Inutihar Inutihar přečtené 479

☰ menu

Černý korsár

Černý korsár 1928, Emilio Salgari
3 z 5

Upřímně - je to brak. Děj i postavy z velké části zkušený čtenář odhadne během chvilky. Černý korzár i jeho druzi jsou v podstatě nesmrtelní superhrdinové. Všichni kladní hrdinové jsou extra čestní, i když třeba stojí proti sobě, všichni záporáci jsou proradní až na půdu. Salgari vrší jednu atrakci za druhou, jak ho to napadne, aniž by se nějak obtěžoval s logikou děje, kontextem, konzistencí chování postav, nebo realitou a když je třeba, tak zasáhne nějaký deus ex machina. Závěrečné kapitoly už v podstatě vůbec nedávají smysl, pokud nad ním začnete přemýšlet a ten úplný závěr... No, opravdu WTF. Ale zas je pravda, že mi skoro až tekly slzy od smíchu, když jsem to četl. Pokud jste to nečetli jako děti, tak se to asi nedá číst jinak, než ironicky.... celý text


Rok zázraků: Svědectví o revoluci roku 1989 ve Varšavě, Budapešti, Berlíně a Praze

Rok zázraků: Svědectví o revoluci roku 1989 ve Varšavě, Budapešti, Berlíně a Praze 2019, Timothy Garton Ash
4 z 5

Četl jsem to nové vydání, se závěrečným esejem, v anglické verzi, protože jsem tehdy netušil, že vyjde znovu česky. Vynikající zachycení ducha doby, neotřelý pohled z vnějšku i jako historický pramen pro další bádání. Doporučuji číst třeba jako doprovod k poněkud vědecky suchému Sukovi a jeho Labyrintu revoluce, který by možná také zasloužil nové, aktualizované vydání. Ze závěrečného eseje ovšem poněkud mrazí. A po pěti letech od vydání jsou některé rozdíly ještě výraznější.... celý text


Zdivočelá země / Aukce

Zdivočelá země / Aukce 2006, Jiří Stránský
3 z 5

Příliš mnoho postav navíc. To je asi první, co mě napadne, kdybych měl Zdivočelou zemi charakterizovat. Příběh sám o sobě zajímavý a napínavý, zachycující velmi komplikovanou dobu i místo, ale utápí se v tom, že je strašlivě přelidněný postavami, které si pár dní po dočtení vlastně ani nepamatuji. Taky úplně neocením Maděrův až fetišistický vztah ke koním a dost mě mátlo, jak moc se relativně elitní voják a jeho kamarád policista (v utajení?) chovali v mnoha situacích naivně či neschopně. Druhá část (Aukce) se svým nechronologickým řazením byla ještě mnohem zmatenější než první. Stránský najednou zaplnil už tak dost přelidněný příběh desítkami dalších postav, z velké části dětí a vnuků původních hrdinů, že se v tom prakticky nedá orientovat bez toho, aby si čtenář nemusel dělat nějaká genealogická schémata. Při každé (velmi časté) otázce "a to je zase kdo?" mi neustále vyskakovalo na mysl Sklepácké srovnání Bible a Sekory. Nakonec jsem poněkud rezignoval, "soudobé" části přeskočil a četl prvně ty "historické". Ty "soudobé" jsem pak dočetl až poté, kdy jsem ta jména začal trochu vnímat. Takové problémy s postavami jsem snad u žádné jiné knížky neměl. Asi jsem rád, že jsem to přečetl, ale ten způsob jak je to napsáno, je zejména v Aukci naprosto strašlivý.... celý text


Dějiny všesvazové komunistické strany (bolševiků)

Dějiny všesvazové komunistické strany (bolševiků) 1953, kolektiv autorů
5 z 5

Dávám tomu plný počet, ale jen proto, že krystaličtější příklad dobové komunistické (stalinistické) propagandy a "přepisování dějiny" zřejmě neexistuje. A ten dobový jazyk, kterým se účtuje s nepřáteli Strany a Stalina, ten je samozřejmě nedostižný. Pročítal jsem to v návaznosti na četbu Rybakových Dětí z Arbatu a Třicátého pátého, které se odehrávají za velkých čistek, ale které zároveň popisují, jak se upravovaly dějiny ruské a sovětské revoluce od úplných začátků, aby byl zdůrazněn význam soudruha Stalina a vymazáni soudruzi, kteří se mu vzepřeli. A výsledkem jsou právě Dějiny VKS(b) v "kanonické" verzi z roku 1938, kdy už jsou všichni obojetníci a opozičníci jako trockisté, bucharinovci, zinovjevovci a jim podobní Stalinem spolehlivě zlikvidováni. Neuvěřitelné, že se toto vyučovalo na VŠ a dělaly se z toho zkoušky.... celý text


