Žij jako všichni přehled

07.10.2023

Krásná, dojemná knížka. Nekomplikované vyprávění "obyčejného člověka", který se ovšem sveřepě odmítl vzdát základních morálních zásad a lidských hodnot a práv. Marčenko pocházel z lidových vrstev (a je zajímavé, že měl ukrajinské předky), nebyl původně žádný inťouš, pronikl mezi elitu sovětských disidentů až na základě seznámení s intelektuály-disidenty v lágru, kde v něm uzrálo rozhodnutí napsat knihu o bezpráví a nelidských podmínkách v sovětských postalinských lágrech a pokusit se ji vydat jak na Západě, tak v SSSR, což se mu podařilo. (Kniha "Mé výpovědi" bohužel nebyla přeložena do češtiny.) V této knize se nicméně také dočteme o lágrech (Marčenko v nich v součtu strávil 20 let) a o okolnostech vzniku první knihy. Nechybí velmi vtipné pasáže popisující absurditu života ve Svazu, honičky s kágébáky v Moskvě a dobové anekdoty. Je to hořký smích, kterému se však nelze ubránit. Marčenko byl hrdina a velký frajer, který si na nic nehrál, nestál o slávu a pozornost, jen se prostě odmítl podřídit bezpráví. Nakonec ho v podstatě umučili k smrti těsně před tím, než by byl na nátlak západní veřejnosti a v rámci gorbačovského tání na přelomu let 86/87 pravděpodobně amnestován. Držel hladovku za propuštění všech politických vězňů v SSSR, mlátili ho, neposkytovali lékařskou péči a drželi na samotce bez teplého oblečení během sibiřské zimy. To ovšem přežít nelze. Hajzlové.

30.07.2020

Jak to bylo v Pelíškách?.....proletáři všech zemí....