hrdlickova_61
přečtené 203
Možná je to jablko
2022,
Šinsuke Jošitake
Co všechno by vám přišlo na mysl při pohledu na jablko ležící na stole? Někdo by na něj dostal chuť, někdo by si jej prohlédl, jaké je, někdo by jej uklidil někam jinam… ale klučina z téhle knížky má nejrůznějších dojmů tolik, až to čtenáře vysloveně okouzluje. Za sebe můžu říct, že i přes svou (řekla bych) bohatou fantazii a při mnoha příležitostech prověřenou nápaditost bych zůstala docela daleko za ním. Nejvíc se mi líbila úvaha, že jablko je možná nějakým tajným znamením. U toho je obrázek čtyř legračních bytostí, z nichž každá má také jablíčko a jedna z nich říká: „Hele, další do party“. Na dalších stránkách jsou další bláznivé představy. Veselé i strašidelné. Jablko může být převtěleným pradědečkem nebo návnadou důmyslné pasti nebo… dál už vlastně nic prozradit nechci, doplňte si něco svého sami. A pak to můžete porovnat s knížkou : o)... celý text
Praha - Velká knížka pro malé vypravěče
2017,
Libor Drobný
U svých dětí, vnoučat i u čtenářů u nás v knihovně mám vyzkoušené, že k velmi oblíbeným knížkám patří od útlého věku takové, kde je možné donekonečna prohlížet nepřehledné obrázky zabydlené spoustou postaviček. Inspirují k vymýšlení příběhů, ale také k hledání někoho nebo něčeho určitého - jen tak pro zábavu, na čas. Kniha A. Viltové a L. Drobného o Praze k takovým patří, je vkusná a nápaditá a nepochybuju o tom, že se bude líbit jak předškolákům, tak i mladším školákům. Nehledě na to, že pátrání s dětmi i zálibné procházení jednotlivých stran kolikrát baví i dospělé. A navíc v tomhle případě jsou zahrnuty i scény z vánočního času, což bude nepochybně také vítané. Takže vřele doporučuju : o)... celý text
Z pohádkové postýlky
2015,
Jiří Žáček
S vnoučaty jsem tuhle knížku ještě nečetla, ale z nedočkavosti jsem ji už předem zhltla sama, protože mám ráda jak texty J. Žáčka, tak obrázky A. Borna. Nejvíc se mi líbila veršovaná pohádka o vojákovi a lakomé selce - o tom, jak voják vařil polévku ze sekery. Pan Žáček dovede zveršovat, na co si vzpomene, a tak přebásnil i všeobecně známé příběhy, například "Hrnečku, vař!" A jak pěkně: posuďte sami : o) ... "Jémine, to je nadělení! Co dělat, svatá dobroto?" A dcera vyřkla zaklínadlo, tak aby slovo k slovu padlo: "Hrnečku, dost!" A bylo to. Jen hora kaše tady zbyla a dole pod ní ves i sad. Sedláci kleli: "U sta hromů!" A kdo šel tudy zrovna domů, musel se kaší prohryzat. str. 84... celý text
Neplač, muchomůrko
2004,
Daisy Mrázková
Nejdřív jsem tuhle knížku viděla v dětství v knihovničce u kamarádky. Obálka mi připadala divná: obličej holčičky zamračený, šatičky špinavé… prostě jsem se jen podívala a sáhla po něčem jiném. A přece – i tak si ty první dvě vteřiny pamatuju, a tak na to jednoho dne po letech došlo, že jsem někde v antikvariátu zalistovala a začetla se. To už potom ta jiskra přeskočila hodně rychle : o) Asi nejradši mám povídání lesa o tom, jak těžké a důležité je šumět: Co ty víš Co S tím mám vŠeCky ptáČky uSpat Sám Od Setmění do Svítání SůviČky se Spánku brání kolébám je Sem a tam Sem a tam a Sem a tam ach ta Sojka malilinká Co to práCe dá než Spinká ve dne zaS Sám a Sám Zpívám Sličným SaSankám… str. 9-10... celý text
Království nesmyslů
2000,
Jiří Havel
Už když jsem po knížce poprvé sahala, věděla jsem, že ji budu s radostí doporučovat v knihovně mým čtenářům. Obrázky Vlasty Švejdové znám už dřívějška a stejně tak umění Jiřího Havla pobavit a překvapit a třeba i nenápadně poučit. Jeho rýmy plynou tak přirozeně jako v obyčejné řeči, a ještě je to legrační a plné nevšedních nápadů. Namátkou: Historická událost Kočka našla pod stolem dědečkovy brejle. Hned si řekla: „Ejhle, rozhlédnu se kolkolem, nejdřív ovšem k myší díře…“ Příšerně se lekla ale, neboť místo myšky malé stálo v díře velké zvíře! Konec pošeptám jen dětem, ať to velcí neslyší: Poprvé, co svět je světem, prchla kočka před myší! str. 40... celý text
Žabákova dobrodružství
