MartinezZ přečtené 131

V poslední hodině 1994, Johannes Steinhoff

Pokračování 'Mesinské silnice' začíná v nemocnici, ve které autor po krátkém dobrodružství, pokud se tomu tak dá říkat, začíná retrospektivu o osudu po přemístění do Říše k její obraně, pokusu svém a svých přátel o rebelii za účelem nastolení smysluplných rozhodnutí a o odstranění Göringa do ústraní a následnému ponížení a vzápětí dání šance pracovat s proudovými stíhačkami Messerschmitt Me 262, které měly tu moc ještě mnohé zvrátit, KDYBY... a jež také byly autorovi osudné. Výpověď je to zajímavá, pokus o jakousi vzpouru proti Göringovi nevím jak moc je všeobecně známý, ale autor se jakoby na poslední chvíli snaží odvyprávět ještě více svých zážitků a vzpomínek a tak se často vrací v rámci vyprávění do minulosti, což už začíná působit dost zmatečně. Stejně tak, autor či překladatel, zvolil formu textu a řekněme slohu, kdy jsem se někdy ztrácel v tom, co vlastně čtu a jaký význam ten odstavec má mít. Přečtené je to rychle, uniká mi však, proč obě knihy nemohly vyjít jako jedna, když jde o první a druhou část vyprávění a vzpomínek. PS: A neodpustím si jednu až absurdní ukázku: „ Wernicke, jeden z velitelů stíhačů na poradě u Göringa ohledně plánů na leteckou obranu beznadějně bombardéry rozrývané Říše při nedostatku letců a spojenci již překonané letecké techniky, v době vrcholící krize (konec roku 1944): „Přišel jsem na způsob, který bychom měli zavést v celém letectvu. Při ranním rozkazu přečtu nastoupené jednotce důležitý citát z Mein Kampfu. Každý důstojník, poddůstojník a voják má sešítek, do kterého si citát zapíše. Večer, dříve než se shromáždí, musí všichni do tohoto sešítku zapsat, jak strávili den, jak naplnili slova vůdcova citátu, jestli vykonali svou povinnost. A aby měli mladíci zásady národního socializmu neustále na očích, nařídil jsem napsat metrovými písmeny vůdcovy citáty na vrata hal. Tak na vratech největšího hangáru je: 'Já chci! Adolf Hitler'.“ - Lützow zašeptal: „To nemůže být pravda...“ - My ostatní jsme se na sebe jen zaraženě dívali." “... celý text

Mesinská silnice 1994, Johannes Steinhoff

Vůbec ne špatné čtení, jen i na svou útlost počtem stránek místy poněkud zbytečně rozvláčné. Buď jak buď, pohled na válečný neutěšený stav německé Luftwaffe, resp. přímo stíhačů ustupujících z Afriky přes Sicílii do Itálie, očima leteckého majora, jemuž i jeho pilotům je jasné, kam to všechno spěje. Aby toho ale nebylo málo, z pozic vrchního velení jim není v rámci možností podávána ani pomocná ruka, jako je přes jejich natahované ruce za pomocí sekáno rákoskou těmi, kteří žijí v nereálném světě. Z pilotů se stávají už jen stroje, které létají z povinnosti tam, kde nemá jejich přítomnost valného smyslu, a které umírají zbytečnými skony. Pohled na rozpadající se a upadající Říši na jednom z okrajů její končící moci. Zajímavé bylo, že ač jsem to neplánoval, kniha velmi volně obdobím i místem navazuje na knihu, kterou jsem právě před Mesinskou silnicí dočetl: 'Patrick Gibbs - Konečně Malta!', takže s poměrně malým časovým dějinným odstupem jsem mohl sledovat druhou barikádu s jejími osudy a pohledem na skutečnost. Stačí se jen posunout o rok později, 1944, a uvidím, co za vzpomínky na dobu a poměry přinese autor v navazující knize 'V poslední hodině'.... celý text

Konečně Malta! 1994, Patrick Gibbs

Z popisovaného se zdá zázrakem, že vůbec byli piloti tohle schopni přežít, jakým zázrakem to ale tehdy nebylo kdekoliv, že. Popis to není špatný, ale dost rozvláčný díky autorovu básnickému střevu, kdy místy myšlenky, věci a okolí popisuje až zbytečně obšírně na to, že se nijak zvláště moc nedozvíte ani o jeho práci ani o jeho okolí a dalších pilotech. Je to takové úzkoprofilové tunelové vidění. Jako by autor holt svoji práci bral jako už docela rutinu a nepřišlo mu nutné s ní obtěžovat čtenáře. Z toho vyplývá, že zajímavý je začátek před příchodem na Maltu, následující popis několika operací a vše ostatní je tak trochu lehce nadbytečnou výplní, tedy alespoň pro mě.... celý text

