Lenka.Vílka přečtené 2312

Tajemství síly 2021, ONE (p)

Pokračujeme tam, kde jsme skončili na konci prvního dílu, ale hned se dozvíme víc o hlavním padouchovi, který tahal za nitky. ("Nás šéf projevil zájem o vaše tělo."... "Já ale nejsem na chlapy..." ... "Mistře, o tohle nejde.") A přijde skvělý souboj, kde Saitama prozradí tajemství své síly. A ty reakce byly tak dokonalý. Protože to prostě sedí do konceptu a jak to všichni kolem něj berou vážně. Ale on ne. To je prostě fajn. A nikdo ho nezná. To už tak fajn není. ("To jsem přece já! Já jsem ten, co dělá pro zábavu hrdinu. V poslední době jsem dost..." ... "Nikdy jsem o tobě neslyšel.") Něco mi říká, že další díl by mohl být solidní prda.... celý text

Jednou ranou 2021, ONE (p)

Tak tohle bylo....coooooo? Mám za sebou první díl nové mangy a nemám ponětí, co ze se sebe vykoktat. Protože v prvním díle není zase tolik děje. Ale akce a ujetostí? Toho tam je fakt hodně. A povedlo se to teda? Jo... ("Zas jen jedna rána a konec. Sakrááááááááááááá!) Jindy bych si asi stěžovala, že mi vadí, že děje je málo a o hlavním hrdinovi se moc nedozvíme. Řekla bych ale, že jeho origin (jak se to stalo a délka jeho zmínění a proč to všechno dělá) dostatečně vypovídá o tom, co se snaží autor říct o superhrdinství a celkově o tomhle příběhu. Navíc...když sejmete každého jednou jedinou ranou, tak to hrdinství začne být po čase docela nuda. Ale má to svoje zvrácený kouzlo, které mě nutilo číst stále dál. ("Hele, nemluvils náhodou doteď jako robot?" .... "To jsem jen chtěl znít drsně, promiňte.") Bavil mě humor, souboje, ujetost všeho, level ničení okolí byl na maximu a učedník se zatím jeví moc fajn. Takže jo, proč sakra ne?... celý text

Mytologie 2023, Peter J. Tomasi

Mytologie se dobře čte a je příjemně nakreslený komiks. Je to nový start, tak je fajn, že nový čtenáře se nenásilně a přirozenou cestou dozví začátek všeho. No, a každého jiného čtenáře to neurazí. Byť na konci jsem si řekla: "Hele, s podobnou pointou jsi Batmana četla poměrně nedávno!" To se v mém hodnocení ale neodráží. Tím chci říct, že je to originálně zpracovaný příběh, který zabaví, ale na jeho konci nenastane žádné pořádné vyústění. Protože vždy to lze udělat lépe! Takže jo, na chvíli Mytologie zabaví, ale to je všechno. Škoda  :(... celý text

Pustá duše 2019, Dan Simmons

Pustá duše je nádherná kniha, která začne dávát pořádný smysl až na konci, kdy je vyřčeno všechno. A tím nutně nemyslím pointu pointu toho, co a proč se celou dobu dělo. Ale kam to vyústilo. A to bylo strašně krásný. Celý ten příběh je totiž tak dojemný, rozervaný, emotivní, osudový, špatný a krásný. Ta cesta, kterou si Jeremy projde po ztrátě jediného člověka, kvůli kterému mohl být konečně kompletní, je silná. Je to drsný. A ubrat ty důvody a všechny dost drsné detaily, je to vlastně strašně uvěřitelné i v normálním životě. Jenom zde znasobené tím co Jeremy a Gail měli mezi sebou. A jo, chápu, na někoho to může působit jako příběh o bláznovi, který nezvládl truchlení...no, co si budeme, i mě občas přijde, že začínám z těch všech myšlenek v hlavě blbnout. A to tam jsou jenom ty moje! A jak jsem se s Jeremym postupně propadala do stále větší díry, kdy si myslel, že možná chvíli by to mohlo být zase ok, ale ono nebylo, všechno dávalo stále větší a větší smysl. A vlastně i ty ošklivé věci jsou napsané krásně a dávají taky smysl. Občas je to trochu víc ujetý, trochu víc drsný, trochu víc mimo klasických představ o lidech, ale ono se dalo dost předpokládat, že tohle nebude veselý čtení, ani jemný čtení. Myslím, že z mé strany by to mohlo být všechno, protože jakýkoliv komentář je zde zbytečný. Tohle si musí každý přečíst sám...... celý text

