knihoun
přečtené 39
Nežádoucí efekt
2005,
Christopher M. Priest (p)
za mě dobrý, ale horší než film (super) a horší nez Převrácený svět (geniální), kdybych je potkala v obráceným pořadí, nebyla bych zklamaná
Žárlivost a jiné povídky
2021,
Jo Nesbø
nenadchlo - jako když se maratónec postaví na sprinterskou trať, tak to prostě nebude ono. Tenhle autor umí rozpracovat mnohovrstevnatý příběh a na konci ho zase spojit do pěkného závěru, což se mu myslím povedlo u Žárlivosti, ale u těch ostatních krátkých se mu to prostě netrefilo. Výsledkem byla buď jednoduchá hříčka, kde byl konec jasný už od první půlky - Londýn, Fronta, Přiznání - (což samozřejmě neurazí - ale od autora bestsellerů člověk čeká víc než jednorázové spotřební zboží) nebo povídky s rozplizlým obsahem i koncem (Odd).... celý text
Kterak sejmout amatérského přírodovědce
1996,
Gerald Durrell
Za mě velmi slabé "veselé historky z natáčení". Když to srovnám s knihami o Korfu nebo Kamerunu, Jižní Americe, atd. které jsou prostě pecka, tak tady jsem měla problém najít něco, co by mě pobavilo nebo nějak jakkoli zaujalo. Jedině snad ty potíže s housenkami.... celý text
Zvěrolékaři na cestách
2009,
Alena Hrachovcová
odpad!
Zcela tuctový cestovní deníček. Obdobnou literární kvalitu by vyplodil úplně každý o úplně jakékoli své dovolené a víc poutavých informací je i v katalogu kterékoli cestovky. Chápu, že psát o všeobecně známých věcech - jako že v těchto končinách konzumují morčata, že jsou tam pyramidy, atd ., atd., a čtivě zpracovat cestovatelskou "prózu" jako že člověku někdy není dobře nebo je vyčerpaný, je těžké, ale však autory nikdo nenutil se do toho pouštět a vydávat to. Normálně si ráda přečtu o místech, která jsem navštívila, říkám si, jé, přesně tohle jsme viděli taky. Ale toto mě nudilo na 95%... celý text
Slasti a strasti mladého zvěrolékaře
2002,
David Grant
Ne, druhý Herriot to není, příliš velký podíl knihy zabírá rozebírání se v osobních problémech autora, a většinou to není podáno tak pěkně, aby to čtenáře zaujalo, pobavilo, nebo naladilo na stejnou vlnu. Když autor nemá ten dar, jako měl Herriot, tak stejná tematika to prostě nenahradí. Nicméně číst se to dá.... celý text
Titan
1992,
John Varley
Nezaujalo, na jakési někým upravené planetě se část posádky velmi pracně a dlouho šplhá někam, kde se konečně dozví, kdo za tím stojí, a všichni si oddychneme..
Neplacená dovolená
1986,
Anatolij Imermanis
Detektivní příběh, rozvleklý začátek, popis x zúčastněných, jeden mrtvý, někteří mají motiv, jiní ne, jeden z nich to nakonec byl, nuda od začátku do konce. Autorovi ani nestálo za to důkaz proti pachateli do knihy vpašovat dřív, než v závěrečném "napínavém" rozuzlení. Odpad je silné slovo, dávám bod za snahu.... celý text
Zelené pahorky africké
1972,
Ernest Hemingway
Kdysi jsem to četla jako povinnou školní četbu a absolutně nezaujalo. Detailní popis jakési fádní krajiny, loveckých výprav a autorových osobních problémů - a co je mi jako do toho?? Musela jsem jet do Afriky na safari (jistěže ne střílet), aby mi to došlo, a nyní se mi kniha jeví výrazně logičtější a oblíbená. Je je to zaprvý popis té atmosféry, kdy ta nekonečná nedozírná volná prostranství člověku po pár dnech úplně přenastaví v mozku perspektivu vnímání a jako při meditaci člověk dostane příležitost a volnost si v hlavě zpracovat různá témata. A zadruhý: z bezpečnostních a praktických důvodů funguje denní režim tak, že i když nejste ranní ptáče, vstáváte ve 4, rozespalí a roztřesený zimou se potmě posbíráte, chvíli před rozbřeskem někam vyrazíte, aniž lze mít nějak moc pod kontrolou jak dlouho to potrvá k návratu, který musí být s dostatečnou rezervou za světla - tudíž optimum 4h odpoledne, jelikož v 6 je tma. Tím pádem se často vracíte třeba ve 2 odpoledne a máte vždy x hodin "večera" před sebou - na to chlastat něco studenýho a vykecávat se a relaxovat a koukat do krajiny... Hemingway prostě psal poctivou pravdu tak jak byla, věci, které mu nesloužily ke cti - závist, přezíravost až šovinismus, malicherné konflikty - taky nevynechával Jo, a jíst místně se vyskytující antilopy je výrazně ekologičtější než místo nich na tomtéž místě pěstovat k jídlu krávy... celý text
Antuka má barvu krve
1987,
Antonín Karous (p)
odpad!
Druhý příběh se bez toho celkem obešel a líbil se mi, i byl takový uvěřitelnější, ale z prvního přímo čiší strašná politická propaganda. Já mám třeba ráda majora Zemana jakožto kultovní věc a trochu úchylně mě v něm ta podsunutá propaganda právě baví, ale v téhle knize prostě ne a ne. Navíc, pokud kniha vyšla 87, tak tehdy to už nebylo vůbec nutné se až zas takhle podbízet, čekala bych minimálně o 10 let starší datum. Jak se nám snaží prodat, že nic nebránilo tomu, aby lidi běžně mohli cestovat do západní ciziny, (tedy že kdo necestoval, byl vlastně jen línej si to zorganizovat) samozřejmě ale bylo jen logické v zájmu nás všech cestovatele pečlivě prověřovat, protože toho chtěly kriminální živly zneužít, chrabrá policie za cenu vlastního zdraví a skoro života to vyřeší... Mno, kniha šla do modrého kontejneru... celý text
Chám
1953,
Eliza Orzeszkowa
Velmi mi to připomínalo Terezu Raquinovou od Zoly, stručný sevřený příběh, nezadržitelnost směřování tragického osudu, jak jsou jednou špatně rozdané jeho karty. Chápu, že prostředí venkova na Litevsko-polské hranici před x lety není zrovna atraktivní pro každého, ale mě se ta knížka dostala pod kůži hodně.... celý text
Molekulární genetika
1989,
Stanislav Rosypal
mě se z toho učilo blbě, ačkoli mě to zajímalo - suché jak telefonní seznam, a co mě vadilo úplně nejvíc, věci se tam často opakovaly 2-3x hned za sebou, takže: čtu úplně to samý podruhé a říkám si, vždyť to tady už bylo, a přemýšlím, jestli se autor už zase opakuje, nebo se mi to zdá a autor chce říct něco jinýho.... celý text
