meluzena přečtené 505

Moje ruská babička a její americký vysavač 2012, Meir Šalev

S touhle knížkou jsem se bohužel minula, nelíbila se mi. Víc než jako kniha pro čtenáře mi to připadá jako „vyprávění jen pro zasvěcené“. Ruská babička Toňa je člověk typu „muž jménem Ove“, ale autorovi se nepodařilo vykreslit její obraz tak, aby vůči ní vzbudil čtenářovy sympatie. Totéž platí i pro různé příbuzné včetně rodinné libůstky vyprávět příběhy ne tak jak se staly, ale aby byly zajímavé. Mnoho věcí se (otravně) opakuje pořád dokola jako refrén nebo naopak autor nakousne něco z rodinné historie a za chvíli to utne s tím, že v téhle knize nebude vyprávět o rodině, ale o vysavači. Jenže samotný příběh o vysavači není dostatečně nosný na to, aby byl zlatým hřebem knihy. Možná mi ze všeho nejvíc vadila ta „klamavá reklama“, kdy autor tolikrát různými způsoby (ne)nápadně upozorňuje, jak je to zábavné čtení, jak skvělou rodinu má a jak zajímavý je ten příběh o vysavači (o čemž mne nepřesvědčil). Pokud jste přečetli nějaké knihy o svérázných (ruských) postavičkách a jejich rodinách nebo dokonce máte vlastní zajímavě potrhlé předky, nejspíš se při čtení téhle knížky budete vrtět, a možná ji ani nedočtete. Přes to všechno si myslím, že o autorově rodině (a možná i o tom vysavači) by se nechala napsat zajímavá a čtivá kniha, ale musel by ji asi napsat někdo jiný.... celý text

Zápisky mladého lékaře 1987, Michail Bulgakov

Výborná, hluboce lidská kniha, výborně napsaná. Vesnický zapadákov spoléhá na nového doktora, kterým je čerstvý absolvent bez zkušeností. Sám, pouze s načtenými znalostmi, vlastními pochybnostmi a tíhou odpovědnosti. Hodili ho do vody a plav!... celý text

Hamlet 1981, William Shakespeare

Kratičké dílko s řádně zašmodrchanou zápletkou a tragickým finále. Nadčasové myšlenky mohou po čtyřech stoletích znít trochu pateticky, nicméně ve skvělém překladu Martina Hilského patos ztrácejí a zní jako hluboké, vskutku nadčasové pravdy (pokud se nechcete zaškobrtávat na archaických výrazech a větné stavbě, směle sáhněte právě po tomto překladu do současné češtiny).... celý text

Tajný deník Lucrezie Borgii 2012, Joachim Bouflet

Autor nám předkládá obraz Lucrezie formou tajného deníku, který píše pro své děti před svou smrtí - aby věděly, jaká doopravdy byla jejich matka. Vykresluje nám ji jako oběť politických šachů svého otce, trpitelku a velmi ctnostnou ženu. Text působí uměle, strojeně a popis událostí, pokrmů, ošacení atd. zní spíš jako nějaký úřední zápis do protokolu. Dočetla jsem spíš jen že zvědavosti, jestli to fakt bude pořád tak nezáživné. Bohužel bylo. Škoda, protože myslím, že Lukrezie měla o čem vyprávět. V množství postav se človek těžko orientuje, neb jednou je postava označena jménem a příjmením či příslušností k rodu, jindy politickou/náboženskou funkcí a někdy zas příbuzenským vztahem k jiné postavě - a v tom aby se prase vyznalo :(. Autor si ten propletenec evidentně užíval, já rozhodně ne. Jedna perlička: Autor vložil Lukrecii do úst, že „slavnosti a radovánky se v palácích nových kardinálů střídaly jako na běžícím páse“ - tak si říkám, jak byla Lukrezie dobrá, když už v 15. století znala běžící pás :-)... celý text

Angličtina na rovinu II 2015, Darren Crown

Tentokrát méně humoru a více gramatiky, nicméně velice jednoduše a poutavě popsané. Doporučuji zejména všem, co stále tápou ve slovesných časech. Jen tak mimochodem: to, co autor píše o vyjádření budoucnosti a používání slovíčka will, není (bohužel) tak krásně černobílé. Nicméně pokud jste prošli klasickou (tj. chybnou) výukou zahrnující will/shall atd., je to zásadní krok na cestě ke gramatickému prozření :-).... celý text