Gantz 34 2023, Hiroja Oku

Tak ráda bych dala maximum! Ale nejde to :( Když jsem začala číst, byla jsem nadšená. Shledání (na které každý čekal) bylo příjemné a dojemné. A potom přijde akce přes celou knihu. Jedna velká a dlouhá akce. Což je typický pro Gantz. Jenže tentokrát mi to vadilo. Proč? Úplně poprvé se mi stalo, že mě akce rušila svým provedením. Občas to působilo dost nepřehledně a zmatečně. Aby na konci přišla ještě jedna emoční vysilovačka. Vlastně tyhle dvě věci to táhly nahoru asi nejvíc. Gantz ve svém již třicátém čtvrtém dílu není špatné čtení. Jenom jsem to čekala o ždibet lepší...... celý text

Černá koule 2021, Vicente Segrelles

Nebylo to špatné. Bavilo mě, že Černá koule je hodně konverzační a skoro bez akce, ale něco mi tam prostě chybělo....

Cesta 2022, Vicente Segrelles

Já si na začátku řekla: To je ale zajímavé. Zdržím se tady déle? Autor: Tůdke nůdle, muha haha. Škoda :(

Rok 1000: Konec světa 2022, Vicente Segrelles

Tentokrát se mnou děj konečně pořádně fungoval. Sice mě ukecanost dost ubíhela, ale nový svět byl fajn :)

Po otřesech 2010, Haruki Murakami

Moc se mi líbil ten propojující prvek skutečné události, kde buď postavy o události jenom mluví, vychází z nich následky jejich myšlenek nebo prostě tam jel pomáhat někdo, koho znají. Přesto je to v textu každé z povídek cítít jasně. Ta temnota, ztracenost, naléhavost, osudovost a samozřejmě ta klasická "Murakamiština". Vážně, s každou jeho další knihou jsem stále víc šťastnější, že jsem se do autora konečně začetla. Protože tohle já mám moc ráda. Když si každý v textu najde to svoje a přeloží si slova podle svého rozpoložení. Myslím, že takhle se pozná dobrý spisovatel. Že jeho texty takhle pracují se čtenářem. Děkuji  :) Komentáře k povídkám jsou na místě k tomu příslušném  :)... celý text

Pavouk 2022, Lars Kepler

Těšila jsem se na Pavouka? Trochu jo a trochu ne. Fakt jsem se bála, že to už bude moc. Vzhledem k tomu, jak skončil předchozí díl. A potom držím knihu v ruce a tam je napsáno: "Varování Lars Kepler varuje, že v Pavoukovi dojde k odhalení některých detailů z knih Lazar a Písečný muž." A já si říkám, že si za to "Keplerovi" můžou sami. Píšou knihy, který lidi kupují jiným lidem k Vánocům bez toho, aby věděli o co jde, protože jim to poradí v knihkupectví. A je úplně jedno, že by každý čtenář detektivek měl znát "První pravidlo detektivkářovo: Série se čtou od prvního dílu.". Jako kdyby nestačilo už jenom to, že během těch všech dílu porušili všechny pravidla Knoxe nejspíš i opakovaně. Takže díky? Zase se budeme znova přehrabovat v tý stejný kupě? Proč?! Otázka pro bystré: Proč je můj nejoblíbenější díl Lovec králíků? A) neřeší se tam žádný kraviny kolem Jurka a všech těch magoř kolem B) neřeší se tam žádný kraviny kolem Jurka a všech těch magoř kolem C) neřeší se tam žádný kraviny kolem Jurka a všech těch magoř kolem (Možná je v tom chyták.) Jestli tam vyskočí z křoví další brácha, nějakej další fanoušek nebo třeba bachař, kterému se Jurek díval do očí déle než pět vteřin, což způsobilo, že se naladili na emoční efekvenci pochopili se, a to zlo se přeneslo do bachaře, slibuju, že už na tuhle sérii kašlu. Protože to by mohlo takhle potom být pořád dokola... Byla jsem na straně osmdesát, furt se tam něco děje, byť se nestalo ještě vůbec nic, jenom tři mrtvolky, nebo kolik už, a já raději píšu tyhle trapný keci než to číst dál... Nakonec to nebylo zase tak špatný. Možná jsem byla odrazená začátkem. Protože od druhé poloviny to chytne pořádnou rychlost a vlastně jsem se i dost bavila. Jenže i tak mám tentokrát s dějem trochu problém. Jako kdybych si řekla, že tyhle stejný triky na mě už nebudou fungovat. A je jedno, jak se duo snaží tlačit na pilu. A tady to bylo fakt moc. Pavouk není špatná kniha. Nemá (nakonec) ani špatný děj, ale většinu času jsem se nudila. Proto jsem se rozhodla nikomu nenadržovat a bohužel výš s hodnocením jít nemohu...... celý text

