Morbidus přečtené 321

Cesta hrůzy 2001, J. H. Brennan

Přijde mi, jako kdyby u tohohle dílu došlo v sérii k jakémusi restartu. Jak se od prvního dílu (pokud čtenář hraje knihy popořadě) vše postupně stávalo triviálním, tady je tomu konec. A problém se překlopí do úplně opačné roviny - pro hráče se toto dobrodružství změní v pořádný masakr. :-) Především, cokoli jste si nahrabali v minulých dobrodružstvích, je fuč - včetně archetypálního vybavení. Kniha zřejmě počítá s vysokou úmrtností, kdy frustrovaný hráč postupně zjistí, kde najde tu kterou magii, peníze na úplatky a podobně... Abych se něčemu takovému vyhnul, často jsem si „ukládal pozici“ (to dělám běžně, ale tady to před mnohými souboji či hody kostkou je potřeba jak sůl); instantní smrt zde číhá za leckterým hodem kostkami nebo odbočkou, kde číhají potvory (i kdyby Pip měl standartní vybavení) kapánek předimenzované. Na druhou stranu, nesrovnalostí ubylo a naopak přibylo hádanek. Motiv cestování po ostrovech (včetně startu hry) je za mě parádní, ač místy krutý. Určitá odlehčenost a výskyt starých známých potěšil. Ideál se nekoná, ale v rámci série se jedná o zajímavou odbočku.... celý text

Brána zkázy 2000, J. H. Brennan

Tentokrát nejdeme lovit zlé čaroděje ani zlovolné draky; stačí pouze zavřít bránu do jiné dimenze... A právě jiné dimenze jsou prvkem, který se v mnoha dalších dílech Grailquestu objevuje častěji a je jedním z důvodů, proč mi série do jisté míry přirostla k srdci. Merlinova obydlí začínají nabývat na bizarnosti, Poetický ďábel zanechává své dary i jinde než v kryptě a narazíte i na pár starých (ne)známých. Po předchozím díle se objevilo i více map, což na jednu stranu šetří popisy a zvyšuje svobodu hráče; na druhou to trochu zabíjí prvek překvapení. Tentokrát už na cestě k cíli v rozhodujících bodech nenarazíte na instantní smrt; většinou se jí lze vyhnout. I když s mapou po ruce hráč stejně chce prozkoumat vše; brání mu v tom jistá záludnost v podobě potulných příšer... než si uvědomíte, že v tomto dobrodružství jednoduše můžete chodit po chodbě sem tam a "farmit" si zkušenostní body. Hráči předchozích dvou dílů navíc mají nesporné výhody, skrz výbavu i informačně - Pipovi nepřátelé si opět často ani neškrtli. A to i přes snahu pokročilého hráče omezit skrze pravidla pro rychlost, temnotu a další nepříjemnosti. Naopak začínající hráč občas zažije perné chvilky; ačkoli zde lze najít poměrně mocné předměty, zpočátku to bude chtít trochu magie... a taky v této knize konečně doopravdy fungují úplatky. Pogolfitu zdar! :-)... celý text

Dračí sluj 2000, J. H. Brennan

Mnohem lepší, než první díl. Možná proto, že tentokrát se hráč pohybuje na hned několika navazujících lokacích. Nicméně dřívější problémy přetrvaly - velké množství náhodné a instantní smrti. Také odkazy místy nenavazují na správné body (zejména na jednom místě mám pocit zmatení - čtenář se dostane někam dál, ale-). A pokud hráč hrál předchozí díl, opět se mu dostává velkých výhod, které z něj v soubojích činí takřka neporazitelnou mašinu... Nicméně pokud jste předchozí knihu nehráli, je obtížnost soubojů poměrně přiměřená. Navíc v této knize přichází to, proč jsem si tuto sérii kdysi oblíbil - mapy určitého prostředí, kde můžete jít kam chcete, pokud to dává smysl. Navíc se opět setkáme s krajně nervním Merlinem a případně i Poetickým ďáblem. Vše v odlehčeném duchu; pro mě jde i o určitou nostalgii, protože tohle byla první kniha ze série Grailquest, kterou jsem před lety hrál. Průměrný drakobijecký kus, který by zasloužil lepší korekce.... celý text

