Ivanap90 komentáře u knih

Pět stupňů nesvobody, závislostí, slepé víry, šílenství... a já se zamilovala. A právě proto je pro mě obtížné napsat objektivní komentář. Přitom chápu zdejší kolísavé hodnocení, Mycelium skutečně není pro všechny. Já sama jsem měla potíže se do prvních kapitol začíst. Vlastně zaposlouchat do audioknihy, protože jsem dala na zdejší rady a nepustila se dřív do čtení knihy, která je plná přehláskovaných vymyšlených slov. Pak jsem si ale pořídila i knihy a budu se k nim určitě vracet, zvláště teď, když už jsou mi všechny výrazy důvěrně známé. Kadlečková vás totiž nekompromisně hodí do světa, který má své zákonitosti a pravidla, ty se však dozvídáme postupně a po kouskách, takže jsem tak první tři kapitoly neměla páru, která bije. Do toho se tam ještě podstatnou část první knihy vyskytuje postava Pinkertýnky, která je tak zakřiknutá, bojácná a nerozhodná, že je chvílemi opravdu na pěst. Proto asi napsal jeden zdejší uživatel, že je to kniha pro puberťáky. Věřte, není! Je to tak temné a dospělé sci-fi, jak jen může být. Vlastně ještě víc. Možná jsem zaujatá, ale je v tom mystika Duny, komplexnost Nadace a vlastně všechny ingredience, které má mít každé kultovní sci-fi. Má to perfektně vymyšlený svět, hloubku, originalitu, tajemství, napínavý děj, a na jednu postavu Pinkertýnky jsou tu desítky jiných cynických charakterů. A i ta Pinkertýna je nejspíš jen jakýsi naivní protipól hlavního antihrdiny Lucase Hildebranta, který je ze všech postav ta nejcyničtější. I Pinky se později změní, i když pokud se týká plnokrevných ženských postav, míč je spíš na nepřátelské Össeanské straně. Pokud hledáte milé sympatické postavy, tak běžte o dům dál, tady se jich nedočkáte (i když určitě nejsem jediná, komu imponuje jízlivý, inteligentní Lucas, nebo koneckonců i poněkud zenový Aš-šád). Tady je většina postav dokonale nečitelná, je těžko předvídat, jaké mají úmysly a většinou ani nevíte, na jaké straně mimozemšťansko-lidského spektra vlastně stojí. Hlavním těžištěm, ke kterému se sbíhají všechny linie, je pak zvláštní dvojice Lucase Hildebranta a nového příchozího mimozemšťana Aš-šáda. Lucas je komplikovaná postava, ale jedno je na něm rozhodně imponující. Uprostřed všeho toho fanatického šílenství i nadpřirozených schopností psychotroniků (nebudu tady rozebírat děj, to se prostě musí přečíst) si zachovává dvě sympatické, veskrze lidské schopnosti- chladný rozum a pochybnosti. A protože se velká část děje odehrávná ve vnitřním světě, drogou oblouzeného, Lucase, přeci jen si můžeme postupně skládat střípky jeho povahy a pohnutek. To samé však neplatí o Aš-šádovi, ani teď, po páté knize, pro mě nepřestal být záhadou. Mycélium není příliš akční série, něco málo akce se tam odehrává, a třeba velkolepou demonstraci Aš-šádovy síly, s vykolejeným vzdušným vlakem, si umím představit ve filmu jako efektní hollywoodskou podívanou, přesto to není nic pro milovníky akčních scifi. A ačkoliv se část děje odehrává i ve vesmíru, nečekejte ani žádný velký popis podrobných technických parametrů lodí, i když i lodě hrají v ději obrovskou, dost fascinující roli. Jak píšu, Mycelium není pro všechny, ale já osobně ho stavím na úroveň např. Asimova, je to dílo, kde bych mohla číst stále další a další díly série a myslím, že by mě to jen tak neomrzelo.