Neviditelný 1990, Herbert George Wells

Příběh Neviditelného je vlastně docela fajn. Ale jak jsem četla dál, začínala jsem mít docela problém s vyprávěním. Pokusím se tedy vysvětlit, proč jsem dala jenom tři hvězdy. Ze začátku je všechno skvělé. Dobře budované. Atmosféra strachu z neznámého je dobře napsaná. Jenže strašně dlouho to je příběh vyprávěný z pohledu lidí, kdy se o Neviditelném nic neví. A potom až někde za polovinou se dostaví informace nahustěné ve sledu za sebou. Bohužel to už je v té části příběhu, kdy mi ho už nebylo líto jako na začátku, vlastně mě docela štval. A teď do toho vyprávění jeho příběhu. To nebylo nudné, právě naopak. Jenom mě postava Neviditelného o to víc štvala. Nehodnotím knihu na základě toho, jak jsem si oblíbila postavy, to prr. Jenom je problém v tom, jak je příběh poskládaný a já si nemohla Neviditelného oblíbit či pochopit. Nebyla k tomu příležitost. Kdyby byl příběh celý vyprávěný celý svědky událostí, kterým to bylo vyprávěno nebo pomocí deníku Neviditelného, šlo by to lépe poskládat. Možná bych byla spokojená mnohem víc. Jo, jo, škoda. A konec to bohužel nespravil. Byť se mi líbil.... celý text

Mickey7 2023, Edward Ashton

Mickey7 ví, co je jeho práce. Upsal se k tomu a je s tím spokojený. Je třeba poslat někoho na nebezpečnou práci? Na průzkum radiací zamořené oblasti? Do oblasti s potvorama? Ne všude se hodí poslat robota. A v ten moment je po ruce Mickey. Teď už Mickey7. A když to nevyjde, prostě se vyrobí Mickey8. Ale co se stane v okamžik, kdy se vyrobí Mickey8, ale Mickey7 je stále naživu? Oba musí tedy přijít na to, jak výváznout. Nejlépe naživu. Nebo alespoň jeden z nich. Román Mickey7 je dobře napsaná kniha se skvělým příběhem. Byť mi chvíli trvalo zvyknout si na strukturu vyprávění a skládání vět do souvětí. Je to odlehčené, místy vyprávěné i dost ironicky. Hlavně, v první osobě Mickeyho7. A ten své vyprávění dost často směřuje právě ke čtenáři. Především když se vrací v čase, abychom se dozvěděli víc o postavách nebo situacích z minulosti. To způsobuje vtipné momenty i v dost vážných situacích. A právě z jeho vyprávění se nejlépe pozná právě jeho charakter. Kdo vůbec Mickey Barnes byl a jestli sám sebe tak nadále vnímá. Nebo jenom jako věc, která sice vypadá jako on, vzpomínky, zkušenosti a emoce, ale už to není on. Ale jsou všechny jeho verze opravdu stejné? Přeci jen Mickey7 má vzpomínky na poslední měsíc a jak to bylo s jeho poslední "smrtí". Narozdíl od své nové verze Mickey8, protože svoje vzpomínky už nějakou dobu neuplodoval. Všechno je o to víc podezřelé, když během devíti let Mickey umřel pouze šestkrát, ale v poslední době hned dvakrát. Nebo je to jenom náhoda kvůli lenosti? Hodně oceňuji práci autora s celým procesem fungování a výrobu Postradatelných. A proč je takový problém, že je Mickey najednou dvakrát, v návaznosti na celkové fungování výpravy kvůli výrobě dalších verzí. A proč je sice fajn, že se může vždy vyrobit nový Mickey, ale taky proč si všichni přejí, aby se to dělo co nejmíň. Navíc když je váš nadřízený natalista, v jeho oblibě nikdy nebudete, protože celý proces je proti jeho víře. Autor se zároveň zamýšlí, jak to celé funguje i z té vnitřní stránky. Být nesmrtelný a umírat neustále dokola a znovu se vracet, je něco trochu jiného. Proto bylo zajímavé, že autor využil postavy z obou spekter názorů na věc ohledně Postradatelných. Jsou to stále lidi, kteří trpí během smrtí i svých dalších zrození? Jsou to jenom věci do mlýnku, na jejichž pocitech nezáleží? A co na to všechno Mickey? Zahraniční recenze ke knize zmiňují tituly Marťan a Temná hmota. Ano, pokud se vám tyhle knihy líbily, Mickey7 si užijete, ale nečekejte nic výrazně podobného. Není to až tak přechytralý sci-fi survival jako Marťan. Ani se zde neřeší až tak velké sázky ohledně toho, jaká verze má nárok na to zůstat poslední jako v Temné hmotě. Edward Ashton napsal knihu, která je chytrá, zábavná a protože se stále něco děje nebo řeší, není čas na zbytečné úvahy. Ani zahlcení čtenáře vědeckými myšlenkami. Ideální materiál na filmové zpracování. Toho se dočkáme už v roce 2024 pod taktovkou oceňovaného režiséra Bong Joon-ho. Mickey7 je kniha s příběhem, který zabaví na pár dní a nenudí. Ano, milovníkům military sci-fi konec knihy nesedne. Ale v tomhle příběhu a společně s faktem, že je to první díl série, dává naprostý smysl. Já si ráda přečtu pokračování a nemám problém s čistým svědomím knihu doporučit dál.... celý text