V týlu wehrmachtu 1983, Alexej Nikitovič Asmolov

Tahle knížka to má těžké. Obsahuje dost zážitků, ale je poplatná své době a svému tvůrci a tedy plná prosovětsky a prokomunisticky agitačních plků, až to mnohdy bolelo a přeskakoval jsem celé odstavce. Číst o tom, kteří funkcionáři strany se účastnili jakých přehlídek, který komsomolec pronášel jakou řeč v kterém nově zřízeném sovětu, kterak lidově demokratické hnutí blablabla... Tak polovina knížky klidně mohla být tohoto oproštěna a bylo by to zajímavé čtení ne přímo z partyzánského pole za týlem německých armád, byť i takové úryvky tu jsou, ale z pozice velícího a posléze velícího/poradce. Nepřijde mi špatné, že to bylo jednostranné, s tím jsem počítal a je to i samozřejmé, ale když ono je to tak moc nadhodnoceně jednostranné, jako kdyby neexistovalo nic než jen komunistické hnutí, které dělá dobro pro celý svět a těch pár buržoazních hnutí či zženštilých kapitalistů nestojí za to ani zmiňovat a když už, tak jen s patřičným opovržením a despektem. Příliš mnoho politiky. Navíc o SNP je tak až poslední třetina knížky. Docela škoda.... celý text

Ardeny - Tajná válka 2002, Charles Whiting

Aneb "Příběh tří plukovníků." ~~~ Tohle čtení je smutné a to hned z několika důvodů. Jedním z nich je samotný obsah vyprávění. Svým způsobem by to mělo být plusem, ale prostě nemůže, protože to není nic, čeho by se chtěl smyslů nezbavený člověk účastnit. Tím druhým byl fakt, že mi ze začátku a po ještě podstatnou část knihy jaksi nesedl ten způsob přednesu informací autorem, který se až příliš nořil do popisků bělosti sněhu, ve větru vlajících praporů a vůbec až lyrických popisů něčeho, co si prostě sám domýšlí, jelikož v danou chvíli na daném místě nebyl a nemůže tedy vědět, jak se dotyčný tvářil, šklebil a co se kde jak blyštivě lesklo, teskně zurčelo a těžce dupalo a křupalo. Zbytečně to pak svádí spíše ke smyšlenému románu než popisu dohledaných a vypovězených skutečností. Tím třetím je amatérismus nebo naprostá absence korektora, který za sebou v celé knize dokáže nechat neuvěřitelné množství překlepů, ale dokonce i velmi zvláštních oprav. V jednu chvíli se divíte, jak může v textu ponechat tak pitomý do očí bijící překlep (ve slově naprosto přebývající nebo zcela jiné nesmyslné písmeno), který by dokázal detekovat i slovník z Libre Office (což je už co říct), jinde věta nedává smysl, protože je v ní použito zcela a naprosto nesouvisející slovo, které je ale velmi podobné tomu, které by asi mělo ve větě být. Někde jsou věty sice obsahově správné, ale velmi zvláštně poskládané. Hlavně třetí část výtky hodně bolí, protože vydání Jota 2002 tímhle dost trpí. Nicméně ty popisované události, leckdy "lehce" šokující ve své neočekávanosti, a hlavně s koncem knihy, mi nedávají ani přes výše zmíněné jinou možnost, než ocenit ****.... celý text