1981,
Kenneth Grahame
„… A tak poprvé v životě spatřil řeku – to hladké, svíjející se mohutné zvíře, z jehož hrdla se derou hrkotavé zvuky a jež pronásleduje předměty i živé tvory a zase je s chichotáním vyplivuje, načež tuto hru vnucuje dalším a dalším kamarádům, sápe se po nich a oni se mu vysmekávají, aby byli vzápětí znovu polapeni a unášeni o kus dál. Všechno bylo jedno veliké třepetání a chvění – všude samé mihotání, pableskování a jiskření, šelestění a víření, brebentění a zurčení. Krtek byl očarován, uchvácen, uhranut. Ťapkal podél proudu podoben malému děcku, jež cupitá po boku někoho, kdo vypráví úžasně poutavé historky. A když ho konečně přepadla únava, usedl na břeh. A řeka nepřestávala brebentit a hrčivě sypala z rukávu ty nejpozoruhodnější příběhy na světě, příběhy, jež se rodí v samém nitru Země, která je řece svěřuje, aby je předávala dál a dál, dokud je nepohltí nenasytné moře…“ str. 11-12 Přesně takhle na mě působí celá tahle knížka – na každé další stránce čeká na malého a klidně i na dospělého čtenáře něco, co strhne jeho pozornost a pak ho zase ukolébá nějakým podrobným popisem, hravým a nápaditým, tak akorát dlouhým, aby neunavil a aby naladil na další děj, na zábavu i poučení z něj. Jak o tom svědčí většina ostatních komentářů, děti pro tohle smysl mají - pokud mu neodvyknou...... celý text
Kouzelná knížka optických iluzí
2004,
Elmer Richard Churchill
Knížka je určena dětem od 9 let, ale zaujme určitě i dospělé. Je kouzelná na víc způsobů. Mimo jiné v tom, že jsou v ní i některé návody na kouzelnické triky. Díky optické iluzi můžete předvést publiku ohýbání lžičky nebo třeba proměnit dřevěnou lžičku na pružnou, gumovou. Jednotlivé kapitoly mají lákavé názvy („Díra ve vaší tváři“, „Člověk dvou tváří“, „Vylezte na nejvyšší horu“, „Vítězství myšlenky nad hmotou“…), texty jsou doprovázeny neméně slibnými obrázky. Někdo asi bude v knížce jen tak ze zvědavosti objevovat jednu záhadu po druhé, napřeskáčku. A najednou to bude přečtené celé. Kdo bude postupovat od začátku do konce, ten nejspíš ocení i její logické uspořádání a úplnost. Blíží se prázdniny, některé děti se asi chystají si od čtení „odpočinout“, ale bylo by dobré, kdyby četly i v době volna. A navíc, čtení je přece ve skutečnosti zábava, a ne školní látka. Tahle knížka je myslím jednou z těch nadějných, s šancí snadno přilákat i slabší čtenáře a jejich pozornost udržet : o)... celý text
Kytička pro maminku
1996,
Jiří Žáček
V knížce jsou básničky známé ze školy (třeba od J. V. Sládka o holubovi a holoubátku, od F. Hrubína o tom, jak narodí se maličký a dar vidění má pod víčky...), ale i takové, které bychom jinak asi sami nikde neobjevili. K mé radosti jsem našla například i verše J. Čarka nebo Z. Novákové, na které se dnes už tak trochu zapomíná. A líbí se mi i básnička J. Žáčka, který knížečku sestavil. Vybrala jsem ji pro vás na ukázku. A ještě tu, která dala jméno i celému výboru. Jiří Žáček: Kde jsem doma? U táty a mámy. To jste rádi, že jsem tady s vámi! S vámi bydlím, bdím i spím, hodím se k vám jako rým. Zuzana Nováková: Kytička pro maminku Co zvoní ty konvalinky? "Dobře je vám u maminky, jako kytkám na výsluní. Buďte rádi, že jste u ní. Každému z vás život dala, zpívala vám, kolébala, prala plenky zas a zase, něžně o vás starala se. Až dodnes vás bez ustání jak nejdražší poklad chrání." Voní, voní konvalinky. Dobře je nám u maminky.... celý text
Uspávanka pro medvídka
2009,
Jiří Žáček
Malá starostlivá holčička domlouvá plyšovému Míšovi: „.. Copak jsi to za medvěda? Spaní není žádná věda. Sny jsou sladší nežli med, já ti budu vyprávět…“ A díky milým veršům Jiřího Žáčka a obrázkům Vlasty Švejdové si můžeme s dětmi povídat nad knížkou i my. Třeba o tom, jak „… spí už slova, spí už noty, všichni padli do dřímoty, polštáře i peřiny, hodiny i vteřiny…“ Mohla bych přidat spoiler a prozradit, jestli Míša přece jenom usne, ale neprozradím to : o)... celý text
