Jirka73 přečtené 170

Čerpadlo 6 2010, Paolo Bacigalupi

Často se setkávám s názorem, že již všechno bylo napsáno, že nelze psát již inovativně a že vlastně každá další kniha je jenom derivací již napsané knihy. S podobným pocitem jsem občas bojoval sám, kdykoliv jsem dočetl nějakou průměrnou knihu a bohužel to většinou bylo u žánru mně nejbližšího, tedy hard sci-fi. A jak to bývá, když už nedoufáte, že se něco může změnit, změní se to. Literární scénu nějak pravidelně nesleduji, ale přesto si myslím, že se mi nestává, aby mi uniklo některé zásadní dílo. V jednom případě se tak stalo a to v případě knihy Čerpadlo 6 od v té době pro mě neznámého autora Paola Bacigalupiho. Kniha se na mě usmála v knihkupectví a perfektní knižní zpracování mě přemluvilo k jejímu nákupu. Hned od prvních stránek jsem nevěřil svým očím: brilantní styl, dokonalá atmosféra a především precizně načrtnuté postavy mě nenechali ani na vteřinu vydechnout. Hned po první povídce mi bylo jasné, že číst více než jednu denně by bylo hřích. A tak jsem každý večer usínal s tisíci otázkami, které mě na konci každé povídky nebo novely napadaly. Čerpadlo 6 je taková jiná kniha. Je to klasická sci-fi a přesto se velmi liší od ostatních knih. Kdybych chtěl popisovat žánr zkratkovitě, asi bych ji označil jako postkatastrofickou knihu. Ale v povídkách se nikdy o katastrofách nemluví. Mluví se pouze o přirozeném vývoji, který nás pravděpodobně čeká: nedostatek surovin či potravin. Možná lze knihu označit jako sbírku sociálních povídek, protože i tak může být kniha vnímána: jako kritický pohled na budoucnost člověka. Asi je jedno, jak knihu nakonec označíme, protože mnohem důležitější je fakt, že po přečtení knihy budu některé věci vidět jinak. Pochopíte mnohem intenzivněji, že hranice mezi dobrem a zlem je velmi tenká, že moderní technologie jsou spíš pastí a že je dobré o budoucnosti přemýšlet. Paolo Bacigalupi načrtl naši budoucnost všemi barvami, přesto budete při jeho románu cítit neklid a místy až nervozitu. I proto si musíte tuto knihu pořídit. Podle mě je to určitě kniha roku a sci-fi desetiletí. Isaac Asimov, Ray Bradbury či Brian W. Aldiss mají konečně plnohodnotného nástupce. Bezpochyby.... celý text

Odysseus 1976, James Joyce

Odysseus je pro mě naprostý vrchol literatury a to i díky kongeniálnímu překladu Aloyse Skoumala. Má tolik poloh, úrovní, že co člověk, to naprosto jiný názor. Typickým příkladem budiž níže "pistalka": mám pocit, jako bych četl naprosto jinou knihu. Odysseus je pro mě knihou naprosto srozumitelnou, která sice využívá pro čtenáře náročných postupů a originálního způsobu stavění příběhu a vyprávění, přesto zůstává naprosto pochopitelným dílem pro čtenáře, který musí splňovat alespoň některé vlastnosti či schopnosti. Pro koho tedy tato kniha je? Pro velmi zkušené, sečtělé a zralé čtenáře: ve vší úctě k ostatním si neumím představit, jak by Odysseovi mohl rozumět dvacetiletý kluk. Odysseus je dílo pro člověka, který už nějakou dobu bloudí životem, který si už trochu natloukl nos a který vyrostl z ideálu, že pokoří svět. Čtenář tohoto díla by měl mít ohromnou fantazii, protože James Joyce jaksi očekává, že nemusí vše nutně popisovat doslovně a že si čtenář omáčku doplní sám. A nakonec, čtenář musí být schopen do knihy vstoupit: pouhé plavání na hladině nestačí. Musíte se potopit a nechat se nést proudem autorových slov a doufat, že se v nich neutopíte. Odysseus je kniha, kterou musíte odložit, pokud ještě nenastal její čas. Nemá smysl ji číst, když vám z ní šediví vlasy. Odložte ji, pokud ji plně nerozumíte a vraťte se k ní za pár let, nebo za desítky let. To čekání za to stojí, proto Odesseus je naprosto geniální kniha: druhou takovou budete totiž těžko hledat. P.S.: Pokud někde v antikvariátu narazíte na vydání z roku 1976, určitě si ho pořiďte, i když bude stát určitě přes tisíc korun. Je to nádherný kus knihy!... celý text

