Hana H.
přečtené 1123
Všichni muži Kremlu - Stručná historie dnešního Ruska
2016,
Michail Zygar
Pár úryvků z knihy: Podle Gleba Pavlovského zhruba do roku 2005 Kreml zcela vážně doufal, že Rusko dostane pozvánku do Severoatlantické aliance. Hodně se tam přemítalo o tom, za jakých okolností bude možné takové pozvání přijmout. Ještě před ruskými prezidentskými volbami se Putin hned při prvním setkání s generálním tajemníkem NATO Georgem Robertsonem přímo zeptal: Kdy Aliance předpokládá, že bude Rusku nabídnuto členství? Robertson s něčím takovým vůbec nepočítal a začal vysvětlovat, že na to existuje formální procedura a každá uchazečská země musí podat žádost. To Putina dost vykolejilo – on byl přesvědčen, že Rusko nemusí stát ve frontě s nějakou přihláškou v ruce, naopak, že Aliance je musí požádat, aby se k ní připojilo. V noci na Nový rok 2006 došlo v Čeljabinském tankovém učilišti k tragédii: opilý seržant začal šikanovat jednoho z řadových vojáků. Názory na to, co přesně se tam stalo, se různí, ale jisté je, že vojína Andreje Syčova donutili v noci na 1. ledna tři hodiny strávit v podřepu. Důsledkem byla gangréna a o dva týdny později museli Syčovovi amputovat nohy i pohlavní orgány. Byl to donebevolající, ale zdaleka ne jediný případ tohoto druhu. ... Když už o tragédii u Čeljabinsku informovala všechna média, požádali 26. ledna novináři o komentář i samotného ministra obrany Sergeje Ivanova, v té době na služební cestě po Arménii. „Posledních několik dní trávím daleko od vlasti, vysoko v horách, a o tom, co se stalo v Čeljabinsku, jsem zatím neslyšel,“ řekl ministr. „Podle mého názoru by to nemělo být nic tak vážného. Jinak bych to určitě věděl.“ Tahle věta veřejnost mimořádně pobouřila: takže ministr (přesněji řečeno jeho nejbližší spolupracovníci) je toho názoru, že amputace nohou vojáka základní služby není „nic tak vážného“. Michail Saakašvili si vzpomíná, že když se ruské tanky u bran Tbilisi zastavily, Vladimir Putin se neznámo proč ztratil. Skoro měsíc se na televizních obrazovkách neobjevil, a to až do 31. srpna, kdy státní televize přinesly reportáž o tom, jak v rezervaci na Dálném východě speciální střelou uspal ussurijskou tygřici. Podstata operace spočívala v tom, aby se tygřici dal navléknout obojek s vysílačkou navigačního systému GPS a bylo tak možné sledovat její pohyb tajgou. Televizní záběry byly skvělé – Putin míří na tygra, vypálí speciální náboj s uspávacím prostředkem, hned první ranou zasáhne, odvážně vykročí k ochablému zvířeti a navléká mu obojek. Ovšem zoologové, kteří u toho byli, vysvětlují, že to byla vyložená komedie: Tygřici si televizní štáb vypůjčil v zoologické zahradě a někam ji pouštět se vůbec nechystal. Aby premiér nebyl vystaven nebezpečí života, tygřice byla uspávacími prostředky už předem doslova napumpovaná. Putinův výstřel s další látkou tak způsobil předávkování a ona zemřela. To samozřejmě zveřejněno nikde nebylo a na Putinově oficiální stránce ještě dlouho visel banner, který nabízel aktuální trasu „téže tygřice“, údajně dál bloudící tajgou. Koncem července se u Putina konala porada o černé metalurgii a premiér se velice rozkatil, že se nedostavil majitel společnosti Mečel Igor Zjuzin. „Jistě, nemoc je nemoc, ale já myslím, že by se Igor Vladimirovič měl vyléčit co nejrychleji,“ zabouřil Putin, „jinak nezbude než mu poslat nějakého doktora a všechny ty vzniklé problémy odstranit.“ Putinova ostrá invektiva šokovala trh tak, že akcie firmy se okamžitě zhroutily a ta ze své úhrnné hodnoty za jediný den ztratila 5 miliard dolarů. Týden nato pronesl na jiné poradě další historickou větu prezident Medveděv: ten požadoval, aby představitelé státní moci přestali „strašit podnikatelskou sféru“. Investiční klima to ale nezachránilo – všichni vytrvale mysleli především na Putinova „doktora“. Výborná novinářská práce.... celý text
Rusko v troskách
1999,
Alexandr Isajevič Solženicyn
Cituji: "Představy o ztraceném „komunistickém štěstí“ vznikají buď u těch, koho se přímo nedotkly mnohamilionové likvidace za bolševických desetiletí, nebo u těch, kdo si nikdy neuvědomili svůj tehdejší okradený, uboze pokorný život." Takže ano, nějakou myšlenku si lze odnést i z této Solženicynovy knihy... celý text
