Libi.livres přečtené 84

Island 2019, Jiří Kolbaba

Tato nádherná kniha je opravdovým klenotem v mé knihovně. Prostřednictvím fotoaparátu jedinečného Jiřího Kolbaby, je tak jednoduché se nechat přenést do země ohně a ledu a zkoumat její přírodní skvosty. Knihu doprovází krátké popisky míst a dojmy autora z nich, které fotografie nerušeně doprovázejí aniž by narušovaly mé fotografické cestování touto knihou. Mám moc ráda severské země a Island je určitě mým cestovatelským snem. Děkuji Jirkovi, že se tam díky této knize, kdykoliv mám náladu, tak trochu ocitám. Pokaždé jsem uchvácena krásnými fotografiemi jako bych je viděla poprvé...... celý text

Chata ve Švýcarsku 2021, Julie Caplin

Kniha Julie Caplin je pro mě vždy zárukou útulné atmosféry, dobré zábavy, výtečného příběhu, osobitých postav, báječného cestování a neskonale lákavých dobrot... Prostě láska, cestování, jídlo, co více si přát? No já nic, moje srdce plesá pokaždé, když čtu její knihy a smutní, když je dočtu a začne zase dlouhé období čekání na další její úžasnou knihu. Ve své nejnovější knize nás vezme společně s hlavní hrdinkou Minou do překrásného Švýcarska, při až květnatých popisech zdejší krajiny a přírodních krás vím, že autorka ani trochu nepřehání, jelikož se mi ihned začnou v paměti ty okouzlující místa z mé vlastní cesty zde vybavovat, kdy i pouhá cesta autem a koukání se z okénka se stává naprosto fascinující záležitostí, vskutku krásná země s výborným a kvalitním jídlem. Moc jsem si zamilovala Amélii a její penzion a péči, kterou poskytovatovala svým hostům a dělala zdejší pobyt, tak jedinečným pro všechny zúčastněné. I zde nechyběl humor a příprava přímo slin nahánějících pokrmů. Líbilo se mi, že zde byla opět zápletka mezi hlavní dvojicí protknutá zase jiným vážnějším tématem, a jejich záliby a práce byly zase odlišné od předchozích příběhů. Na knihách Julie se mi velmi líbí jak vždy dokáže vykreslit a propojit danou komunitu postav a vystihnout genius loci daného místa, to je jedna z jejích brilantních dovedností. Co dodat, kdo čte autorčiny knihy, tak ví o čem mluvím... Jak ráda bych prožila jednou příběh jejích hrdinek, co odjedou pryč poznávat jinou zemi s jejím obyvatelstvem i jídlem a přitom najdou, co dál se sebou, kam se vydat a směřovat v životě a začít někde znovu na jiném místě, v jiné práci... to prostě Julie umí. "Nesnáším pohled na lidi, jak chodí do práce, která jim postupně ničí duši. Člověk by stále měl někam směřovat a zkoušet nové věci. A proč zůstávat někde, kde tě to nebaví? V životě jde o víc než jen o práci." "Dějí se i špatné věci, ale člověk se tím nesmí nechat poznamenat. Nemůžeme je zastavit, ale můžeme si vybrat, jak na ně budeme reagovat. Můžeme si vybrat být pozitivní, nebo negatitní, šťastní, nebo smutní, vzteklí, nebo klidní. Nikdo z nás nemůže ovlivnit to, co nám život postaví do cesty, ale pokud se k tomu postavíme pozitivně, budou naše životy o moc lepší."... celý text

Štěstí má barvu levandule 2021, Pauline Mai

Tuto knihu jsem si vybralala na závěr prázdnin jako nenáročnou oddechovku, která bude mít jednoduchý příběh odehrávající se v příjemném prostředí... a vše uvedené splnila a ještě prodchla atmosféru podmanivou vůní levandule. Ač samotný příběh nebyl ničím extra zajímavým ani napínavým a postavy byly spíše také charakterově ploché, tak prostředí Provence, popisy nádherných zdejších míst, útulný malý penzion, všechny předkládané pochutiny a laskominy v doprovodu lahodného vína, vykouzlily naprosto okouzlující odpočinkový knižní únik, díky kterému mi tato kniha dala vše, co jsem od ní očekávala, byť některé výše uvedené věci nebyly úplně dotažené, ale levanduli se prostě nedá odolat.... celý text

