Lidudu
přečtené 313
Stalker
2015,
Lars Kepler
Takhle.... bála jsem se krásně. Začala jsem číst v noci naložená ve vaně, když už celý dům spal. Rozčarovalo mě to tak, že jsem se bála pak jít do ložnice. Autorům se opravdu podařilo vytvořit atmosféru. Nervák to taky byl, přesně jak to má u detektivek být. Několikrát jsem se dokonce přistihla jak si mumlám "nelez tam" nebo "zdrhej, zdrhej, zdrhej". I přesto všechno mi vadily některé nejasnosti. Například, že si nikdo nevšiml pošuka ve žluté pláštěnce, jak se s kamerou plíží kolem domů či prchá z místa činu nebo na samém konci - vrah v jednu chvíli bodá oběť do zad a za okamžik už je někde úplně jinde. Se asi rozplynul v mlze nebo co... takových drobností je tam několik a dost to rozčiluje. Taky souhlasím s názorem, že knížka je hroooozně dlouhá. Pár desítek stránek by postrádat klidně mohla. Ovšem bavila jsem se královsky, takže za mě dobrý.... celý text
Psycho: Sanatorium
2016,
Chet Williamson
A tak dobré to bylo. Pošuka Normana mi bylo líto, bylo mi ho vlastně líto už v původním Psychu od Blocha. On se pořád tak snaží a houby z toho. Asi bych taky zcvokla kdyby se mi v hlavě hrabalo tolik lidí. Nicméně hitovka to taky nebyla, nejdřív takové opatrné nesmělé napínání, kdy vám je okamžité jasné, že za rohem je bubák, a pak šup šup honem honem někoho zamordovat, aby se neřeklo a jdem zase rozebírat jemnou a kultivovanou Normanovu psychiku. Nejvíc se mi líbil autorův zápal a nadšení pro Blochovo Psycho a minulost ředitele nemocnice, tu bych klidně snesla rozvedenou do detailu.... celý text
Černá krabice
2007,
Joe Hill (p)
Pěkná uvolňující duchařina do vany. Nekoupejte se však příliš pozdě, když už celý dům spí. Hrozí totiž, že si při cestě z koupelny do ložnice ztemnělou chodbou strachy cvrnknete do trikotu =).... celý text
Bazar zlých snů
2016,
Stephen King
Dočteno. Konečně! Tentokrát mi to trvalo snad sto let,. Obvykle mám Kinga přečteného do dvou dnů (teda krom Revivalu, to byl teda boj!), zvláště pokud jde o povídky. Tentokrát to nějak nebylo ono. Samozřejmě zde byly povídky, které mi sedly, ale převažovaly spíše ty, které jsem přečetla hlavně proto, že na ně prostě přišla řada. No, nebyla to bomba na jaké jsme od Stephena zvyklí (nebo jsme bývali zvyklí), ale úplný propadák to taky není. Takže fandové s chutí do toho, Kingem nepolíbení ať si jako start vyberou raději nějakou jeho starší povídkovou knížku.... celý text
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
2016,
Jack Thorne
Po tom, co jsem přečetla zdejší komentáře jsem se moc moc bála si tuto knížku přečíst. Harry Potter byl a je pro mě mnohem víc než jen příběh na papíře. Byl pro mě útočištěm, když svět nebyl zrovna růžový, bezpečným místem plným přátelství a dobrodružství. Jistota. Proto jsem k této sérii těžce nekritická a agresivní, když je kritický někdo jiný. Tady na Databázi je ,,osmička" ne zrovna nejlépe hodnocená a já jsem měla prostě strach, abych nebyla zklamaná. Jenže zvítězila zvědavost a pouto ke staré sérii. Zhltla jsem to v cukuletu a nejsem zklamaná ani trošičku. Poznala jsem všechny staré známé, nepřipadali mi jiní, ale prostě dospělí se všemi starostmi, se kterými se potýkáme i my mudlové. Myslím, že je to krásný příběh o tom, jak těžké je být synem slavného otce a nezapadat tak úplně do představ veřejnosti, a také o tom, co způsobí hrátky s minulostí. Nebojte se toho, je to sentimentální a nostalgické a krásné.... celý text
Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy
2013,
Joe Hill (p)
Nooo... souhlasím, že mnoho z těchto povídek bylo jaksi... nedotažených. Vlastně vetšina z nich mi ptaková připadala. Tak nějak to působí dojmem, že si chtěl Joe prostě vydat taky nějakou knížku povídek. Přesto je zde pár povídek, které mě fakt vzaly : POP ART - byla jsem po celých třicet stránek naprosto fascinovaná, unesená a na konci dojatá, BOBBY CONROY VSTÁVÁ Z MRTVÝCH - tato povídka mě z nějakého mě neznámého důvodu rozplakala, DOBROVOLNÁ INTERNACE - podle mě něco, co se hodně podobá Kingovu stylu, znepokojivé, stísněné..pecka! Čekejte lehké zklamání z nedokončeně působících povídek, ale není to nic kvůli čemu by tahle knížka měla skončit zastrčená vzadu v knihovničce. Já sama se těším až si jí za deštivého podzimního dne vytáhnu, vlezu si s hrnkem kafe v ruce a kočkou na klíně na gauč a budu odpočívat.... celý text
Čtyři po půlnoci I. - Časožrouti / Skryté okno do skryté zahrady
2002,
Stephen King
Tak jo... nikdy nikdy nikdy ale fakt jako nikdy už mě nikdo nedostane do letadla. Přííííšerně nepříjemný příběh. Skryté okno do skryté zahrady znám již dlouho jako fakt divně divný (ale hezky divný) film s Johnnym Deppem a tahle povídka, novela nebo co je ještě divnější a tím pěknější. Jen pěkně čtěte ať se máte čeho bát. Je to fajn =)... celý text
