1. Domů
2. Autoři
3. Anthony De Mello
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 17
• Bazar 6
• Životopis
• Citáty 72
• Diskuze 3

Populární knihy

/ všech 17 knih

Nové komentáře u knih Anthony De Mello

Nepotřebuješ se změnit

„Protože miluju Bdělost od ADM, samozřejmě je mi blízká i tato kniha, která spojuje více autorových děl. Poslouchala jsem načtené Alešem Slaninou a uvědomila si, že bližší mi bylo namluvení kousku Bdělosti a Cesty k lásce na amatérském kanálu. Tady je samozřejmě odvedená úplně precizní práce, ale člověk cítí, že to nějak prostě není úplně ono;) Stephen Gray, Adyashanti, prohlásil, že ADM byl "osvícený chlápek". Souhlasím úplně. Zapálenost, s jakou prstem ukazuje na Měsíc a snaží se, aby lidé opravdu koukli na ten Měsíc a ne na jeho prst, je úžasná. Zároveň, a vlastně právě proto, tam není ani stopa po fanatismu nebo setkářství. Tento Jezuita klidně vypráví příběhy o moudrých rabínech a derviších, úplně obyčejných lidech. Chápu, že pro mnoho lidí jsou jeho slova někdy až moc tvrdá a vzdálená, zvlášť pokud vysvětluje Ježíšův výrok o tom, že nepoznáme království Boží, pokud nebudeme "nenávidět" matku, otce, děti.. Záleží, jak to chápeme v kontextu. ADM mnohokrát vysvětluje, že veškerou bolest nám přináší lpění. Můžeme si přeci své blízké ponechat, mít je rádi a přesto nelpět. Kdo to dokáže? Já ne, přiznávám. "Pokud zemře vaše já, zemře s ním i všechno vaše trápení." Pro mne jasné a dokonalé. Také se mi moc líbí věta: "Můžete se mnou úplně nesouhlasit a přesto být osvícení." Prostě ta svoboda u Tonyho stále září.“... celý text
— Elsinor024

---

Bdělost

„V knize je spousta obecných myšlenek, ale chybí mi konkrétní rada, návod, jak je začlenit do svého života.“
— martina2540

---

Bdělost

„PSSS: S odstupem času si stále ostřeji uvědomuji pravdivost úvodního vhledu; „Ve skutečnosti se probudit nechceme.“ Je to tak; sám „mám“ spoustu lpění, kterých se vzdát nechci...ale vlastně jsem to přestal vnímat jako chybu, naopak je jako lpění beru a užívám jich klidněji, zároveň plněji a jaksi beze spěchu, přičemž mě kdovíjak nefrustruje, když zrovna nejsou. (možná je to i onen autorem zmiňovaný přechod od touhy k preferencím) Současně mi skýtá stabilní oporu vědomí existence nezranitelného pozadí, nedotknutelného prostoru v němž se všechny ty krásné i ošklivé radosti a strasti odehrávají. Tenhle „safe space“ nemá moc zničit nic. Cítíte se občas úplně prázdně? Cítíte se kvůli tomu zle? Zkuste se na to prázdno zasoustředit. Ono prostě jen je, není „dobré“, ani „zlé“, netrestá ani nekonejší jen tam jeho „neexistence“ jasně a průzračně je...a to i v momentech, kdy jej zdánlivě zcela překrývají závoje extáze, či žalu. Tady bych určitě rád otevřel otázku; co podle vás znamená „plné“ probuzení?...jako je mi jasné, že to není to, kde jsem, ani náhodou a i sám autor otevřeně popisuje nakolik je sám stále ve vleku lpění. V buddhistické literatuře se mluví o „vyhasnutí“...co to znamená? Nakolik jsou ty blažené úsměvy věčně vytažených koutků úst údajně probuzených věrohodné? A nelpí vlastně také na blaženosti? Chci vůbec vyhasnutí (tak jak si jej – pravděpodobně chybně - představuji)? Za sebe mohu momentálně bezpečně říct, že ne. On i Mello hovoří, že není žádoucí přestat cítit a toužit, že by nás to připravilo o veškerou energii...Co je probuzení? Zatím nezbývá, než být k sobě co nejvíc upřímný a jemnocitně ale bedlivě sledovat kam mě šepoty zavedou… Jinak mám pocit, že Mello ve svém přístupu mísí i prvky hinduismu a to zejména v pojetí bytostného „Já“ jemuž, na rozdíl od buddhismu, neupírá existenci. Subjektivně je mi tohle pojetí „Átmánu“ (tedy existence tichého pozorovatele na pozadí „Mě“, ega) bližší a líp se mi s ním žije jako i pracuje...čímž samozřejmě nenárokuji nějakou metafyzickou pravdu. Rozhodně už jde o něco přidaného, o dodatečnou interpretaci podloží každého subjektivního prožitku, tj. prázdna. Btw, je fascinující jak se tenhle psychický princip „něčeho z ničeho“ zračí i v současné kosmologii Velkého třesku;-)“... celý text
— yozi.odkudkam

