Lenka.Vílka přečtené 2312

Orange. Kniha pátá 2021, Ičigo Takano (p)

A máme tady konec, přestože jsou ještě dva další díly... :O Bylo fajn podívat se na celý příběh z druhé strany, jak to všechno viděl Kakeru, co se všechno dělo, vysvětlení všeho. Včetně budoucnosti, jak se to všechno událo, ohledně dopisů... A jo, bylo to vlastně moc fajn. Celý to zakončení. Fajn, milé, ke konci napínavé. Takže jo, příjemný  :) A jak jsem psala u prvního dílu, je na řadě Astronaut v barvě jara (nezahrnuté v hodnocení): Taškařice o dvojčatech a jejich nesnázích s láskou. A jelikož kluci jsou tady tři, docela jsem ocenila schéma pocitů na začátku třetí části. Na to jak je to krátký, jsem se v tom už docela dost ztrácela :D Jako hlavní příběh by mě to nejspíš bavilo (jak jsem psala předtím, umím si představit, že je mi zase šestnáct), kdyby to bylo rozepsaný, tak fajn oddychovka. Takhle to ale bylo strašně rychlý a povrchní a proto těžký průměr (možná si zvládnu představit, že je mi šestnáct, ale ne dvanáct).... celý text

Orange. Kniha čtvrtá 2021, Ičigo Takano (p)

Fajn díl, kde mi něco vážně hodně moc chybělo... Celá čtyřka je vlastně o tom, že se celá parta...jo, všichni dostávají dopisy...spojí, aby pomohli kamarádovi. Problém je v tom, že teď se kvůli tomu chovají ujetě už úplně všichni. A jestli to na jednoho zbylého potom není moc, že... Celá kniha se vlastně soustředí na sportovní den a to bylo fajn. Jenom tam každý zbytečně moc tlačil na pilu a to způsobovalo možná ještě horší následky. A co mi tam teda chybělo? Právě to: Mám tajemství před ostatními. Když jsou zapojení všichni. Ve dvou to bylo ideální asi nejvíc. Protože dynamika je úplně jiná. Ani horší, ani lepší, ale jiná...... celý text

Orange. Kniha třetí 2020, Ičigo Takano (p)

Musím hned na začátek zmínit, že mě moc bavila dynamika dílu, protože Naho ví, že Suwa dostává taky dopisy. A tak nějak začnou pracovat jako tým. Což je prostě dost ujetý...zároveň si teda číst, jak Suwa píše sám sobě..."vím, že ti to ublíží, ale musíš to udělat"... Možná proto se tady extrémně tlačí na pilu, protože Suwa už nemusí být opatrný. A kámoši se najednou taky chovají docela divně. Zjištění důvodu bylo překvapivé, ale potvdilo mi, že tady mě už nic nepřekvapí. Jenom nevím, zda v dobrém nebo špatném smyslu. Uvidíme, zda to na mě bude funguvat i dalších dílech tedy... Moc fajn je, že se třetí díl nesnaží věci zbytečně komplikovat, jako to dělala dvojka :)... celý text

Orange. Kniha druhá 2020, Ichigo Takano

Druhý díl mám úspěšně za sebou a napadá mě jenom jedno: "Ek?" Ok, trochu se zastavím nad základní myšlenkou. Zabránit špatné věci. Problém je v tom, že Naho poměrně brzo dojde, co se ne/stane následkem změny věcí. Takže otázka: vědělo to i její budoucí já? Protože pokud ne, tak její dopisy dávají smysl. Pokud to vědělo, tak je to dost drsný. Protože sice odpadnou výčitky...ale co když se stane něco, co úplně změní její budoucnost v jiném směru? Pokud by nevěděla, že nic nemění, ale pouze vytváří další varianty. A je tedy zobrazené i její starší já. Otázkou tedy je: Je to vážně její skutečné starší já, které se rozhodlo dopisy posílat nebo je to jenom její varianta, protože následkem určité změny se to stalo a ne obráceně, že tehdy nic neudělala, jako jiného? A otázka číslo dvě: nepřemýšlím nad tím moc? (Číst to mladší, tohle bych asi určitě v ději neřešila.) (Myslím, že na konci tohohle odstavce každý chápe, proč sci-fi preferuji spíš jako "sejmi šmejdy" než "teorie a mozkovny".) A do toho se děje ještě něco, co nedavá tak úplně smysl všem postavám. Proč se Suwa najednou tak chová. Tak jasný, necháme ho, žárlí. Kéž by jenom to, že. Doufám, že mi tuhle logiku děj vysvětlí dál, protože zatím to tedy směřuje k tomu, že to bude právě Suwa, kdo na tom bude nejhůř. Tady. Byť ne jinde... Takže jo. Kde mám třetí díl? :)... celý text

