hekarek
přečtené 431
Všechny malé zázraky
2015,
Jennifer Niven
Knížka mě totálně rozebrala a asi se z toho hned tak nevzpamatuji. Bylo to krásný, nádherný, miluju to, ale už nikdy nechci nic takového číst. Než jsem se do knihy pustila, ani jsem nečetla anotaci, takže jsem vážně netušila, do čeho jdu a očividně jsem na takovou sílu nebyla vůbec připravená. Již od prvních a ze začátku naprosto nepatrných náznaků mi bylo jasné, že kniha skončí špatně, ale i tak jsem pokračovala ve čtení a když se začalo schylovat k nevyhnutelnému, musela jsem knihu odložit a vůbec jsem si nebyla jistá, jestli se k ní vůbec vrátím, jestli budu v nejbližší době připravená ji vůbec dočíst a svým způsobem i prožít. Musela jsem si na to vybrat vhodnou chvilku, protože jsem věděla, že budu brečet, hodně, hodně moc brečet, budu citově rozložená a bude to začátek mé čtecí krize, protože se po tomto budu dlouho vzpamatovávat a i tak jsem konec nesla velice těžce, padla krabice kapesníků a přes slzy jsem neviděla na písmenka , ale bylo to neskutečně krásný, brutální, smutný, depresivní, ale krásný. A myslím, že podobně musí kniha působit na úplně každého čtenáře a pro nás, co je jim téma psichyckých poruch nebo sebevraždy celkem blízké, byl příběh ještě o to silnější. Víte, četla jsem Dopisy ztraceným a myslela jsem si, ze už jsem dostatečně čtenářsky vyspělá na to, abych četla vážnější contemporary, ale po tomhle vím, že nejsem, chci číst slaďárny a romanťárny se šťastným koncem, kde ke všechno dokonalý, milý a růžový... Takže jestli máte někdo radu, kterým knížkám se vyhnout velkým obloukem, sem s nimi, děkuji. Zdrcená a ubrečená holka, která snad na stará kolena začne číst anotace.... celý text
Navždycky
2020,
Nofreeusernames (p)
Na český počin to byla fakt parádní jednohubka. Kniha přečtena během nemoci za pár hodin a na pár následujících mi výrazně zlepšila náladu. Navždycky nezklamalo, děkuju.... celý text
Nejchladnější dívka ve Městě chladu
2017,
Holly Black
Přemýšlela jsem i nad 4 *, velice zajímavá a skvěle popsaná myšlenka šíření epidemie a karanténních měst. Četlo se to celkem dobře, ale mám z knihy pocit, jako by mi pořád něco unikalo, z toho soudím, že tam muselo být spousta nelogičností a nedotažených myšlenek. Vážně oceňuji vykreslení upírů jako šílených krvelačných mrch a ne jen jako krásných a romantických stvoření typu Edward. Citáty na začátku každé kapitoly byla velká paráda, vytvářely správně ponurou atmosféru, nevadili mi ani útržky z minulosti, ale jinak mi styl psaní moc nesedl, nebo za to možná může český překlad, který místy působil dost kostrbatě.... celý text