Dar odpuštění: magické setkání s Donem Miguelem Ruizem 2011, Olivier Clerc

Pokud je vám z nějakého důvodu proti srsti ono křesťanské/ezoterické pojetí odpuštění, neházejte flintu do žita - tahle kniha nabízí dost odlišný přístup - netlačí vás do odpuštění někomu, komu prostě odpustit nemůžete... A proč se do toho pouštět? Protože když někomu (nebo dokonce všem) odpustíte, nejvíc se uleví právě vám.... celý text

Sekáč 1996, Terry Pratchett

Paralelní příběhy Smrtě a Rumpála Žičky a jeho nemrtvých přátel jsou tak černohumorně báječné, že už jen kvůli nim stojí za to tuhle knížku shltnout. Navíc nabízejí řadu podnětů k zamyšlení na téma smrti a žití, a to s jakousi samozřejmou lehkostí. Bohužel se v knize vyskytovaly ještě další příběhové linie, které mě zdaleka tak nebavily, ale nutno přiznat, že i u nich jsem se nejednou rozesmála na celé kolo.... celý text

Španěl na vesnici 2015, John Lennon

Další nálož ptákovin a slovního humoru, ač kvality poněkud kolísavé - kresbičky jsou roztomile potrhlé, některé texty jsou nevýrazné, některé prostě jen ujeté, básně mne nechytly vůbec. Zato několik příběhů jsou vyložené perly (myslím, že i sousedi museli slyšet, jak se řehtám) - ty nastavily laťku tak vysoko, že knížce musím dát aspoň 4 hvězdy. „Ježíš El Pifko byl cizozemec a byl si toho dobře vědma. (...) Začal prackovat na zemanově ostatku. (...) Ježíš si jako dobrý katolík setřel slinu z tváře a nastavil jí druhou rub -, ale slučebná už byla dávno tam tam a zanechala ho na holičích. ‚Jednou zajde příliš do dálky a já se na ni vykuckám,‘ řekl Ježíš svému oblíbenému hřebelcovi. Samozřetelně že oř neodpověděl, protože, jak sami dobře víte, komoňové neumí mluvit, natož aby se bavili s nějakým špinavým uťápnutým zbabělým fašounským katolickým španělským parchantem, kterému ke všemu táhne z huby česnek. Ježíš a Křečovka si to nicvíce brzy vyzahradili a opět je skolila vzájemná láska, která neznala hraničních pásem.“ --- „Všichni pracovali jako dolníci v diamantovém hore, který byl vesmírně výsostný.“ --- „Právě jsme obědnali, když Šelak Homeless obtržil telekilogram. Nic k tomu necekl, ale zjehně mu to vrtělo hlavou, protěže stál zamyšleně před kořícím hrbem, slabě se zajíkal a občas smrkl na správu v ruce. Náhled a bez varovaní se na mě osočil s tajemným luskem v otčích. (...) ‚Hádejte se, Westerne, kdopak uprchl z vědění?‘ V hlávce se mi okamžitě omítl sezam všech odsouzněnců, kterým se v poslední podobě podařilo usrknout z kontrabasy.“ --- „Můj přítel zíval na Whitneyho s podivným výkazem ve své dychtivé tvárnici. (...) Tohle nebyl Šelak Homeless, jakého jsem zval, napadlo mě, a rozpačitě jsem sledoval náhlou směnu v chovu svého starého přítele. Mary Atkinsová se šlechtila v zrcadle (...) Dokončila své přelíčení a pevně si přilapila zubry k poschodí.“ --- „Cesta příjemně ubírala a Sydness a Mary ukazovali řadičovi toxíku různé hysterické namátky, jako napřípad Buckinhunský palec, Sněhovnu mordů nebo stříhání stáží. Zvlášť zajíkavou pomádkou byla socha Erotomana na návěstí Poccadilli.“ --- „ ‚Jack Rozprašovač,‘ řekl Šelak Homeless, když pobuřoval svoji lelku, ‚není jen vrácený zaviják, ale i sextuální maniok nejhrubší zrnitosti.‘ “ --- „...a když se vzpamatoval, vyprávěl mi hysterku, kterou si dodnes nepamatuju.“... celý text