Nová doba 2020, Marie Lamballe (p)

Kniha se odehrává na konci druhé světové války a následné poválečné době a ukazuje, že obyčejní lidé trpěli válkou na všech stranách, jelikož i zde museli jejich blízcí do nelítostné války a ti co zůstali se museli potýkat s různými strastmi a nástrahy. Je zde velký počet postav, kdy se i kapitoly střídají jejich vyprávěním, někdy nejsou ani časově kladeny za sebou, nicméně vše do sebe na konec zapadá a skládá se do kompaktního příběhu, kdy litujete, že zrovna končí už kapitola vyprávění někoho, aby jste se ihned zabrali a nechali zasáhnout další kapitolou vyprávěnou zase někým jiným. Ze začátku pro mě bylo, byť je kniha velice čtivě psána, těžké se ve všech postavách a souslednostech zorientovat, stejně jako popisované útrapy a neštěstí, kterých zde nebylo pomálu, mě brzdila ve čtení, ale vždy mě pak přemohla chuť dozvědět se, co bude zase dál a že ty hrozné události už musí mít konce a nějaké dobré vyústění... Autorka i do válkou zasaženého děje dokázala perfektně vetkat nitě jednotlivých vztahů, proto jsem si postavy velice oblíbila, jelikož byly živě popisovány a velmi dobře rozlišeny svým charakterem a tomu odpovídajícím chováním. Nebylo nouze ani o laskavé a humorné okamžiky, a v neposlední řadě se mi moc líbilo jakým přístavem naděje, tepla a světla byla nejen pro rodinu Kochů, ale i pro jejich přátele a dobré známé, Kavárna u anděla. Tato Kavárna nebyla pouze prostorem pro uspokojení hladu a žízně, ale hlavně útočištěm pro všechny zmíněné, místem, kde i v těžkých dobách drželi lidé pospolu a pomáhali si, a proto jak tento pocit autorka dokázala vykreslit a přenést na čtenáře dávám plný počet bodů. Ano a také za vynikající Hildin nečekaný výstup, kdy se zastala Luisy a vyčinila velmi nevybíravým způsobem paní baronese:-))... celý text

Růže sama 2021, Muriel Barbery

Tak tohle byla velice zvláštní a unikátní kniha... kouzelně krásná v tom, co dokázala v sobě vše skloubit, ale zároveň tím byla i náročná pro čtenáře, jelikož se nejedná o klasickou beletrii, nýbrž klasický příběh je pouze na povrchu, důležité je to, co se odehrávalo pod povrchem tedy v mysli a srdci hlavní hrdinky Rose. Celá kniha byla navíc protkána japonskou starobylou filosofií, což jí dodávalo až jakýsi abstraktně snový nádech, který se promítal zejména právě do myšlenkových pochodů Rose, ale také do až květnatých popisů krajiny a zenových zahrad. Toto vše kladlo nároky na čtenářovu pozornost, jelikož musel hledat podobenství mezi starobylou japonskou filosofií a kapitolou, která vždy po ní následovala. Čtenář musel přemýšlet nad smyslem příslušného sdělení a jeho metaforu pak hledat a porozumět v dané kapitole. Nešlo tedy zapřít, že autorka knihy je profesorkou filosofie a že skutečně v Japonsku nějakou dobu pobývala, poněvadž znalost místních zvyklostí, tradičních pochutin a zejména detailních popisů nádherných chrámů a zenových zahrad, byla naprosto fascinující. Moc mě bavilo sledovat vývoj Rose jako osoby zkoušené životem, ze kterého byla nešťastná a zároveň naštvaná. A bylo velmi zajímavé pozorovat, zda dokáže najít cestu k svému vlastně již zemřelému otci a pochopit důvody veškerého jednání, otevřít se světu a jeho možnostem a proměnit se tak ve šťastnějšího člověka, který je schopen dávat i přes všechny své ztráty a křivdy.... "Existuje jenom láska. Láska a pak smrt." Myslím, že si tuto knihu určitě někdy přečtu ještě jednou, aby do sebe vše krásně zapadlo. Tuto knihu moc doporučuji lidem, kteří se nebojí knihy, která nepřinese pouze jen běžný příběh, nýbrž je do děje včleněno i něco navíc, něco těžko uchopitelného a zároveň výjimečného, milovníky japonské kultury nevyjímaje. "Stromy jsou vězněny zemí, a přitom jsou možnostmi života... tvoří je kořeny i vzlet, tíha i lehkost, schopnost konat navzdory uvěznění." "Třešňový květ má v sobě sílu, kterou maskuje krásou. Ale ve skutečnosti svou bujností a nespoutaností dokazuje nelítostnou touhu, nutkání žít, chuť to zkusit, nebo zemřít." "Nakonec ale zemře", poznamenala Rose. "Ano, nakonec se umírá, takže je dobré nechat život, ať se nedrží jen napsaného scénáře, ale taky trochu improvizuje."... celý text

