Jass
přečtené 1192
Magie krve
2012,
Ilona Andrews
Pro jistotu označuju jako obsahující spoilery, ale žádné velké tu nejsou... Začíná nový semestr, takže samozřejmě, že právě teď je ten pravý čas propadnout nové vlně obsese s jednou z mých nejmilejších sérií. Začít od čtvrtého dílu je jen logické, protože ho mám doma... Ač se k němu pravidelně vracím, tak myslím, že od toho prvního čtení jsem ho už nikdy znovu nepřečetla od začátku do konce a bylo fajn se k němu vrátit ač celkově si myslím, že tenhle díl je spíš trochu slabší (v rámci Kate, jinak je samozřejmě skvělý). Na druhou stranu má ale taky některé nejlepší momenty, na scéně se poprvé objevuje Grendel. Bojový pudl mě počastoval zmateným pohledem. "Jsem zamilovaná do idiota." Pes naklonil hlavu na stranu. "Jen počkej, až zjistí, že jsem ho vyšachovala z jeho muchlovacího pokoje." Pudl tiše zakňučel. "Nepotřebuju, abys mě kritizoval. Jestli jednou dokážeš přežít den, aniž by ses pozvracel nebo mi zničil nějakou věc v domě, pak bych ti možná mohla naslouchat, ale do té doby si nech vlastní názory pro sebe." Padla jsem zpátky do postele a přetáhla si polštář přes hlavu. Zrovna jsem měla rozmluvu se psem a nařkla ho, že mě kritizuje. Curranovi se to konečně povedlo. Zbláznila jsem se. A to ani nemluvím o "stále k mání, pořád ve hře, vysílá signály?", což je jeden z mých nejoblíbenějších momentů (asi proto, že mám vážně slabost pro Jima s Dali...) Na druhou stranu některé části tohohle dílu jsou vážně drsné, to už by ale byl velký spoiler, takže raději pomlčím (jedno slovo: Jed). Jen bych ráda dodala, že editura by tedy mohla být lepší, občas jsem si nebyla jistá jestli já jsem tak blbá, nebo jestli ta věta vážně tak úplně nedává smysl - jsou to ale spíš drobnosti, v dnešní době spíš lehký nadprůměr.... celý text