Ardeny 1944 1994, Peter H. Gryner

Tři hvězdičky jsou dobré hodnocení a rozhodně neznamenají nic špatného. Knížka je napsána poměrně čtivě a jednoduše. Vše je vysvětleno a popsáno. Více hvězdiček nemohu udělit snad jen díky tomu, jaká knížka je - je krátká. Celkové rozložení kapitol i jejich obsah mi přišel spíše jako nějaká... ročníková nebo závěrečná práce nějakého oboru historie. Uvedení do problematiky, popsání stavu zemí, jednotek i vztahů, popsání děje a závěr spolu s vyčíslením škod, ztrát i vlivu na dění budoucí. A to vše na 111 stránkách textu, do kteréhož čísla se počítají všechny stránky knihy, včetně odkazované literatury, filmů, chronologie bitvy... Tím chci říct, že je to hodně krátké. Knihu bych doporučil těm, kteří chtějí mít rychlý přehled o tom, co to ty Ardeny vlastně v té válce byly a proč se o nich vůbec mluví. Nic víc se nedozvíte a mnohdy se setkáte s něčím nakousnutým, ale nedojedeným ála "A pokus o zásobování německé armády letecky pomocí Luftwaffe skončil fiaskem." - ačkoli se o nějakých pokusech dříve nijak blíže nemluvilo a ani není jasně řečeno proč skončil fiaskem (počasí? nezkušení letci? nedostatek paliva pro letouny? spojenecká vzdušná převaha? jaké konkrétní fiasko - ani nevzletěli, popadali nebo vše shodili jinam nebo neměli ani čím zásobovat...?) Tohle trochu vadí, naštěstí ale kvůli délce knížky na příliš mnoho podobných nakousnutí nestačíte narazit. Plusem je rozdělení knihy na množství poměrně krátkých kapitol, takže skoro nikdy není problém nějakou dočíst a ne z donucení končit uprostřed odstavce a později hledat, kde jsem na té dvoustraně končil. I tak bych ale uvítal podrobnější rozepsání... všeho. Nu což, nasaju informace ještě někde jinde ;)... celý text

Dunkerský zázrak 1987, Walter Lord

Popis dění očima a vyprávěním těch, kteří se zúčastnili a těch, kteří přežili, aby mohli vzpomínat a vyprávět. Těch, jichž to bylo posláním a službou, nebo i jen těch, co byli nezkušenými dobrovolníky hrdě nasazujícím čas a životy při pomoci své zemi i (nejen) svým vojákům. Čtení to bylo zajímavé, poučné a hlavně čtivě sesumírované. Jediným záporem mi tak snad byl jen fakt, že celkově to, i přes popisy totálního vysílení a občasné popisy ne zrovna hrdinských smrtí pod lodními šrouby, vyznívalo stále nějak... ne až tak drtivě zničující a složitě, což je vzhledem k obsahu docela paradox. Přesto dosti zajímavé čtení.... celý text

Vítězství přichází z moře 1999, Ivan Hrbek

Co k tomu dodat. Už v předchozím dílu převzal otěže Hrbek ml. a vršil poněkud balastní informace v měřítku větším, než jeho otec. A už tam jsem nad tímhle bědoval. V posledním díle jsem ale už nebral ohledy na to, kterak složité muselo být něco takovéhoto spáchat (pročež se takovému úsilí stále klaním), ale ty nekonečné výčty názvů plavidel a letounů (je běžné používat pro japonské letouny anglická jména, takže kdo se v tom neorientuje na výbornou chvílemi ztrácí ve větě přehled kdo na koho vlastně útočí), jejich velících, vystřelených torpéd a sestřelených letadel z té a té letadlové lodi, kolik na které lodi u kterého ostrova padlo námořníků a kdo jim velel atp. Některé statě, odstavce, sloupce textu a někdy dokonce i stránky s pouze popsanými obsahy složení loďstev jsem už rovnou přeskakoval a podobně končily i některé části celých kapitol, protože sáhodlouhé popisy a vyjmenovávání lodí by stačilo "odbýt" dvěma třemi větami a informační výsledek ohledně tamních bojů by byl naprosto totožný. A tak, jako už od prvního dílu, platí, že pokud jste (v dobrém) námořní druhoválečný fanatik, co má doma stolek se světovými vodními plochami a zapíchává si vlaječky při listování touhle knihou, aby měl 100% přehled o každé skupině lodí a jejich letadýlkách a velíchch, je to knížka pro něj - jednoznačně. Pro nás ostatní, kdo se prostě jen chtěli dozvědět něco víc a neutápět se v tsunami názvů, jmen lodí a loďstev a podrobných soupisech vystřelených granátů takových a makových ráží, by stačilo, kdyby se tyhle čtyři hodně podrobné svazky scukly do dvou dílů, vyplněných tím (pro mě) skutečně podstatným - informacemi, ne informačním balastem. --- Nejlepší je tak kompletní souhrn všech tří knih asi na cca dvaceti stránkách a dokumentace s nejzajímavějšími výtahy z použité literatury.... celý text

Námořní válka vrcholí: Od obléhání Malty k boji u Severního mysu 1995, Ivan Hrbek