Sešívance 2018, Honza Vojtíšek

Perfektní sbírka povídek, jedna těch, kde čtenář horko těžko hledá nějakou větší vadu na kráse. Obálka je fajn, ilustrace taktéž a příběhy nikdy neklesají pod určitou úroveň... která však neleží nízko! Mnohé zdejší horrorové vize z hlavy jen tak nedostanete, ať už se námětem pohybují na škále od bizarního až po brutální. Mě například velmi oslovila povídka Nezhasínej, ze které jsem cítil určitý Akta X nádech; cosi nevyřčeného. Což mám hodně rád. Nicméně ani ostatní povídky nezklamaly; tohle je prostě dobře zahráno. Jediné větší negativum, které mě takhle z fleku napadá, je příliš drobné písmo v komiksu (ano, je zde i komiks), s čímž se však vzhledem k formátu knihy asi nedá nic dělat. Sešívance rozhodně nejsou šité horkou jehlou. Jedná se o raritní kus, protkaný kvalitními příběhy. Příznivcům horroru vřele doporučuji.... celý text

Hrad temnoty 2000, J. H. Brennan

Tuhle knižní sérii jsem (podobně jako další gamebooky) hrál, když mi bylo nějakých „-náct“. Tehdy se mi velice zamlouvala. Dnes, když už mám něco načteno a nahráno (shodou okolností jsem v nedávných dvou gameboocích taky prolézal temné hrady), to vidím krapet jinak. Kamenem úrazu je herní mechanika. Je zde velké množství „instantí smrti“, takže mnohdy stačí špatně padnutá čísla a je hotovo. Což zamrzí o to víc, že občas se smrtícím místům nedá vyhnout. Dále, kreslit si mapu je sice chvályhodné, ale možnost se vrátit by mohla být uvedena i v textu... kde některé body stejně nevedou tam, kam by měly. A do třetice, hlavní postava poněkud neporazitelná (zejména po nálezu jistého předmětu), takže veškeré souboje včetně finálního střetnutí se pak jeví jako fraška. A proč tedy dvě hvězdy? Autor se nebál do děje uschovat pár hádanek, kde hráč musí použít svou hlavu, což vždy ocením. Navíc je vše psáno s nadsázkou a specifickým humorem, což už za přečtení stojí. Persony jako čaroděj Merlin či Poetický ďábel (který nutí ke kreativitě, což je další plus) si nejen zapamatujete pro jejich charakter, ale hrají roli i v dalších knihách série. Jako odrazový můstek série se to dá, ovšem jako samostatný kus nic moc.... celý text

Ve službách krále Reginalda 1993, Michael Bronec

Z tohoto gamebooku jde vyloženě cítit láska k Dračímu doupěti. Zprvu hodně připomíná jeden z ranných českých gamebooků (Zlodhův hrad), ovšem osobně mi tento kus přišel živější, promakanější a s vybalancovanějšími pravidly. Na druhou stranu, tuhle knihu zabíjí množství přebytečných odkazů. Příkladem není jen ona nezapomenutelná (CVAK!) zapasťovaná chodba (kde jsem při prvním průchodu zhynul s bláznivým smíchem na rtech), ale i při bloumání po mnohých částech hradu či jeho podzemí. Pokud přejít z jednoho konce chodby na druhý trvá pět zastavení, kdy se nic neděje, poněkud to ztratí šmrnc. Přitom sloučením některých kroků do jednoho bodu by nic nezmizelo a hra by získala na plynulosti. I přes tuto „kostrbatost“ však knihu hodnotím velmi slušně. Příběh vtáhl, obtížnost byla snesitelná a RPG prvky fungovaly. Máte-li možnost si tento gamebook zahrát, směle do toho - starý Episomos jistě rád uvítá dalšího návštěvníka... (CVAK!)... celý text

Zelekova dobrodružství - Zlodhův hrad 1995, Libor Pavel

Zajímavá věc. Pamatuji se, že jsem tento gamebook v mládí nedohrál. Nějak mě to tehdy nevtáhlo. Každopádně knize nemohu upřít dokonale vykreslenou atmosféru temného hradu. Ta mě po letech přiměla, abych se ke knize vrátil. A nelitoval jsem! Pravda, Zelekův příběh je poněkud naivní, ale je tady to „něco“ které knihu odlišuje. Otevřenost prostředí vyvolává dojem, že hráč má svobodu ne nepodobnou D&D. V mých očích však knize ubírá soubojový systém, kde postavu od nepřízně kostek nechrání takřka nic. Na druhou stranu - ty záhrobní verše v případě náhlého úmrtí jsou perfektní nápad. :) Konec pak přímo otevírá dveře dalšímu dílu... který není a zřejmě nebude. Zelekovo dobrodružství se tak stává fajn záležitostí, kterou můžu jen doporučit.... celý text

