maja8148 přečtené 451

Poznáš to z polibků 2007, Julia Quinn

Tahle kniha má jednu z nejsympatičtějších dvojic série, která rozhodně nectí konvence doby, teda občas, trochu, ale ze všech párů jsou tihle dva "nejuvolněnější". A navíc má kniha mírně detektivní zápletku. A najdete tu i tu trochu humoru. Hodně povedený díl.... celý text

Zakázaná kniha 2017, Christian Jacq

Přímočarý a jednoduchý děj, stejně jako u předchozího dílu. Stejně tak mi přijde i slovosled a tvorba vět jednoduší. Asi jako u dětských knih. Ale vlastně mě to baví a líbí se mi to. Jediné, kdy tento styl selže, tak je u akčnějších scén, ty si tolik neužijete, protože jsou až moc strohé a působí bezpečně.... celý text

Temné sestry 2023, Krystal Sutherland

A mě se to líbilo. Ano je to plné rozkládajících se věcí, hniloby, bláta, slizu a jiného hnusu. A taky tam neustále někdo zvrací (jako reálně, nečetla jsem knihu, kde by bylo více zvracení a to mám přečtený i Trainspoting a několik knih od Palahniuka). A někdo tam pořád k něčemu čuchá (což je celkem odůvodněný, chápu proč to tam je). Ovšem napsáno je to velmi čtivě, celou dobu mě to bavilo a byla jsem zvědavá, jak to asi je i když jsem to už od určité chvíle tušila (teda, co se stalo děvčatům, to kdo je chlápek, co je pronásleduje bylo docela překvapení). Atmosféra knihy je možná pro někoho trochu nechutná, ale rozhodně je temná a znepokojivá, stejně jako celé rozuzlení knihy. Ten konec je prostě úžasný. Jako přála bych si jiný, ale ke knize se hodil, líbí se mi, že (SPOLER ALLERT!) největší potvora vlastně dopadla nejlépe :D.... celý text

1602 2015, Neil Gaiman

Stínové eso 2021, Amanda Foody

Kniha má strašně pomalý a rozvleklý začátek i když na posedních asi 100 stránkách se celkem rozjede. Ovšem přiznám se, že víc než děj si z knihy pamatuji neskutečné množství chyb. Jako ono se snad u každé knihy stane, že je sem tam překlep (kupodivu u těch starších je jich méně než u těch novějších), některé knihy jich mají celkem dost, až vám to hodně znepříjemňuje čtení, ovšem tady tomu nasadili korunu. Myslím, že této knize korekturu nikdo nedělala. Reálně mám pocit, že tam snad není jediná stránka bez chyby. A to jaké jsou tam chyby! Kdyby se jednalo sem tam o překlep, ale to co je tady je neskutečné (a to jsem dis, takže mi jistojistě část chyb unikla)! Jen posuďte: občas nějaký překlep (i když těch tam bylo celkem málo), chybějící mezery i písmena, opakující se slova (jako jak?), chybějící celá slova, nebo rovnou (asi ať nám to není líto) části vět(!) a slova ve špatném tvaru a pádu, či slova, která vlastně ani netušíte, co tím chtěl básník říci. Příběh mě asi nechytl natolik, abych sáhla po dvojce a riskovala, že budu číst něco, co projde stejnou korekturou jako tento díl.... celý text

Pes baskervillský 2016, Arthur Conan Doyle

Můra noční, předvánoční 2014, Tim Burton

Silmarillion 1992, J. R. R. Tolkien

Poprvé jsem to zkoušela číst někdy v době, kdy PP, tedy zhruba před patnácti lety. Možná více. A vzdala jsem to. Je to sice pěkná, ale rozhodně strašně náročná kniha, protože je to přesně jak hodina dějepisu - spousta zajímavých událostí předaných nezáživným způsobem. Ne omlouvám se, je to zajímavější než hodina dějepisu, Minimálně je to příjemněji podáno. Ovšem přiznávám, že kdybych si to nesehnala jako audioknihu, tak toto dílo nikdy nepřečtu.... celý text