Mě to skoro rve srdce, ale prostě u téhle série asi už výš ani v budoucnu nepůjdu. Stále totiž platí to stejné co u předchozích dvou knih - informace tam jsou a nejsou nezajímavé, ale autoři se naprosto utápějí v množství podrobných pro mě až zbytečností. Tentokráte otěže po Hrbkovi sr. převzal Hrbek jr., který to neudržel a tak do poloviny knihy je těch podrobností a detailních informací až takové množství, že jsem některé odstavce jen přelétl očima - neustálé popisování rozloženích jednotlivých loďstev a konkrétních lodí v nich, u každé pokaždé v textu uveden její kapitán a velící důstojník (ačkoliv se o nich v drtivé většině případů už nikde nemluví), neustálé uvádění kolik kdo vystřelil torpéd a že to bylo k ničemu, páčto minula a v téhle části ještě navíc zbytečné množství odkazů na poznámky, kde bylo navíc uvedeno totéž na druhou. Prostě příliš mnoho nadbytečných podrobností a tak i u třetí knihy platí, že pokud máte pokoj, v něm velký stůl s námořní mapou a lodičky s vlaječkami, kterými si pohybujete během čtení kapitoly a na stěnu si píšete změny jednotlivých složení operačních skupin a změn v jejich velení, je to kniha pro vás jak vyšitá. Ostatní sice také dostanou nemálo zajímavých informací i stran sovětského loďstva, o kterém se nijak zvlášť moc nepíše, ovšem pouze v případě, že se tím vším prokoušete. V podstatě je to stále jakási učebnice historie námořnictví v dobách Druhé světové - ke konci kapitol by mě ani nepřekvapil test z nabytých znalostí. V průběhu knihy jsem to viděl tak na **, naštěstí ke konci knihy se Hrbek jr. trochu uklidnil a přibylo zajímavých informací na úkor přílišnému množství detailů. Nakonec skutečně tak 2,5 *. PS: V téhle knize je docela slušný hokej v poznámkách, kdy v textu jsou uváděna špatná čísla na poznámky v zadní části knihy, takže odkazovaná poznámka vůbec nesedí k textu, nebo ta čísla skákají divně přes sebe (kupř. po poznámce 2 následuje 12, pak 4, pak 5, pak 3...), takže pak ani nevíte, jestli je to správně. A oproti předchozím dvěma dílům je tu i znatelně skromnější množství Dokumentace (originální zápisky, rozkazy apod. ke konci knihy).... celý text

Krvavé oceány 1994, Ivan Hrbek

Je mi líto, ale ačkoliv si vážím práce Hrbkovic famílie, nemohu jinak. Nejsem holt stoprocentní cílová skupina. Přinejmenším tři čtvrtiny obsahu knížky na mě působí jak učebnice a spolu s touto čtyřknižní sérií by také měl být stůl s vlaječkami a loděmi, aby si čtenář v průběhu kapitoly posouval názorně krok po kroku jednotlivými loďstvy, svazy, task force uskupeními, vlajkovými loděmi, podpůrnými skupinami, leteckými perutěmi a nejlépe aby každá také měla svoji jmenovku. Teprve pak by byla kniha plně využita. A já věřím, že za tím vším stojí neuvěřitelné množství práce a času, ale mezi čtivou knížkou, popisující historické události, a knižně vydanou analytickou odbornou prací cítím přeci jen trochu rozdíl. Knihu jednoznačně doporučuji námořním druhoválečným fanatikům, ačkoliv se jich tím označením nechci nijak dotknout (přičemž jsem tak právě učinil...), ale ty, hledající popisy událostí, vzpomínky, záznamy a zápisky z daných dob a chvil raději předem upozorním na možné neudržení pozornosti při čtení skladby loďstev vč. jejich velitelů, kapitánů, admirálů, jmény všech možných lodí a jejich výtlaky. Celkově je kniha, hlavně díky poslední kapitole o Midway (která je přesným opakem krátkého popisu Bismarcku v minulém díle) mnou hodnocena o ždibíček lépe jak právě předchozí díl, ale na **** to prostě necítím.... celý text

Narvik 1989, Donald Macintyre

Malá knížečka napěchovaná plno informacemi ohledně nejen, ale hlavně námořní části norské operace, se všemi jejími chybami, štěstím i drobnými vítězstvími. --- Tuhle knížku jsem četl ihned po Hrbkově "Salvy nad vlnami", od které jsem právě takovéhle vyprávění díky čtyřdílnosti té série očekával a bohužel se nedočkal. To, co jsem čekal, mi dal právě "Narvik", malá knížečka napěchovaná... :) S sebou na dovolenou skvělá volba, nejen informačně, ale i čtivě - plus za Hrbkův překlad a cit pro češtinu.... celý text

