Márinka
přečtené 1348
Neviditelné kořeny
2023,
Hynek Čapka
Ve třech časových rovinách se odehrávají osudy tří generací, které od sebe rozdělila komunistická zvůle. I když ... po přečteném se mi chce spíše napsat zrůdnost. Současnost představuje Sametová revoluce a doba krátce po ní. Hlavní historickou linku tvoří zlínská "baťovská" éra a zlomové intermezzo poválečné Čekoslovensko. Tomáš a Anežka čtenáři zprostředkovávají zejména dobu rozkvětu Baťových závodů. Dějem se dokonce mihne i sám "velký švec". S vysokoškolským studentem Pavlem si pamětníci mohou zavzpomínat na hektický listopad 89 i neméně rušné následující měsíce. I v této části se čtenář setkává s reálnými osobnostmi "sametu". Nejvíce zdrcující je konec 40. let, která osudově zasáhnou do životů našich hrdinů. Text Hynka Čapka je srozumitelný, čtivý, napínavý. A i když tu a tam sklouzává do červené knihovny, stojí za to jeho knihu přečíst.... celý text
Svědectví uloupené dýky
2023,
Martina Novotná
Příběh je velmi čtivý a napínavě gradující. Už dlouho se mi nestalo, že bych v každé volné chvilce mezi víkendovým vařením, pečením, praním a žehlením usedala do ušáku a četla a četla... Škoda těch tiskových a pravopisných chyb ...... celý text
S Gretou si nic nezačínej
2023,
Susanne Abel
Zpočátku se zdá, že se čtenáři dostala do rukou další kniha, v níž je hlavním hrdinou "pan Alzheimer". Ovšem už v druhé kapitole, kdy se dostaneme ze současnosti do let válečných, zjistíme, že půjde o něco jiného. Demence totiž může mít, paradoxně, za následek vyjevení pravdy. U nemocných ACH "odchází" jako první krátkodobá (pracovní) paměť. Lidé si vybavují jen dávné vzpomínky. A vzhledem k tomu, že nepoznávají své blízké, mohou jim bezelstně vyprávět o své minulosti, kterou před nimi dlouhá léta tajili. Myslím si, že to nejdůležitější, co chtěla autorka sdělit, jsou informace o transgeneračním přenosu traumat (více o tom na Wikipedii). Jak vidno, netýká se to jen obětí holocaustu, ale všech, kdo prožili nějaký duševní otřes. Střídání časových rovin děj posunuje dopředu, je napínavý, čtivý a místy velmi dojemný. Tu a tam by však autorka mohla více škrtat. Zejména závěr je divně nastavovaný. Jakoby si připravovala půdu pro pokračování... Abelová své hrdiny zasadila do reálných historických událostí, které navíc objasňuje v doslovu. Tím román popovytáhla z šuplíku "telenovela" o level výše. Stojí za to ho číst. Za mně 3,5 hvězdičky.... celý text
Provařená
2017,
Simona Votyová
Dovolte mi trochu profesionální deformace trenérky paměti. Lekce "Dlouhodobá paměť - přísloví, rčení, pranostiky": U Sylvie, které hřmotně tikaly biologické hodiny, mě okamžitě napadlo "Dávej si pozor na svá řání, mohla by se ti vyplnit.". U feťačky Kamily zase "Nepotkávají se hory s horami, ale lidé s lidmi.". Zelená vdova Alice nemůže znamenat nic jiného než "Není všechno zlato, co se třpytí.". A stárnoucí rocker Patrik? Ten je zosobněním "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.". Nechci polemizovat o tom, zda popisované životní příběhy mohou být reálné, nebo se jedná pouze o "pohádku pro dospělé". Problémy se v literatuře přece jen řeší lehčeji než v životě. Jisté však je, že si čtenářka může od všech hrdinek, včetně babičky, něco vzít, v něčem se poznat, něco pochopit. Střídání vypravěčů posunuje děj rychle dopředu. A že se nakonec všechny linie střetnou? Proč ne? Vždyť už pan Lustig říkal: "Svět je malý a o náhody tu není nouze.". :o)... celý text
Nonstop
1989,
Brian Wilson Aldiss