Život po tobě 2016, Jojo Moyes

Knížka ve mně zanechala podivně rozpačitý pocit. Jako by se jen tvářila naléhavě, ale byla jen jakousi nastavovanou kaší prvního dílu. Přitom ne že by se tam nic nedělo - Luisu z počáteční letargie po Willově smrti (v prvním díle) vytrhnou naléhavé události, a najednou se jí toho děje až moc - jakoby se začalo sypat všechno, kam se podívá. Knížka chce (asi) předat moudrou myšlenku, že ať se člověku stane cokoli (špatného), je třeba jít dál a prostě žít. Čte se to rychle a má to spád, o dílčí happyendy a jobovky není nouze, k zamyšlení se nabízí spousta různě závažných témat (Jak se vyrovnat se smrtí blízkého člověka; co (ne)dělat, když se vaše náctileté dítě octne na šikmé ploše; zda se vrhnout do vztahu po hlavě a chytit příležitost za pačesy nebo si zachovat chladnou hlavu a odstup; zda je depilace nohou a podpaží symbolem patriarchálního útlaku) ...jenže pak si najednou řeknete: Není to nějaké příliš překombinované, odtržené od reality...? Těžko říct. Možná ano, možná ne. Možná si jen Luisa potřebovala prožít pořádné vzrůšo, aby se probrala k vlastnímu životu a utřídila si v hlavě, komu se věnovat a koho nechat jít. Odpověď zná jen Jojo Moyes. (Možná.) PS. Překlad občas zadrhne jako by překladatelka dlouho žila v zahraničí a některé české předložkové vazby nebo slovní spojení prostě zapomněla ("a dveře se za ní zapráskly").... celý text

Ilustrovaný muž 2017, Ray Bradbury (p)

Výborná kniha s naléhavým poselstvím, které ani po 70 letech neztratilo nic ze své aktuálnosti: Nenechme se zaslepit technikou, buďme na sebe hodní, buďme laskaví a tolerantní, neztraťme soudnost a zdravý rozum; nezhloupněme z toho, že technologie za nás všechno ohlídají, udělají a spočítají, neusněme na vavřínech a neztraťme ostražitost. Příběh ilustrovaného muže je sám o sobě skvělý a zároveň je nápaditým propojením jednotlivých povídek. Některé technické detaily jsou sice při dnešních znalostech úsměvné a některá témata méně aktuální (nebo si to jen myslíme?), nicméně jako celek je to geniální knížka, kterou stojí za to přečíst a třeba nad ní i potom trochu popřemýšlet.... celý text

Moji dvojníci 2010, Miroslav Skála

Jemná knížka, která pohladí všechny citlivé (až přecitlivělé) duše, které těžce snášejí setkání s cílevědomými, rozhodnými a autoritativními lidmi. Obzvláště vydařená je úvodní pasáž o otcově „trenérské výchově“. Leč být v kůži hlavního hrdiny Jiřího - nerozhodného, zmítaného věčnými pochybnostmi a „vnitřními hádkami“ - to není o co stát. Jiří sice vše popisuje s lehkou sebeironií a laskavým humorem, ale nemůžeme si nepovšimnout jakéhosi tichého zoufalství a touhy „být normální“. Moji dvojníci je autorovou poslední knihou, vydanou pět let po jeho dobrovolném odchodu ze života, a možná nám prozrazuje něco z jeho nezáviděníhodných duševních rozpoložení. Po knize stojí za to sáhnout už jen kvůli její přenádherné květnaté češtině („rád by se vmezeřit mezi carské důstojníky“, „její širokorozchodné oči“ atd.). „Když odmalička slyšíte dvakrát (ba i víckrát) týdně - ‚to já, když jsem byl v tvém věku‘ nebo ‚už tehdy jsem měl ctižádost být ve všem první‘ - tak zcela zákonitě ve vás vznikne ctižádost být zcela nectižádostivým. Otec tento můj vývoj vůbec nezaznamenal. Měl ke mně poměr trenéra dlouhodobě stimulujícího svého svěřence tak, aby podal špičkový výkon na vrcholu své kariéry. Používal od mého mládí velmi svérázných metod k posílení mé psychické a fyzické kondice.“ --- „Zasedli jsme ke stolu proti sobě jako státník proti státníkovi a také jsme opravdu chvíli hovořili o věcech, které obě strany nezajímaly.“ --- „Otec stisk klouby na rukou, až mu zbělely, zůstal stát a upřel na mě tvrdé oči: ‚Ještě máš mléko na bradě. Nevíš vůbec, co je věda, a jak to v ní chodí. Připomenu ti jenom velikána ze svého oboru, Galilea: I křivá čára může být nejkratší spojnicí mezi dvěma body - narazíme-li na překážky.‘ “... celý text