Salvy nad vlnami 1993, Ivan Hrbek

Je mi líto, více nadšen z toho být nemohu, asi nejsem tak úplně námořně druhoválečným fandou a nadšencem. Z knihy sálají informace a čas nad nimi ztrávený,m ale celé mi to přišlo jaksi příliš analytické oproti běžné čitelnosti a podrobné popisy loďstev a jejich rozmístění v širých dálavách mi už přicházely trochu navíc. Přesto to nijak nehaním a nechci, jen mi to prostě nesedlo a doporučuji to tak číst skutečně fanouškům námořních bitev a dění na moři v tomto období. Plno věcí je tu popsáno celkem dost podrobně, naproti tomu další řada bitev a půtek jen velmi povrchně (samotná zkáza Bismarcku a Hooda mi přišla tedy příliš zkrácená a informačně ochuzená). Je mi to trochu líto, ale kniha se mi nečetla prostě lehce a nijak zvlášť mě nepohltila a povětšinou jsem ji tak četl spíše způsobem "Když už to tu celé mám, tak to dám". Nejlepší tak byly ukázky z jiných knih a vzpomínky na konci knihy - škoda, že ty se u nás asi nikdy v překladu a na pultech neobjeví. Snad se mi další díly dostanou hlouběji pod kůži.... celý text

V říši zla: Křičící orel za Rýnem 2002, Donald R. Burgett

Pokud bych tedy měl nějak ohodnotit celou sérii čtyř knih, tak by se dalo říct, že zraje jako víno. První kniha mě moc nenadchla svou krátkostí, další relativní chladností popisů dění, až se pak Burgett rozepisoval a skončilo to až neuvěřitelnými popisy osvobozovaných koncentračních táborů, stejně tak jako svým způsobem zapomenutí na výsadkáře ke konci války a rozpuštění jednotky. Za přečtení tak tohle všechno skutečně stojí!... celý text

Sedm cest do pekla: Křičící orel u Bastogne 2000, Donald R. Burgett

Hodnotím lépe jak předchozí dvě knihy. Buď si ke způsobu lehce odosobnělého vyprávění nacházím cestu nebo mi prostě třetí tlustý díl přijde napěchovaný něčím, co se skvěle četlo. Stále je to ale něco, co by se mělo určitě dostat mnoha lidem do rukou, nicméně stále tvrdím, že je vhodné tuhle Burgettovu sérii číst jako např. doplnění k již dříve čteným informacím a vzpomínkám. Stále jde totiž "jen" o popis dění s trochu mi tak vadí ona zmíněná odosobnělost a mnohdy jakoby chladnost a strohost popisovaného. Nicméně to i přesto stojí samozřejmě za přečtení. Škoda je snad ještě to, že "kapitoly" tu běžně čítají na 50 stránek textu, takže pokud na čtení nemáte extra čas a, jako já, čtete jen cestou z/do práce, dost špatně se mezi odstavci přestává a následně pokračuje ve čtení - nabourává to popisovanou atmosféru. Není to ale zápor knihy, jen upozornění :)... celý text

Cesta do Arnhemu 2002, Donald R. Burgett

Cesta do Arnhemu mi přijde značně lepší povídání a popis dění oproti první knize (http://databazeknih.cz/knihy/-37124), což možná bude i díky popisu dění při nedomyšlené operaci Market a zpackané Garden, nejen dalším popisem dění a ukázkou další oddanosti, odvaze, schopnostem, hlouposti a hrůzám okolo Burgettam, přičemž je tu již i profilován jako člověk v době válečné, což na těch pár listech první knihy nestačilo být zdůrazněno. Nicméně i tak mi přijde, že než vydávat čtyři krátké knihy, uvítal bych asi jednu větší bichli s uceleným souborem vzpomínek paragána (a posléze spíše člena pěší pěchoty). Sedm cest do pekla (http://databazeknih.cz/knihy/-37123) je jako třetí kniha už o dalších několik listů objemnější.... celý text