Na internetu jsem našla vzkaz: "Přečtěte si Nonstop, určitě se vám bude líbit." A fakt že jo! Clarkeho Ráma to sice není, ale i tak jsem si tento mezihvězdný výlet náramně užila. Je neuvěřitelné, jak autor dokázal již v roce 1958, kdy kniha vyšla, popsat mezigalaktickou pouť, když do té doby kroužily ve vesmíru pouze octomilky (1947), na oběžné dráze Země skončila svůj život Lajka (1957) a první člověk se do vesmíru dostal až tři roky po té, co první čtenáři dospěli k překvapivému vyústění jeho románu. Začátek je sice trochu pomalejší, ale dál stránku od stránky napínavější. A je s podivem, že i dnes, po pětašedesáti letech, je jeho poselství stále aktuální. Vždyť uzavření na omezeném prostoru si mnozí, zejména senioři, nedávno "užili" i na Zemi. Je otázkou, zda závěr této dystopie je nadějný či nikoli. Zda Aldissova pochybnost o lidských morálních hodnotách je opodstatněná, či bychom - o více než půlstoletí "moudřejší" - dokázali této výzvě čelit lépe. Pokud vás tato sci-fi klasika minula, neváhejte a přečtěte si ji!... celý text
Kim
2006,
Rudyard Kipling
Cesty ke knize bývají rozličné. Již sedmáct let ve svých Hrátkách s pamětí používám tzv. Kimovu hru, ale až letos jsem zjistila, že toto skvělé cvičení pracovní paměti pochází ze zapomenutého románu Rudyarda Kiplinga a jmenuje se Hra klenotů. Jeho Mauglího mám doma schovaného od dětství, ale o Kimovi jsem neměla tušení. Zaujal mne nejen popis Hry klenotů ale také Kimova schopnost lehce proplouvat mezi Kimem-sáhibem a Kimem-orientálcem. Kiplingovo vyprávění je velmi čtivé, barvité, hluboké. Byť se děj odehrává před více než 120 lety, vystupuje ze stránek tak živě, že byste se tam hned chtěli vypravit.... celý text
Takové maličkosti
2023,
Claire Keegan
Obsah této ani ne stostránkové novely rozhodně není "maličkostí". Přiznám se, že jsem měla velký problém "zůstat v čase". Nedokázala jsem se s rovnat s tím, že ne zcela vyfabulovaní hrdinové příběhu žili před čtyřiceti lety a nikoli o století dříve. V mém dojmu mě umocňoval i autorčin styl, který je, jak jsem se později dověděla, přirovnáván např. k Antonu Pavloviči Čechovovi. To "děsivé" je více "pod textem" a konkrétní podrobnosti se dozvíte až v doslovu. Nečtěte ho předem, ale nechte se vtáhnout do dojemně popsané vánoční atmosféry, prožijte s hlavním hrdinou jeho smutek, radosti, pochyby, lásku, očekávání, nejistotu, odvahu ...... celý text
Muž, který zemřel dvakrát
2022,
Richard Osman
Pokud jste vyznavači klasických detektivek či krvavých krimi thrillerů ze severu, budete možná zklamáni. I když pár mrtvol a rudých tratolišť se najde i zde. Jestli jste ale věkem blízko ústřední čtveřici, či vás při pohledu na vaše pra/rodiče zajímá, co se asi honí v hlavinkách zdánlivě nemohoucích staříků, je to kniha právě pro vás.... celý text
Bezpečný přístav
2023,
Marie Laval
Nechala jsem se zlákat anotací. Vzpomněla jsem si totiž na to, jak moc se mi líbil Pojízdný krámek snů a těšila se na reprízu. Nevstoupíš dvakrát do jedné řeky ... Pryskyřník, jak Jenna nazvala svou žlutou knihovní dodávku, hraje v příběhu jen malou roli. Jádrem vyprávění není literatura, ale vztahy. Romantika jako vyšitá. Ústřední dvojici a závěr odhadne vášnivá čtenářka romací po pár stránkách. Ale myslím si, že o utajení pointy autorce vůbec nešlo. Styl vyprávění je velmi příjemný a o jiná tajemství v něm není nouze. Doporučuji všem, kdo si chtějí odpočinout u krásných popisů ostrovní přírody, zamyslet se na tím, jak těžké je opustit tyrana či snít v zátoce mořské panny o pokladu.... celý text
Psí život
2022,
Jaroslav Irovský
