*-*Kleny*-*
přečtené 139
Divoká říše
2022,
Stacey Marie Brown
Tak nějak celkově se mě to vůbec nedotklo. Vůbec jsem si nenašla vztah k hlavním postavám až na Cadena a Zandera. Bavila mě jen úvodní část, než se Brexley dostane do vězení. Takřka žádný popis světa a z Budapeště žalostně málo míst. Co mě děsně vytáčelo bylo údajné sexuální jiskření mezi Warwickem a Brexley na každé straně, popisováno pořád těmi samými slovy. Hlavní hrdinka utíká z vězení, jde jí o život, ale při tom jen přemýšlí, jak dostat Warwicka do postele a neustále opěvuje jeho mužnost. Je to takové těžko uvěřitelné a celkově divné. Uvidíme co další díly. P.S. Moc se mi nelíbí, kam žánr young adult fantasy v poslední době směřuje a do jaké míry se sexualizuje se stále většími podrobnostmi. Vždyť to je určené mnohdy i pro sotva náctileté.... celý text
Odpusť mi. Megan
2016,
Abbie Rushton
Styl psaní byl příjemný, děj hezky plynul. Oceňuji, jak se autorce podařilo docílit takové zvláštní tajuplné atmosféry, která obklopovala úplně všechno. Autorka ji dokresluje i drobnostmi (třeba zvuk prázdné plechovky, kterou vítr sune po silnici apod.) a celkově to mělo strašně fajn rozjezd, takže jste napjatí a čekáte kdy to bouchne a děj se rozjede pod tajemnou zápletkou. A tady je kámen úrazu, který snižuje hodnocení této knihy. On totiž ten ,,wau efekt" nepřijde, i když už se zápletka začíná pomalu rozplétat a vše do sebe zapadá. Myslím si, že většina lidí hlavního viníka odhadne na do první půlky knihy. Já jsem v tomhle pomalejší, takže jsem do poslední chvíle netušila, ale i tak jsem prostě překvapená nebyla. U téhle knihy je mi to strašně líto, protože ta knížka má opravdu dobrý rozjezd a půda pro hlavní zápletku je skvěle nachystaná, ale ten velký potenciál, co příběh má (a co podtrhuje i dobrý styl psaní) není vůbec naplněn.... celý text
Zoufalé ženy dělají zoufalé věci
2002,
Halina Pawlowská
Halinu znám od malička, když ještě moji prarodiče sledovali Banánové rybičky v televizi. A jelikož i v současné době stále publikuje, chtěla jsem se s jejími díly až dílky nějak seznámit a začala jsem touto (až později jsem zjistila prvotinou). Halina má vzácný dar, a to skvěle vystihnout danou skutečnost krátce, neuvěřitelně výstižně a ještě velmi vtipně. To se málokomu podaří a i já v knize našla několik inspirativních mouder, avšak k celkové hodnocení vůbec nevím, jak přistupovat. Kniha se četla hezky, svižně, byla úsměvná až lehce vtipná, ačkoli mi připadalo, že děj tak trochu zaostává na úkor toho vtipu. No prostě vůbec nevím, jak napsat toto hodnocení taky tak krátce, výstižně (o vtip se raději nesnažím).... celý text
Aspoň trochu normální
2015,
Trish Doller
Stálo to za to. Moc pěkně se ta kniha četla, zajímavé téma. Byla romantická, ale nic přeslazeného, řekla bych, že i postavy jsou dobře popsané, různé charaktery, jen nemají čas se za necelých 200 stran moc rozvinout. Respektive nemáte moc šancí si k nim najít silnější vztah za tak krátkou dobu. Třeba bych si přála mnohem lépe poznat Travisovy kámoše z mise a jejich vztah. Ta problematika postraumatických poruch (i dalších věcí, spojených s tím, když na sedm měsíců odejdete ze svého běžného života) je pěkně rozpracovaná. Každý z nich si z Afgánistánu přivezl domů něco, zároveň se o tom mezi sebou bojí mluvit, aby si nepošpinili slibnou mariňáckou budoucnost, takže se s tím každý vyrovnává nějak jinak po svém. Prostě je to dobrý, ale kdyby to bylo víc propracovaný a delší, tak je to pěkná new adult pecka. Líbí se mi, že autorka se nevyhýbala ani mužským potřebám a strastem, ale vše bylo přitom popsáno krátce a vkusně. Ne jak v YA, kde je pusa takřka jediný projev hlubších citů a nic dalšího neexistuje. Konec mě dojal, ovšem všechno mohlo být ještě hlubší a propracovanější.... celý text