Orange. Kniha první 2020, Ičigo Takano (p)

Byla jsem skeptická, když série začala vycházet. Ale už přišla ta správná doba a já se nakonec pustila do čtení. A vážně to není špatný! Nebyl pro mě totiž koukat na to "mladším pohledem". A potom se z toho stane vlastně hodně fajn příběh o tom, jak je těžké z pohledu svého staršího já něco sdělit svému mladšímu já. Asi bychom si měli všichni sáhnout do svědomí. Kdo z nás měl v šestnácti rozumu na rozdávání? Takže jo, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. Protože tohle je příběh o tom, jak nelitovat svých vlastních chyb. Tak uvidíme, zda bude pointa, jak zabránit věcem, které onu lítost vytvořili. Nebo o vytvoření věcí, aby ta lítost nemohla vzniknout kvůli těm druhým věcem, těm dobrým věcem... Jinak, moc se mi líbila kresba. Je to taková čistá a přehledná klasika. Ale díky ní se to čte moc dobře. Sedlo mi to k příběhu i k postavám. A jo, zatím jsou všichni poměrně sympatičtí. Takže v pohodě  :) (Na konci je ještě jeden krátký příběh na pokračování. Tak až bude za mnou celý...) 4,5/5... celý text

Bum bum bum 2023, Tacuki Fudžimoto (p)

Aha! Tak proto "Bum bum bum"! Pecka! Když se ukáže, kde je pravda, začne masakr. A přestože není překvapením, jak se Dendži rozhodně, masakr to je možná o to větší... ("Běžný ďábel by byl mrtvý! To je celý pan Pila! Nejvíc nejskvělejší!") Tenhle díl je prostě jedna dlouhá akce, přesto bych neměnila. I když to znamená, čekat až do února na další díl. Všechno to prostě dávalo smysl a mělo logický postup. Včetně řečeného na konci a udělaného na úplném konci... Opět se ukázalo, proč jsem ráda, že jsem tuhle sérii začala číst  :)... celý text

To, co zabíjí děti. Kniha první 2023, James Tynion IV

"To, co zabíjí děti" je vážně moc fajn příběh. Abych začala na začátku... Kniha je pořádný kousek. Velikostí kolosálky a tíhou kolosálního nákupu. Takže je to vážně hodně. Tady jsem spokojená. A přestože je vidět, že si na knize (jako vždy) dal vydavatel záležet, tentokrát mi neudělalo radost řazení oken. Častokrát se pokračuje na vedlejší stránce. A možná to rozpoznání bylo lépe vidět, když to bylo jenom na arších. Ale kvůli vazbě je v tak polovině případů těžký to rozpoznat. No, takže to nepříjemné máme za sebou. Teď k tomu příjemnému... Moc mě bavil příběh. Což je asi odvážné tvrzení, protože vlastně do žánru (nejspíš?) nepřináší nic nového. Přesto musím napsat, že čtení je vlastně moc příjemný. Protože zároveň v určitých momentech se vždy našlo něco, co mě mile překvapilo. A to pro mě bylo nejdůležitější. Příběh má totiž skvělou gradaci a fajn přidávání informací, takže nutí číst dál a dál. To podporuje i konec knihy samotné. Je to uzavřený příběh, ale zároveň je jasný, že další dobrodružství bude stejně napínavý jako bylo tohle. Napínavý, děsivý a zajímavý. Nechci se moc šťourat v ději, podstatné je řečeno v anotaci. Ale bylo to moc fajn  :) Kresba je moc...zajímavá. Prostě mi to k příběhu sedlo. Paradoxně (na dané téma) tam ani není tolik krve, ale když už tam je, pracuje se s jejím zobrazením moc dobře. V kontrastu tmavé barvy to vypadá moc dobře. A celkově práce s barvama je úplně super. Jenom jsem potřebovala chvilku si zvyknout na zobrazení hlavní hrdinky. Ale potom to bylo moc fajn  :) Povedená kniha, skvělý příběh, na pokračování se těším :) 4,8/5... celý text

