margareth1189
přečtené 191
Les
2021,
Jan Hlubek
Příběh nepřináší nic moc nového a je poměrně snadno předvídatelný, je ale celkem hezky vystavěný. Líbilo se mi postupné odkrývání a skoky v čase, to fungovalo pěkně. Poslední dvě kapitoly ale byly z mého pohledu nadbytečné. Pokud by se to cosi předávalo vždy jen z jednoho na jednoho a nešířilo by se to úplně bez omezení, pak by tam měly své opodstatnění. Byl by to hezký otevřený konec (i když by bývala stačila jen jedna z těch dvou kapitol). Takhle bylo už v kapitole 20 jasno, že les si dál bude brát, co bude chtít a netřeba to omílat dál. Škoda. V předmluvě autor hovoří o důležitosti opravdového přátelství a o příbězích o něm. V tomhle konkrétním příběhu ale vlastně žádní přátelé nebyli. Ne nečekala bych kýčovité projevy hrdinství ve jménu přátelství. Ale taky by bylo fajn, kdyby se ti údajní kamarádi (jejichž rodiče na sebe mají od začátku jejich společného studia telefonní čísla) k sobě nechovali jako cizí. A jen tak na okraj, necítím z předmluvy inspiraci samotným mistrem hororu? Pseudonym a datace inu, dobrá. Co musím rozhodně zmínit - dojem mi kazil použitý jazyk. Je vidět, že autor má slušnou slovní zásobu a umí ji využít. Pro tenhle žánr je ale jeho jazyk příliš vzletný. Nehodí se. Nevyvolává kýženou atmosféru, spíš naopak. Když čtu o tom, že stolek byl poctěný přítomností novin, na gauči dlela deka, počal se snášet déšť, počalo se smrákat, bylo lze zaslechnout a kdosi se snažil upokojit ničemný svár, fakt se nebojím a nemám husí kůži. Spíš mám chuť se smát. Tohle by bylo fajn, u nějakého výpravného historického fantasy, u pokusu o napodobení dobové literatury anebo v poezii. Tam bych zajásala, fakt. Sem se to podle mě ani trochu nehodí. Krom toho mi taky přišlo, že autor nadužívá příslovce. Mnoho vět by mělo větší švih bez nich (spontánně vyplivl trochu krve, krev odporně stékala, strašně velké množství, zuřivě popadl). Závorek tam na můj vkus bylo taky zbytečně mnoho. Text v závorkách byl většinou bez valného významu, spíš jen autorovy/vypravěčovy komentáře a často jen odvedl pozornost od původní myšlenky. V příběhu jsem zaznamenala drobné logické a věcné nesrovnalosti (kuskus na benzince v devadesátkách; doktor, co pozvracel místo činu; policajt, co jen tak někomu po telefonu vykládá závěry pitvy apod.). Taky jsem zaznamenala místy podivný slovosled a ne úplně uvěřitelné dialogy (třeba loučení Veroniky s otcem po příjezdu ke strýci, ne to dojetí tam opravdu nebylo). Speciální zmínění by asi zasloužily přirovnání, popisy a metafory. Tam jsem zaznamenala buď nudné a stokrát ohrané varianty (výskala jako malé dítě) nebo naprosté bizáry směřované skoro vždy k sexu. Obsahově by mi to ani nevadilo, ale tady mi to přišlo prvoplánové. Hodně taky byla do očí příjmení postav. Opravdu jsme je všechna potřebovali znát? Proč? A nemohla být zakomponována nějak citlivěji? Fakt nás jima musel autor profackovat hned v úvodu? A psychologie postav? Nula. Což je velká škoda, zvlášť u podobných žánrů. A tohle všechno dohromady kazí dojem. Sečteno a podtrženo, tahle kniha podle mě neměla vyjít. Minimálně ne v této podobě.... celý text