Minutové nesmysly 1995, Anthony De Mello

„Mistr dokázal být značně kritický, když si myslel, že je kritika na místě. Ke všeobecnému údivu však nikdy nic nevytýkal ve zlem. Když se ho na to jednou ptali, řekl: ‚Záleží na způsobu, jakým se kárá. Lidé jsou květiny: otevření a vnímaví vůči jemně se snášející rose, uzavření prudkému dešti.‘ “ Kratičká poselství skrytá v metaforách a minipříbězích nabízí různé náměty k zamyšlení, a - pokud nic jiného - tak aspoň pohladí.... celý text

Má kočka mi rozumí 2018, Andrea Kurschus

Autorka vypozorovala různé zákonitosti v chování koček a načetla mnoho literatury na toto téma, takže svá pozorování podkládá důkazy z literatury. Dozvíte se třeba o zrcadlových neuronech, o frekvenci vrnění, která urychluje hojení, nebo o kocourovi, který v LDN neomylně ohlašuje smrt pacientů několik hodin předtím, než nastane. Tahle „vědecká“ stránka knihy je umně proložena konkrétními příběhy autorčiných koček, takže na své si přijdou i kočkomilové, které až tak netrápí, PROČ se to děje, protože VIDÍ, že se to děje :). A kdo nechce číst žádný text, může se potěšit nádhernými fotografiemi (ta na obálce knihy je malou návnadou).... celý text

Písání 1996, John Lennon

--- „‚Nechrápu, že jsem tak popuštěný právě v den, kdy by člověk štěkal alespoň pár kámošů?‘ myslel si Reverendolf.“ --- „Staroměstská zadnice je velmi histerická zvláště svými starými věcmi, keré sou podělky a král Anna tam nikdy nespal, to vám povídám. Mezinárodní smetiště je výholné pro letadla, chcete-li (která již nemají vládní bobrovod)...“ --- „Je na I.T.B. příliš mnoho reklamy? Zdá se, že je tomu cvak. Co se mě kýče, myslím, že podvádějí skvělou ptáci. Ale v přísadě dodumentárních pohadů BBBC - výtočné, i když to říkají oni samy. 9½ lidjí se koupá na I.T.B. A koupají se na BBBBC. Šichni vosytaktní čtou Mladou Frantu nebo Lihové noviny nebo Despekt kromě Borka Pokrývky.“ Smršť podobných ptákovin, kterou by asi vymyslel každý třetí (a po dvou panácích i každý druhý) gramotný a hravý člověk. Ale vydat knižně si to mohl dovolit pouze John Lennon na vrcholu slávy. Lehká hra se slovíčky se nezatěžuje hlubokými myšlenkami ani pointou - prostě si jen tak blbne a užívá si to. Paul to trefně shrnul hned v úvodním slově: „Určitě se najdou chytrolíni, kteří se budou divit, že něco z toho nedává smysl, a jiní budou hledat skryté významy. (...) Nic z toho nemusí dávat smysl, a pokud to vypadá legračně, pak to stačí.“ PS. Velká poklona překladateli!... celý text

Hlasy země 1995, Jean Giono

Krásná. Nádherná. Poetická. O drsném životě v drsném kraji. Ano, tahle kombinace je možná. No, posuďte sami: „Číhaje na lišku Panturle zachytil vítr, krásný, silný vítr, pěkně prudký a svobodný, ne ten větřík, pohrávající si s míčkem, nýbrž krásný vichr s širokými plecemi, vrážející do všeho, co v kraji potká. Když jej tak viděl, Panturle si řekl: ‚Tenhleten, to je pašák!‘ “ --- „Na louce se zavlnila tráva a vítr to nebyl; proto Panturle uviděl užovku; byla oděna novým hávem a čile se vlnila svou cestou. Když doběhla na konec louky, vrátila se; bylo vidět, že nemá na práci nic jiného, než plavat celým tělem ve svěží zeleni.“ --- „Tak sešli z dobré cesty do ztracených končin, kde nebe bylo přitisknuto k zemi tak silně, že si pod ním museli cestu razit hlavou.“ --- „Dlaždice byly čisté a umyté a u škopku na nádobí, v široké puklině, přetínající dlaždice až k černé hlíně, vypučela zeleňoučká bylinka s těžkou květnou hlavičkou. (Aršula si ji tam nechávala pro potěšení. Říká jí Kateřina a mluví s ní, když umývá nádobí.)“ --- „Uvědomuje si tu nespokojenost, kterou doma měli, ten mráček na Aršulině tváři, obyčejně krásné jako hladina. To přejde. To je teď jisté. Pochopil. To přejde toho dne, kdy bude v Aubignanu, v posledním domě, v Panturlově domě, položen na stůl pecen, teplý a těžký pecen, chléb, který si vyrobí oni sami, oni tři: on, Aršula a země.“ Už chápete?... celý text