Krátký druhý život Bree Tannerové
2010,
Stephenie Meyer
Tak mě napadá, že tohle nemohl psát stejný člověk, který napsal Stmívání... Ruka autorova se mi zdála být jistější o sto procent, bezduchého cancání minimálně a POZOR nebylo to plné do očí bijících nesmyslů. Přečetla jsem to a bylo to fajn, žádná nuda a teď bych si ráda přečetla, jak to dopadlo se Zrůdou Fredem.... celý text
Město nebeského ohně
2015,
Cassandra Clare (p)
Za svůj komentář u Stmívání jsem dostala pěknou čočku. Konstatovala jsem, že je to slátanina plná nesmyslů a dostala jsem vyhubováno, že když čtu fantasy, nemůžu čekat logiku. Já jsem přesvědčená, že ať je to jaký chce žánr, nějaká logika, řád a pravidla to mít musí a to hned ze dvou důvodů: za a) aby čtenář nebyl zblblej jak lesní včela v zimě a za b) aby to hlavní hrdinové neměli tak jednoduchý. Hra o trůny, Harry Potter a teď i série Nástroje smrti můj názor jen podporují. V podstatě se Nástroje smrti Stmívání hrozně moc podobají. Hlavní hrdina jace je podle hlavní hrdinky Clary (a vlastně většiny postav nehledě na pohlaví) děsnej fešák, Clary si nad ním taky poslintává, ale není s tím tak nekonečně otravná jako Bella a nevnucuje nám to v každém odstavci. Tenhle svět se prostě povedl a autorka narozdíl od praštěné Meyerové věděla, co dělá a dala si práci s myšlením, když to psala. Největší bod má ale u mě za vztahy mezi postavami. To je snad poprvé, co jsem v knize pro mládež narazila na homosexuální páry a jsem z toho upřímně nadšená. Vůbec to není přitažené za vlasy, působí to dokonale přirozeně a konečně to odhaluje stále ještě nesmyslně přetrvávající tabu kolem homosexuality. Za to tleskám! Takže až má dcera doroste do toho správného věku, Stmívání budu v knihkupectví raději zakrývat vlastním tělem a dám jí přečíst tohoto příjemného křížence Harryho Pottera a Stmívání.... celý text
Řezník
2016,
Jennifer Hillier
Teeda! Autorka v poděkování tvrdí, že si nemyslí, že by byla talentovaná. Ja tvrdím, že tahle dáma má tolik talentu, že jí musí téct i z uší. Jsem touhle knížkou naprosto unešená. Nepamatuji se na jedinou nudnou pasáž, řečeno bylo pouze to důležité a bylo to tak úžasně nechutné, že nemám ani slov. Dost mi vyhovovalo, že vrah byl odhalen již na začátku a čtenář mohl tak po celou dobu jen sledovat, jak to dopadne. Jdu vyhodit sekáček na maso a pro jistotu si oholit hlavu a vám Řezníka vřele doporučuji!... celý text
Krysař
2005,
Viktor Dyk
V hodinách literatury jsem vždycky mlátila hlavou o lavici, když mi učitelé vysvětlovali, co chtěl autor tím a tím dílem říct. Ať jsem se snažila sebevíc, v mnoha knihách jsem to poselství prostě neviděla. Jsem asi zabedněná, ale já mám pocit, že někteří autoři jednoduše píší, protože musí. Připadá mi to jako puzení feťáka, co si musí šlehnout dávku. Myslím, že autoři často prostě vyprávějí příběh, který vznikl v jejich srdci, duši nebo hlavě, to je fuk, aniž by tím chtěli něco říct. Mě na poselství, které nám učebnice literatury vysvětlují nikdy nezáleželo. Zajímalo mě, jaký pocit budu mít až dočtu, co ve mě zůstane. Pročto vlastně píšu... je mi ukradený, co chtěl (nebo třeba vůbec nechtěl) převyprávěním německé pověsti říct. Mě nadnáší ten lehce depresivní pocit, co ve mě zůstal. Stejný jako ten, který máme když něco blízkého končí, ale víme, že tím začíná něco nového... Jsem nadšená... celý text
Bubble
2014,
Anders de la Motte
No.. na začátek: přečtěte všechny tři knížky najednou, jinak budete mít trochu bordel v tom, co bylo a jak to souvisí s tím, co se děje. Když takhle sedím navečer před barákem na kafíčku a povídám si se psem tak vždycky říkám, že melu a melu a ten chudák pes slyší jen " bla bla bla", protože prostě nerozumí tomu, co říkám. Při čtení téhle trilogie jsem si připadala chvílemi jak ten pes. Počítače jsou pro mě jen nástroje k odeslání mailů, objednání ledničky a zkouknutí seriálu jehož díly jsem v telce prošvihla. Dále jsem natolik naivní a bezelstná, že nechápu v čem mohou být informace o uživatelích Facebooku nebezpečné. No mafián bych byla sakra špatnej... co budu povídat většinou jsem úplně nevěděla o čem je řeč. Nicméně jsem si knížku užila i tak. Byla tam spousta akce, vypjatých okamžiků a ač je HP sakra protivnej a otravnej týpek, hrozně jsem mu fandila. Je to takovej ten typ, co přidělává lidem, co ho mají rádi jen a jen starosti, jde z maléru do maléru, hrobníkovi sedí na lopatě častěji než by se na člověka hodilo, ale když jde do tuhého obětuje pro svoje milované život aniž by se musel dlouze rozhodovat. Líbilo se mi to, ale na pět hvězd to není; přecijen jsem téměř zapomněla co se dělo v předešlých dvou knihách.... celý text