Děti Arbatu

Děti Arbatu 1989, Anatolij Naumovič Rybakov
5 z 5

Mechanismy moci, které umí semlít každého, bez ohledu na to, jestli je k systému konformní, nebo se jakýmkoliv způsobem vymyká. Nesvoboda, manipulace, paranoia, udávání. Systém a společnost z našeho dnešního pohledu naprosto vyšinuté, ale zároveň v tom lidé žijí své běžné životy a řeší obyčejné lidské starosti. Uniknout se tomu nedá. Někdo toho využívá, někdo to ignoruje, někdo to schystá naplno. Jen sem tam nějaký náznak, vzpomínka či osoba připomenou, že existoval a může existovat i jiný svět. Paralelní linie se Stalinem a jeho spolupracovníky, která mě za začátku připadala trochu navíc, je nakonec výborná a čím více reálné postavy sovětských vůdců a historii vznikajícího SSSR znáte, tím je zajímavější. Mimochodem, slavný výrok připisovaný Stalinovi „Smrt řeší všechny problémy. Kde není člověk, není ani problém“ se poprvé doložitelně objevuje až v této knize. Četl jsem to jedním dechem a pořád se mi nechtělo věřit, že to česky vyšlo ještě před revolucí (i když tedy český doslov se to ještě snaží ideově správně vysvětlit). Škoda, že některé postavy nebo dějové line vyznívají trochu do ztracena a i ten relativně náhlý konec působí, jako by v knize něco chybělo, byť jsem si vědom, že to Rybakov plánoval a psal jako vícedílnou ságu. Pro chápání novodobého Ruska naprosto zásadní kniha.... celý text


Třicátý pátý a další roky

Třicátý pátý a další roky 1991, Anatolij Naumovič Rybakov
5 z 5

Oproti Dětem Arbatu mnohem více soustředěné na Stalina a lidi okolo něj a organizaci velkých stranických čistek. Hrdinové a hrdinky první knihy se zde objevují méně až okrajově, což mi trochu vadilo, protože pohled na běžné životy v děsivě době a různé mechanismy vyrovnávání se s tím, co se okolo děje, mě zajímaly. Ale i těch pár kapitol stálo za to a číst si, jak systém efektivně pohlcuje divadelního kritika Vadima ukazovalo na zrůdnost doby opravdu dobře. Na druhé straně i pohled do Stalinova myšlení a do zákulisí příprav politických procesů, výslechů, manipulace a vydírání, byť beletrický, ale založený na skutečnosti, je naprosto fascinující a obstál by i sám za sebe. Faktické dodatky, doplňující kontext ohledně čistek a poprav politiků a straníků a vykonavatelů Stalinovy vůle a členů jejich rodin, už čtenáře jen utvrzuje v tom, že ta země a doba byla naprosto vyšinutá. Bohužel se v posledních letech zdá, že současné Rusko směřuje k nějaké její nové verzi :-( Další díly česky nevyšly, ale snad je seženu v nějaké z řečí, kterými vládnu. PS: pro ten správný dobový kontext doporučuji projít si Dějiny VKS(b), zejména pasáže, jak Strana zatočila s bucharinovskými obojetníky a trockistickými škůdci a vrahy. To je naprosto mrazivá četba.... celý text


Tatér z Osvětimi

Tatér z Osvětimi 2019, Heather Morris
2 z 5

Profesionálně vytvořený produkt. Nic víc. Nezaujalo mě to, styl, jakým je to psáno, mi neseděl, působil sterilně a vyprázdněně. Děj samotný, zejména ke konci, zkušenějšího čtenáře znalého historických reálií střední Evropy na konci druhé světové války nutí přemýšlet nad tím, co vše z reálného příběhu hlavního hrdiny mohlo být zatajeno. Přečtěte si raději něco od Lustiga nebo Borowského.... celý text


Rozloučení s Marií

Rozloučení s Marií 1987, Tadeusz Borowski
5 z 5

"Vrátil jsem se s míčem na hřiště a kopl ho do rohu. Mezi autem a rohem bylo za mými zády nahnáno do plynu tři tisíce lidí." Peklo. Málokterá novodobá kniha o holokaustu se dokáže rovnat Borowského povídkám sepsaným a vydaným těsně po válce. Mnohokrát jsem to musel odložit, abych vydýchal, co jsem zrovna četl, ale zároveň jsem se nebyl schopen odtrhnout, protože Borowski píše skutečně výborně. Nijak se přitom nesoustředí na ty hrozivé scény, který má s holokaustem čtenář (či divák) spojeny a násilnou a tragickou skutečnost zdánlivě vnímáme jen někde na pozadí. Jenže do relativně banálního popisu běžného dne, kde Borowski píše třeba jak se hrdina, autorovo alter ego, někde snaží šmelit se stavebním materiálem, nebo se poflakuje s krumpáčem, aby ho dozorce neviděl, pak vloží jednu syrovou scénku nebo třeba i jedinou větu, která vás prostě uzemní a připomene, že zde není normální nic, že holokaust a koncentrační tábory a okupace Polska byly čisté zlo a nelze před nimi uniknout. Trochu pozitivnějšího pohledu na svět čtenář dočká snad až v poslední části knihy, ve sbírce (mikro)povídek či črt Kamenný svět, kde je schováno několik kousků, odehrávajících se po válce, u kterých se čtenář i zasměje. Mimochodem, jednu z událostí popisovaných v povídkové sbírce Kamenný svět zná český čtenář ze zpracování Aloise Lustiga jako Modlitbu pro Kateřinu Horowitzovou.... celý text