1984
2020,
George Orwell (p)
Je to opravdu geniální dílo, zejména pokud vezmeme v potaz i dobu, kdy bylo napsáno a všechna tato komunistická zvěrstva měla teprve přijít a ona opravdu přišla, přesně, jak autor předpověděl (!?). Zároveň je to děsivě aktuální, a vzhledem k dění, které nastalo chvíli poté, co jsem ji začala číst (Ukrajina), jsem se o aktuálnosti sama přesvědčila a začala jsem pochybovat, zda to byla v tuto dobu vhodná volba ke čtení. Nicméně ke konci už mi čtení tak neubíhalo jako na začátku. Vysvětlování fungování státu bylo sice velmi geniálně a podobně promyšlené, nicméně na mě až dosti zdlouhavé. I když některé myšlenky v této pasáži stály za poznámku. Dopředu jsem si nic nezjišťovala o konci a překvapilo mě, že to skončilo dosti pesimisticky, čekala jsem pořád něco ve stylu, že se jim podaří utéct nebo že se s tím režimem něco stane. Ta knížka neskončila, ona prostě přestala a režim trval dál. Tohle vyústění mě ani během čtení nenapadlo. Asi jsem už plná těch novodobých happyendů, které jsou u 90 % knih. Jinak z hlediska kvality opravdu bezkonkurenční, avšak já už se k ní v nejbližší době nevrátím, jsem ráda, že jsem ji přečetla, ale stačilo to. Je to opravdu děsivé a žádná oddychovka :´D... celý text
Nechci lásku nebeskou
2018,
Catherine Bennetto
Oddychovka u které se sem tam pobavíte a u které nemusíte zase tak moc přemýšlet. Spíš bych to nazvala jako příběh čerstvě dospělé ženy, která se snaží vyrovnat se všedními problémy, které jí přichází do života (včetně neplánovaného těhotenství). Kniha nemá tak úplně hlavní zápletku a zvrat, zápletky přicházejí a vyřeší se během celé knihy. Místy to bylo trochu zdlouhavé. A tak nějak jsem čekala, že se Ned s Emmou na konci k sobě vrátí. Trochu mě deprimovalo, jak je hlavní hrdinka těhotná po celou knihu a potom mi tam chybělo trochu více toho rodinného života, který přišel po porodu. Zachraňovala to Harriet s Brutem a Joe. Nejlepší byla ta scéna, kdy je Emmina máma na stromě a dívá se jim z okna do pokoje, to jsem se moc nasmála xD.... celý text
Vysoká
2022,
Katarína Brányiková
Tak nějak přemýšlím nad tím, proč tato kniha vznikla, co bylo jejím smyslem. Autorka má jisté spisovatelské vlohy a myslím, že kdyby jí někdo dal dobré téma a návod, jak ho zpracovat, tak by to nebylo špatné, protože styl psaní jako samotný ušel. Ovšem já po knize sáhla, jelikož také zrovna studuji vysokou, v domnění, že to budou nějaké opravdu zajímavé až kuriózní příběhy z vysoké. Ale tohle nevím, jak nazvat. Buď to mělo být rozepsané do ucelenějšího rozsáhlejšího díla o životě dívky na vysoké nebo to opravdu měly být jen zkratkovité příhody a muselo by jich být víc. Takto to pouze vypadá, že autorka si načrtla prvák, druhák, třeťák a bez rozmyslu tam naskládala první vzpomínky, které ji napadly, bez ohledu na kvalitu pointy nebo její přítomnost. O tom, že mi hlavní postava svými názory a světoborným chováním neseděla a s ostatními jsem neměla moc času se sžít, tu nechci dlouze psát, to napsali výstižně v komentářích přede mnou. Nicméně, tohle bych se skoro styděla vydat (ty názory a opilost 24/7, popis učitelů apod.), kor když jsem poté takto vyhledatelná, protože je sice hezké, že hlavní hrdinka je Karolína, když autorčino jméno je pravé.... celý text
Navždycky
2020,