---

---

Bdělost

„Kdybych měl poselství knihy nějak stručně shrnout, tak asi řeknu, že jedniná trvale možná víra tkví v otevřenosti vůči vnitřní i vnější pravdě, jíž podrobujeme jemnému, soustavnému a pečlivému přezkumu...a jinak žijte jako kočka! PS: Bdělost je stěračem kulturních, filozofických a náboženských nánosů; vše k poznání máte teď a tady, před a za nosem, a i když v tradici najdete leccos užitečného, tak vás vždy bezděky přinutí spolknout nějaký ten naviják. Kniha jež je, v dobrém i ve zlém, a tedy v plném významu toho slova, nebezpečná. Nevím, jestli bych jí doporučil člověku na dně, v depresi a vrcholném rozkolísání...nebo třeba egomaniankovi, či psychopatovi. Může jak spasit, svést, tak i zničit. Jde o útlou, hutnou, živou, Anthonyho přítelem post mortem uspořádanou sbírku přednášek sestávající se z přehršle příhod/úderných podobenství a návodných postupů. Svérázná, buřičsky zábavná a emotivně-poutavá forma činí z knihy jedinečný vír, jímž se lze v jinak spíše krotkém moři spirituální literatury nechat vtáhnout v hlubiny...inu, aplikovaných výstupů meditace všímavosti a vhledu. I zcela nemeditující čtenáři tak ocení množství konkrétních, logicky vyargumetovaných a názorně „předvedených“ vhledů, umožňujících rozvrátit zaběhané vnímání lidských lapálií. Celek pak vlastně nabízí jakási „pravidla silničního provozu“ dle nichž jeďte kam chcete a ony už vás bezpečně dovezou tam, kde být máte. Zřeba i tam, kde zrovna jste; vše je ve vás, ať jste kde jste. Mello vás neprobudí, to je vaše práce, on si „odtančí své“ a starejte vy...nebo nestarejte. Vaše věc. Sled jeho „bezohledně – sobeckých“, vtipně vypointovyných promluv soustavně provokuje, přiznaně manipuluje (beztak, celá naše „Já“, resp. „Mě“, jsou výslednicí manipulací předchozích) hýří rozporností (...což samozřejmě vyplývá už i jen z prosté skutečnosti toho, jak je kulturně-etická terminologie vágní a ze své individuální podstaty nedefinovatelná; tohle prostě Mello tak trochu hodil za hlavu a střílí vším co má s tím, že něčím snad zasáhne a otočí vám perspektivou) a čtenáře vybízí k polemice, jako i boření hranic...nakonec mě tenhle svár zanachal v troskách chrámu hluboce zažraných konvencí a představ (chrám už samosebou zase stojí, bylo to jen na čas...ale snad je v něm teď víc oken a dveří) jsouc takto pod širým nebem, podivně rozjařený, lehký...a šťastný. Štěstí s velkým „Š“ je snad právě jakési ontologické osvobození, zboření, či spíše „prokouknutí“ mentálních tvarů, norem a konvencí (či podmíněností obecně) v prospěch čiré, soucitné a neúporné upřímnosti vůči sobě samému. Což je nástroj (i cíl) určený k tomu, abyste takto upřímně mohli dlít a bdít, a abyste jeho prostřednictvím mohli spatřit vlastní podstatu, jíž je neutrální pozorovatel „za vším a