Takoví jsme byli 3 2023, Júki Obata

Třetí díl je trochu jiný. Především protože se snaží vrátit uvolněnou atmosféru jedničky, přestože jsou postavy už hodně jinde. Ano, strašně moc jsem se nasmála, přestože si stále myslím, že Jano je totální blbec, který se snaží tvářit, jak je totálně nad věcí a že ví, co přesně chce. Možná proto dává smysl, že je teď totálně v hajzlu a nejspíš i dost vyděšenej, že si našel plachou holku, která najednou už ví, co chce...a on teď jenom čumí a možná zpětně lituje, že doufal, že tady bude mít navrch...... celý text

Takoví jsme byli 2 2023, Júki Obata

Tentokrát jsem byla už připravená. Udělala jsem si kakao, na talířek dala bábovku a zachumlala jsem se do deky... ...protože druhý díl víc o pocitech než o ději. A musím říct, že občas to bylo prostě tak klasicky: Doleva, doprava, teď jdu doleva, proč jde on doprava? Proč je dneska tak zlej, když byla včera tak hodnej? Vždyť je to puberťák! A navíc kluk!... Takže jo, bylo to moc fajn  :)... celý text

Rónin 2023, Rafal Jaki

Byla jsem příjemně překvapená a rozhodně jsem to takhle dobré nečekala. Na tuhle knihu se lze dívat dvěma pohledy. Buď jako čistou vykrádačku. Jako na letos vydanou Dívčí válku. Nebo jako na autorské zpracování dvou směrů v jednu. Jako letos v Dívčí válce. A pokud přistoupíte na tu hru, vlastně si to pořádně užijete. Nebo neužijete. Já si to ale užila a v tomhle případě mi je zbytek ostatních docela ukradený. Má to jenom jeden drobný kaz na kráse. Fakt jsem myslela, že je to jednorázovka...ale není. Jenom to asi bude trvat trochu déle, nevyšel ještě ani originál. Ale co ta jednička? Povedlo se? Moc se povedlo :) Asi je zbytečné bavit se o základní kostře příběhu, protože bych to ostatním zkazila. Když mi v někde v polovině došlo...no, ale už mlčim! ;) Kresba byla...jiná. Tak první dvě stránky. Jenže potom jsem tomu prostě propadla. Je taková přímá a jednoznačná, což je dost v rozporu s tím, jak se v ní pracuje s barvami. To mě okouzlilo a dohromady s příběhem to bylo prostě funkční. Moc příjemná kniha na čtení  :)... celý text

Frankenstein 1991, Mary Wollstonecraft Shelley

Skvěle podané vyprávění o tom, co je lidskost a jak si musíme dávat pozor na její hranice. Všechny základní emoce a to, co nás pohání i táhne dolů. A není právě tohle ten největší horor? Právě to, co se odehrává v nás, než litry krve, jak si současná generace nových čtenářů představuje, že je definice hororu, a tohle se jim zdá starý?... celý text