Nofreeusernames (p)
Zejména začátek knihy byl pro mě celkem tvrdý náraz. Pak to vcelku začal zachraňovat Liam. Travis byl na mě až moc násilnický, nenechal si nic vysvětlil, nebyl ochoten naslouchat a pochopit. Mei dělala i z maličkostí problémy otázky života a smrti, asi aby bylo o čem psát nebo vážně nevím. Přišlo mi, že to nebylo potřeba. Ava mi tam zpočátku moc nezapadala, až ke konci jsem si k ní našla jakž takž nějakej vztah a vzala jsem na vědomí nějaký její poslání jakožto postavy v tomto ději. Jinak bylo tam až moc momentů, kdy jsem musela odložit knihu, jít to prodýchat a pak zkusit číst dál, něco mi přišlo až moc trapné, až moc dětinské, až moc absurdní, až moc nelogické atd. Ke konci knihy jsem tam dokázala najít i několik hezkých momentů a nápadů, ale byly zaplácané tou změtí ,až moc momentů´ (viz předchozí věta). Celkově bych potřebovala trochu procítěnější styl psaní. Přišlo mi to jako první verze, napsaná rychle do termínu, autorka víc viděla děj a hnala se za ním, aby to nezapomněla a tu omáčku (která, když je dobrá, dokáže i hezky navodit atmosféru) a občasné zastavění v nějaké situaci mi tam chybělo. Šlo to za sebou, jak když hrom bije, ráz naráz. V této fázi (ve které kniha je) bych si znovu sedla, pročetla si to, urovnala si to všechno, něco bych třeba poupravila, něco odebrala či více rozepsala. Pak by to podle mě mohlo být lepší a nepůsobilo by to jako rychlokvaška.... celý text
Jedna musí z kola ven
2018,
Helena Kratochvílová
Tato kniha se mi velmi líbila. Byla sice psaná er formou z pohledu všech postav, což není v dnešní době úplně obvyklé, ale alespoň si čtenář může udělat, v poměrně krátkém čase, obrázek o různých postavách. Líbilo se mi, že i hlavní hrdina nebyl tak úplně hodný, ačkoli to měl být ten, který měl k Elišce patřit. Dále se mi líbilo i členění kapitol a že se v příběhu pořád něco dělo. Překvapilo mě i zakončení příběhu. Moc knihu doporučuji.... celý text
Posedlá
1992,
Lynn Beach (p)
Líbilo se mi to. Jakože já horory nemusím, jelikož se potom hodně bojím, takže večer toho moc neudělám. Tohle vám možná nažene trochu hrůzy přímo při čtení, ale pak už ani ne, takže pro mě ideální. Navíc ne moc dlouhé a hezky se to četlo. Jdu na další díl. Nakonec i překvapení, vůbec jsem netušila, jak to dopadne a tohle jsem nečekala. Navíc i horor může mít happyend :)... celý text
Nejdelší cesta domů
2019,
Sabina Zelená
Konečně nějaká kniha, které mohu s klidem v srdci dát 5 hvězd. Sešlo se zde totiž jen samé dobré. Silný, smutný příběh, který ale netraumatizoval, ale dodával i naději, krásný styl psaní, dobře napsané postavy, které jednaly úměrně svému věku. A celkově mi kniha nějak sedla do nálady a rozpoložení a ukázala mi, že jsou na tom lidé i hůř a když se nevzdají, najdou své místo v životě. Snad jediná výtka, děj se točil pouze v okruhu hlavních postav či jejich příbuzných a kamarádů, ale nebyly tam třeba reakce i vzdálenějšího okolí, třeba jak reagovali sousedé ve vsi, když mladá dívka začala bydlet u starce (určitě to nezůstalo bez odezvy) a tak. Na druhou stranu asi chápu, že se do těchto končin nechtěla autorka pouštět, drby málokdy přinesou něco hezkého. Těším se, až si udělám čas i na další autorčiny knihy:)... celý text
Příběhům o lásce věřit zakázáno
2021,
Javier Ruescas