mimo vše“, nazvěme jej třeba bohem/duší/Já/rozlehlostí/průzračností skrz níž vystupují a do níž vstupují veškeré obsahy. Včetně obsahů „Mě“, s nímž se tato božská průzračnost „Já“ milně ztotožňuje. Čímž se ztotožňuje i s dalšími obsahy k onomu „Mě“ nalepenými. Toto je zdrojem připoutanosti potažmo všech strastí a potíží. (V kontextu strastí by snad šlo říct, že bdělost/skutečná láska je odpoutání, dává svobodu, zatímco strach/touha je spoutání, dává obavu, hrozí ztrátou.) Nebo ještě jinak; ona průzračnost je to jediné původní, neměnné a v hlubokém smyslu to jediné, co Je. Vše ostatní „je“ jen prchavým, ve většině případů uměle vzniklým poryvem a je na vás zda se jeho proudem necháte unášet, nebo je skrz „Já“ necháte volně projít. Odpoutání není volním popřením, ani zřeknutím se (to je jen rafinovanější forma připoutání se) ale přímé nahlédnutí podstaty a pochopení příčin a škodlivosti přílepků a programů z jejichž reje vyvstává „Mě“. Jen tak se rozplynou samy. Kvůli jisté pojmové liknavosti a tématické „zmatečnosti“ jsem původně uvažoval o čtyřech, ale vzhledem k slušnému množství „aha“ momentů, jež mi pomohly nově nasvítit hned několik palčivých otázek (stále je nechávám otevřeny) stran provázání bdělosti s každodenností (zejména co se akce, etiky a přemýšlení týče) tak jdu do plných. Každopádně hodně svojské, burcující dílko, jež doporučuju dávkovat a číst s rozvahou. (Knížka skončila dost hustě podtrhaná a popsaná, skoro každou kapitolu jsem si pak několika slovy shrnul:) Já si jej užil, ale naprosto chápu proč měli z tohohle indického jezuity a psychoterapeuta představení osypky. Hranice mezi mystikem a šílencem snad ani není. 5 za býčí rohy neomluvně popadnuvších ***** PSS: V průběhu četby mě párkrát uštěpačně napadlo jak a zda by bylo možné v tomto duchu smysluplně vychovat dítě. Dost mě proto překvapilo, že taková škola byla založena a funguje dodnes: Jde o Summerhill A.S.Neilla. Velmi mě pobavilo jeho motto: „Chtěl bych, aby Summerhill vyráběl spíše šťastné metaře než neurotické učence.“ ...Nakonec proč ne?“... celý text
— yozi.odkudkam

---

Bdělost

„Dá sa aroganciou učiť o láske a priviesť ľudí na jej cestu? Ťažko. Pár myšlienok tu bolo dobrých, ale celkový koncept bol zvolený nevhodne. Akoby to písal vôl :-) A ak by sme aj šli podľa tohto návodu, rizikom je skĺznutie do ľahostajnosti, čo je možno ešte horšie ako zloba. Faktom tiež je, že ak by sa knihou riadili všetci, síce by sme možno bolo šťastní, ale stále žili na stromoch; komu by sa chcelo rozvíjať a niečo tvoriť, keby to nebolo nutné ku šťastiu? Výsledkom by bolo, že si ani chlieb nekúpite, lebo pekár sa len zvonka pozoruje s vyloženými nohami. Najlepšie na knihe boli vlastne len občasné ftípky, aj tie často mimo kontextu.“... celý text
— DzordanoChruno