Currahee! 2001, Donald R. Burgett

Kniha by mohla nést ještě jeden podtitul a to: "Neuvěřitelné zkazky o hrůzách a zvěrstvech, štěstí i neštěstí, krvežíznivosti, soucitu a otupělosti, neschopnosti, lehkovážnosti i rozvaze, šprýmu, lhostejnosti a tragédiích od kempu přes výcvik po normandské masakry člověka člověkem na cizí půdě a cizím území." ~~~ Tak trochu si dovolím (ne)souhlasit s níže uvedeným komentářem uživatele 'Ládja' a jeho "Svým způsobem lepší než Bratrstvo Neohrožených." Ano, velmi svým vlastním způsobem. Rozumějte, knížka to není obsahově ale vůbec špatná, jen mi u ní nesedí dvě věci. Jednak je to něco neuvěřitelně krátkého (na to, jak dlouho jsem knížku až z dalekého Slovenska hledal, nacházel a získával :), ale hlavně jsem se nedokázal sžít s autorovým vyprávěním ve stylu, kdy všechno bral jako chleba, umírání kamarádů při skocích "bez padáku", umírání a "masomlýnkování" kamarádů těsně vedle sebe, hrůzy a zvěrstva, která podle popisovaného byla prostě náplní dne, za chvíli se smějeme s dalšími opodál a dostáváme zálusk na osolený a vysušený skalp blonďatého Němce, který budeme nosit pod kombinézou (cože?). Způsob vyprávění mi taky přijde ve stylu, kdy žák základní školy, který nemá rád slohová cvičení, dostane za úkol napsat slohovku na téma "Koho jsem zabíjel o prázdninách" - suše popíše poznámky z deníku a jde od válu. Lepší než bratrstvo je kniha rozhodně v syrovosti přístupu k dění před a během akce, protože je jasné, že tohle by HBO nenatáčelo a rozhodně by měl z čeho čerpat i G.R.R. Martin. Burgett tak zase o něco blíže přibližuje pravost takového konfliktu člověka mezi člověkem. Rozhodně bych to ale nepopisoval jako lepší knihu než Bratrstvo. Čisté **** s klidným srdcem dát nemůžu, 3,5* a zaokrouhlení by vůči jiným mým čtyřhvězdičkám prostě nebylo fér. O něco větší naděje tedy vkládám do pokračování "Cesta do Arnhemu".... celý text

