1. Domů
2. Autoři
3. Anita Grace Howard
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 5
• Bazar 11
• Životopis
• Citáty 26
• Diskuze 5

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Anita Grace Howard

Šepotání

„Re-reading: Šepotání jsem poprvé četla asi 11 let zpátky, mám tu z toho roku ještě i komentář. Tak nějak jsem doufala, že už jsem trochu pozapomněla děj, ale bohužel jsem zjistila, že si stále pamatuji každý detail (holt mám na knihy dobrou paměť - hlavně na ty, co se mi líbily). Vůbec mi to ale nevadilo a ráda jsem se do Podzemního světa vrátila a bavil mě pořád stejně. Alenka v Říši divů je jeden z mých oblíbených příběhů a tohle bylo skvělé navázání na původní verzi. Co se možná změnilo, je ta strana 284, nad tou jsem se teď už jen pousmála a Zacha jsem tentokrát nemohla vystát, přišel mi až otravně ochranářský. :D Jinak co se prostředí týče, to jsem si představovala pořád stejně a pamatuju si, že se před lety řešilo to Alyssino oblečení, což jsem si já osobně vždycky představovala jako scene style, který u nás možná nebyl tak populární jako třeba v zahraničí, ale v bravíčku byl jednou článek: Jsem scene a všichni to řeší, a holčina tam měla mega barevné oblečení a barevné vlasy - tudíž styl, který se perfektně hodí do Říše divů. :D Tak nějak jsem se rozhodla, že si letos přečtu celou sérii znovu, hlavně kvůli konci, kde autorka celkem zajímavě vyřešila ten milostný trojuhelník a taky proto, že mi tahle potrhlá říše zkrátka chyběla a baví mě si pročítat svoje staré komentáře a porovnávat, co se mi líbilo před lety a co si o tom myslím teď - kéž bych jich tehdy psala víc.“... celý text
— Jaehyun

---

Šepotání

„Před lety jsem měla to potěšení, že jsem přečetla Alenku od Lewise Carrolla. Byl to jeden obří zmatek a říkala jsem si, že autor musel být totální cvok. I tato kniha je plná potrhlostí a nesmyslů, ale taková už je prostě Říše divů. V této verzi alespoň zbytek příběhu něco znamenal a tak bylo co číst... Většina knihy byla pro mě naprosto tajemná, trošku strašidelná s těmi popisy zvláštních bytostí a jejich choutek. Ještě když byla Alyssa v našem světě, ihned jsem se začetla, jakmile si začala dávat dohromady informace, které získala, to začalo být ještě napínavější a když prošla králičí norou, byla jsem už polapená. Líbily se mi popisy říše i se všemi rozdíly, které z počátku působily trošku hororově. Nebylo to jako v pohádce, ne všechno sedělo s příběhem, jak ho znají ostatní a o to víc poutavější to bylo. Autorka využila základy z původní pohádky a doplnila je spoustou vlastních nápadů, které krásně zapadaly na místo. Bylo vidět, jakou má velkou představivost. Díky tomu jsem byla nadmíru spokojená. Alespoň do doby, kdy jsem se dostala do závěrečné rovinky a autorka přišla s obvyklým ya klišé, kdy si postavy nemohou vybrat, komu vlastně patří jejich srdce. Tyhle stupidní scénáře, které spisovatelé strkají do každé druhé knihy, protože očividně nedokážou přijít se zajímavější překážkou, bytostně nesnáším. Většina knihy u mě měla obrovskou sbírku plusových bodů (zajímavý námět, sympatické postavy, ani moment nudy), ale poslední kapitoly je zase ponížily jako sypající se kamínky z přesýpacích hodin. Vztahové zamotávky mi moje dojmy hodně okrouhaly. Jak krásně by příběh vyšel bez těchto srdečních eskapád a navíc poslední záchvěvy akce mi přišly už dost zamotané, zmatečné a zbytečné. Konec se sice ještě jakžtakž zachránil, ale ve mně už zůstaly pochyby...“... celý text
— luculi