Den přizpůsobení 2018, Chuck Palahniuk

Toto se za mě nepovedlo. Rozhodně zajímavý námět a několik zajímavých (a celkem děsivých, protože nejsou daleko od toho, co se tu teď aktuálně děje) myšlenek, ale výsledek je takový... No nevim. Možná tomu nepomohl ani přehršel postav, protože těch tam bylo opravdu hodně a asi se mi i občas stalo, že jsem se ztratila v tom, co ta daná osoba dělala před tím a jestli jsme se s ní už i setkali. I když na druhou stranu jsem si některé z nich i stihla oblíbil. Co byl možná největší problém knihy je ten, že Palahniuk nejen, že už nepřichází s ničím novým (což by nevadilo), ale už začíná vykrádat sám sebe. A špatně. Mám pocit, že se zasekl v době Klubu rváčů. A tohle mi přišlo jako by nevěděl, jestli chce té knize vzdát hold nebo ji úplně potopit. V knize jsou z velké části myšlenky, které byly i v klubu rváčů, vlastně to na vás působí jako by to bylo volné pokračování klubu rváčů. A tak si myslím, že by to bylo i v pořádku. Jenže pak zde Klub vyloženě shazuje. A snaží se to posunout dál. Víc nás šokovat. Za každou cenu nás chce překvapit A to mu bohužel podráží nohy - některé věci a události mi přišli strašně na sílu (na druhou stranu jsou tam i strašně pěkné a milé okamžiky - třeba setkání prapravnuka otrokyně a starší dcery otrokářu a jejich vztah byl naprosto kouzelný a přirozený). Alespoň takový pocit z této knihy mám já.... celý text

Opium a absint 2020, Lydia Kang

Tohle mě bavilo, pěkně popsán konec 19 st. a to včetně nástrah, co na lidi v běžném životě čekali, popsání boje se závislostí a s tím jaký na vás a vaše jednání mají vliv a to bez toho, aniž by nás musela autorka šokovat hnusnými věcmi. Ano, pokud budu chtít něco, co mě přesvědčí, že drogy jsou špatná věc, tak tato kniha na to nestačí, na to je dost mírná a boj se závislostí vypadá celkem jednoduše a bezpečně (stejně jako noční toulky hlavní hrdinky) a takový není. Jenže toto od této knihy nikdo nečekal. A já jsem naprosto spokojená s tím, co jsem dostala. Milá hlavní hrdinky, zajímavá detektivní zápletka a milá, né moc vlezlá a hodně na vedlejší koleji romantická linka. která kdyby tam nebyla, tak to nevadí, ale ani nepůsobí, že ji tam autorka narvala nějak násilím.... celý text

Ex na koštěti 2022, Erin Sterling (p)