Život v ráji 2017, Martin Štefko

Jelikož při čtení ideálně dodržuji chronologii autorskou a nikoli příběhovou, neměl jsem v tomto ohledu s dalším střípkem (či spíše střepem) minulosti větší problém. Jen mě trochu zamrzelo, že zombíci se do určité míry stali spíše kulisou - ač zřetelnou a děj do značné míry ovlivňující. Nicméně... Celý depresivní postapo svět opět skvěle drží nad vodou Kovbojův trefný cynismus a hlášky. Tady už jsem se dokonce na některých místech rozesmál i nahlas. Navíc, oproti „předchozímu“ dílu se čtenář dočká více charakterů, erotiky a napětí. Čtenář prostě nemá šanci se nudit. Závěr v podobném stylu jsem sice očekával, ale zodpověděl mi Otázku, takže jsem za něj spokojený. Dalšímu „pokračování“ Kovbojova příběhu bych se určitě nebránil.... celý text

Cizinci 2021, Mort Castle

Tento román pro mne byl velkým překvapením. Přestože anotace vám zcela přesně řekne, oč zde kráčí, plně vám to docvakne až při četbě. Jenže tou dobou už jste chyceni a nezbývá vám než sledovat nerovný souboj mezi psychopatem a jeho obětmi. Dokonce i pro horrorové otrlce jde o zatraceně silný materiál (zejména druhá polovina mě doslova sežvýkala a vyplivla); dovedu si představit, že slabší povahy tuto knihu nedočtou. Přitom nejde ani tak o mordy samotné, jako spíše perfektně zvládnutou psychologii postav. A to jak obyčejných lidí, tak samotných Cizinců, kteří si z „normality“ a společenského postavení ukovali masky. Je to tak, právě „normalita“ je tím, co zde děsí nejvíce. Příběh mezi řádky klade mnoho otázek o nás samých i o lidském společenství jako takovém. Závěr je třešničkou na dortu, ale kdo si všímá detailů, pointu včas odhalí (případně bude překvapen). Taktéž musím pochválit temnou obálku knihy, která obsahu mimořádně sluší a na první pohled dodává knize vlastní horrorovou identitu. Na další knihy podobného ražení se nemohu netěšit. Není-li vám horror cizincem, zde chybu neuděláte.... celý text

Mrtví kráčí po zemi 2014, Martin Štefko

S hanbou přiznávám, že k autorově tvorbě se dostávám až nyní. Tedy, ne úplně přesně; jeden z románů a několik povídek jsem četl už v minulosti. Líbily se mi, už jen proto, že více či méně spadaly do horrorového žánru. Takže jsem byl pochopitelně zvědavý... a nezůstal jsem zklamán. Anotace na mě působila všelijak, ale už od první kapitoly mi bylo jasné, že tohle bude můj šálek čaje. Kovboj, který si v postapokalyptické Americe udělal sport z kosení zombíků? Nu, proč ne... ačkoli, musím přiznat, že čas od času mi v hlavě vyskočil název jiné knihy či filmu. Pravda, na originalitu se zde příliš nehraje - jako taková by kniha byla čistým průměrem. Nicméně hlavní postava je tvrďák a hláškuje ostošest; právě černý humor je solí celého vyprávění a způsobuje, že čtenář se navzdory depresivnosti postapo světa cítí příjemně uvolněně. A nemůžu si pomoct, cítím z toho lásku ke komiksům - jako bych místy viděl doslova viděl komiksové panely. Zejména konec předposlední kapitoly je „povedený“. Pohnul se mnou, rozjitřil emoce, překvapil. To už se naneštěstí nedá říct o poslední kapitole, která už šokovanému čtenáři nemá moc co nabídnout. Na druhou stranu Kovbojův příběh citlivě uzavírá, což je fajn. Lahůdka pro všechny milovníky postapa, zombií a kovbojů.... celý text

Děti Raumy 2019, Kristina Haidingerová

V případě upírské literatury obvykle neochotně podotýkám, že jejich příběh byl již vyřčen... avšak u příběhů ze světa Violetů si musím sypat upíří popel na hlavu. Tohle je psáno s fantazií a funkčními nápady, které ději dodávají doslova ledovou svěžest. Nemohu říct, že přesun děje do současnosti by ději nějak výrazněji uškodil, ačkoli při občasných návratech do minulosti na mne dýchla podivná nostalgie. Přitom ale jde stále o ten samý bolavý, krutý a bezcitný svět – jen zatuchlost Draculy vystřídal kovový pach krve z Bladea. Schopnosti Violetů, dříve spíše naznačené, se zde projevily v plné síle. I tentokrát si (ne)život s postavami nehezky pohraje a nihilisticky-poetický konec tomu krásně sedí. Obě části Violetí série lze podle všeho fungují zcela samostatně. Ovšem přečtete-li si oba romány, zapadají do sebe jak dva precizní, neoddělitelné kusy skládačky. Co je v jednom díle nastíněno, další naopak rozvíjí. Tohle mému vnitřnímu dítěti hodně imponuje, a proto se nezdráhám přihodit i pátou hvězdu...... celý text

