karel9045 přečtené 85

Ostří hoši netančí 1994, Norman Mailer

Thriller je žánr, který se asi nikdy nebude počítat mezi velkou literaturu, ovšem když je jeho autorem Mailer, mohla by to být právě ona pověstná výjimka. Bohužel není. Začátek je nicméně slibný. Deštivý Cape Code a chlápek který se probudil do šílené kocoviny po nekonečném flámu. A na to co pak našel ve své soukromé skrýši, nezapomene do smrti. Bezvýchodnost, tíseň a všudypřítomný déšť. Po sezóně je poloostrov téměř liduprázdný. Až potud je Mailer bezchybný, úžasně obrazotvorný, jak se na spisovatele jeho formátu sluší. Pak se děj začíná zalidňovat stále větším počtem bizarních postav. Vztahy se komplikují, složitě proplétají a jsou stále méně věrohodné. Logika jednání klíčových aktérů také není příliš silná. Proč ten či onen musel udělat zrovna toto!!?? Nakonec je to pořádná skrumáž plná sexu, drog a dalších Mailerových ingrediencí, která mi vyšuměla z hlavy pět minut po dočtení knihy. Ovšem některé scény zůstaly - je to přece jen Norman Mailer.... celý text

Prosinec už je takovej 2015, Donal Ryan

Ani se nechce věřit, že kniha je autorovou prvotinou. O to víc jsem zvědav na jeho další tvorbu. Vyzrálý styl, množství krásných, smutných i velmi vtipných metafor (..smutek pokrejvá zem jako deka...stejká po zdech jako slzy...když na vás padne, je to jako rána hokejkou za mrazivýho rána, anebo ..den kdy Dwyer umřel se několik meger z Asociace sesedlo u nich v kuchyni, aby tu tragédii svejma zobákama rozklovávaly jako vrány odhozenou svačinu.), to je příběh citlivého kluka s velkou duší a nulovým sebevědomím, který se považuje za vesnického prosťáčka, ale přitom zná skutečný život a do každého vidí téměř stejně dobře, jako do sebe sama. Může se to zdát banální, ale v podání Donala Ryana není. Autor nikdy nepropadne sentimentu, nesklouzne k příjemným, ale nevěrohodným zakončením. Prosinec už je takovej vyšel až po veleúspěchu druhého románu Srdce na obrtlíku, nominovaného na prestižní Mann Bookerovu cenu 2013. Teprve pak byl vzat na milost a vydán, aby potvrdil talent nového irského spisovatele. V češtině pak už obě knihy vyšly ve správném pořadí. Tak doufejme, že jeho třetí počin Náhodný sklon světla z loňského roku se už také brzy dočká českého vydání.... celý text

Index hrůzy 2014, Robert Harris

Umělá inteligence je námětem mnoha knih už od šedesátých let. Některé pasáže Indexu hrůzy mi přípomínaly dávnou povídku Stanislawa Lema Kladivo nebo mladší a podobnou Clarkovu Vesmírnou odyseu (trable s palubním počítačem Halem 9000), z novějších románů pak Kořist Michaela Crichtona - zde vzniká nová, organická a našemu druhu nebezpečná inteligence a z nejnovějších pak Projekt Kraken Douglase Prestona. Posledně jmenovaný román dokonce popisuje podobný program, jako Harrisův, jehož prostřednictvím probíhá (mimo jiné) obchodování s cennými papíry. Index Hrůzy se řadí mezi ten druh inteligentních techno-thrillerů které mám rád, ale kterých je na dnešním knižním trhu jako šafránu. Nastiňuje možný problém, s nímž by se civilizace mohla v blízké době potýkat a netrpí přitom přílišnou doslovností, ani fantazií utrženou ze řetězu jen proto, aby působila efektněji.... celý text