Za pět let 2021, Rebecca Serle

Tato kniha mě přitahovala, hned od první chvíle, co jsem ji uviděla v knižních novinkách, a to nejen svojí krásnou snovou obálkou ale i tajuplným příběhem, od kterého jsem vůbec netušila, co očekávat. Přečetla jsem ji za jeden den hned poté, co jsem si ji koupila, jelikož se od ní nedalo odtrhnout. Byla jednak velmi čtivě a živě napsána, ale hlavně jsem už přímo bažila po tom dozvědět se, jak to dopadne a zda do sebe všechno zapadne, tak jak má, aniž by to byl nakonec úplný nesmysl... a voilá vše si opravdu sedlo a zapadlo, ale zároveň vlastně bylo vše úplně jinak, než se na začátku knihy mohlo zdát. Takže za mě velmi povedená kniha se zajímavým námětem a ještě zajímavějším rozuzlením, stejně tak krásný emotivní příběh o lásce, ale nikoliv jen té milostné, nýbrž přátelské jako nepřekonatelném poutu. Doporučuji všem, co mají rádi neobvyklé příběhy s trochou neuchopitelného tajemna v podobě síly a moci osudu!... celý text

Čajovna v Tokiu 2021, Julie Caplin

Tato nová kniha od Julie Caplin mě naprosto okouzlila, byla nádherná a zase úplně jiná... přesto si však zachovala to, co mě na knihách Julie Caplin prostě baví a snad nikdy neomrzí, a sice jak autorka dokáže vystihnout a popsat genius loci daného místa, kde se kniha odehrává, včetně jeho obyvatel, kultury, památek, zajímavých lokalit a v neposlední řadě místních pochutin a milého příběhu plného osobitých postav! Musím říct, že Čajovnu v Tokiu jsem si doopravdy zamilovala a opět ve mně oživila zájem o japonskou kulturu, která je tak odlišná od naší, avšak jako všude na světe jsou i zde oceňovány vlastnosti, které ctí každého člověka. Moc mě bavilo společně s Fionou a Gabrielem poznávat tuto výjimečnou zemi, navíc leckdy vnímat přes fotografickou čočku, jelikož oba hlavní hrdinové jsou fotografové - on věhlasný zkušený, ona začínající avšak s jikrou a nadšením pro věc, což dokáže oživit znovu i u Gabea, který již na toto pomalu zapomněl. Ráda jsem s nimi šla knihou po jejich cestě a sledovala jak se vyvíjí nejen jejich vztah ale i každý zvlášť. Oblíbila jsem si velmi celou rodinu Kobašiových, hlavně vznešenou Haruku, která vždy věděla co dělat ještě dříve než ostatní a uměla popostrčit jedince, tak aby šel správným směrem v životě. Stejně ráda jsem si připomněla Fionu, která se objevila jako vedlejší postava v Kavárně v Kodani, takže se nám zde mihly i postavy z této knihy a měla jsem tak možnost se s nimi znovu potěšit. Moc mě zaujaly japonské způsoby myšlení a života jako např. wabi sabi, kincugi, shinrin-yoku, o kterých si ráda přečtu něco více. Knihu opravdu moc doporučuji, jelikož dokázala zahřát u srdce a vykouzlit úsměv na tváři. A musím říct, že se zařadila mezi moje nejoblíbenější knihy od Julie Caplin:-))... celý text

