Ivanap90
přečtené 121
Za zavřenými dveřmi
2017,
B. A. Paris (p)
Abych řekla pravdu, po všech těch chválách a doporučeních, co jsem ohledně této knihy dostávala, jsem čekala nějaký opravdu hluboký a neotřelý ponor do problematiky psychického a fyzického domácího násilí a šikany. A teď jsem zklamaná na celé čáře. Tohle je celkem tuctový thriller, navíc značně vykonstruovaný, v němž se postavy chovají nereálně a nepravděpodobně. A i ten styl psaní není nijak originální. Popularitu některých bestsellerů prostě nechápu.... celý text
Ztracený král
1998,
Margaret Weis
Toto je komentář k celé trilogii. Jedna z mých oblíbených scifi-fantasy sérií s poutavým dějem a zajímavými postavami, i když mám pocit, že se autorka u některých z nich nechala dost inspirovat Star wars. Charismatický Pán válek Derek Sagan mi až neuvěřitelně připomínal takovou lidštější verzi Darth Vadera a frajerský kapitán lodi Tusk, jako by Hanu Solovi z oka vypadnul, jen místo Chewwie mu dělal společnost ukecanej lodní počítač. Nabízí se i paralela mezi mladým Dionem a Lukem Skywalkerem, jako vyvolenými, ale Dion měl přeci jen o něco jinou a složitější osobnost. I přes tu zjevnou kopírku jsem si je moc oblíbila, zato hlavní záporák Abdiel byl jak duševně tak fyzicky natolik slizký, že se mi z jeho popisu dělalo až špatně. Hodně se mi líbil fatální vztah láska/nenávist mezi Saganem a Maigrey, Dionova cesta od mladistvé nevinnosti k dospělému sebeuvědomění, lemovaná cestou bolesti a obětí, i celá mytologie kolem královské krve a hvězdy strážců. A i ta akce ve vesmíru měla spád. Pro ty, kteří mají rádi tento žánr, doporučuji.... celý text
Zápisky z Mrtvého domu
2006,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Ano, je to samozřejmě obžaloba carského Ruska a hrozných podmínek v káznici, ale mě na tom nejvíc fascinovala mistrovská psychologická studie trestajícího a jeho oběti. Právě v prostředí "Mrtvého domu", zalidněném celou škálou výrazných typů, mohl Dostojevskij naplno rozvinout svůj laboratorní výzkum všech hlubin lidského vědomí i podvědomí. Jen z těch výsledků poněkud mrazí, neboť jak píše sám spisovatel, každý z nás se za určitých podmínek může stát tyranem, nadvláda jednoho člověka nad druhým se může stát zvykem, ve kterém můžeme pomalu najít zalíbení.... celý text
Zločin a trest
2004,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Můj první Dostojevskij. Tehdy jsem se při četbě cítila jako nejspíš každý jeho čtenář začátečník. Přišlo mi to hrozně zvláštní, znepokojující, nechápala jsem, proč se postavy chovají tak divně a horečnatě, proč tam dochází k některým trapným situacím. To až později jsem pochopila to o podzemním člověku a snílkovi, o neskutečně břitkém a neuvěřitelně hlubokém ponoru do rozervané duše moderního člověka, o lidech, o životě, o sobě... Snad žádný spisovatel nebo umělec mě nepřinutil víc o těchto věcech přemýšlet, a žádného jiného spisovatele jsem si už nezamilovala víc než Dostojevského. To ale přišlo až postupně, později. Poprvé jsem to vnímala jako dobrý, i když v některých věcech nepochopitelný thriller, ve kterém mě fascinovaly hlavně rozhovory Raskolikova s Porfirijem, a kde víc než o zločin a trest, šlo o spasení duše jedince, který se svým jednáním odtrhnul od života i lidské společnosti. A poté taky jako román, který mi otevřel dveře do světa geniálních knih tohoto fenomenálního spisovatele a znalce lidských duší.... celý text
Tatérka
2018,
Alison Belsham
Celkem čtivá detektivka, navíc ze zajímavého tatérského prostředí. Konec už sice lehce předvídatelný, ale postavy sympatické (hlavně Francis, Marni a taky ten japonský mistr) a jejich chování i dialogy nenásilné a uvěřitelné. Jediný, kdo se tam choval hloupě byl policejní šéf Bradshaw, to byl opravdový kus vola.... celý text
Nikdo nemá alibi
1976,
Georgette Heyer
Tuhle detektivku jsem našla, ještě jako holka na základce, u babičky na chalupě a hned jsem si ji zamilovala. Teprve později jsem se dozvěděla, že její autorka se jinak zaměřuje na červenou knihovnu, a dost mě to překvapilo. Když o tom tak přemýšlím, ona by se tam i nějaká ta milostná pletka našla, ale rozhodně to není nic brakového. Dneska už bych asi po těch kvantech různých detektivek a thrillerů, uhodla vraha na první dobrou, ale tenkrát jsem byla příjemně napjatá až do samého konce. Knížka je takový mix anglické detektivky a konverzační komedie ve stylu Eva tropí hlouposti. Je to vtipné, milé a celá rodinka Verekerových je správně švihlá a sympatická zároveň. Jedna z knih, ke kterým se čas od času ráda vracím.... celý text