13 04.10.2021

Musím uznat, že Naslouchač mě hodně překvapil. Nejsem fanoušek dystopií a už vůbec ne young adult, plných protivných všemocných mladých puberťaček, prostoduchého děje, a sličných šampónových ctitelů. Ale podlehla jsem zdejšímu nadšení a knihu zkusila. Je dobrá! Opravdu. Hlavní hrdinka je dítě, ale to nemění nic na tom, že jde o čistokrevnou fantasy světových parametrů, kterému je škatulka pro mládež trochu těsná, protože si myslím, že má šanci oslovit daleko širší škálu čtenářů. Děj je (alespoň v první knize) celkem přímočarý, ale to je vlastně dobře. Protože to, co dělá Naslouchače skutečně fascinujícím, je svět, ve kterém se odehrává. Vše okolo sklenitu, propojení fantasy se scifi, odkaz na Ďatlovovu výpravu, děj odehrávající se ve východní Evropě, to všechno je nadmíru jiné a nové. A zatímco v linii příběhu Ilan je asi nejzajímavější otázkou, kdy pětadvacítka přijde na její totožnost, ve světě kolem ní se to jen hemží tajemstvím. Kdo jsou příšery z jeskyně? A především, co nebo kdo se skrývá za toxickou clonou? Fantasy svět je čtenáři popisován neobvyklou formou otázek, které neustále klade malá Ilan, ale to mi vůbec nevadilo. Vzhledem k okolnosti, že jsou otázky pokládány malým zvídavým dítětem, které je navíc, vzhledem k okolnostem, odstřihnuto od vnějšího světa, se mi to zdálo přirozené. Také si myslím, že by kniha Stehlíkové stála za překlad do jiných jazyků, a jsem ráda, že se v poslední době "vylíhlo" tolik zajímavých českých autorek, ať už se týká scifi-fantasy, románů, nebo i detektivek.

18 04.10.2021

Ano, je to samozřejmě obžaloba carského Ruska a hrozných podmínek v káznici, ale mě na tom nejvíc fascinovala mistrovská psychologická studie trestajícího a jeho oběti. Právě v prostředí "Mrtvého domu", zalidněném celou škálou výrazných typů, mohl Dostojevskij naplno rozvinout svůj laboratorní výzkum všech hlubin lidského vědomí i podvědomí. Jen z těch výsledků poněkud mrazí, neboť jak píše sám spisovatel, každý z nás se za určitých podmínek může stát tyranem, nadvláda jednoho člověka nad druhým se může stát zvykem, ve kterém můžeme pomalu najít zalíbení.

1 13.03.2021

Poslouchala jsem jako audioknihu. Poslouchalo se to docela dobře, je to takový ten, v poslední době hodně populární, vztahový thriller s překvapivým rozuzlením, ale v tomto žánru jsem četla už i lepší knihy. Jen jsem byla v průběhu audioknihy hodně zmatená z té zápletky kolem snů, pořád jsem si říkala, že to bude mít racionální vysvětlení. No, aniž bych chtěla moc spoilerovat, myslím, že bych vedle zařazení do kolonky thriller, přidala ještě fantasy. Když jsem to přijala, tak jo, konec celkem dobrý, jsou to ode mě takové poctivé tři hvězdy.

3 03.03.2021

Přiznávám se, nedočetla jsem. Na Joyce jsem byla zvědavá, četla jsem Portrét umělce v jinošských letech a to bylo ještě celkem v pohodě, ale slavným Odysseem jsem si jen potvrdila, že surrealismus nikdy nebude mým oblíbeným uměleckým stylem, ať už v literatuře nebo malířství. Joyce psát umí, používá zvukomalebný jazyk, lyrické a atmosférické popisy míst, ale já tento experimentální přístup, s volným proudem vědomí, nejsem schopna pobrat. Vůbec jsem nebyla schopná se do díla začíst, myšlenky mi pořád odbíhaly od čtení, asi skutečně potřebuji nějaký smysluplný děj, abych se do četby ponořila. Pak jsem narazila na úvahu Karla Junga, který se přiznal, že měl sám problémy se do knihy začíst, asi třikrát u toho usnul, ale nakonec Odyssea zdárně dočetl. Popisoval, že se ho poté zmocnila hluboká deprese. To jistě dokazuje, že kniha má svoje kvality a dokáže ve vytrvalém čtenáři vyvolat emoce, ale upřímně, tyto stavy, pro mě nezdravé chorobnosti a deprese, jsou přesně tím důvodem, proč se surrealismu budu asi nadále vyhýbat.