Mezi světy 2020, Lucie Výborná

Knihu jsem si vybrala kvůli tomu, že jde o cestopis a navíc ze zcela jiného soudku než typických turistických míst. Lucii Výbornou znám jen jako tvář z televize či hlas z rádia, ale o její cestovatelské a dobrodružné duši jsem neměla doposud ani ponětí. Zvláště pak v takovém měřítku, o její tak nebezpečné a osvobozující vášni zároveň, jako je profesionální lezení po horách! Kniha obsahuje krásné fotografie, živé a fascinující vyprávění z míst, které si normálně člověk neumí ani představit! Pár drobných výtek sice mám ale jinak kniha jako celek byla perfektní čtení, při kterém se Vám tají dech! Mezi zmíněné výtky určitě patří, že nám Lucie na úvod nenapsala jak se k tomuto svému "koníčku" vůbec dostala, co ji k tomu vedlo či jestli už měla podobné zážitky a tužby v dětství, mládí nebo až v dospělosti. Také jsem byla zvědavá, kde přišla ke svému věrnému horskému průvodci Dawovi, či jak tohle celé vůbec funguje, od najmutí průvodce, po učení základů, po první lezení na vysokou horu. Také mi chybělo vysvětlení některých základních pojmů z horolezectví a vůbec celého toho procesu..., prostě chyběl mi tam jakýsi celkově úvod do dané problematiky včetně Luciina příběhu. A poslední spíše praktická výtka se týká toho, že často byl konec dvoustrany v polovině věty následovaný jednou až dvěmi dvoustranami fotografií s popisky, a až pak bylo pokračování předchozí věty, člověk tak odvedl pozornost na fotografie a musel se pak vracet zpátky, aby napojil pokračující větu z přechozích stran a její myšlenku. Jinak byla ale kniha krásným osvěžujícím počinem a jako cestopis mě nadchla a probudila dobrodružného ducha, byť ne tedy v tak extrémním měřítku hehe! Kniha určitě uchvátí i tím, že nejde pouze o cestopis ale jakési zamýšlení se nad životem a propojením s přírodou. Dalším plusem je, že je kniha proložená úryvky z Luciiných rozhovorů se zajímavými osobnostmi z rádia. A byť první krátké kapitoly věnované jednotlivým vrcholům působily trochu útržkovitě a skokovitě, tak za to Antarktida, která zabírala posledních cca 100 stran, byla fenomenální! Tam už díky plynulému vyprávění a popisům krás okolo a postupnému pohybu skupiny jste doopravdy měli pocit, že jste této výpravy účastni a vtáhla Vás zcela kniha do děje. Doporučuji všem cestovatelským duším, a to jak těm doopravdy praktikujícím, tak i těm pouze literárním! :-))... celý text

Umění vytvářet vzpomínky - Jak si užít a zapamatovat šťastné okamžiky 2020, Meik Wiking

Meik Wiking si mě naprosto získal již svojí prvotinou (která je ze všech hygge knih, co u nás vyšly jednoznačně nejlepší), takže ani jeho nejnovější kniha, stejně jako ty předchozí dvě, mi nemohla chybět v knihovně. Knihy tohoto "dánského vikinga" mají pro mě prostě svěží severský vítr a charisma, jelikož autorův styl psaní je velmi zajímavý tím, že slučuje do čtivé formy jak data, fakta, čísla, výzkumy, experimenty, odborná jména a všechny tyto spíše akademické záležitosti, dohromady s vlídným lidským a polopatickým sdělením toho, co ač se jeví samozřejmé a jednoduché, tak na to občas v běžném denním shonu zapomínáme. No a jeho nezaměnitelný břitký humor a vtipné poznámky či vyprávění o jeho vlastních ne zrovna závidění hodných situacích hraničících s pořádným trapasem, z něj dělají z pouze racionálně uvažujícího chladného vědce, normálního člověka se všemi jeho vlastnostmi. Tato kniha věnovaná tématu umění jak vytvářet vzpomínky mě velice bavila a těšila po celou dobu čtení. A pomohla mi trochu prozřít v myšlenkách do uvažování v lepším světle v této ne příliš veselé době. Kniha má opět, jako její dvě předchůdkyně, nádherné grafické zpracování plné obrázků a fotografií, a to i z Meikova osobního života. Za mě další jeho povedená kniha, která mi toho hodně připomněla, naučila a dala... mě prostě tenhle wiking:-)) nepřestane nikdy bavit! Také jak by mohl, vždyť pracuje na to nejlepším místě na světě - v Institutu štěstí v mojí milované Kodani!!!... celý text