Pravda a jiné lži 2015, Sascha Arango

I kdybych se na předsádce nedočetl, že Arango je scénárista, asi by mě to stejně napadlo. Text není příliš literární a připomíná spíš scénář převedený do knižní podoby anebo přípravu pro skutečný scénář. Sled jednotlivých obrazů přelétá jako kamera z osoby na osobu a ještě nás informuje o něčem, co se děje o půl kilometru dál. To by se nakonec dalo vzít jako specifický způsob vyprávění. Správný thriller by však neměl dovolit, abyste ho odložili dříve, než dočtete poslední stranu. Než autor neodhalí vše co před Vámi skryl a poslední díl skládanky nezapadne na svoje místo. Tady nic takového nevidím. Arango vymyslel zápletku, ale už si nevěděl rady, kam ji posunout. Příběh je vlastně velmi statický a klidně by mohl skončit už v půlce knihy. Rozvíjí ho hlavně další obrazy, třeba kuna ve střeše, což je sám o sobě dobrý nápad, jenže s dějem přímo nesouvisí. Také způsob jak vnímat hlavní postavu je nejasný. Chvíli se zdá, že si neuvědomuje čeho se dopouští a její chování tomu odpovídá, ale už o kus dál vidíme, že velmi dobře ví, co dělá. Svou temnější atmosférou mi kniha připomíná román Stoprocentní riziko Jean- Michela Guenassii (také bývalého scénáristy), ale ten má i přes své slabiny mnohem propracovanější a především gradující děj. Zkrátka pokud chce autor psát thriller, měl by se učit u někoho jako je třeba Jeffery Deaver, mistr zápletek, napětí, zvratů. Protože je škoda zahodit docela slušný nápad, jaký tato kniha nabízela. Pořád si myslím, že se ještě dočkáme filmu.... celý text

Prodavač snů 2011, Augusto Cury

Nemohu si pomoci, ale tuhle knihu považuji za obří kýč. Je nesnesitelně nasládlá a naivní. Těžko se dá věřit čemukoli z toho, co se v ní píše. Parta outsiderů kráčí světem a pod vedením svého mistra koná dobro kde se dá.... celý text

Mick Jagger - Jeho bouřlivý život a šílený genius 2013, Christopher Peter Andersen

Zajímavá je asi tak první třetina knihy. Začátky Rolling Stones, jejich hudební vzory a Británie šedesátých let vůbec. Pak se ale "děj" přehoupne do sedmdesátek a začíná únavný výčet Jaggerových sexuálních eskapád, milenek a dětí - za chvíli se už v tom člověk začne ztrácet. Navíc mnoho informací má spíše charakter bulvárních drbů. Hudba je odsunuta na druhou kolej. Je zvláštní, že zatímco tato kniha byla hojně recenzována a komentována v tisku a médiích, jiná se stejným názvem, ale od Philipa Normana, byla téměř ignorována. Měla zřejmě tu smůlu, že se na trhu objevila o něco později, než ta Christophera Andersena a nikomu se už nechtělo číst další knihu o Jaggerovi. Přitom je mnohem zasvěcenější a nabízí nejen detailní pohled na osobnost Micka Jaggera, ale i na hudbu, kterou byl on a Rolling Stones ovlivněni.... celý text

Dveře do léta 1995, Robert A. Heinlein

Není to vlastně skutečná science fiction, třeba v porovnání se S. Lemem nebo A. C.Clarkem. Tito pánové se pokoušeli o predikci možného vývoje a v nejlepších momentech se jim to dařilo. Lem předvídal vznik internetu už na konci padesátých let a v jeho románu Návrat z hvězd z roku 1961 se také objevuje. Clarke zase předpověděl vznik geostacionárních telekomunikačních družic už na konci války. Tahle kniha je spíš romance a jistě místy trochu sladká. Ale přesto má nápad a půvab. Třeba jak kocour obchází všechny dveře a zkouší, jestli za některými není léto. Na to si občas vzpomenu, když na podzim pouštím na zahradu naše kočky. Často se zarazí a koukají jestli to myslím vážně, že je venku taková zima a jestli s tím nehodlám něco udělat.... celý text

Půlnoční slunce 2015, Jo Nesbø

Se svým názorem budu určitě patřit k menšině, ale myslím si, že Nesbo je mnohem silnější v kratších románech a novelách jako jsou Lovci hlav, Krev na sněhu a Půlnoční slunce, než v mnohdy zbytečně překombinovaných románech s Harry Holem. Tyhle drobnější věci mají čistější i vtipnější zápletku a Nesbo v nich mnohem víc uplatňuje svůj cit pro detail a temný humor. Závěr románu Krev na sněhu je přes svou mrazivost (sic) doslova poetický (mimochodem stejné vyústění má i osud jedné postavy ze čtvrté řady vynikajícího amerického seriálu Impérium - Mafie v Atlantic City) nebo poslední počin Půlnoční slunce a scéna s dveřmi, to jsou přece nápady, se kterými se nesetkáváme každý den.... celý text

Známý neznámý Lennon 1992, Sandra Shevey
odpad!