Ou... Dvě hvězdy za pěkný nápad, který mohl mít i dojemný konec, kdyby... Kdyby to psal někdo jiný, jiným stylem (možná chyba překladatele??). Kdyby vyhodil 140 stran úvah v sáhodlouhých dialozích, ve kterých jsem se ztrácela i já jako již nenáctka (co teda potom ti náctiletí??). Kdyby se tam řešilo třeba i méně věcí, ale ty věci byly dotažené do konce a věnovalo by se jim trochu více stran a rozepisování než dvě věty v předposlední kapitole typu: ,,Text jsem dopsala a na školu jsem se dostala." Takže poměrně uspokojivý příběh, který se ztratil ve změti čehosi? Do děje se nedalo vůbec dostat a ani postavy mi k srdci nepřirostly. Klidně bych vynechala prvních 140 stran a mělo by to stejný efekt. Kniha sice naláká anotací o zajímavém velmi aktuálním tématu. Pravdou je, že se řeší spíše okrajově a hlavně, kniha není vůbec čtivá, stránky se neskutečně vlekly. Škoda zahrabaného potenciálu.... celý text
Za pět let
2021,
Rebecca Serle
Knihu jsem začala číst s tím, že se jedná o nějakou romanťárnu na odreagování a že to asi nebude moc hluboké, navíc podle anotace jsem si tak nějak dokázala představit, jak to asi bude. Já se tak spletla! Četla jsem anotaci a i tak jsem byla dějem a zvraty překvapená a nečekala jsem to. Pokud by se někdo rozhodl nečíst anotaci, pravděpodobně bude mít zážitek ještě hlubší. Kniha se totiž tváří jako další z řady romantických příběhů o lásce, ovšem za její třetinou stáváme tváří v tvář vážnému serióznímu příběhu, u kterého si už moc neodpočineme, spíše jsme v napětí. Navíc ani vztah postav, který je nám v anotaci vylíčen se rozhodně neodvíjí tak, jak jsme zvyklí. Moc se mi líbil styl psaní, to jsem si užívala. Byl mi moc blízký. A pak také originalita v tomto žánru. Už totiž nezbývá moc cest, jak být v tomto žánru originální. Takže oceňuji. Stálo to za to.... celý text
Kam včely chodí spát
2020,
Fiona Valpy
U mě byl problém, že mě anotace nalákala na oddechové letní čtení, které nesplnilo moc mé očekávání. Navíc mám teď čtecí období, kdy se úpěnlivě snažím vyhnout tématu 2. světové války, která se zde objevila už snad ve 3. kapitole. Naštěstí byla líčena spíše v obecné rovině, žádné detailní popisy hrůz, takže jsem to nakonec dolouskala až do konce. Líbilo se mi, jak autorka dokázala popsat francouzskou krajinu tak věrohodně, že jsem měla pocit, že tam opravdu jsem, ale to se stalo tak na začátku a na konci knihy. Moc mi neseděl velký nepoměr obsahu kapitol Elianiných a Abbyiných. Abbyin příběh byl také velmi zajímavý a toužila jsem vědět víc, ale byl tak jen tak zestručněn do pár stran. Někdy byly Abbyiny kapitoly pouze na dvou stranách zopakování toho, co jsem předtím četla na 20 stranách u Eliane. Kniha mi moc nesedla, ale to bylo spíše mnou a mým rozpoložením. Nechci tím říct, že není dobrá. Je to velmi zajímavý příběh, díky kterému se dozvíte, jak Francouzi vnímali 2. světovou válku. Stojí za to si ji přečíst. I z hlediska stylu psaní to byl příjemná změna od nespisovné literatury pro náctileté.... celý text
Naslouchač
2016,
Petra Stehlíková
Sice jsem chtěla tuto, všemi vychvalovanou, sérii začít číst, až vyjde celá, kniha mi však byla dána darem a já neodolala. Teď si říkám, že jsem možná přece jenom měla počkat, až vyjdou všechny, protože svou čtivostí a gradací nevím, zda dokážu čekat na další díly. Ten svět je tak detailně promyšlený, až to bere dech. Postavy si zamilujete, je tam komu fandit, má to všechno, co to má mít. Jen si moc nedokážu představit dvanáctiletou Ilan a možná stoletého(??) kapitána pětadvacítky. Nevím, jak pojmout vztah mezi nimi, tím více, pokud se v dalších dílech bude ještě nějak prohlubovat. Tak nějak mi nesedí Ilanino mládí (dětství) k tomu všemu, co prožívá spíše skrze ty vztahy. Jinak pro všechny, kteří váháte: O HODNĚ PŘICHÁZÍTE!!... celý text
