GepardLady
přečtené 265
Husí táta - Sedm divokých hus a objevování fascinujícího světa
2018,
Michael Quetting
Kdo s husami (nebo jinými divokými zvířaty) nežil, ten tuhle knížku nepochopí. Resp. nepochopí ji ten, kdo uznává jen "mazlíčky" typu pes a kočka a nanejvýš nějakého papouška či hlodavce a ostatní zvířata má jen jako příležitostnou pochoutku nebo tvory, kteří žijí v divočině a člověk s nimi nemá nic společného. Kdo stejně jako já nebo autor téhle knihy vyzkoušel, jaké je to sblížit se s těmi jinými/cizími zvířaty, pochopí. Na téhle knížce je krásně popsáno, že zvířata jsou oduševnělí tvorové a každý z nich má svůj jedinečný charakter. A když člověk chce, dokáže s nimi navázat hezký vztah. Ke komentáři níže bych jen podotkla, že mluvit na vajíčka a mláďata je stejně naivní, jako když někdo mluví k břichu těhotné ženy. Kdyby čtenář četl pozorně, pochopil by vysvětlení o vnímání vyvíjejících se plodů a účelu mluvení a pouštění dalších zvuků z přehrávače. A tak odborné, aby to bylo nepochopitelné, to opravdu není. Myslím, že třeba 10leté dítě to pochopí hravě :-) Za sebe doporučuji, protože jsem zažila něco podobného. I proto jsem knížku četla s porozuměním, se smíchem a chvílemi i se slzami v očích. A kdo to nepochopí, ten je asi jako "ti ostatní", o kterých autor píše na konci knihy a s nimiž po návratu do civilizace vnitřně tak bojoval.... celý text
Zlaté rouno
1997,
Robert Graves
Je to taková alternativa ke klasickým, někdy až pohádkově podaným mýtům. Líbí se mi, že autor postavy polidštil - Jason není nedotknutelný hrdina, co všechno zvládne, Herkules je nadmíru silný, což je ale kompenzováno duševní omezeností... Místy mi to přišlo až karikující. Líbí se mi, že se autor vše snažil dát dohromady s určitými historickými poznatky, hledal vysvětlení a reálné podklady pro to, co možná jen z nedostatku povědomí, nepochopení významu piktogramů či překroucení skutečnosti předáváním ústní formou dnes chápeme jako mýtus - něco, co se nemohlo stát. Ale ono se to možná stalo. A když si přečtete tuhle knížku, odmyslíte si kouzla a zázraky, které Graves neváhal zapracovat, uvěříte, že to tak mohlo být - chce to jen přistoupit na způsob myšlení a chápání lidí, pro něž bylo vše nevysvětlitelné božské a nadpřirozené, a proto podřizovali veškeré své počínání víře. Vskutku zajímavé dílo :-)... celý text
Ohnivá brána
2001,
Steven Pressfield
Když čtu komentáře níže, musím uznat, že autorovi se jeho záměr podařil. Vůbec nezáleží na historických faktech a souvislostech, když je příběh podán dostatečně drasticky a atraktivně. Historickou literaturu, a to i tu z antického Řecka, mám dostatečně načtenou, abych mohla říct, že knihy z dílny amerických autorů se vesměs vyznačují stejným neduhem - snahou o co největší líbivost, postavenou na vulgárnosti a drsnosti. Hrdinové nejsou podmaniví správňáci, jak tomu bývá v evropsky romantickém pojetí, ale arogantní krasavci, kteří sice vynikají fyzickou dokonalostí, ale jsou to hajzlíci, které čtenář prostě musí nenávidět, nebo jimi alespoň pohrdat. Jak typické pro to americké pojetí dávných dějin (příp. mytologie)! Ne jen v literatuře, ale i ve filmu - vezměme si např. bájného Achillea, kterého v Tróji ztvárnil Brad Pitt - uctívaný řecký íroás je tu ztvárněn jako nafoukanej blb, kterej se ale umí ohánět oštěpem tak, že před ním všichni padají na zadek. V Ohnivé bráně je takovým příkladem Polynikes. Já jsem přesvědčená, že kdyby Sparťané vychovávali chlapce a vedli vojáky tak, jak je uvedeno v téhle knize, byla by to banda demoralizovaných ubožáků, kteří by v životě nedokázali vytvořit pověstnou lakedaimonskou kulturu bojovníků. Knížku jsem ještě nedočetla a ani nevím, jestli najdu sílu ve čtení pokračovat (a že jsem schopná