Pekárna s vůní skořice 2021, Ruth Kvarnström-Jones

Na tuto knihu jsem se velice těšila jakmile jsem se o ní dozvěděla a opravdu mě nezklamala! Moc mě bavil příběh odehrávající se na dalekém kouzelném severu, který na mě dýchal vůní horkých skořicových šneků a zamotané vztahy z minulosti prolínající se až do současnosti mě stejně jako hrdiny knihy, kterých tam bylo opravdu požehnaně, nenechávaly chladnou. Kniha začíná současností, aby se vzápětí prolnula příběhem minulým a posléze se navrátila opět do součastnosti ovšem s dosahem tehdejších událostí. Já si osobně zamilovala Amélii, babičku Lovisy, jejím příběhem dětství a mládí nás provede příběh minulý. Moc se mi líbila její milá a i přes právo nenávidět laskavá povaha a neochvějná touha tvořit prostřednictvím šití svůj sen, zkoumat látky a knoflíčky a všechny jemné nuance z tohoto křejčovského světa a řemesla. Ostatně možná i proto se těším jestli autorka vydá další knihu s pokračováním této série Halleholmů, moc by mě totiž zajímal příběh Julie, která měla stejný talent a sen jako Amélie. Kniha by zasloužila jak už tu někdo zmínil pro velký počet postav táhnoucích se celými generacemi na začátku knihy rodokmen, aby se v nich čtenář lépe orientoval, já si svůj vlastní raději na papír nakreslila hehe:-)), ale po chvíli po zorientování se v příběhu již nebyl potřeba. Kniha se četla lehce, vtáhla do děje a vytvořila milou hřejivou atmosféru samozřejmě okořeněnou zápletkou plnou rodinných svárů, a také v neposlední řadě neutuchající chuť dát si něco dobrého!... celý text

Karamelová džungle 2020, Tereza Salte

Terezka je neuvěřitelně inspirativní člověk se srdcem na správném místě, za tak krátký život toho už tolik prožila, procestovala a zejména se naučila, a tyto moudrá a přitom jednoduchá zjištění nám chce ve svých knihách předat. Promlouvá k nám svým specificky jemným až snovým stylem psaní skrze jednotlivé kapitoly ve kterých vypráví o svém životě, ale každá kapitola má přitom i inspirativní a poučný podtext, který nám je skrze její životní vyprávění nenásilnou formou předán. Moc se mi líbí ta myšlenka, že si nás svým niterným sdělováním svých osobních životních zážitků pouští až nebezpečně blízko k sobě, ale zároveň nám tímto způsobem předává něco zase do našich životů, co nás může inspirovat začít něco nového skrze změnu myšlení či chování, nebo se zbytečně netrápit věcmi co neovlivníme. Je to opravdu mladá sympatická inspirativní žena, která dělá život lepším nejen sama sobě ale snaží se pozitivně ovlivňovat na základě svých zkušeností i druhé, aby se vydali tím správním směrem. Mimo to, je opět tato její druhá kniha nádherně graficky zpracovaná, hezky svižně se čte a vyvolá v člověku pocit, že může dokázat i přes nepřízeň osudu vše, stačí jen snít a chtít a jít si za svým... takže nezbývá než se do toho pustit!... celý text