Tak, v první řadě nechápu, proč je to zařazeno mezi knihami pro mládež, potažmo YA, kdyby to bylo NA, tak ještě možná, ale YA? No a teď přímo ke knize :). Upřímně nevím, co si o ní myslet. Čte se strašně dobře, vše pěkně ubíhá, postavy se chovají většinou racionálně a lidsky, dokonce se nebojí ani využít tam sem nadávku, ale nepřehání to s nimi a dokonce se u knihy dost nasmějete. Jenže... Jenže, od půlky už to začne trochu skřípat. Méně se nasmějete, což je celkem pochopitelné. Hlavní hrdinové místy už přestávají racionálně uvažovat, ale ještě to není tak hrozné. Ale celá kniha přestává mít šmrnc a tempo a začínají vyskakovat napovrch její mouchy, a tři z nich mi hodně vadili (nepočítám věčně chybějící, nebo naopak přebývající uvozovky a občas trochu krkolomě přeložené věty). A o jaké tři mouchy se jedná? První z nich a ta které jsem si všímala už od počátku je ta, že sice je v knize popisováno sexuální napětí mezi Vivi A Rhysem, ale já jej tam vůbec necítila, chyběla mi tam mezi nimi ta chemie. A to i dokonce v jejich intimních chvilkách. Druhá je ta, že netuším, jak v tomto světě vlastně ta magie funguje. Jako ano vím, došlo mi, že je to mix Sabriny mladé čarodějky a HP, ale k čemu jsou ty proudy? A co by se stalo, kdyby nebyly obnoveny? A co přesně mají v tom městě na starosti? Toto jsou za mě důležité věci, vzhledem k tomu, že se vlastně celá katastrofa a všechno to haló tam se děje kvůli nim, ale nikdo nám to nevysvětlí ani jednou větou a my tedy jen víme, že tam jsou, že se musí udržovat, ale kde se tam vzali, co tam dělají a další věci nevíme. Co by se stalo, kdyby tam Rhys vůbec nepřijel a na nějaké proudy se vykašlal? No a třetí moucha moucha, která je tam taky asi od začátku, ale všimla jsem si ji zhruba od půlky je ta, že mi spousta věcí přijde nedotáhnutých - častokrát mám pocit, že jsem byla o něco ochuzena o nějaké dovysvětlení (viz proudy), dokončení myšlenky, kolikrát mi přišla i kapitola nebo dokonce věta nedokončená, jak kdyby tam občas někdo něco z té knihy vyškrtl, jako by to tam původně bylo, ale někdo se nudil a tak občas prostě vzal černý fix a kus textu jím odstranil. A tato třetí moucha mi vadila nejvíce, protože mám pocit, že díky ní nebyla vysvětlena magie a vztah hlavních hrdinů na začátku neměl dost prostoru zajiskřit (ale hlavně že kocour se naučil říkat "Debile"). A já vážně díky tomu nevim, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Jako nápad je dobrý, děj vlastně taky, ale to zpracování mi to kazí :/.... celý text

Předtuchy smyslnosti 2014, Nalini Singh

S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje 2022, Tom Felton

To že tato kniha vyšla jsem se jako Tomův fanoušek dozvěděla z jeho Instagramu. Obal knihy za mě naprosto dokonalý a úžasně zaujme hned na první dobrou. I tak jsem ale neplánovala si knihu přečíst, protože, proč bych měla číst jeho autobiografii? Jako ano, vypadá na pohodového kluka a on je asi i jeden z důvodů, proč jsem odjakživa měla Malfoye ráda, ale že bych musela číst jeho autobiografii? Ne děkuji. A pak se začala prodávat u nás a začala zahlcovat bookstagramy a všichni na ni pěli chválu, jak je dobrá, že se čte sama a že Tom je opravdu dobrý spisovatel. To potvrzovali i recenze (které normálně moc nečtu, ale jak všude na tuto knihu vyskakovali, tak jsem nějaké otevřela). No a já začala přemýšlet, že si ji koupím. A pak jsem šla kolem knihkupectví a řekla si, hele tak jo. A místo toho, abych ji odložila k milionu dalších knih, co čekají na přečtení, sem se do ní téměř okamžitě pustila. A přečetla ji v podstatě na jeden zátah. Opravdu sem se od ní nemohla odtrhnout. Je naprosto úžasná. Ten pohled na dětství, vzpomínky na různá natáčení a přátelství. Ta nostalgie. Sama sem si vzpomněla na svoje seznámení s Potterem, které probíhalo zhruba ve stejné době jako to Tomovo. I já s ním vyrostla. Byť né přímo n place. Samozřejmě pokud by ta kniha nebyla tak dobře napsána jak je, tak by ve mě tyto vzpomínky nevyvolala, nedonutila by mě se smát a ani brečet (ano, brečela jsem, toto je 4. kniha, které se to povedlo, už to je známka toho, jak moc mě dostala). A ano kdyby po mně někdo chtěl najít chyby v knize, tak bych tam jednu nebo dvě našla, ovšem tato kniha nedává prostor se nad nimi jakkoliv zamýšlet a hledat je. Za mě osobně je toto jedna z nejlepších knihy, které jsem kdy četla a rozhodně nejlepší kniha loňského roku. A vím, že nejsem první, kdo to říká, ale pokud Tom napíše ještě někdy něco, i když to nebudou jeho paměti, tak rozhodně budu jeden z prvních kupujících této knihy.... celý text