Knihu jsem dočetl až na stránku pět nebo možná šest. Tam jsem se dozvěděl, že Lennon byl baladýrem s medovým jazýčkem, který složil písně Strawberry Fields, Penny Lane, Norwegian Wood a Savoy Truffles. Pochopil jsem, že číst dál by nemělo smysl. (Penny Lane složil a zpíval Paul McCartney, Savoy Truffles složil a zpíval George Harrison) Nedalo mi a hledal jsem na netu nějakou recenzi této knihy a skutečně ji našel na adrese www. brouci.com v sekci recenze. Autor pod jménem OHNOTHIMAGEN nám šetří čas tím, že předkládá autorčiny "nejzajímavější" výroky jako důkaz její absolutní nekompetentnosti a ještě nás baví. Tak třeba: (A Hard Day’s Night): "…Název filmu však s sebou přinesl i potřebu úvodní skladby – to, zdá se, poněkud zastrašilo Lennona, který nerad skládal." "…Ačkoli spolupráce s Yoko dala vzniknout několika hitům, bylo nad slunce jasnější, že Lennon na ní byl myšlenkově i kompozičně závislý. Sám by absolutně nic nezvládl, nikdy by nestvořil skladbu formátu Eleanor Rigby, Norwegian Wood, Strawberry Fields a Penny Lane." (hahaha - Eleanor Rigby složil Paul McCartney, Penny Lane taktéž, až zbylé dvě písně (zde se autorka skutečně trefila) složil Lennon. Norwegian Wood v roce 65 a Strawberry Fields v roce následujícím. A právě na konci roku 66 se seznámil s paní Ono, takže teoreticky, ale spíš hypoteticky by mu se Strawbery Fields mohla pomáhat. Kdo však něco ví o Beatles a Lennonovi pochopí, jak asi vážně by mohl tuto informaci brát. No nic. Suma sumárum máme zde knihu doslova prošpikovanou fůrou naprostých nesmyslů a informací, které si autorka vycucala z prstu. Když k tomu navíc přičteme otřesný překlad vypadá to asi tak, jakoby se idiot rozhodl napsat pojednání o kvantové fyzice. Jenom mě zaráží, že něco takového mohlo vzniknout v Anglii.... celý text

Beatrice a Vergilius 2011, Yann Martel

Než jsem se pustil do románu Beatrice a Vergilius, přečetl jsem thriller Jefferyho Deavera Zahrada bestií. Po příběhu plném nacistů a šílených doktorů snažících se uvést do praxe ještě šílenější myšlenky o "vyčištění" dobitého životního prostoru, jsem si říkal, že bych měl sáhnout po klidnějším čtení. A skutečně, Martelův román začíná klidně a plyne dokonce trochu nudně, jako se může zdát být nudný život spisovatele, právě prožívajícího tvůrčí krizi. Ale zdání klame a já začal tušit, že jsem se asi dopustil omylu. Na konci si pak rovnou připadal, jako bych dostal pořádnou facku a musel se v duchu smát, že jsem po Zahradě bestií zvolil právě tento román. Všechny tři knihy kanadského spisovatele, které u nás vyšly, se mi líbily, ale Beatrice a Vergilius u mě vítězí na celé čáře. Téma není nové a zpracováno bylo již také mnohokrát. Originální je ale způsob jaký si autor zvolil. A právě ten dělá knihu tak neobyčejně silnou, napínavou a velmi smutnou. Ještě "drobnost" : ilustrace Andyho Bridge na obálce knihy je výborná a stojí za to si ji po přečtení znovu prohlédnout. Pak už se lépe chápe její smysl.... celý text

Baby Driver 1995, Jan Kerouac

Jan Kerouac žila divoce a krátce. A měla, stejně jako její otec, literární nadání. Škoda, že se psaní nevěnovala víc.