Tak pravil Zarathustra 2009, Friedrich Nietzsche

Úmyslně v tomto případě nehodnotím hvězdami (komu by chyběly, nechť si přimyslí 4 až 5 hvězd), neboť filozofie je vždy subjektivní a pouze takto ji lze po obsahové stránce hodnotit. Ke knize mě zprvu přivedla pouhá zvědavost. O to více mne překvapilo, že si s nastíněnými myšlenkovými postoji docela sedím; ačkoli jak znám sebe a své okolí, mám pocit, že na tohle člověk musí být do určité míry vnitřně nastavený. Je to v podstatě vyprávění o niterném osvobození sebe sama od svazujících konvencí (ať už náboženských, společenských či lidských). Text je poněkud obstarožní (co chtít po více než 100 let starém díle) a často i nepříliš čtivý. Naštěstí se většinou hlavní myšlenka či podobenství dá zavčas pochopit a zbytek je jen její rozvíjení a vštěpování. Někdo by k ní mohl namítnout, že tato kniha je kolébkou extremistických hnutí - jde však o stejný případ, jako kritizovat (např.) horrorový román s tím, že podněcuje lidi k násilí. Jde tedy spíše o nezralý výklad, nikoli o chybnost samotného díla (které navíc v tomto případě dokonce k davům zastává antagonistický postoj). To je třeba mít na paměti. Za mě jde o filozofický příběh/výklad o tom, jak se nebát být sám sebou a naučit se s tím aktivně žít. Tak pravil Morbidus.... celý text

Nekrosarium 2018, Petr Boček

Povídky této autorské dvojice mě zřejmě nikdy neomrzí. Stále si drží svou velmi dobrou úroveň, co se kvality a pestrosti příběhů týče. Pravda, sem tam se najde slabší kousek, ten je ale následně vyvážen několika kousky podařenějšími - ať už skrze humor nebo horror. Pokud bych měl snad jmenovat pár svých favoritů, v paměti se mi stále drží Mistr nesouladu, Gumma či Poslední povídka. Vlastně bych skoro řekl, že s každou další povídkovou sbírkou se zvyšuje procento těch kousků, se kterými jsem spokojený. Prohlídku útrob Nerkosaria mohu jedině doporučit.... celý text

Z Buicku 8 2004, Stephen King

K této knize jsem přišel s rozporuplnými pocity. Mohla za to anotace, která mi slíbila v příběhu auto (nemám rád auta) a jiné dimenze (mám rád jiné dimenze). Překvapivě se mi obojího dostalo v menší, avšak výživné míře. Kniha je v jádru převážně vyprávěním policistů o znepokojivých úkazech, týkající se jistého... „auta?“ I přes určitou „povídkovitou užvaněnost“, která je znatelná zejména ve střední části, se příběh četl dobře. Mohlo by se zdát, že knize chybí výraznější vyvrcholení - nicméně jak to vnímám já, je zde pointou právě její absence. Právě ona neschopnost lidské mysli přijít dané věci na kloub, protože je příliš absurdní a cizorodá, je zde tím skutečným horrorem. Jedinou vadou na kráse tak zůstává mírné natahování děje ve střední části a ne až tak výrazné postavy (místy jsem poněkud tápal ve jménech). Pokud máte rádi spíše pomalejší, atmosférické příběhy, neváhejte přistoupit blíže a zjistit, co to z Buicku 8 vlastně vylézá...... celý text

Ždibřich 2019, Richard Skolek

Zřejmě jedna z nejpovedenějších stripových sérií ever. Humor, jízlivost, kritika společnosti, nekorektnost, (ne)lidskost... a spousta dalších chutných ingrediencí. Personifikovaný sarkasmus. Dobrá nálada zaručena. Jen mi vrtá hlavou, proč mi je Ždibřichova persona ve svém postoji ke světu tak zatraceně podobná... :-)... celý text