Mé svědectví o Otokaru Březinovi 1994, Jakub Deml

Knihu jsem četl poprvé v době jejího obnoveného vydání (1994), kdy jsem si plně užíval objevu skvělého českého básníka Otokara Březiny. Dodnes mám oba autory rád, oba jsou to originální postavy naší kultury. I proto se mi toto svérázné Demlovo dílo líbí. Sice s ním často nesouhlasím, vadí mi jeho skrytý antisemitismus, přesto má jeho psaní pro mě kouzlo: dokáže skvěle navodit iluzi zapomenutého místa kdesi na konci světa. Máte-li Demla rádi, kniha se vám bude líbit. Pokud Demla nechápete a jeho psaní už vůbec, určitě knihu do ruky neberte.... celý text

Da Vinciho kód 2005, Dan Brown

Máte-li elementární znalosti dějin umění a obecně historie, budete se při čtení této knihy asi bavit jinak, než autor očekával: manipulace s fakty je často opravdu úsměvná, někdy dokonce smutná. Akční nářez odpovídající poptávce dnešní doby je asi jediným důvodem, proč tuto knihu číst. Plochost a zapomenutelnost je zase důvod, proč se této knize vyhnout.... celý text

K mrakům Magellanovým 1956, Stanisław Lem

Bude hodně těch, kteří budou mít problém s ideologickým vyzněním knihy: Stanislev Lem totiž knihu na psal v padesátých letech a tak je kniha prošpikována komunistickou vizí. Ve své době to jistě musela být lákavá budoucnost, s naší zkušeností už budeme opatrnější. Přesto je to ona ideologie, která dělá i dneska tuto knihu zajímavou. Navíc se snaží "vědecky" řešit, jak by vypadala mnoholetá cesta za hranici sluneční soustavy a takových knih mnoho není. Stanislav Lem píše velmi originálně, takže pokud vám jeho styl vyhovuje, rozhodně vás tato kniha nezklame.... celý text

Ostrov 1964, Robert Merle

Fascinuje mě, že jsem teprve první, kdo píše k této fantasticky čtivé knize první komentář. :-) Stejně jako u každé knihy od Roberta Merleho, i u této jsem nebyl při čtení naprosto schopen vnímat okolí. Patří mezi to nejlepší (nebo aspoň v sedmnácti letech jsem si to myslel), co jsem kdy četl. Od té doby jsem sice přečetl určitě stovky knih, ale na tuhle nikdy nezapomenu. I kvůli originální sexualitě, která je snad v každé knize Roberta Merleho. I když nejste zrovna jeho fanoušky, je kniha nejméně skvělým čtením na dovolenou. A to není málo!... celý text

Král Krysa 2003, James Clavell

Pro mě jedna z nejzásadnějších knih. Četl jsem ji jako hodně mladý, v nějakých 17-ti letech, takže mě hodně rozhodila. Kniha je to naprosto výjimečná, syrová, a bohužel další Clavellovy knihy nedosahují tomuto dílu ani po kotníky. V každém případě: tato kniha by měla být povinnou četbou.... celý text

Dívka s pomeranči 2004, Jostein Gaarder

Dívka s pomeranči je snad jediná kniha, u které jsem brečel jako malý kluk. A to mám čtyřicítku a dvě děti s manželkou na krku. Naprosto skvělá kniha, u které jsem litoval jediné: že je tak krátká...... celý text

Sofiin svět 2006, Jostein Gaarder

Příběh jako takový mě velmi zaujal: velmi originální fantasy, bohužel ale s předvídatelným koncem. Ani samotná filosofie nebyla dávkována tak, aby jsi pubertální dívka byla podle mě schopna přijmout. Přesto si myslím, že je to velmi zdařilá kniha a až moje holky dorostou do správného věku, určitě ji jim doporučím.... celý text

Malevil 1992, Robert Merle

Tato kniha ve mě na počátku devadesátých let probudila lásku k postkatastrofickým knihám. Kdykoliv ji vezmu do ruky, dochází mi, proč je tak výjimečná: dokonale vykreslená atmosféra, důvěryhodné postavy a především plynoucí děj tou správnou rychlostí. Malevil je výjimečný stejně jako jeho nesmrtelný autor.... celý text