Můj první Dostojevskij. Tehdy jsem se při četbě cítila jako nejspíš každý jeho čtenář začátečník. Přišlo mi to hrozně zvláštní, znepokojující, nechápala jsem, proč se postavy chovají tak divně a horečnatě, proč tam dochází k některým trapným situacím. To až později jsem pochopila to o podzemním člověku a snílkovi, o neskutečně břitkém a neuvěřitelně hlubokém ponoru do rozervané duše moderního člověka, o lidech, o životě, o sobě... Snad žádný spisovatel nebo umělec mě nepřinutil víc o těchto věcech přemýšlet, a žádného jiného spisovatele jsem si už nezamilovala víc než Dostojevského. To ale přišlo až postupně, později. Poprvé jsem to vnímala jako dobrý, i když v některých věcech nepochopitelný thriller, ve kterém mě fascinovaly hlavně rozhovory Raskolikova s Porfirijem, a kde víc než o zločin a trest, šlo o spasení duše jedince, který se svým jednáním odtrhnul od života i lidské společnosti. A poté taky jako román, který mi otevřel dveře do světa geniálních knih tohoto fenomenálního spisovatele a znalce lidských duší.

10 18.08.2019

Tuhle detektivku jsem našla, ještě jako holka na základce, u babičky na chalupě a hned jsem si ji zamilovala. Teprve později jsem se dozvěděla, že její autorka se jinak zaměřuje na červenou knihovnu, a dost mě to překvapilo. Když o tom tak přemýšlím, ona by se tam i nějaká ta milostná pletka našla, ale rozhodně to není nic brakového. Dneska už bych asi po těch kvantech různých detektivek a thrillerů, uhodla vraha na první dobrou, ale tenkrát jsem byla příjemně napjatá až do samého konce. Knížka je takový mix anglické detektivky a konverzační komedie ve stylu Eva tropí hlouposti. Je to vtipné, milé a celá rodinka Verekerových je správně švihlá a sympatická zároveň. Jedna z knih, ke kterým se čas od času ráda vracím.

3 18.08.2019

Abych řekla pravdu, po všech těch chválách a doporučeních, co jsem ohledně této knihy dostávala, jsem čekala nějaký opravdu hluboký a neotřelý ponor do problematiky psychického a fyzického domácího násilí a šikany. A teď jsem zklamaná na celé čáře. Tohle je celkem tuctový thriller, navíc značně vykonstruovaný, v němž se postavy chovají nereálně a nepravděpodobně. A i ten styl psaní není nijak originální. Popularitu některých bestsellerů prostě nechápu.

13 09.08.2019

Toto je komentář k celé trilogii. Jedna z mých oblíbených scifi-fantasy sérií s poutavým dějem a zajímavými postavami, i když mám pocit, že se autorka u některých z nich nechala dost inspirovat Star wars. Charismatický Pán válek Derek Sagan mi až neuvěřitelně připomínal takovou lidštější verzi Darth Vadera a frajerský kapitán lodi Tusk, jako by Hanu Solovi z oka vypadnul, jen místo Chewwie mu dělal společnost ukecanej lodní počítač. Nabízí se i paralela mezi mladým Dionem a Lukem Skywalkerem, jako vyvolenými, ale Dion měl přeci jen o něco jinou a složitější osobnost. I přes tu zjevnou kopírku jsem si je moc oblíbila, zato hlavní záporák Abdiel byl jak duševně tak fyzicky natolik slizký, že se mi z jeho popisu dělalo až špatně. Hodně se mi líbil fatální vztah láska/nenávist mezi Saganem a Maigrey, Dionova cesta od mladistvé nevinnosti k dospělému sebeuvědomění, lemovaná cestou bolesti a obětí, i celá mytologie kolem královské krve a hvězdy strážců. A i ta akce ve vesmíru měla spád. Pro ty, kteří mají rádi tento žánr, doporučuji.

3 20.07.2019

Celkem čtivá detektivka, navíc ze zajímavého tatérského prostředí. Konec už sice lehce předvídatelný, ale postavy sympatické (hlavně Francis, Marni a taky ten japonský mistr) a jejich chování i dialogy nenásilné a uvěřitelné. Jediný, kdo se tam choval hloupě byl policejní šéf Bradshaw, to byl opravdový kus vola.

6 12.07.2019