Krev říše 2021, Brian McClellan

Rozhodně je to lepší zakončení než jaké dostala trilogie Prachmistrů. Ovšem i zde bych asi našla věci, které bych vytkla - na to v jakém duchu se knihy necou mi přišel konec opět až moc sluníčkový a uspěchaný a hlavně opět tam byl prvek toho co se objevilo v předchozí serii - Poli zničehonic udělala něco, o čem ani nevěděla, že to umí, nikdo neví jak to funguje, ale ono to zabralo. Ovšem zde to nebyla až taková rána na solar jako u Prachmistrů. Je tu ale jedna věc, kterou musím celé sérii vytknout. A tou je korektura. Hlavně v druhém díle. Tam byla chyba snad na každé straně, tady to nebylo tak hrozné (nebo sem to tolik nevnímala). Knihy jsou plné překlepů, chybějících písmen, nepadnoucích slov, slov navíc a občas jsou některé věty nebo slova přeložena hodně neobratně. Naštěstí knihy i tak hodně zaujmou, takže toto mě moc nerozptilovalo.... celý text

Škola snů 2019, Sara Bergmark Elfgren

Tahle kniha vypadá dobře a zní dobře.  Dokud ji nezačnete číst, protože pak se ukáže, že není dobrá a její čtení je v některých chvílích až utrpení. Má neskutečně rozvleklí začátek a celkově děj, jen proto, aby nám pak naservírovala useknutý konec. Sledujeme příběh z pohledu dvou dívek, což by nemusel být problém, kdyby pohled té jedné nebyl úplně absolutně k ničemu, protože když byste jej s knihy vystřihli, tak vám ani jedna informace nechybí, protože v její dějové lince se vlastně nic zajímavého neděje a pokud se tam náhodou něco zajímavého stane, tak se to stejně znovu dozvíte i v druhé dějové lince.  Což je jeden z dalších bolestivých prvků knihy. Několik událostí je vysvětleno z pohledu obou postav, ovšem tento druhý pohled je tam absolutně k ničemu, protože nám nesděluje žádné nové informace.  Ne toto byla hodně slabá kniha.... celý text

Co je nejdůležitější: Rozhovory o hněvu, soucitu a lidském konání 2015, Jeho Svatost Dalajlama XIV. (p)

Královna ničeho 2020, Holly Black

Za mě povedené zakončení povedené trilogie i když jako samostatná kniha pořád více odstojí předchozí díl. Tomuto přeci jen něco zase schází. Co se tohoto dílu týče, tak mi přijde, že je tempo o něco pomalejší než v předchozím díle a nedostaví se pořádně žádný zvrat a překvapení, kterými nás předchozí díly zásobovali. Teda jako, ano, zvratů a překvapení je v tomto díle celkem dost, ale myslím si, že v předchozích dílech tato překvapení byla lepší, nejočekávanější a větší. A taky mi přišlo, že Jude toho celkem dost prospala. Celkově se celá trilogie dost věnuje tomu, že nám přibližuje spací cyklus hlavní hrdinky, popisuje nám jak moc a jak kvalitně spala, ale myslím, že tento díl v tom vyniká, tak odhadem tipuji, že spánku se v této knize věnuje tak 10 stran - teda jen popisu toho jak Jude spí, usíná, či se probouzí. Jako ano toho spánku bylo ve všech dílech hodně, ale buď sem si ho předtím tolik nevšímala, nebo je ho zde opravdu hodně.... celý text

