• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Anatolij Marčenko

Žij jako všichni

„Krásná, dojemná knížka. Nekomplikované vyprávění "obyčejného člověka", který se ovšem sveřepě odmítl vzdát základních morálních zásad a lidských hodnot a práv. Marčenko pocházel z lidových vrstev (a je zajímavé, že měl ukrajinské předky), nebyl původně žádný inťouš, pronikl mezi elitu sovětských disidentů až na základě seznámení s intelektuály-disidenty v lágru, kde v něm uzrálo rozhodnutí napsat knihu o bezpráví a nelidských podmínkách v sovětských postalinských lágrech a pokusit se ji vydat jak na Západě, tak v SSSR, což se mu podařilo. (Kniha "Mé výpovědi" bohužel nebyla přeložena do češtiny.) V této knize se nicméně také dočteme o lágrech (Marčenko v nich v součtu strávil 20 let) a o okolnostech vzniku první knihy. Nechybí velmi vtipné pasáže popisující absurditu života ve Svazu, honičky s kágébáky v Moskvě a dobové anekdoty. Je to hořký smích, kterému se však nelze ubránit. Marčenko byl hrdina a velký frajer, který si na nic nehrál, nestál o slávu a pozornost, jen se prostě odmítl podřídit bezpráví. Nakonec ho v podstatě umučili k smrti těsně před tím, než by byl na nátlak západní veřejnosti a v rámci gorbačovského tání na přelomu let 86/87 pravděpodobně amnestován. Držel hladovku za propuštění všech politických vězňů v SSSR, mlátili ho, neposkytovali lékařskou péči a drželi na samotce bez teplého oblečení během sibiřské zimy. To ovšem přežít nelze. Hajzlové.“... celý text
— jozik_v_tumane

---

Žij jako všichni

„Jak to bylo v Pelíškách?.....proletáři všech zemí....“
— DuchDoby

---

Žij jako všichni

„Povinně dát přečíst všem, kterým se zdá, že za komunistů byla tráva zelenější a oblaka modřejší.“
— Bonnet

---

---

Žij jako všichni

„skvělá kniha; měla by být povinnou četbou pro všechny, kteří nekriticky volají a teskní po "starých pořádcích".....“
— babicka_amalka

---

Žij jako všichni

„Autor tejto knihy by si u nás v Česku a na Slovensku určite zaslúžil viac pozornosti - patril k malej skupinke Rusov, ktorí sa otvorene postavili proti sovietskej okupácii Československa v r. 1968. Za tento odvážny a zároveň i beznádejný čin strávil dlhé roky v sovietskych gulagoch (v lágri aj zomrel - v roku 1986). V knihe opisuje krutú realitu ruských lágrov v 60. a 70. rokoch, málo sa tu zmenilo od čias Stalina - zinscenované procesy, vymslené obvinenia, nedobytnosť práva, či fakt, že s politickými väzňami sa tu zaobchádzalo horšie než s vrahmi a násilníkmi... Marčenko píše o svojich peripetiách vo väzbe a na súdoch. Útrapy, ktorými prešiel, opisuje s absolútnym pokojom, akoby sa ho to ani netýkalo. Pritom keď si len predstavím podmienky a situácie, o ktorých píše, naskakuje mi husia koža. Knihu určite odporúčam na pripomenutie, aká cena sa kedysi platila za pokus o slobodu prejavu. Na záver ešte jedna dobová anekdota z knihy: Rozhovor medzi súdeným a jeho právnikom: "Soudruhu právníku, řekněte mi, mám právo..." "Máte, soudruhu." "Dovolte, nevíte, co chci říct. Mám právo na..." "Máte právo, máte." "Prosím vás, poslouchejte mě. Mohu..." "Á! Ne, nemůžete." Právo mal, ale nemohol...“... celý text
— bookworm