Cianův deník 1939–1943 1948, Galeazzo Ciano

Takže popopořádku: O zápiscích z deníku italského ministra zahraničních věcí jsem se prve dozvěděl z citací v 'Krvi, slzách a pošetilosti' Lena Deightona (http://www.databazeknih.cz/knihy/-36413), které mi přišly poměrně přesné a z pera a úst italského ministra té doby nečekané. Docela mě tak překvapilo, že u nás jeho zápisky také vyšly knižně a řeknuv si "To by nemuselo být špatné..." jsem si je neprodleně pořídil a vměstnal je hned za Deightona na pozici knihy "Na co se vrhnout poté". Zprvu jsem jednak nečekal přes 500 stránek textu a ani jsem popravdě nečekal, že bych tím byl nějak zvlášť unešen. "To je deník, to sfouknu rychle a půjdu dál". A sfoukl jsem to kupodivu skutečně rychle, protože jsem se do zápisků začetl a hlavně rok 1942 zhltnul skoro na jeden nádech. Situace na bitevních polích i domácí půdě těžkla a mnohých blbců se vybarvovalo. -ˆ„ ...Bismarck, který Ribbentropa nenávidí...nakonec řekl "ˆˆˆJe tak pitomý, že je to skutečně přírodní div." “ - „O Kietelovi Duce řekl: "Keitel je člověk, který se raduje, že je Kietelem." Bismarckův úsudek byl stručnější: "Keitel je pitomec." “ Co se ze zápisků tedy vyplývá? Vůdčí osobnosti, samozřejmě vč. Ciana, byli fašisté, Ciano byl pro úzkou spolupráci s Německem a nebyl ani proti válce či vlastním italským machinacím a šarvátkám (Albánie, Chorvatsko...), ale v rozpínavosti Německa a jeho chování vůči Itálii jako spojencům viděl po krátké době zhoubu a do střetnutí s Polskem, Francií, Ruskem, Řeckem svoji zemi rozhodně nehrnul, věda, že na to země není připravena. Duce byl ale jiného smýšlení. A tak to bylo skoro stále a dále. - (1939 a snaha odradit Duceho od vstupu do války po boku Německa př jeho vpádu do Polska, na kterou Itálie nebyla připravena): „Musil jsem postoupit urputný boj, abych Duceho přesvědčil, aby jednal tak, jak učinil. A musím dodat, že v této věci jsem byl úplně opuštěn všemi, jejichž jedinou starostí je říkat Mussolinimu věci, jež mu jsou příjemné. O pravdu se starají ze všeho nejméně. Duševně i morálně neschopný Starace měl odvahu prohlásit Ducemu, že italské ženy mají z války radost, neboť budou dostávat denní podporu 6 lir a budou zbaveny svých manželů. Jaká hanba! Italský národ si nezasloužil tak vulgární urážky.“ Ciano byl poměrně záhy poměrně protiněmecký, Duce nemálokráte také, ale ten byl hodně dvojaký a každý den byl schopný hájit jinou stranu, vždy nakonec skončil na té německé. Italský král naproti tomu nesnášel Němce od počátku. - „Král je protiněmečtější než kdy jindy. Učinil přede mnou narážku na německou nestydatost a dvojakost, při čemž chválil anglickou korektnost; v rozhovoru s Ducem dokonce označil Němce otevřeně za „darebáky a kanálie“.“ Na pěti stech stránkách je tak k nahlédnutí za oponu toho, co bylo komu kdy a jak známo, s čím se kde a jak čachrovalo, kterak Němci intrikovali proti samotným Italům, jaká nálada kdy a kde byla a jaké názory na ni měl v danou chvíli Ciano, Duce, král i mnozí jiní zasvěcení. - Mussolini: „Italská rasa je rasou ovcí. Osmnáct let je málo, aby se změnila... Je třeba je udržovat od rána do večera přísně v kázni a uniformě. A potřebují hole, hole, hole... Aby se národ stal velkým, musí být poslán do boje, třeba kopnutím do zadku. Tak to také udělám.“ Překvapivě jsem se tak začetl a tak nějak se nemohl zastavit a nejen pro to, že deník nemá žádné kapitoly, jen den za dnem, sem tam se zápiskem "7. března 1939: Nic zvláštního", sem ta s vynechanou částí, kdy prostě Ciano nezapisoval. Docela dost zajímavých informací z poza opony. Malým a pro mě důležitým plusem, pro samotné informace z deníku ale nepodstatným, byla použitá forma češtiny a překladu - dnes už samozřejmě nepoužívané archaismy a skladby vět, ale to mi k popisům dění nejen sedělo, ale i si rád tuhle zapomenutou češtinu osvěžím. Mínusy? Mnoho jmen, u nichž není uvedeno kdo a co dotyční jsou, pokud to nejsou tzv. profláklá jména. Buď si je můžete dohledávat bokem nebo využít ke konci knihy několikastránkový jmenný seznam, ale povětšinou znalost toho, že danou větu pronesl např. "President Maďarské národní banky, osobní přítel Telekiho" není zas tak moc a zvlášť důležité. Co je ale velkou škodou je konec knížky (vyjma konečného dopisu z veronského vězení) ihned poté, co Ciano opouští post ministra zahraničí a dostává úlohu vyslance v papežském Římě. Tou dobou je únor 1943 a list z vězení je z konce prosince 1943 - veškeré události okolo Duceho, jeho sesazení, uvěznění, úniku a následných perzekucí těch, kdož zvedli proti němu ruku (vč. Ciana), orodování Mussoliniho dcery Eddy za svého muže (Ciana), Mussoliniho zetě, jež nemělo významu, vstup spojenců a italské území... deset informacemi, zápisky a poznámkami nevyplněných měsíců. Přesto je to zajímavý pohled na vztahy v Ocelovém paktu a posléze Paktu proti Kominterně. Dle popsaného je nelze popsat příliš jako "spojenecké". „ - (Mussolini na adresu Němců) "Udělali by dobře, kdyby se mnou nechali vést, jestliže se chtějí vyhnout nenapravitelným botám. Je nesporné, že jsem v politice inteligentnější než Hitler." - (Ciano) Neshledávám, že by nám říšský kancléř byl doposud dokázal, že i on je tohoto mínění. “... celý text

Krev, slzy a pošetilost: V nejtemnější hodině druhé světové války 1996, Len Deighton

Protože se v událostech WWII hrabu teprve poměrně krátkou dobu, žádného Deightona jsem neznal a popravdě ani nějak neměl zrovna chuť číst další knihu, na niž se skví Winston a jejíž název naráží na jeho výrok hned poté, co jsem pročetl právě Winstonovy šestidílné svazky. Ještě že jsem se tím nenechal odradit. Knížka plná zajímavých informací popisující světové dění od dob předválečných po období krátce před či po vstupu USA na otevřenou scénu a širá moře. Kniha mě překvapila hned nadvakrát. Jednak poměrně hojnými odkazy na rejstřík ke konci knihy, který obsahoval jak drobné vysvětlivky a doplnění dění, tak doslova kvantum odkazů na další knihy, z nichž bylo čerpáno. Tohle byla moje první kniha, u které jsem musel mít dvě záložky - jak na vyprávění a popisy děje samotné, tak i právě na zadní rejstřík, protože stěží najdete v knize dvoustranu, na níž by byly méně jak tři odkazy do rejstříku :) V průběhu jedné kapitoly jsem tak neustále rotoval mezi textem a rejstříkem, klidně i několikrát za odstavec. Díky tomu mi nabobtnala knihovna i zdejší 'Chci číst' o další nemalé počty knih. Zároveň je škoda pozorovat, kolik knih, na něž je odkazováno, se zajímavými informacemi u nás nikdy nevyšlo Druhým překvapením mi bylo právě zaměření a konec knihy, kdy by se dalo říct, žes se týkalo hlavně úlohy Spojeného království a dění končí krátce po útoku na Pearl Harbor a expanzí slunce, vycházejícího postupně nad stále více zeměmi v Tichomoří. Nečekal jsem, že kniha tak končí dřív, než bych čekal. Jinak jde ale o poměrně podrobné čtení jak ohledně politiky tak i zabrouzdání do sféry tehdejšího školství, výroby, výzkumu, loďstva a letectva a.... vůbec, prostě těch cca 600 stran (plus fotky, mapky i rejstřík) za ten čas stálo. Milé, jak vždycky nejvíc překvapí knížka, od které to na začátku vůbec nečekám :)... celý text