Muž s vůní kávy, žena se špetkou skořice 2014, Lenka Požárová

Tak tohle za mě tedy opravdu NE! Na tuto knihu jsem se původně těšila jako na spojení cestopisu, kuchařky a romantického příběhu, ale nakonec to nebylo ani jedno z toho, spíše jakési pubertální výlevy čtyřicetileté hlavní hrdinky, která nevěděla co chce ani na konci knihy a absolutně mi nesedla, jelikož na jednu stranu chtěla působit hrozně nezávisle ale ve výsledku bez mužů neudělala jediný kloudný krok. Spíše než příběh mi tato kniha přišla jako popsané autorčiny vlastní zážitky více či méně přikrášlené, jak ostatně i v úvodu knihy sama naznačuje, jelikož o promyšleném příběhu nemůže být ani řeč, poněvadž postrádal jak děj, jeho rozvoj, vyústění, rozuzlení a jakýkoliv závěr či alespoň pointu samotné četby. Byly to muka číst neustále dokola ty stejné myšlenkové pochody Nely ohledně jejích ne/vztahů, jednu kapitolu hanila svého ještě manžela Adama jak je nudný, nemužný, atd. a dávala na piedestal svého jihoamerického milence Fernanda jako prototyp ideálního muže bez jediné chybičky, v následující kapitole zase naopak chlácholila Adama pro jeho porozumění, citlivost, spřízněnost a hanila Fernanda pro jeho hektický život, neodepisování na zprávy, atd., aby zase v další kapitole pěla ódy na svého dalšího pro změnu ženatého milence Oskara pro jeho dravost a vášnivost a opět hanila předchozí dva chudáky, no a jak jinak v následující kapitole byl Oskar ten nejhorší záletný prevít bez vidiny společné budoucnosti a naopak zase chválila jednoho z předchozích dvou adeptů... a takhle to jde stále dokola celou knihou, nutno dodat, že kapitoly nejsou delší než dvě strany!!! Do toho všeho přidejte neustálé skoky v ději, kdy ztrácíte už přehled o místě a čase a aktuálním vyvoleném Nely, což už Vás posléze ani nezajímá a chcete to mít celé hlavně rychle za sebou. Rádoby okořenit tento chaos něčím zajímavým se autorka snaží jídlem... ale tady opět zklamání, nejde o to, že by autorka a tudíž i její knižní postava, nebyla dobrá kuchařka to naopak její nadšení, kreativita a neobvyklé kombinace jsou skvělé, ale v knize se vaření objevuje ve stylu, že její vztahové myšlenkové pochody, jsou najednou přerušeny vždy jednorázovým obsáhlým vychrlením spousty ingrediencí, přísad a jídel a toť vše, žádné pomalé naladění atmosféry na chuťovou notu, kdy by čtenář přímo cítil ty chutě a vůně, ve stejném stylu se v knize objevují i cestovatelské a pikantní pasáže, prostě jen tak bez rozmyslu kam a hlavně proč je zasadit..., prostě vše je v knize občasně zbrkle nahrnuto jen proto, aby to tam bylo. Myslím, že ve všech aspektech knihy by bylo dobré uplatnit zlaté pravidlo, že méně je někdy více! Jediné co z knihy oceňuji je určitě autorčin neotřelý způsob vaření a zkoušení neustále nových kombinací i cizokrajných přísad, dále pak chuť cestovat a poznávat. Samotnou mě mrzí, že musím dát nízké hodnocení a že kniha nesplnila mé velké očekávání a těšení se na ni, dočetla jsem jen z povinnosti, jelikož nejsem zvyklá nedočítat knihy.... celý text

Červený adresář 2018, Sofia Lundberg

Od této knihy jsem čekala hodně a ona to ještě předčila, byla nádherná a opravdu během čtení chytla za srdce a pozastavila veškeré dění okolo čtenáře. Příběh nám vypráví o Doris a to ve dvou časových rovinách, které se vzájemně prolínají a postupně rozplétají... Doris měla vskutku pestrý život a přitom nelehký osud, moc se mi líbilo pojetí její minulosti jako deníkové zápisky pro její praneteř, které tak chtěla darovat to nejcennější co měla, své vzpomínky, které by jinak odešly spolu s ní na věčnost. A i když u téhle knihy padlo i hodně slz, tak zároveň zahřála i u srdce a dodala čtenáři vědomí, že i když se dějí v životě hrozné věci a prožije vskutku strašné zážitky, tak život jde dál a musí se k tomu člověk umět nějak postavit a pokračovat v cestě s vědomím toho hezkého, co mu život dal, byť toho nebylo tolik jako toho špatného. Moc doporučuji každému, kdo se nebojí nějaké té ukápnuté slzy nad knihou a lásky na celý život!!!... celý text

Vánoční pohlednice 2018, Dilly Court

Tato historická baronetka mě zaujala svou krásnou obálkou, příslibem vánoční atmosféry a poutavým příběhem. A i když to nakonec vánoční kniha úplně tak nebyla, tak mě i přes svůj historický žánr, leckdy nabuzující dojem táhlosti či vleklosti děje, naopak překvapila dějem dobrodružným a živým, prostředím Londýna v 19. století s tehdejším zvyklostmi, dále pak osobitými postavami a hlavně kouzelným světem kreslířství a začínajícího tiskařství. Lidé tehdy u svého malého stolku přenášeli své nápady na papír a vytisknuté kopie ještě dobarvovali ručně, byl to svět, ve kterém pohlednice a dopisy byly milým ale také jediným spojením mezi lidmi. Nadchla mě hlavní hrdinka Alice, která byla na svoji dobu nezávislou silnou ženou, která se dokázala prosadit navzdory nepřejícímu osudu jak v životě, tak v pracovní oblasti, které vládli tehdy zejména muži. No a malou divokou bezprostřední Violu, tak tu si nešlo, i přes její zprvu vzdorovitou povahu, zamilovat. Celkově byla kniha zajímavá, svižná a prostě hezká na čtení a dojem.... celý text