Barneyho verze 2012, Mordecai Richler

Asi nejlepší humoristický román, který jsem četl. Začátek mě drobet zaskočil - první tři, čtyři stránky. To nás ale jen Richler uvádí do souvislostí života v Quebecu v půlce devadesátých let. Tehdy se tam konalo referendum o odtržení provincie od zbytku Kanady. Zde začínají fiktivní vzpomínky Barneye Panofského ( tedy jeho verze vzpomínek) coby anglofonního obyvatele frankofonní části země. Sarkastický a neuvěřitelně vtipný Panofský nás zavádí až na konec druhé světové války, které se jako voják zúčastnil a pak už bez dlouhých průtahů do let padesátých a šedesátých. Během nich se pokoušel o všechno možné, včetně televizní kariéry. Seznamuje nás se spoustou žen, milenek a vykutálených kamarádů. Výborným nápadem románu je konfrontace Panofského vzpomínek s korekturami jeho syna. Barney si na stará kolena už všechno nepamatuje úplně přesně. Často si plete jména, data nebo používá zkomolené citáty. A je tu také temnější složka románu. V průběhu děje občas vyskočí dávný příběh Barneyho kamaráda, jehož podivná smrt nebyla nikdy uspokojivě vysvětlena. Je Panofský vrah? Přátelé něco tuší. A něco také (ne) napovídá obrázek na obálce. Barneyho verze je tudíž i malinko thriller. A to s naprosto nečekaným vyústěním.... celý text

Seznam smrti 2014, Frederick Forsyth

Je obdivuhodné, že pan Forsyth je i ve svých 75 letech schopen napsat bestseller. Na žebříčku jeho tvorby se, podle mého, pohybuje až někde ve druhé půlce, ale stejně.. Forsyth je pečlivý jako vždy a seznamuje nás se spoustou detailů z práce vojenských a bezpečnostních služeb. Chybí mi zde ale silný protihráč hlavních postav, který by zamíchal dějem a zápletkou. Syn zabitého generála Christopher sice stojí proti nebezpečnému islámskému fanatikovi, ale cokoli, co na něj připraví, mu prakticky bez nejmenších problémů vychází. Chybí zde protitah, který by na něj a jeho kolegy Kazatel nachystal. Něco, s čím tak úplně nikdo nepočítal. Přesto je ale kniha napínavá téměř do poslední stránky. Možná ještě drobnost. U Forsytha bývalo zvykem, že na samotném závěru nás vždy obdařil ještě malým překvapením. Něco není úplně takové, jak jsme si mysleli. U Afgánce mi poprvé takový konec chyběl (to samo mohlo být překvapující) a zde chybí také. Nevadí. Třeba se dočkáme příště.... celý text

Dokonalá prázdnota / Golem XIV 1983, Stanisław Lem

Není to prý Lemův nápad - jak sám řekl - psát recenze na nikdy nevydané knihy, ale on jej dovedl k dokonalosti. Lem jako jeden ze skutečně geniálních spisovatelů převážně 20. století měl v hlavě takové množství nápadů a materiálu, že nebylo v jeho silách je všechny zrealizovat. Také se mu již na stará kolena nechtělo podstupovat proces fabulace, který je pro každý román nezbytný. Než se dostanete k podstatě příběhu, musíte vymyslet postavy, nastínit jejich povahové vlastnosti, popsat alespoň částečně jejich životní příběh, aby román vypadal uvěřitelně a potom ještě složitě konstruovat děj. Tohle všechno hodil za hlavu. Příběh nastínil jen velmi zkratkovitě, jako když nás v novinách seznamují s právě vyšlou knihou a zároveň zdůraznil jeho přednosti i slabiny. Lem několik svých "knih" coby recenzent dokonce strhal a nedoporučil k četbě. Tímto způsobem nás mohl celkem rychle seznámit se spoustou bláznivých nápadů a zcela originálních myšlenek, které se například v žánru sci-fi ještě neobjevily.... celý text

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2012, Jonas Jonasson

Jak už mnozí napsali a celkem výstižně, je to takový Forest Gump po Švédsku. Chlapík, jenž se hrou osudu dostával do situací, které zásadně ovlivnily světové dějiny 20. století. Takže vlastně Foresta překonal, protože ten se vždycky připletl jen do amerických záležitostí. Jedná se pochopitelně o humoristickou nadsázku a tak nemá smysl tvrdit, že je děj nevěrohodný nebo vykonstruovaný. To bychom mohli zrovna tak kritizovat Červenou karkulku jako málo pravděpodobnou historku. Co mi vadí víc, je začátečnický styl. Nevím jestli to zavinil překlad, ale tento způsob psaní mi připomíná lepší středoškolskou práci. Ve srovnání s jiným humoristou Mordecai Richlerem hraje Jonasson opravdu zatím jen oblastním ligu, ale uvidíme, kam se posune ve svých dalších knihách.... celý text