Zabít Dendžiho 2023, Tacuki Fudžimoto (p)

Ano, pokračujeme tam, kde jsme minule skončili, a situace je to vyloženě patová. Zabít Dendžiho. A co nastane potom je rovno peklu. Za ty dva díly jsem si už zvykla, že Chainsaw Man je ujetá a zároveň brutální série. Ale tenhle díl byl absolutní špička. A začátek knihy je perfektní mix obou složek. Ano, potom následuje uvolněnější pasáž a ta výběr slíbeného francouzáka dopadne...no, ve stylu Dendžiho štěstí. A potom to už je čistý masakr. Aby kniha skončila v moment, kdy budete potřebovat další díl. Já u toho budu... ("Neopustím-li toto místo, nebudu moci přednést svou ideu na Nobelovu cenu. Měl bys zemřít a dopřát mi ji.") Třetí díl série je možná zatím nejlepší a já jsem si to pekelně užila :)... celý text

Stroj času 2021, Herbert George Wells

Naprosto skvělá novela, která mě dostala jak dějem, příběhem, tak i způsobem vyprávění. Tak jdeme na to... Začnu tím, že jsem tuhle klasiku četla poprvé. A jelikož je rok 2023, mělo by se i brát v potaz, že originál je z roku 1895. Takže...funguje to i v dnešní době? Rozhodně ano. Funguje to i na toho, kdo si neujíždí na knihy z téhle doby? Budu odvážná a napíšu: tím si nejsem moc jistá. Příběh Cestovatele v čase se čte dobře. Celá kniha je napsaná moc dobře. Nijak košatě, to jde za způsobem vyprávění. A tak nějak klidně, což jde zase za způsobem vyprávění, kvůli kterému nemáte (chvíli) důvod bát se o Cestovatele. Poznávání světa, kam se dostal, bylo skvělé. Tady jsem si to užívala hodně. Protože budoucnost zde popisovaná byla vážně skvěle a nijak "budoucnostně barbarsky", ne fakt to není jako v té filmové adaptaci z roku 2002. A díky za to! Zmínila jsem způsob vyprávění. Neřekla bych, že je poplatný době vzniku. Jenom asi nesedí každému, protože se už nepoužívá. Ale já to mám takhle ráda. Moc. A právě proto ten konec působí o to víc... epicky tragicky šťastně Čtenáři vyber si podle toho v jakém jsi rozpoložení a domysli si příběh :) A ruku na srdce, kdyby to skončilo jinak, asi dám hvězdu dolů, za nevyužití potenciálu vyprávěcí formy. Takže je asi jasné, že já odešla spokojená z příjemného knižního zážitku :) PS: moc fajn je, že kniha obsahuje obě verze finálové sekvence knihy :)... celý text