Lékařka 2003, Noah Gordon

Pokud čekáte stejnou exotiku a stejný typ čtení jako u Ranhojiče nebo Šamana, budete zklamáni (což ale nebude vina knížky, ale pouze vina vašeho očekávání). I zde najdete lékařku z rodu Coleů - idealistku a velkou dříčku oddanou svému řemeslu. Děj je zasazen do současnosti a hlavní hrdinkou je žena, což logicky přináší jiná témata, jinou náplň knihy. Ano, tahle kniha není tak líbivá a snově vzdálená jako první dva díly, zato je však velmi lidská, reálná, nám nejbližší. I vztahy jsou tu komplikovanější - přesně tak, jak to člověk vidí všude kolem sebe; na přetřes přichází ústy svých hrdinů i špatný systém lékařského pojištění v USA, který nás Čechy netrápí, ale Američany ano. Závěr překvapil. Příjemně. Kniha je to vlastně docela obyčejná, protože takový příběh může žít každý z nás. Ale má v sobě něco opravdového, kvůli čemu stojí za to si ji přečíst. „ ‚Z koně je hnojivo a další koně,‘ řekl mi Simon. ‚Z traktoru jsou jenom účty.‘ “... celý text

Múza 2017, Jessie Burton

Kočky mluví ze spaní 2003, František PON.

Tohle čtení si užijete asi jen pokud žijete s kočkami. Je to asi takový druh příběhů pro zasvěcené jako třeba zanícené vyprávění mladých maminek o prdíkách a přikrmování - pro ně je to celý jejich svět, pro ostatní... se to většinou hůř poslouchá. Tohle je obyčejné povídání obyčejných lidí - něco, co by možná dokázal napsat každý druhý kočkař o svých kočkách, ale co si stejně rád nechá vyprávět. -- „Kočka dokáže svého pána vytočit do těch nejvyšších obrátek, ale přesto by ji absolutně za nic nevyměnil.“... celý text

Karel IV. - Císař a císařovna 2015, Josef Bernard Prokop

Pokud bych chtěla při čtení tohoto dílu Deníku věřit, že čtu autentický text Karla IV., musela bych si povdechnout nad postupující senilitou vladaře. O konkrétních chybách už psali ZuzziŠ a Tombalino, já jen dodám, že s přibývajícími stránkami jsou jednotlivé myšlenky/prožitky často opravdu deníkově útržkovitými „výkřiky do tmy“. Konec knihy autor utnul v duchu seriálové strategie - naznačit další děj a ukončit tento díl, aby donutil diváka (čtenáře) usednout k dalšímu dílu. Co se týče Karlova „pohádkově správného chování“, mohl opravdu být tak černobíle čestný a spravedlivý? Možná ano, možná ne. Historická fakta dokládají množství jeho činů, natolik výjimečných množstvím a novátorstvím, že to prostě musel být výjimečný člověk. Jak moc, to už asi nezjistíme. PS. Měl svatou trpělivost s umanutou Alžbětou (která stihla zmoudřet ještě v tomto díle); s rozmízaným a panovačným synem Václavem to naopak bylo čím dál horší a měně otcovy trpělivosti by mu občas velmi prospělo.... celý text

Mňau! - Kniha pro milovníky koček 2008, Jane Burton

Kniha velkého formátu na křídovém papíře plná nádherných chlupatých fotografií s lehce ironickými „popisky“ Jiřího Žáčka (které trochu shazují onu téměř až „posvátnou“ atmosféru). Členěna do několika kapitol vždy s krátkým úvodním vzdělávacím textem.... celý text