---

Zrcadlení

„Morfeus a Zach se ocitli v Kdekolijinde, Alyssina máma se kvůli Druhé sestře dostala do Říše divů a Alyssu zavřeli do blázince - přesně tak jsme Alyssin svět opustili ve druhém díle. Teď se Alyssa s tátou, kterého nechala ve Vlaku vzpomínek vzpomenout si na své dětství až do doby, kde jej ze spárů Druhé sestry vysvobodila Alison, chystají na záchrannou misi do Kdekolijinde, při které Alyssa samozřejmě ještě plánuje porazit Červenou královnu, zachránit Říši divů a samozřejmě zachránit všechny, které zachránit má.V Kdekolijinde se však vše komplikuje a nejednou dojde ke změně plánů. Podaří se Alysse nakonec opravdu Červenou porazit, aniž by přitom zničila i sebe sama? A jak se rozhodne mezi dvěma polovinami svého srdce - lidskou, která miluje Zacha a podsvětnickou, která je neméně zamilovaná do Morfea? Konečně jsem se dočkala závěru této retellingové série! Neskutečně jsem se těšila, jak to všechno dopadne, protože co si budeme povídat - druhý díl skončil opravdu napínavě. A já mohu opět říci, že jsem si Zrcadlení užila úplně stejně jako předchozí díly. Zase mě naprosto pohltil autorčin úžasný vyprávěcí styl, navíc jsme tentokrát většinu knihy strávili v Říši divů, nebo alespoň v Kdekolijinde, takže jsem si dosyta užívala všech dalších šíleností a podivností, které jsou tam úplně normální a samozřejmě jsem celou dobu byla ve společnosti mých oblíbených postav, takže co víc si přát. Rozhodně musím zmínit, že třetí díl je opravdu hodně a možná i hlavně o milostném trojúhelníku. Souběžně s tím se samozřejmě Alyssa a všichni ostatní snaží o záchranu Říše divů, ale není kapitola, kdy by Al neřešila své city k Morfeovi a Zachovi, kdy zjišťuje, že vlastně miluje oba a vůbec neví, jak se rozhodnout jen pro jednu část své podstaty. Ačkoliv mám Alyssu ráda, občas mě už trošičku vytáčela, především proto, že mi přišlo jakoby si s Morfeem i Zachem tak nějak pohrávala, ačkoliv to její rozpolcení dokážu pochopit. Ale ne přijde mi až tak v pohodě, že když je sama s jedním, vyznává se mu, jak ho vlastně miluje a pak je zase sama s druhým, kterému taky vyznává lásku a v podstatě mu slibuje, že to on je ten, se kterým stráví život. Já nejsme napůl člověk a podsvětník, takže možná kdybych byla, chovala bych s stejně, ale občas jsem nad tím trochu kroutila hlavou. Ale jinak musím říct, že mě právě celé to rozebírání milostného trojúhelníku fakt bavilo, protože na ty já jsem v knihách celkem vyszazená. Ale jestli vás už tohle v knihách štve, tak s knihou rozhodně opatrně a mějte to na paměti dopředu. No a co se zmíněných nápadníků týče, ty jsem si užívala fakt naplno. Pokud jste četli mé recenze na předchozí dva díly, víte, že jsem stoprocentně tým Morfeus, který mě prostě vždycky úplně dostane. Morfeus není dokonalý, je arogantní, prohnaný a má svou hrdost... ale zároveň je opravdu trpělivý, Alyssu nade vše miluje a ačkoliv by to nikdy nepřiznal, neustále dělá dobré skutky, které však vždycky nějak zamaskuje. A proto ho prostě miluju. Zacha jsem nikdy neměla až tak moc ráda, ale rozhodně mi nevadil. Tady jsem ho ze začátku knihy teda moc nemohla vystát, ale nakonec se všechno tak změnilo, že jsem k němu na konci opět chovala sympatie. Ale rozhodně se to nedá porovnávat s mým vztahem k Moreovi, to zas ne! No, tihle dva zkrátka tvořili velkou část knihy a já jsem za to jen a jen ráda. Samozřejmě nemůžu opomenout ani celý ten boj proti Červené královně, který byl v knize bezesporu taky podstatný. Řekla bych, že něco v tom ohledu se začalo dít až tak v druhé polovině knihy, ale dělo se toho opravdu hodně. Alyssa si sáhla na dno a byla ochotná podstoupit cokoliv pro záchranu svého království a všech, na kterých jí záleží. Naplno prokázala svou sílu a odvahu, stejně jako Morfeus a Zach ukázali svou nápaditost a ochotu se obětovat. A podle mě to bylo famózní. Co se potom týče závěru, docela dokážu pochopit, proč se některým lidem až tolik nelíbí. Je pravda, že je docela těžké si něco podobného představit ve skutečnosti... Ale tady jsme ve fantasy, že, a já jsem se zakončením prostě spokojená. Vůbec si nedokážu představit jiný konec, natož kdyby to ještě dopadlo tak, jak by se mi absolutně nelíbilo. Epilog mě pomalu dojal a opravdu těžko se mi z této Říše divů odcházelo. Za mě je série jedno velké doporučení a už se těším na povídkovou knihu!“... celý text
— Ivett7