Cesta kolem světa za osmdesát dní 2015, Jules Verne

Poté, co jsem se pokusila přečíst Tajemný hrad v Karpatek a někde zhruba v třetině jsem to vzdala, jsem došla k názoru, že Jules Verne není pro mě a ač se neustále vydává a lidé jej kupují a dříve jeho literaturu vážně četli a dnes je to přežitek a je to jeden z autorů o kterém všichni slyšeli a učili se, ale reálně ho nikdo (nebo skoro nikdo) nečte a jeho knihy se prodávají z povinnosti. Ovšem pak jsem narazila na člověka, který je opravdu čte a baví jej. Nevěřila jsem tomu. Vážně ne. Ale byla jsem přesvědčena, ať mu dám ještě jednu šanci. A víte vy co? Ano Hrad v Karpatech, je pro mě pořád kniha u které by jeden umřel, ovšem toto je něco úplně jiného! Bavilo mě to i když Foga jsem občas nechápala (a ještě více teď nechápu jeho filmovou verzi z roku 2004) a nerozuměla jsem Figovi, ovšem oblíbila jsem si Passepartouta a jeho filmové veze mě už asi nikdy nebudou uspokojovat (jeho animovaná asi i nadále ano). A hlavně mě tato kniha přesvědčila, že Verne je dobrý spisovatel, který se dá číst i v dnešní době a rozhodně se ještě do nějaké jeho knihy pustím.... celý text

Podlý král 2019, Holly Black

Tento díl byl za mě rozhodně lepší než jednička. Dočkáme se další hromady zvratů, z nichž většina by vás ani nenapadla a neustále se tam něco děje, takže se ani chvilku nenudíte a jste napjatí, co se stane v dalším okamžiku a knihu hltáte stránku po stránce a ani se vám od ní nechce odtrhnout.... celý text

V zahradě zášti 2022, Camilla Bruce

Na obálce je napsáno, že Belle miluje muže, miluje je k smrti. A taky, že kniha je o mužích, kteří z ní udělali to co je (nebo tak nějak).  A já ani s jedním tímto výrokem nesouhlasím. Belle nemilovala ani jednoho z těch mužů, které během příběhu potká. No u jednoho by se možná dalo s hodně přivřenýma očima o lásce mluvit, ale u většiny to byla vypočítavost, nebo v některých případech prostě chtíč, či nuda, nebo kombinace těchto tří. O lásce se rozhodně mluvit nedá. A co se týká toho, že ji k tomu dohnali? Jako vážně? Oni ji k tomu dohnali?Tedy ano, ten první si o to říkal a zasloužil si to, ale u těch ostatních za to mohla ona sama. Nikdo z nich ji nedal důvod pro to, aby je zabila, ale ona je prostě začala vraždit. A to jen proto, že ji přestali bavit. A nebo protože se ji to zrovna hodilo do krámu. Ale i když odhlédnu od těchto z vnějšku nastavených očekávání, tak musím říci, že kniha je celou dobu taková nemastná neslaná. Přijde mi taková.... neosobní. To je asi to správné slovo. Belle - i její sestra - nám sice celou dobu vykládá o svých pocitech, jak ji něco bolí, jak je rozčílená, zlomená, jak se bojí a podobně, ale já ji nic z toho nevěřila. Ani její sestře. Přišlo mi to, jako když lhář říká naučené fráze. Díky tomu jsem nedokázala s Bellou (ani žádnou jinou postavu) souciti, fandit ji nebo být jejím chováním znechucena či pohoršena. No a poslední co bych knize vytkla, tak je pohled Nellie, který byl za mně osobně v knize úplně zbytečný a o nějakých 100 stran ji prodlužoval a přitom, kdyby tam tento pohled nebyl, tak se vlastně vůbec nic nestalo.... celý text