skousnout leccos). Skončila jsem v okamžiku, kdy Polynikés tyranizuje Alexandra přirovnáváním zabíjení soupeřů k "mrdání" a označuje ho za rozkoš. Je to prostě hnus! Co se literární stránky týče, pominu-li tu „smyčkovitou“ kompozici, kde se každou chvíli přes drobná faktaod hlavního děje odbočuje k jiným dějům, v jiném čase apod., jsem rozčarovaná i mizerným českým překladem. Mluvit o týmu, o chození do akcí a podobně, to je opravdu v historické literatuře z tohoto období neadekvátní. To chvílemi jeden v představách vidí zpocené hokejisty a v dalším chlapi s kulometama. Ach jo, a to jsem se na tuhle knížku tak těšila… P. S. Knížku jsem nakonec dočetla a kdybych komentář psala teď, asi by byl smířlivější, ale z celkového pohledu na mě neudělala nejlepší dojem a rozhodně ji nezařadím mezi to nejlepší, co jsem kdy z daného historického období četla.... celý text
Athéňanka Tháis
1990,
Ivan Antonovič Jefremov
Málokterá kniha ve mně vyvolá tolik protichůdných pocitů. Ta dokonale krásná a inteligentní hlavní hrdinka, resp. to, jak mi její klady autor stále předhazoval, mi chvílemi tak lezlo na nervy, že jsem chtěla knihu asi třikrát odložit. Naštěstí jsem se ale přes tu těžkou první třetinu přehoupla a dostala se i k hezkým, někdy poměrně napínavým pasážím. Ty však střídala sáhodlouhá umělecká pojednání a filozofické disputace, které mě ale často opravdu zajímaly. Na druhou stranu mě mrzelo, když se něčemu takovému autor prostřednictvím postav tak dlouho věnoval, pak poměrně zásadní události shrnul v několika větách a najednou jsem se s Thais ocitla někde úplně jinde, o několik let později (stejně tak konec byl jako ustřižený, s horkou jehlou přišitým epilogem). Nicméně celkový dojem je nakonec lepší než dobrý a já v duchu smekám před Jefremovem, který dokázal tak barvitě a uvěřitelně popsat všední i nevšední život lidí v dané době, jejich obyčeje atd. Skoro to působí, jako kdyby tam byl a vše líčil z pozice tichého pozorovatele. A tím si mě tahle knížka nakonec získala. Byla jsem v antickém Řecku! :-)... celý text
Nikdy nedělej kompromis aneb Vyjednávej tak, jako by ti šlo o život
2016,
Christopher Voss
Velmi zajímavé čtení! Sice jsem ještě neměla možnost vyzkoušet uvedené metody v praxi, ale určitě to při práci využiji. Samozřejmě nejde knížku jen přečíst a hned být guru vyjednávání, počítám s nutností tréninku, ale už tak mi knížka v mnohém otevřela oči. Lidská psychologie je založena na vzorcích chování, které nikdy neselžou. Voss vám je pomůže "vyhmátnout". A určitě je neuplatníte jen v pracovním, ale i běžném životě - prohlédnete manipulativní jednání a budete se mu umět bránit, nebo spíš dostat míč na druhou stranu hřiště. Ale samozřejmě, nejdřív se musíte naučit jednat s lidmi, dostat emoce na uzdu a trošku vypilovat herecké umění :-)... celý text
Svět bez stížností
2017,
Will Bowen
Stejně jako někteří čtenáři níže, i já jsem měla pochybnosti, když jsem četla anotaci knihy. Ale chtěla jsem uplatnit slevu, a tak jsem si ji koupila. Musím říct, že jsem byla hodně překvapená. Je to hezké, pozitivní čtení, ale žádné memorování. Člověk se u knížky zasměje i zamáčkne slzu, když autor vypráví silné příběhy ze života (nejen svého) a ukazuje na nich, jak důležitá je morální a mentální síla. Je to obrovská motivace a i já, ač jsem se do výzvy ještě nezapojila, jsem odhodlaná do toho jít - ať už s fialovým náramkem, nebo bez něj :-) A dokonce už mám plán knížkou a náramkem v budoucnu obdarovat několik svých přátel. Určitě je to obohatí a já na to aspoň nebudu sama :-D... celý text
Pohádky s Hvězdičkou
1982,
Ludvík Středa
Tuhle knížku zbožňuji do dneška! Milovala jsem ilustrace Stanislava Holého (třeba pana Pipa) a tahle knížka navíc měla kouzelné příběhy :-)