---

---

Divotání

„Od doby, kdy Alyssa zjistila, že Říše divů opravdu existuje, sama s ní měla tu čest a dokonce se nechala korunovat královnou už uběhl jistý čas. Teď chodí se Zachem, který si díky Alyssinu přání na Říši divů nepamatuje a se kterým si plánuje společnou budoucnost. Už zbývá jen odmaturovat. Říše divů s Morfeem včele se jí však začne znovu míchat do života. Morfeus se zjevuje ve světě lidí a chce po Alysse, aby se vrátila do Říše divů a bojovala za záchranu svého království proti Červené královně. Alyssa je rozpolcena mezi touhou vést šťastný lidský život se Zachem a náklonností k Říši divů. Do toho zjišťuje nové informace o své mámě, která, zdá se, měla s Říší divů větší čest, než si Al dosud myslela. Jak se Alyssa dokáže se vším vyrovnat? A zvládne zachránit sebe a své blízké před Červenou? Šepotání jsme opustili v době, kdy se Alyssa rozloučila s Říší divů i s Morfeem a přestože k Říši a jejím obyvatelům přilnula, doufala, že už ji nikdy nebude muset zachraňovat. Divotání navazuje o nějakou dobu později a kromě toho, že si fanoušci pár Zach a Alyssa mohou užívat jejich zamilovanosti, se samozřejmě vrací Morfeus s přesně opačným přáním, než jaké má Alyssa. Ani nevíte, jakou jsem měla radost, když se zase objevil na scéně. To byl tak skvělý pocit. A celkově musím říct, že Divotání pro mě rozhodně nebyl žádný vycpávkový díl a naopak ještě zvedlo úroveň série. Bylo plné naprosto šokujících odhalení a to se mi líbí vždycky. Alyssa se po krátkém šťastnějším období musí opět začít vypořádávat s problémy. Samozřejmě je ráda, že její matka už není zavřená v blázinci, ale jejich vztah rozhodně není bezproblémový a je možné, že se ještě zhorší. Al se totiž dozvídá o tom, že toho její máma v Říši divů taky stihla docela dost, ale na rozdíl od ní možná nejednala s úplně šlechetnými úmysly. K tomu se v ní perou její dvě stránky - lidská, která touží prožít šťastný život se Zachem a se svou rodinou, odmaturovat jako normální člověk a zařídit si další život a podsvětnická, která touží pomoci svému lidu v Říši divů, pokouší ji používat své schopnosti a je pro ni lehké podlehnout Morfeovi. Jsem si jistá, že se mezi těmito částmi svého já bude Al potýkat i ve třetím díle a jsem sama zvědavá, které části dá nakonec přednost. Je pravda, že Divotání začíná být už opravdu trochu více o milostném trojúhelníku a myslím, že o něm bude další díl ještě více. Ale mě to tedy vůbec nevadí a hrozně mě to baví. Já jsem samozřejmě všemi deseti pro Morfea. Nemůžu si pomoct, ale připadá mi v tomhle díle tak trochu (ale fakt vzdáleně) podobný Snapeovi z Harryho Pottera. Alyssa pořád neví, jestli mu může věřit, pak zjistí, co všechno napáchal a nakonec se ukáže, že to přece jen bylo trochu jinak. No, to možná pochopí spíš ti, co knihu četli, nerada bych více spoilerovala. Zacha jsem tady nějak moc nemusela. Tím, že si nepamatoval na události z Říše divů, byl trošku omezený a celkově se občas choval tak zvláštně. Je tedy pravda, že na konci mi ho někdy bylo fakt líto, protože si procházel pro něj jistě hodně matoucími událostmi, ale stejně doufám, že v tomhle milostném trojúhelníku nezvítězí. To ale fakt nedokážu předvídat, takže jsem zvědavá, jak to nakonec celé dopadne. Divotání jsem si neuvěřitelně užila. Miluju fantasy, kde děj stále více graduje a šokuje nás a přesně to se v Divotání dělo. Navíc je autorčin styl stále stejně čtivý, úžasný a dobrým způsobem mírně šílený a já jej nikdy nemám dost. Stejně jako nikdy nemám a asi ani nebudu mít dost Morfea. Jsem ráda, že jsme se spolu s Alyssou dozvěděli více o jejích rodičích a doufám, že v třetím díle se to třeba ještě více rozvine. Kniha skončila naprosto nečekaně a pořádně napínavě a já se teď nemůžu třetího dílu dočkat. Tak snad budu i se zakončením série spokojená, protože zatím je má spokojenost na nejvyšší možné úrovni.“... celý text
— Ivett7