Zemřeli jsme pro Anglii 1993, Manuel F. Van Eyck

To je tak, když o knížce nejde pořádně zjistit nic předem před jejím pořízením :) Čekal jsem totiž nějaké povídání o českých letcích, něco, co by se dalo nějak označit za skutečně nějakou vynaloženou práci v literárním slova smyslu, ale tohle jsem přelouskal mezi obědem a odpolední kávou. Jde totiž pouze a jen o předmluvu, obrovské množství fotografií povětšinou samotných československých letců a jejich náhrobků a za sebou chronologicky sepsaná situační/operační (?) hlášení, kdy každé má pár vět a v každém je uvedeno, jaký letec a jak zemřel. Nejde ani o popisky konání letců, ale prostě jen o reporty ohledně jejich zmizení, pádu, nehodě a prostě jen smrti. Ano, pokud se hlouběji zajímáte o osudy československých letců (v tomto případě hlavně o jejich nešťastné konce v akci a při nehodách), mohu vám knížku doporučit. Je krátká a působí spíše jako soubor popisků z nějaké historické výstavy o československých stopách v RAF nebo jako ze skutečné knihy vytržená pouhá příloha. Pokud se ale chcete dozvědět něco o dění v okolí a přímého konání letců v dané době a jejich chvílích, je knížka v podstatě naprosto zbytečná. Ani mi nepřišlo, že by byla (resp ty reporty) psána pro čtenáře, který se již "v oboru" alespoň trochu nevyzná - v reportech uvedené výrazy, manévry, součástky letadel... prostě report. Je mi líto, ale po přečtení a zkouknutí fotografií mi poté samotný úvodní popisek konání autora a jeho výzkum vyzněl jako "Moc jsem chtěl být pilotem, ale nestal jsem se jím a tak jsem čs. letcům v RAF alespoň vydal seznam jejich smrtí..." - cože? Navíc jak sám autor uvádí, jedná se jen a pouze o stíhače ze tří perutí, o piloty jiných letadel nebo dokonce jiné čechoslováky a čechoslovenky u RAF na jiných než pilotních pozicích se tu vůbec nejedná. Uznávám, možná můj problém s očekáváním jiného obsahu knihy, ale ani tak moc nechápu její význam jinak, než pro oštítkování vystavených fotografií. Nijak tím ale nechci znevažovat práci v knížce uváděných pilotů, jen mi ta kniha (spíš soupis) prostě nesedla svým... smyslem.... celý text

Druhá světová válka. VI. díl, Triumf a tragédie 1995, Winston S. Churchill

I když mi druhý a třetí díl přišly trochu rozvláčné a s příliš memorandy a opakovanými vzkazy okolí, rozhodně je Churchillova šestice knih něčím, co mohu vřele doporučit všem, kdož se jakkoliv hluboce i povrchně zajímají o tohle období dějin. Mnohé z napsaného možná překvapí, mnohé možná pootevře v lecčems oči, rozhodně ale dá nakouknout za oponu tomu, co formovalo moderní nejen evropské dějiny a jak málo v mnoha chvílích stačilo, aby se události vydaly na výhybce jinou kolejí. A jak na to sám autor v textu upozorňuje, tak moc se to odráží v zrcadle i dnešního dění. No a bodejť, vždyť ta uplynulá doba není zas tak dlouhá, jen v řádu jedné dvou generací, a jak jedna z hlav mocností v knize citovaných prohlásila něco ve smyslu, že současná (tehdejší) generace si i po válce bude pamatovat její hrůzy, tak další generace, které válku nezažily, nebudou cítit k válkám takového odporu ani nebudou cítit takovou potřebu míru a vzájemného porozumění, a to byl nějaký '44 nebo '45 rok... No a kde jsme dnes...... celý text