Knihomolkajá
přečtené 86
Dvůr křídel a zmaru
2018,
Sarah J. Maas
Myslím si, kritiky již zaznělo dost, a tak se nemusím přidávat. Tentokrát se nad nedostatky pozastavovat nechci, protože bych z toho byla ještě více deprimovaná. Hodnotím čtivost, která byla opravdu lepší než v díle prvním. Čtení mě bavilo a pořád jsem se ke knize vracela, a to i přes to, jak nelogická byla, a jak mě tím iritovala. O tom se tu ale dozvíte od mnoha jiných recenzentů. Co mě ale vytáčelo snad ze všeho nejvíc, bylo to, jak se nám ze série postupně stávalo něco, co by s klidem mohlo konkurovat Padesáti odstínům šedi. Z YA klišé knihy se nám stala erotická klišé kniha a při představě, že by tohle moje dítě četlo jako YA knihu, se mi chce zvracet. Nedokáži si představit, že bych ji cílovce někdy vůbec doporučila. Už notnou chvíli se tu směji štítku - pro děti. Série prošla od začátku velkým vývojem a musím říct, že mě již bavila více než díl první, ale to, že je to kniha plná nelogičností, klišé, ztopořených údů a hlavní hrdinka je prostě kráva, mi nikdo nevymluví. Na světě jsou mraky lepších knih s podobnou tématikou, a mně tak zůstává nadále záhadou, jak se mohlo tohle dostat tak daleko a získat na tak veliké oblíbenosti. Po dočtení celé série mi sice kleslo IQ, ale nemohu autorce odepřít, že mě bavila.... celý text
Kostičas
2014,
Samantha Shannon
Ze začátku jsem si myslela, že to vzdám. Nebylo to pro mě čtivé ani nějak moc zajímavé. Později to vzbudilo můj zájem a to ve chvíli, kdy přijela hlavní hrdinka do Oxfordu. Ke konci to zase ztratilo na kráse a to hlavně z důvodu lásky hlavní hrdinky k ,,záporákovi" nebo jak ho nazvat. To bylo sice jasné již od začátku, ale mně to tam opravdu vůbec nesedělo. Do takového světa láska nepatří. Konec na mě byl až moc jednoduchý a zbrklý happy end, ale budiž. Kniha byla čtivá, zajímavá, nemohu říct, že napínavá, ale přesto mě pořád nutila se vracet, dokud nebyl konec. A to je přeci nejdůležitější. Za mě opravdu povedené a už se nemohu dočkat, až si přečtu druhý díl. Mimochodem, mohl by mě příště někdo na ten slovníček vzadu upozornit? Na přebalu, nebo alespoň na první stránce by mělo být červenými písmeny napsané: pozor, vzadu slovníček!, aby to potom takoví jako já, nezjistili až po dočtení. Pokud jste tak neschopní jako já, tak se budete muset celou knihou prokousat bez toho.... celý text
Alenka v říši zombií
2017,
Gena Showalter
Nevím jak to vyhodnotit. Čtení mě bavilo. Jen... to prostě nebylo takové. Do čtení jsem se pustila bez jakýchkoli vyšších očekávání, protože jsem instinktivně předpokládala, že to bude špatné. Tím jsem to zachránila, protože mě mohla kniha vcelku mile překvapit. Jestli budete mít očekávání, neskončí to dobře. Nedoporučuji číst lidem, kteří nemají v knihách rádi přehnané emoce. Kniha jimi přetékala a už dlouho se mi nestalo, že bych se u nějaké knihy rozbrečela. Místy ale autorka Alenčiny emoce rozebírala natolik, že jsem si připadala jako na sezeních u nějakého psychologa. Dost mi vadí, že tomu někdo říká retelling. S Alenkou v říši divů to mělo společné jen jméno hlavní postavy. Taky mi téma přišlo neuvěřitelně otřepané a svým způsobem až moc jednoduché. Hlavní postavy se mi ale vážně líbily. Byly propracované a fungovalo to. A za mě největší negativum knihy je silně věřící autorka. Jako takhle, já nechci nutně tvrdit, že zmiňování se o bohu je v knize automaticky špatné, ale místy to už bylo prostě moc. Mě, jako nevěřící, vyloženě štvalo, když jsem na každé desáté straně viděla větu: ,,Pane, dej mi sílu." To už je prostě moc. Věřím, že někomu to vadit nemusí, ale mě to vážně rušilo a svým způsobem i nudilo. Věřící hlavní hrdinka není špatně, ale tahle byla věřící už trochu moc. Krásně a čtivě napsaná kniha. Opravdu mě vtáhla a bavila. Místy byl děj až moc otřepané klišé, jako třeba banda kluků, ze kterých má celá škola respekt. Nevěřím tomu, že to vážně někdy takhle na školách fungovalo. Mimochodem by mě zajímalo, jestli vážně někdo ředitelce školy uvěřil. Jak jinak, než že v YA knihách musí být záporák vždy dospělý člověk. Kdo to má furt číst? Pokud vám ale nevadí přehnaná dávka emocí nebo jste nedávno nepřišli o někoho blízkého, hrábněte po knize beze strachu. Neočekávejte moc a budete se bavit.... celý text
První
2015,
Kiera Cass
Konec! Opravdu konec. Tahle série byla naprosto úžasná a představa, že jsem ji dočetla, je pro mě naprosto neuvěřitelná. Přesto se tak stalo. Bohužel mě konec dost zklamal. Uspěchaný. Snad nebude spoiler, když řeknu, že mi autorka zabila několik oblíbených postav. Rebely nikdo nedořešil a zdálo se mi, že tam ve výsledku byli skoro zbytečně. Také jsem nepochopila, jak mohl Maxon za necelých patnáct sekund změnit názor a znovu Americu omilostnit. Já bych ji okamžitě vyhodila a rozhodně si jí v posledních vteřinách nevylévala srdíčko. V mém srdci ale trilogie bezesporu zůstane a už se těším na doplňkové knihy.... celý text
Síla
2017,
Siri Pettersen
Třetí díl nezklamal. Dějová linka Rimeho mě už bavila o trochu víc než v druhém díle a Hirčiny kapitoly mě opravdu chytly. Trochu se mi ale pletly dohromady postavy. Každý díl na sebe nabaloval další a další. A v posledním jsem již neměla šanci si je všechny pamatovat. Ke konci jsem občas ani nevěděla, s kým se to ta Hirka vlastně baví. Co dodat? Skvělá trologie, která mi bude chybět.... celý text
Tisíc kousků tebe
2017,
Claudia Gray (p)
Mile překvapila. Pěkná myšlenka a vcelku slušné provedení. Obzvláště vyvedená byla část z Ruska. Konec byl na můj vkus až trochu rychle odbytý, ale jinak vážně pěkné čtivo a doporučuji pro milovníky young adult. Sci-fi jsem v tom úplně neviděla. Do tohoto žánru to moc nedosahovalo, takže pokud fandíte sci-fi a young adult nečtete, toto není kniha pro vás. Já osobně hodnotím kladně.... celý text