Rekviem za Damiana 2023, Peter J. Tomasi

Abych byla upřímná, chvíli jsem byla zaskočená jak děj vlezl do "zvláštního systému" vydávání knihy. Takže...přečteme si o tom, jak Damian zemřel někdy v budoucnu a bude to masterpice flashback, protože vydavatel je hlavička, nebo si to nepřečteme? Já jsem spíš pro tu druhou variantu. Je reálnější. Ale vadí to zase tolik? Po dočtení si jsem jistá, že zase tolik ne... ...protože tahle kniha si stojí sama za sebe a jo, rozhodně nenabízí nijak originální příběh ztráty, který nikdy ještě nikde nebyl. Ale já mám prostě ráda, když se příběh Batmana žene právě tímhle směrem. Když kolem sebe Bruce kope, protože mu to nedává smysl. Jaktože tomu nezabránil? Zrovna on. A co se rozhodne udělat je sice dost drsný (spíš k sobě samotnému) a jako kdyby následky nebyly už tak strašné. Jeho interakce s ostatními jsou tedy logicky sobecké. A kdyby se takhle choval někdo jiný než on, tak to má hned hodně jiné směřování. Jenže... ...co si budu nalhávat (a proč mi nevadí, že jsem něco přeskočila), stejně jsou nejlepší následky. A jak se to stalo, se stejně z téhle knihy dozvíme. Což je zároveň nevýhoda. Působí to v celku dobře a naprosto dává smysl, ale takhle osamoceně to vyzní spíš jako natahování. A přestože je to dobře napsaný, chybělo mi tam prostě toho, co zbožňuju. Víc BatPsycho. Kdyby tohle napsal třeba Tom King, byla by to ještě ještě větší jízda. Takhle jsem si sice místy říkala, zda to už nestačí, že už toho řekl dost, protože slova do pusy nejdou nazvat zpátky v životě ani v knize. Takže skvělá kniha, ale chybělo tomu něco, co by mi způsobilo husí kůži. Takhle mi nevadí jít hned za jiným příběhem. Rezonuje to míň, než jsem očekávala. Kresba naprosto skvělá. A ten začátek? Ta zoufalost byla prostě cítit. A všechny ty ztvárněný momenty předtím a teď? Wau! To bylo hodně emoční. Jenže potom do toho přišly pěsti v druhé polovině a už to byl zase standard (krásný, ale furt standard). Jinak, spokojená jsem nakonec byla moc. Asi i víc, než jsem čekala  :)... celý text

Brány Gothamu 2022, Scott Snyder

Dobrý, zajímavý a hodně příjemný příběh! V Gothamu se schyluje k něčemu špatnému. Něčemu, co by mohlo zničit celé město. Nikdo není v bezpečí. "Brány Gothamu způsobí zkázu prvním rodinám." A přestože to zní tak epicky a za scénářem hlavního příběhu (ještě tam jdou dva malé pár stránkové) stojí Snyder, je to vlastně takový komorní příběh. Skromný a motivace dávají smysl, protože linka z minulosti a důvod všeho, je budované poměrně dlouho. Tady není žádné "protože proto" a rána pěstí. Možná proto (i přesto) mi tam něco chybělo, co způsobuje to, že komiksy, kde není pod maskou Batmana Bruce jsou takové jiné. Mám ráda způsob jeho myšlenek a analýzování. Jenže Dick není Bruce a všechno tolik neřeší, nerozebírá a ani není ostatními rozebírán. Ta složka tam chybí. Jinak vážně skvělý příběh, který je vážně skvěle nakreslený a jeho čtení jsem si užila. A kniha mi udělala radost. 4,5/5... celý text

Batman a Robin musí zemřít 2022, Grant Morrison

Neb když to lze napsat jednoduše, proč to nenapsat komplikovaně... Na čtení tohohle komiksu jsem se musela hodně soustředit. Jako fakt hodně, abych neztratila nit, ale stálo to za to. Skvěle napsané s naprosto strhující kresbou. A přestože to většinu času vypadá, že autor si možná nadýchal až moc čerstvého vzduchu a udělalo mu to guláš v hlavě, výsledek je moc příjemný  :)... celý text