Balada o ptácích a hadech 2020, Suzanne Collins

Coriolanus Snow, student tak tak skrývající zašlou elitnost své rodiny, doufá, že když se stane trenérem v následujících Hladových hrách, pomůže mu to dostat všechno zpátky. A ještě víc. Ale dostat nějaké pískle z Dvanáctého kraje? Mohlo by to být ještě víc ponižující? Co je důležité zmínit na začátku, je fakt, kdy se děj knihy odehrává. Teprve deset let po válce. Takže lze všude cítit, že ani lidi v Kapitolu na tom nejsou nejlépe. A kdo ví, zda žít v kraji (tedy až na tu každoroční losovačku) nedavá možná větší naději. Protože když nemáte peníze, může se snadno stát, že skončíte dost špatně. Když se díky penězům těžce dostanete do Kapitolu, velice snadno se kvůli jejich absenci dostanete zpátky do krajů. A právě v tenhle moment se setkáváme s mladým Snowem. V okamžik, kdy je jeho budoucnost, i jeho rodiny zavislá na tom, jak dopadnou Hladové hry. Přeci jen, je to teprve desátý ročník, a věci jsou trochu jinak. Žádný luxus, ani status celebrity, když se vám bude dařit, žádné pozlátko ani falešnost, prostě jenom špína. Vlastně je úplně běžné, že se "vylosovaní šťastlivci" z krajů ani začátku her nedožijí. Kvůli absenci jídla a drsným podmínkám, ve kterých jsou do začátku držení. Přeci jenom, hry tady nejsou primárně od toho, aby se lidé bavili. Jsou od toho, aby se tvrdě ukázalo, že Kapitol nikdy neodpouští a bude to připomínat napořád. Což je hodně velký rozdíl od toho, v jakých podmínkách se odehrávají o šedesát let později. Jde tady tedy skvěle pozorovat ten úvodní popud. Je to totiž Snow jako jediný, kdo se snaží už od začátku, aby jeho svěřenkyně vůbec přežila, protože je na tom zavislá jeho budoucnost. Navíc pozorování a vytváření nových nápadů je vlastně součástí jeho školní výuky. A už v ten moment je vidět vznik oné rozpolcenosti, která je pro celý vývoj charakteru Snowa stěžejní. Všechno dělá pro sebe. Aby Lucy Gray vyhrála. Protože potom vyhraje i on. A tím pádem se nastatruje jeho návrat i jména jeho rodiny. Přeci jen, jeho ambice nejsou nijak nízké. A i už v tak mladém věku je skvělým manipulátorem. Umí si věci otočit ve svůj prospěch. Co ale nezvládá, jsou city, které se v něm začínají probouzet. Přičemž sám sebe stále přemlouvá, že to tak není. Že to i nadále dělá jenom kvůli sobě. A je proto úplně skvělé, že je kniha psaná z pohledu Snowa. Protože samotné Hladové hry, jsou jenom začátek. A když přijdou první pochybnosti, je třeba se rozhodnout, zda to za to stojí nebo zda nebyl původní plán možná lepší... ("Růže jsou rudé, modré fialky, já že tě miluju, pozná se už už z dálky. Lásko, i okamžik s tebou je mi tak milý a toužím s tebou být každičkou chvíli.") Čili problém v knize není příběh sám o sobě nebo s postavami. Je to prostě zrození tohohle velkého, mocného, krutého a přes mrtvoly jdoucího budoucího Snowa, zakončený v tom nejlepším možném momentu. Je to začátek jeho příběhu, kde v podstatě sledujeme "origin záporáka" z vlastního pohledu. Takže je to tedy dost depresivní čtení. A vždy, když se ukáže jiskřička naděje, je zašlapaná nejen dějem, ale zároveň působí ta "znalost věcí budoucích". Bylo fajn se vrátit do příběhu a osvěžit si ho před návštěvou kina. A bylo to pořád stejně dobrý. Byť tentokrát jsem to četla konečně česky, takže trochu změna vlastně proběhla... Bohužel mi to opět připomnělo, jaká je škoda, že Suzanne Collins nemá ve svém rejstříku dobrých skutků víc knih, protože píše vážně dobře. A vlastně je mi jedno, o čem, protože je prostě strašně moc příjemné vstřebávat její slova. A celý si to užívat.... celý text

Sériový vrah se směje mezi kapkami deště 2 2023, Rjósuke Tomoe

Tak teď už je to vážně skoro jako Sedm! No, a trochu řízlí Saw.Vadí mi to? No, v žádném případě ne! V hlavních rolích: Sawamura a Žabák! Tenhle díl je tedy hodně jiný než ten první. Už to není jenom o zabíjení a hledání vraha, ale teď je to spíš o hře na kočku a myš. Což je po (možná až moc) zběsilém a informačně i akčně rychlém prvním díle zajímavá změna. A je to takové ticho před bouří. Protože už víme, o co jde Žabákovi, ale jde poznat, že tohle je osobní a já jako čtenář stále nemám všechny důležité informace. Protože konec byl úplně (smajlík vybuchující hlavy). Protože já se docela bojím, pokud bude následovat v dalším díle v rámci vyluštění hádanky to, co jsem si z výsledků vyhodila... Jo, super, závěrečný díl tedy čekám velký. Už aby to bylo!!! :) jenom tady ten je trochu kratší, protože... ...na konci je menší bonus v podobě příběhu Žena a vrah. A to taky bylo! Příběh o vrahovi, který během práce potká "ženu", což mu dost změní pohled na úplně všechno. Na svět i na sebe. Mám ráda podobné příběhy. Tenhle je o to lepší, jak končí. Super! :)... celý text