Pár stránek navíc 2020, Lin Rina

Jakmile jsem zjistila, že existuje pokračování či spíše krátký dovětek ke Kronikám prachu a tudíž moji milovaní hrdinové Animant a pan Reed znovu ožijí, moje srdce zaplesalo radostí a musela jsem tuto knihu ihned mít a číst!!! A bylo to opět nádherné, vtipně rafinované a okouzlující jak jen knižní příběh může být. Jak ráda jsem se opět vrátila do tohoto světa - Londýn, Anglie, viktoriánká éra a fascinující prostředí knihovny královské univerzity s neméně fascinujícími postavami a jejich osudy. Více v mé recenzi - "Zpět do kouzelného světa Animant, pana Reeda a samozřejmě knih".... celý text

Strom splněných přání 2020, Jenny Gladwell (p)

Tuto knihu jsem si vybrala jak pro její hřejivou hygge obálku, tak i pro neméně zajímavý příběh, který sliboval lásku, cestování, dobroty ale i zápletku z minulosti prolínající se do současnosti. Dohromady tedy musím říct, že hrdinové a vztahová linie nic velkolepého, ale co bylo senzační a určitě proto kniha stojí za přečtení, bylo překrásné prostředí Norska, popisované mňaminky a hlavně i příběh z minulosti a jeho postupné rozplétání až do nečekaného vyústění. Doporučuji jako lehký milý a odpočinkový hygge koktejl, který má od všeho něco a své nedostatky určitě vynahrazuje jinými svými plusy. Více v mé recenzi - "Do Norska za Vánocemi, dobrotami a příběhem nejen minulým".... celý text

Hotýlek na Islandu 2020, Julie Caplin

Nemohu začínat jinak než sdělením, že autorku Julii Caplin naprosto zbožňuji, jelikož tahle dáma prostě umí namíchat jedinečný koktejl lásky, cestování, dobrot, zajímavého děje a úžasně vykreslených postav, a to jak hlavních, tak těch vedlejších. Tudíž ani tato, nyní u nás její nejnovější kniha, mi nesměla chybět v knihovně a takřka okamžitě jsem se pustila za novým knižním dobrodružstvím tentokrát na nádherný a okouzlující Island! V knize najdete opět přesně to, co od knih Julie Caplin nejen očekáváte ale vyloženě již i chcete, tj. životní krize hlavní hrdinky, zajímavá nabídka práce v zahraničí, nový začátek na novém místě mezi novými lidmi a co si budeme povídat i s novou láskou a nějakými těmi dobrotami:-)). V této knize je hlavní postavou Lucy, kterou její situace, kdy je na dně, tentokrát dovede až na daleký Island, kde se stává možná jen na chvíli ředitelkou zdejšího útulného hotýlku. Poznává zdejší pestré a svérázné zaměstnance a samozřejmě i tuto magickou zemi, která se stává v danou chvíli jejím novým domovem. Začíná tak novou etapu, při které okusí jak zdejší hygge atmosféru, tak novou lásku, zároveň však prací na vylepšování a prosperování hotelu kultivuje i svou osobnost a vztahy, a opět nachází ztracenou jiskru, sebevědomí, tak i novou lásku, kdy tato milostná linka je opravdu mile úsměvná a prostě Vás baví. Ale ani Lucy nemá na růžích ustláno, takže než kniha dojde ke svému zdárnému konci, musí překonat spousty překážek jako je například banda otrlých a vlezlých filmařů prahnoucích po skandálu a nezdaru, tak její vyplouvající kostlivci z minulosti, tak systematická sabotáž úspěchu hotýlku, který řídí a tudíž i její práce. Mezi mé favority od této autorky patří její prvotina Kavárna v Kodani a pak Cukrárna v Paříži, no a Hotýlek na Islandu se k nim hned směle přiřadil!... celý text

