji vyzvihovala. A to i přesto, že mě některé části nebavily - např. autorovy rozsáhlé popisy. prostě jsem si myslela, že to k tomuto žánru patří. Nemohla jsem se více mýlit. Až po přečtení Hry o trůny jsem pochopila, že v tomto žánru nějaké delší popisy sice být musejí, ale když jsou napsány poutavě, tak to vážně stojí zato. Snad stačí když řeknu: Přečtěte si to. Ať už jste fandy tohoto žánru či nikoliv. ( Odložit knížku můžete vždycky. Ale nezkusit ji - to by byla podle mě chyba). Knize dávám pět hvězdiček. Protože je to něco většího než fantasy. Ukazuje nám, že svět není černobílý a také to, že bychom měli být stateční. Odvahou totiž není projevit se za každou cenu a být co nejvíc slyšet. Pravou odvahou je mít strach a dokázat se mu postavit.... celý text
Zlatá lilie
2012,
Richelle Mead
Jestli jsem snad někdy dřív řekla, že je mi Sydney nesympatická a na Pokrevní pouta se moc netěším, tak to beru zpátky. Myslela jsem si, že nikdo nemůže konkurovat drzé a energické Rose. Sydney je sice jiná než Rose, ale rozhodně mi nepřipadá nudná. Má řadu vlastnosti, které u Rose postrádám. Nemůžu říci, kterou z nich mám raději - obě jsou v něčem jedinečné. Samozřejmě nesmím zapomenout na Adriana. Postupem času si mě stále víc získává. Jeho humor je naprosto jedinečný ( např. když označil Dimitriho jako " agenta nudného boršče" :D). Ke konci mě ještě více utvrdil v tom, že on je pro Sydney tím pravým. Musím uznat, že Richelle Mead je vážně skvělou spisovatelkou a tuhle knížku si nejde neoblíbit. Ať se jedná o jakoukoliv scénu - romatickou, akční či docela všední - tak ji autorka dokáže udělat zajímavou. Těším se na další díl a tomuto dávám bez váhání 5 hězdiček.... celý text
Andělé smrti
2004,
Meg Cabot
Meg Cabotová válí! :D Ale ne - teď vážně: Tato série je opravdu báječná. Skvělá hlavní hrdinka, která nemá nouzi o skvělé hlášky a já se nemohu dočkat toho, až si přečtu další díly.... celý text
Divergence
2012,
Veronica Roth
Upřímně? Když jsem Divergenci začala číst, nechápala jsem, co na ní všichni vidí. Přemýšlela jsem o společnosti, která se v knize objevila. O společnosti, která se nebrání tomu, že jejich děti si zvolí jednu z pěti frakcí a podle jejich zásad se pak chovají. Možná to může být i tím, že hrdinové v této knize jsou odmalička vychováváni, že si musí vybrat jednu frakci, do které chtějí patřit,a tak jim to už přišlo vcelku přirozené. Nebo to třeba bude více objasněno v Rezistenci. Každou chvíli se mi v hlavě objevil obraz společnosti v Hunger Games. Nikdo se nemohl postavit proti tamějšímu vedení, jinak by to totiž krutě odnesl. Ale v Divergenci? Vlastně pořádně nevíme, co by se stalo, kdyby lidé nesouhlasili s tím, že si musejí vybrat jednu frakci. Na druhou stranu: Když pomineme myšlenku - Co by, kdyby - a nebudeme knihu přiliš srovnávat s Hunger Games, dostaneme kvalitní dystopii, která má i velmi zajímavý námět - Strach. Bojování s ním a následné překonání strachu. Pokud si chtete čtení této knihy užít, zkuste přestat myslet na "nelogické trhliny". Třeba to byl autorčin záměr a chtěla ukázat společnost, která se jeví jako dokonalá ( propracovaností jednotlivých frakcí, jejich schopnosti,...) , ale nikdy nemůže fungovat. Proto jsou v knize divergentní jedinci - neexistuje člověk, kterého můžeme " zaškatulkovat" do určité frakce. Co se hodně líbilo, byla řada zajímavých myšlenek: “I have a theory that selflessness and bravery aren't all that different.” nebo “Fear doesn't shut you down; it wakes you up." Za sebe dávám 5. hvězdiček.... celý text