Sériový vrah se směje mezi kapkami deště 1 2023, Rjósuke Tomoe

Tohle bylo vážně příjemné čtení! Je to detektivka, kde se skutečně vyšetřuje a přemýšlí. Je to drama, které je skutečně napínavé a dramatické. A už po prvním díle vím jistě, že potřebuji druhý. Tak co tady tedy máme? Detektiva, který je jednička ve své práci, ale doma to není už tak skvělé, vlastně už žádné "doma" není, jenom se tím nikde nechlubí. Taky tady máme dost brutální vraždy, kde se brzy přijde na spojitost obětí, přičemž i do té doby je to vlastně hodně napínavé. Jenže tím vznikne ještě mnohem větší průšvih... Celá motivace vraha, který se shováva za maskou žabáka je skvělá. Tak jsem zvědavá, co bude dál. Navíc moc skvělé ilustrace. Skvělá, zábavná, civilní manga. Tohle mě moc bavilo :)... celý text

Pokoj 2015, Emma Donoghue

Já to přiznám hned na začátku. Vážně jsem si myslela, že Pokoj jsem už četla. Byla jsem o tom vážně zarytě přesvědčená. Abych po pár stránkách zjistila, že ne, knihu jsem nečetla. Viděla jsem filmovou adpataci. Protože ten styl vyprávění bych rozhodně nezapomněla. Asi mě prostě zmátlo, že mám knihu tak dlouho doma. Raději ani nebudu psát kolik let! Tak jo, jde se na Pokoj... Ta myšlenka sama o sobě je dost děsivá. Jenom on a Mami. Jenom pár metrů, jejich svět. Občas přijde Čert. Skříň, když přijde Čert. Čert nosí i věci. A Mami jako kdyby občas úplně Vypla. Co když v té době přijde Čert? Vyprávění je o to horší, protože jde za malým dítětem, které za celý život nepoznalo nic jiného, než tenhle svět jednoho pokoje. Ano, mají televizi, ale stále je tam i mamka, od které všechno ví a právě ona musí občas trochu upravovat během vysvětlování, co tam vidí. Protože prostě nedopustí, aby její dítě trpělo. Když už od začátku víme, že se tam Jack narodil, je jasné, kdo je jeho otec, a jak se tam ona dostala, je snadno domyslitelné. A jak je tedy těžké v tomhle stavu vést život, když v té pokřivené optice je tohle jejich "normálno". Protože i přes to všechno špatné, mají alespoň jeden druhého. A když se naskytne příležitost na útěk, přijde ta horší část. Jako to u podobných případů bývá časté. Bude normálno lepší než naše normálno? A kdo určuje, co normální vlastně je, když nic jiného neznáme? A možná právě proto, jak je kniha psaná, tím je to psychicky mnohem drsnější to, že zde nejsou žádné explicitní popisy násilí. Všechno si to musíme domyslet. Stejně jako to dělá Jack. Jenom s tím rozdílem, že my víme, že to není normální. Jenže on to neví. On v tom žije. Je to, jak to je. A možná proto je to potom ve světě tak těžké... Náročná a emotivní kniha.... celý text

První osoba jednotného čísla 2022, Haruki Murakami

Další kniha od mého (teď už) oblíbeného autora. Protože tahle sbírka byla strašně příjemná na čtení. Spojující prvek je naprosto super, takže to dává smysl i jako celek, přestože jednotlivé povídky jsou každá úplně jiná. Možná právě o to víc ten celek dává smysl ještě větší. Tentokrát jsem to ale vydržela a povídky si dávkovala postupně. Ke každé něco na místě tomu určeném  :)... celý text