Zátiší s vránami 2004, Lincoln Child

Tak nevím. Napínavé to určitě bylo, atmosféra maloměsta jakoby odříznutého od civilizace byla také nádherně tísnivá. Ale to rozuzlení příběhu! To přece nemůže brát nikdo vážně ani v rámci thrilleru. Navíc agent Pendergast je zřejmě obdařen jakýmisi nadpřirozenými schopnostmi, což by nevadilo v žánru fantasy, ale tady?... celý text

Kráter 2011, Douglas Preston

Kráter je asi nejlepší kniha, jakou jsem od Douglase Prestona četl. Podařilo se zde dobře spojit dva žánry. Science fiction a thriller. Možná by se hodilo označení technothriller, jehož nekorunovaným králem byl Michael Crtichton. Ale zatímco Crichton se snažil za akčním příběhem řešit ještě další, obecnější problém, Douglas Preston nás chce především pobavit. Ale to nijak nesnižuje tuto knihu, která je dobře napsaná, má neotřelý nápad a spád.... celý text

Betonová zahrada 2002, Ian McEwan

Jak by vypadal běžný život dětí bez rodičovského dohledu a výchovy. Mc Ewan si nedělá žádné iluze. Také se nezastaví před žádným tabu a nepřipravuje pro čtenáře žádný happy end. Ten se snad objevil jen v knize Dítě v pravý čas. Ani si nemyslím, že by chtěl, jak často čtu, šokovat za každou cenu. Spíš se vydává po neprozkoumaných cestách vztahů kam se možná vypravilo mnoho psychologů, ale o dost méně spisovatelů. Má obrovské literární nadání. Několika málo větami dokáže dokonale popsat prostor nebo situaci v ději a tak je tomu i v této knize. A přitom se jedná o jeho první román.... celý text

Nadvláda 2014, Christopher John Sansom

Kladem knihy je velmi dobře vykreslená a uvěřitelná alternativní historie Velké Británie a Evropy poté, co se ministerským předsedou nestane Winston Churchill, ale jeho rival Lord Halifax. Tento muž, jež není duší válečník, se po debaklu u Dunkerque a vítězném tažení německé armády Evropou, rozhodne raději podepsat s Německem mírovou smlouvu. Začíná tak období pozvolného ekonomického úpadku a nástupu fašismu v samotné Británii. Záporem knihy je nepříliš přesvědčivá zápletka a hlavně nesnesitelně pomalé tempo vyprávění. Autor nás zbytečně provází příběhem hrdinů téměř minutu po minutě, místo rozumného střihu. Není například nutné popisovat celou cestu kamsi a pak zase celou cestu zpět, první zastávku, pak druhou atd. Často se příběhy jednotlivých postav překrývají a tak to co jsme sledovali očima jedné, sledujeme v následující kapitole očima postavy další a tudíž již víme, jak celá věc dopadne. Hrdinové také často opakují to, co již řekli dříve při jiné příležitosti anebo dokola řeší něco co by za okolností, kdy jim je v patách britské gestapo a německé gestapo asi nikdo jiný neřešil. Kniha je vlastně historický thriller a tento žánr má svá pravidla, pokud chce (krom jiného) bavit. To se ale autorovi příliš nedaří. Příběh by potřeboval výrazně zkrátit a přepracovat, aby získal napětí a spád.... celý text

Bohové viny 2014, Michael Connelly

Toto je 5. kniha s Mickey Hallerem. Objevuje se také jako vedlejší postava v románu 9 draků, ale pochybuji, že tato epizodní role by se počítala do série. Michael Connelly se podle mě stále zlepšuje. Zápletky a způsob jejich řešení se příliš neliší od předchozích knih. Konečně co jiného by měl dělat specialista na trestní právo, než hájit klienta obviněného z vraždy nebo loupeže (výjimku tvoří kniha Zrušený rozsudek, kde Haller zastupuje opačnou stranu - státního žalobce). Posun je ve stále vyšší míře realističnosti. Autor své postavy nešetří. Jsou mnohem plastičtější, když známe i jejich temnější stránky. Ani Haller není svatoušek. Porotou i soudem manipuluje jak to jenom jde a pokud to uzná za nezbytné, sehraje před nimi i připravené divadlo. Ocenil jsem množství detailů, právnických fíglů a kliček, které svědčí o autorově perfektní znalosti prostředí a také, že román se nesnaží za každou cenu překvapovat nečekanými zvraty, které by ubraly na jeho věrohodnosti.... celý text