Richardovy živé hračky 2016, Kristina Haidingerová

Zelená knížka, pevná vazba a ještě k tomu se záložkou! Skvělé kombo. Nicméně přiznávám, že zprvu jsem byl mírně rozpolcený. S historickými příběhy si totiž příliš netykám; naopak dobře napsaný thriller či erotiku můžu. Nebudu napínat - jak už napovídá počet hvězdiček, nečekaně mi to sedlo. Příběh hlavních hrdinů budil na příslušných místech odpovídající emoce a nemohu říci, že bych se byť na chvíli nudil (ať už na pořadu dne prasečinky byly či ne). Ačkoli většinu zápletky jsem včas rozklíčoval, v tomto příběhu to však nebylo na škodu, právě naopak - vznikalo díky tomu to správné napětí. Vše do sebe zapadlo jak součástky hodinového strojku. Závěrem jsem velmi rád za uvedený Dovětek; zodpověděl mi vše, co jsem potřeboval vědět. Máte-li rádi kvalitní příběhy, nenechte Richardovy živé hračky zemřít. :-)... celý text

Mrazivé příběhy 2012, Petr Boček

Po předchozí dobré zkušenosti jsem sáhl po další knize od dua Boček & Zubík. Opět jsem se nezklamal. Navíc mě v tomto případě potěšila i pevná vazba (kterou preferuji) a sympatická obálka knihy. Vlastně bych se i odvážil tvrdit, že se mi tato sbírka líbila o chlup více než ta (chronologicky) následující. Povídek je opět značné množství, některé kratší, jiné delší. A jak se dá logicky předpokládat, ne všechny mě tím pádem zaujaly - přesto se jim daří držet úroveň, pod kterou neklesnou. Což je vzhledem k různorodosti témat a stylů vypravování pozoruhodné. Nejvíce a nejméně oblíbený kousek tedy protentokrát vybírat nebudu. Mrazení v zádech se nekonalo, ale jinak poměrně zábavná a čtivá záležitost. :-)... celý text

Panoptikum strašidel a tajemných míst Lanškrounska 1998, Petr Boček

Příjemné čtení, které mi připomnělo knihy o strašidlech, příšerách a všelikých potvorách, které jsem čítával jako malý. Tahle na mě sice působila spíše lehce encyklopedicky a některé informace se občas v textu zopakovaly, ale na druhou stranu jsem se dozvěděl i nové zajímavé věci. A ty ilustrace od dětí? Parádní. :-) Mám rád tyhle mosty mezi realitou a beletrií...... celý text

Hrobořadí 2016, Petr Boček

Super záležitost! Atmosféra by se dala krájet, zvraty jsou překvapivé a „hlavní“ monstrum je přesně takového druhu, jaký mám v osobní preferenci. Jen je škoda toho nadbytečného vysvětlování ke konci příběhu, které veškeré předchozí klady poněkud uzemní. Přesto jsem s knihou velmi spokojený a určitě ji mohu doporučit. V knize se taktéž objevilo několik povídek od autorovy dcery; je to ten typ příběhů, který osobně vnímám spíše jako „obrazy“ (na čemž nevidím nic špatného). Nemůžu říct, že by ve mně zanechaly hluboký dojem, ovšem také nemůžu tvrdit, že by nebyly vkusně napsané. Příběhem, který ke mně svým obsahem nejvíce přilnul, byl Pokoj. Řadíte-li se k lidem, kteří si sebou berou knihu i na toaletu, v tomto případě si to dobře rozmyslete... :-)... celý text

Upírské příběhy 2012, Arthur Conan Doyle

Tahle knížka mírně klame svým názvem. Ano, u některých povídek skutečně některé z prvků upírských příběhů rozpoznávám, byť na „klasické upíry“ zde nenarazíte. To už spíše na ty psychické (a že jsou podáni zatraceně dobře). A dalších povídek zase nechápu, proč byly do knihy zařazeny. Dokonce ani zasvěcené poznámky za každým z příběhů mě nepřesvědčily; spíše mi připadá, že v nich editoři viděli to, co vidět chtěli. Každopádně jde o relativně povedené kousky. Nejlepším příběhem byl jednoznačně Parazit, kterého tímto považuji za jedno z Doylových nejpovedenějších děl. Vlastně všechny z Doylových povídek byly příjemným čtením a tak se nejslabším kusem stal Případ zmizelého upíra, který pochází od jiného autora. Mezi ostatní povídky nezapadá a působil na mě tak nějak uměle, jednoduše - a hlavně to nefungovalo. V těchto příbězích typické upíroviny nenajdete, ovšem zajímavé povídky ano.... celý text