Kroniky prachu 2019, Lin Rina

Tak tahle kniha mě naprosto okouzlila... i přes velký počet stran se velmi rychle a lehce četla, bylo zde hezky vykresleno prostředí starého Londýna i dobové zvyklosti a každodenní život, což pronikalo i do samotné mluvy tedy textu knihy, který byl tehdejšími obraty a zdvořilostními frázemi protkaný. Nejlepší však byly slovní přestřelky mezi hlavními hrdiny, které jsem si zamilovala - Animant a panem Reedem, které byly velice bystré, pohotové a plné důvtipu, pokaždé jsem se na jejich další konfrontaci a následné dialogy těšila, protože mi vždy vykouzlily úsměv na tváři. Postavy byly dobře charakterově vykreslené a zároveň se během děje i vyvíjely, navíc byl příběh zasazen do prostřední královské univerzitní knihovny, co víc si přát... snad jen, aby to nikdy neskončilo, protože konec byl na mě až moc uspěchaný. Knihu doporučuji jako nenáročné, milé čtení pro dobrou náladu, jelikož je to vskutku půvabná kniha:-))... celý text

Hotýlek v údolí Loiry 2018, Helen Pollard

Tato kniha se odehrává na malebném francouzském venkově v půvabném hotýlku La Cour des Roses, kde tráví Emmy se svým přítelem dovolenou. Kniha mě zaujala tím, že začíná tam kde ostatní knihy končí respektive předtím, než se něco takového původně zamilovanému páru vůbec stane, a sice nevěrou a rozchodem. Další věc, kterou se kniha odlišuje od ostatních šablonovitých romantických příběhů je to, že tady nejde o nějakou prvoplánovanou lovestory, byť samozřejmě tu také na nějakou tu lásku dojde, ale v popředí je přátelský vztah mezi Emmy a postarším majitelem hotelu Rupertem, kde Emmy tráví dovolenou a s jehož ženou je Emmy její přítel nevěrný a vzápětí s ní i utíká. Emmy však srdce nedovolí odjet a opustit zlomeného a nemocného Ruperta v hlavní turistické sezóně, a tak se rozhodne dovolenou dokončit a strávit ji pomocí s provozem hotýlku. A tady to všechno teprve začíná, dostáváme se do zajímavého a barvitého dění okolo provozu samotného hotýlku včetně přípravy chutných večeří, přípravy pokojů, nákupů surovin na trhu v okouzlujícím městečku, poznávání okolí a seznamování se s místními obyvateli. Co mě opravdu bavilo byl nevšední vztah mezi Emmy a Rupertem, který by se dal popsat jako vztah mezi starými dobrými přáteli i přes jejich rozdílné pohlaví a věk, a trochu jako mezi otcem a dcerou. Ačkoliv se ti dva potřebovali a nedali na sebe dopustit, tak jim to nebránilo v tom se neustále hašteřit, snažit se přechytračit jeden druhého, aby ho donutili k nějaké akci či oklikou tomu druhému pomohli. Opravdu moc moc mě kniha bavila, užila jsem si její čtení jako kdyby to byla moje vlastní dovolená a i na dojetí došlo. Po přečtení jsem měla chuť se do zmíněného hotýlku rozjet a strávit tam celé léto... rozhodně doporučuji jako pohodové a úsměvné čtení. Bon voyage!!!... celý text

Pláž v Chorvatsku 2020, Julie Caplin

Tato kniha už je čtvrtá v řadě od Julie Caplin, co jsem četla a opět rozhodně nezklamala. Jako ve všech autorčiných knihách i zde byla kombinace dobrého příběhu, osobitých hrdinů, výborného jídla a cestování, což je pro mě v knihách neodolatelné. Na rozdíl od předchozích třech knih, které se vždy odehrávaly v nějaké světové metropoli, se tato kniha navíc odehrávala na jachtě a tudíž jsme tak mohli společně s hrdiny procestovat postupně Chorvatsko a jeho ostrůvky. Byla to zase prostě jízda pestrého děje, barvitého prostředí, pěkně vykreslených postav, které byly zase úplně jiné než ty v předchozích knihách, a jejich vtipných dialogů. No prostě tahle autorka mě snad nikdy nepřestane bavit, i přesto všechno, ale favority zůstávají Kavárna v Kodani a Cukrárna v Paříži.... celý text