Oheň v krvi 2023, Cullen Bunn

Tak jsem se po delší době vrátila k Blackům. A opět to bylo strašně krásný! Tenhle díl je moc fajn a svižný, ale zároveň dává strašně moc informací. Především z minulosti. A přestože je to poměrně krátké, autorům se opět podařilo za tu chvilku ve mě vzbudit snad všechny možné emoce. A strašně blbej pocit, kam to bude směřovat. Což je jeden z hlavních důvodů, proč je příběh super a vůbec mi proto nevadí, že jsem to měla tak rychle za sebou. Presba je i ve dvojce nádherná. Možná ještě lepší. To, jak se tady pracuje s barevnými prvky v černobílé kresbě je prostě...ano, na moje oblíbené ach. Tohle se moc povedlo  :)... celý text

Kaidžú č. 8 (1) 2023, Naoja Macumoto

Přiznám se: Nemám tušení, proč jsem si to koupila. A taky nemám tušení, proč mám potřebu tímhle směrem lhát. Asi protože jsem si nedávno řekla, že nebudu utrácet. Ale znáte to. Vašemu srdci je stav bankovního konta buřt a prostě jenom chce "víc". Tak to srdíčko dostalo. A je poměrně dost spokojený! Ale od jednoho lůzra k druhému. Kafka je totiž i tak mnohem zajímavější než já... Protože Kafka a jeho život vypadá, jako kdyby si někdo řekl, že když dal někomu spoustu dobrého, tak někomu musí dát opak. Aby se to vyrovnalo. Nejspíš. Takže místo boje v Japonských obranných silách proti nestvůrám, dělá Kafka vlastně uklízečku po téhle bandě. A to dost velkýho a nechutnýho bordelu. Takže opruz, občas nuda, občas možná smrt...tak asi aby ta nuda nebyla tak strašná, tak se z něj následkem jednoho úklidu stane taky nestvůra. Ale ono to půjde. Má nového kámoše, konečně prošel prvním kolem výběru do JOS. Prostě pohoda. Teda až na ten "jeho stav". Když se to uhraje dobře...možná to skončí dobře? Ha? Jo? Že jo? (Prosím už sklapni...nejsi vtipná.) Jako první chci říct, že je to skvěle napsaný. Super hlavní dvojka. A samozřejmě "ta vzdálená", co je fakt jako úžasná, krásná, sexy a kosí jednu nestvůrů za druhou. Ach... Navíc je Kaidžú č. 8 neskutečně vtipný příběh. Vážně jsem se hned několikrát musela krotit, abych ohledně smíchu byla skromnější. Kafka je super postava, celý je to skvěle nakreslený, totálně prďácký. Co víc si přát?! Je to prostě hitovka jako prase. A jo, zdá se, že po dlouhé době čtu něco, co fakt letí! Asi dobrý vkus či co...... celý text

Kaidžú č. 8 (2) 2023, Naoja Macumoto

Pokračování!!!! :) I druhý díl byl moc super. Ze začátku to bylo neskutečně vtipné. Jak byl nejednou Kafka oblíbený, když prozradil, kdo je jeho kamarádka! :D Jenže potom přijde druhá polovina, kde se v akci víc soustředí na Rena. A to byla naprostá akční lahůdka. Tahle série mě bude bavit  :)... celý text

Lukostřelec 2023, Paulo Coelho

Už jsem od Coelha dlouho nic nečetla. Až moc dlouho. Jenže tahle hubená knížečka byla přesně to, co jsem zrovna potřebovala. A na jejím konci jsem pochopila, proč je Lukostřelec skvělá kniha. Která dost lidí zasáhne. A kterou dost lidí nepochopí... ("Kdo půjde kolem a uvidí lukostřelce s rozpřaženými pažemi a očima provázejícíma šíp, bude se domnívat, že se zastavil. Spojenci ale vědí, že mysl toho, kdo vystřelil, změnila dimenzi, a je nyní v kontaktu s celým univerzem.") Kniha na první pohled bez příběhu. Ale na ten druhý, ten opravdový a skutečný, s příběhem celého života. Kdo mě zná, ví, proč je tohle téma pro mě důležité...... celý text