Do půlky jsem četla jedním dechem. Psí průpovídky mě bavily, i když "pánička" místo "panička" mi rvala oči. Zato když se hafani "rozštěksmáli", usmívala jsem se taky. Jenže pak se do psích tlam čím dál tím častěji dostaly moralizující fráze. Nic ve zlém, s názory autora, v přesvědčení že se do jisté míry jedná o autobiografii, souhlasím. Ale nejsem si jistá, že naši čtyřnozí přátelé jsou tak "uvědomělí". Přesto doporučuji všem pejskařům. Třeba se v tomto krátkém příběhu něco dozví o tom, co se někdy zračí v dlouhých psích pohledech. Upřímně, taky ráda bych ráda věděla, co si náš voříšek myslí...... celý text
Motýl a moře
2016,
Lenka Karhanová Hromadová
Fascinuje mě toto japonské umění. Doporučuji zejména klasiku Issy Kobajašiho s nádhernými ilustracemi Daniely Renčové. Odborníci tvrdí, že neexistuje jiné než japonské haiku. Že nikdo jiný než japonec nedokáže napsat "opravdové lyrické přírodní" haiku. Přesto si tu a tam ráda přečtu zvukomalebná trojverší i z jiné provenience. Velmi útlá publikace Lenky Karhanové má ještě jednu nadhodnotu: její vlastní půvabné ilustrace. Škoda, že se "poezie neprodává", barevné obrázky by potěšily oko i duši mnohem více.... celý text
Emilka
2022,
Ivana Fajnorová
Více než polovina příběhu, vyprávěná očima dítěte, popisuje Emilčino nelehké dětství. Právě tato část románu je podle mého mínění nejlepší. Jak ale Emilka stárne, přibývá v příběhu čím dál tím více lidí a děj se přes ně žene jakoby po povrchu. Navíc se na čtenáře hrne jedno neštěstí za druhým, smrt střídá utrpení. Autorka v předmluvě uvádí, že příběh je velmi volně inspirován životem její babičky, ale mnohé postavy jsou výsledkem její fantazie. Předpokládám proto, že skutečná Emilka ve svém životě Smrtku tolikrát nepotkala. Proto nerozumím tomu, proč tu s kosou ve své knize tolik zaměstnala. Navíc zcela nepochopitelně na koncích několika kapitol sama sebe spoilerovala stylem: "Je ti dobře? Neboj, bude hůř." Prvotina Ivany Fajnorové naznačuje, že spisovatelka má potenciál k vyprávění silných lidských příběhů. Pokud ubere na tragičnosti a svou další knihu méně zalidní, má u mě druhou šanci.... celý text
Vzpomínky na úhoře
2022,
Anna Cima
První, co mi při čtení naskočilo, byl Karel "Cubeca" Kostka. Muž s velmi vysokým IQ, jehož knihy jsou přesným odrazem jeho mysli. (Cituji z mé dojmologie k jeho knize Vyměřený čas: Jak já tomu muži rozumím! A jak mě styl jeho psaní štve! Skvělá fantazie, vynikající fabulace, barvité vizualizace, mrazivé napětí, myšlenky, které nedají mozku spočinout… Úplně slyším, jak mu to v hlavě vře, vybuchuje a prodírá se skrze lebku na papír. Písmena, slabiky, slova, věty, odstavce, stránky, spousta stránek… Probůh, ukažte mu konečně někdo, kde je na klávesnici „delete“.) Netuším, jak vysoké IQ má Anna Cima, ale něco mi říká, že mezi jejími neurony je extrémně hustá synaptická síť, po které frčí miliardy Formulí 1. Bohužel mi scházel semafor, který by dokázal myšlenky deroucí se z vedlejších účelových komunikací včas zastavit a nechat plynule proudit jen dálnici s několika málo sjezdy na silnice první třídy. Bavila mě detektivní linka. Užívala jsem si imaginární "mezisvět". Oceňuji skvělé vykreslení postav, zejména problému manželství cizinců a mnohdy složitý život dětí z nich vzešlých. Mrzí mě, že téma živých-vymírajících úhořů téměř ustoupilo těm fantazijním. Moc jsem nepobrala "japonský ekoterorismus". Přece jen je to země tak odlišná od Evropy, i když propojení mafie s policií není neznámé ani v našich zeměpisných šířkách. Trpěla jsem v rozvleklých pasážích, které děj nikterak neposouvaly. Autorka si také opět neodpustila malou domů - začlenění staré japonské literatury a filozofie. Nemám nic proti nejednoznačným koncům, ani proti těm, které se ztrácejí v oblacích fantazie, ale čeho je moc, toho je příliš.... celý text