Catwoman: Ve svitu Měsíce 2020, Lauren Myracle

Vlastně...nečekala jsem to tak dobrý! Ve svitu Měsíce je dobře napsaná kniha, která má hlavu a patu, její děj je svižný, napínavý. Je zde dobře sepsané to, co na téhle postavě mám ráda. A přestože jí je teprve patnáct a ještě není ve "své věci" tak hluboko, nespadá vyprávění do patetického pitvání pocitů. Jenom si párkrát vzdychne. A nedivím se. Vždyť Bruce má fakt dokonalý vlasy! To, že se děj některým věcem věnuje méně mi tentokrát (jako jsem si na to stěžovala u Raven) vůbec nevadilo, protože se kniha věnuje jiným vážným tématům a nebojí se je ukázat celé. Žádné zkratky, žádná autocenzura autorky. Kniha tak působí o trochu dospěleji, protože sama Selina prostě dospěla dřív. Ne svou volbou. Ale volbou druhých. A je na čase ukázat světu, že i když je na začátku "Tma", stačí najít sílu, aby přišlo "Světlo", protože svobodu lze najít v "V jasném svitu bílého Měsíce". Tohle se prostě hodně povedlo. Navíc opět skvělá kresba, kde použití těch dvou palet barev funguje dokonale. Pokud je společným prvkem edice tahle podobná kresba, ráda si z ní přečtu další knihy  :) 4,5/5... celý text

Star Wars - Mandalorian 2022, Joe Schreiber

Co může člověka vytrhnout z čtecí krize lépe než roztomilá pohádka pro malé děti! Od téhle knihy dostanete přesně to, co od ní očekáváte hned při prvním pohledu. Převyprávěný děj první série, který je upravený stylem psaní pro děti od desíti do třinácti let. A tady musím ocenit práci autora. I mě se to četlo dobře s myšlenkou, jak je úsměvné, co ve svém věku potřebuju k šťastnému čtenářskému zážitku, ale děti jsou v dobré péči, to je to nejdůležitější, takže jsem vlastně v pohodě. A teď trochu střízlivého pohledu... Je to naprosto zbytečná kniha, protože se její přepis zbytečně soustředí na děti, byť to chápu, a která nepřináší nic nového, akorát dá trochu penízků do správných kapes. A kam dál? Rozhodně to cestou to vemte kolem hračkářství. Co by přece rodič pro svoje děťátko neudělal! Navíc, když je v knize i pár obrázků ze seriálu. Jo, prostě proto jenom už! Alespoň, že hajzlík zlaťoučkej něco čte. (Vy ostatní to dáte za hoďku.) A teď šup, šup, merš se neprodá tím, že na něj budete jenom koukat přes výlohu! Tak fajn, knihu pro dvanáctiletý kluky mám za sebou. Kam dál? Vidím to na komiks pro čtrnáctiletý holky...... celý text

Raven 2022, Kami Garcia

První díl nové komiksové série o Raven mě překvapil, zaskočil, lehce potěšil a v mnoha ohledech zároveň dost zklamal. Ale postupně... Začnu tím pozitivním. Kami Garcia umí psát. Umí dobře volit slova a dává to dohromady smysl. To jsem věděla už před čtením téhle knihy. Jenom jsem měla trochu obavy, jestli to bude v pohodě i v komiksu, když Kami píše běžně romány. A trochu to tam bylo v některých místech zvláštní. A práce s napětím podle mě nefunguje úplně ideálně, protože šablonu románu nelze použít na komiks. Sešity a kapitoly fungují jinak. Příběh sám o sobě je docela povrchní, tj pouze klouže po povrchu, a soustředí se převážně na věci, které nejvíc zajímají mladé čtenáře. Jenže...to samé by potom šlo příběhově zasadit do čehokoliv. Takže je jedno, zda je to Raven nebo by to byla třeba nějaká jiná nová postava. A kdybych Raven neznala ze seriálu Titans, přiznám to, místy bych asi z děje byla zmatená, protože se o ní skoro nic nic nedozvím a na konci bum, nepřítel během pár stránek poražen. Rozdíl by prostě nešel poznat. Protože tady se děj většinou času soustředí na školní problémy. Což je naprosto v pořádku. Ale kdyby to bylo víc propleteno jejím vnitřním bojem a bylo ho tam prostě víc, bylo by to lepší. A je mi jasný, že by to nevadilo ani oné primární cílovce. Co se mi ale hodně líbilo, byla kresba a způsob využívání barev. To se moc povedlo. Jenže tohle byla ta nejlepší věc na celé knize. To docela zamrzí. Škoda. Raven není špatná kniha, jenom jsem čekala víc. Nemůžu se zbavit dojmu, že je kniha lehce odfláknutá a hraje se tady až moc na jistotu. Že mladý sežerou všechno. Pamatuju si, co jsem četla ve čtrnácti. Tohle by mi nestačilo. Prostě průměr.... celý text