---

Krverůž

„"Kdo chce vidět ptáky, musí splynout s tichem." Robert Lynd Rune je nadaná zpěvačka s andělským hlasem, která ale pro svůj talent velice trpí. S nadějí, že jí odborníci pomůžou, začne chodit na uměleckou konzervatoř Krverůž. Nejenže je tato škola tajemná, dokonce se proslýchá, že v ní straší proslulý fantom Opery. A čím více Rune školu poznává, tím spíše tomu věří. Ve snu ji navštěvuje tajemný a okouzlující houslista, který zná všechna její tajemství a učí ji zpívat. Dokáže ji zachránit, anebo se stane její zhoubou? A. G. Howard žije v Texasu se svým manželem, dvěma dětmi a dvěma labradory. Její prvotinou je Šepotání, kterou napsala při práci ve školní knihovně. Má zálibu v gotických scenériích, kterou uplatňuje ve svých knihách. Ve volném čase fotí hřbitovy z 18.století či opuštěné školy. Zajímavostí je, že jako malá milovala knížku Alenka v říši divů a Šepotání napsala kvůli tomu, že ji vždy zajímalo, co by se stalo, kdyby Alenka vyrostla. Já musím začít tuto recenzi zpracováním knihy. Na první pohled je nádherná. Obálka je teda perfektní, ale už to písmo je horší. Je totiž vyvedeno v červené barvě a pokud jste zvyklí číst knihu po více stranách, třeba i na jeden zátah, tak u Krverůže je to nemožné. Mě osobně z té barvy písma začaly bolet a pálit oči už po dvou, třech stránkách. Díky tomu jsem se ze začátku nemohla začíst, byla jsem naštvaná, protože to mé čtení neskutečně rušilo. Došla jsem do stádia, kdy jsem si koupila ebook. Ono to vypadá dobře, vím, že Šepotání bylo v zelené barvě, takže tímto způsobem to může čtenáře okouzlit, ale co se týče čtení, tak je to nepraktické. Dle mého názoru je jednoduše to červené písmo špatně zvolené. Stačily by na začátku kapitoly pouze červené trny a písmo normální, černé.. Potom by to bylo lepší. O mnoho lepší. Teď k příběhu. Rune, což je hlavní hrdinka nadaná zpěvem, je normální holka, ale jak dojde na operní árie, nachází se mimo realitu a stává se z ní někdo jiný. Neumí se ovládat, po každém zazpívání je doslova zničená jak psychicky, tak fyzicky a její matka se rozhodne poslat ji do Krverůže, kde studuje mládež operní zpěv. A myslí si, že ji to pomůže. Rune tak ze začátku nechce, ale nějakým způsobem se s tím smíří a když si najde přátele, vypadá to, že to bude fungovat. To by ovšem za zrcadly nesměla vidět stíny, slyšet z průduchů klimatizace v pokoji šepot a drhnutí podrážek po podlaze... Neměla by mít pocit, že ji někdo sleduje, ale ona jej má. Kdo se tam skrývá? Je to opravdu někdo, nebo se jedná jen o její představivost? A co její zpěv? Pomůžou ji na Krverůži? "A hledíš-li dlouho do propasti, vhlédne pak propast do tebe." Friedrich Nietzsche Postavy, které se objevují v příběhu jsou popsány a vykresleny tak, jak bychom očekávali. Rune je ta dokonalá "chudinka", na kterou si zasednou ty největší mrchy na škole a dělají ji naschvály. Její nejlepší kamarádka, Slunka, kterou si ve škole najde, patří mezi outsidery. Jelikož je to výběrová škola, tak studenti hodně řeší, kdo se jakým způsobem na ni dostal a pokud je to způsobem "milodaru", okamžitě se stáváte podezřelým. Je tam kluk, který je krásný, nádherný, vtipný, inteligentní a každá ho chce, je tam kluk, který je kamarád všech a všichni na něj spoléhají... Můžu říct, že celá škola je jedno velké klišé, až na zrcadla a život za nimi. Tam už se ocitáme ve světě někoho jiného, podzemí, které je zatopené vodou a potuluje se tam nejen kocour Ďábel, který je ve škole známý... Kniha je napsaná docela svižným způsobem. Píšu docela, protože někdy, zvlášť když se autorka zaměřila na myšlenkové pochody hlavní hrdinky, tak mi to přišlo trochu pomalejší. Příběh je docela předvídatelný, minimálně jsem tušila, jakým směrem se to bude ubírat a nemýlila jsem se. Neřekla bych, že Krverůž nestojí za to, ale určitě nečekejte nic, z čeho byste si sedli na zadek. Já osobně jsem měla velká očekávání a díky samotnému, docela prostému příběhu, díky červenému písmu, zůstanu věrnou fanynkou Morfea a Šepotání. Ale i přes to, že nadšení ze mě nesálá na míle daleko, tak můžu říct, že tuto knížku si užijí "začínající" čtenářky, které nemají toho tolik načteno, ty dívky, které teprve zkouší fantasy a young adult literaturu.“... celý text
— DariDerek