ForiCZ
přečtené 97
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
2016,
Jack Thorne
Prvotní chyba asi byla, že jsem k tomu přistoupil jako k dílu J. K. Rowling. Bohužel šlo jen o příběh NA NÁMĚT Harryho Pottera, který napsal někdo jiný. A druhá chyba byla, že mi dopředu nedošlo, jak moc velký rozdíl bude číst po té knižní sáze divadelní scénář. Snad za to mohla skutečnost, že jsem několik scénářů četl a nepřišlo mi to nijak zlé. Jenže tohle tak trochu zlé bylo. Přečetl jsem to sice za jedinou noc a dopoledne, ale upřímně mi to připadalo stále víc a víc absurdní. Jako by si ty postavičky "hráli" na Harryho Pottera a spol. Hlavní záporná postava mi přišla extrémně přitažená za vlasy, zvlášť poté, co z ní v poslední části děje vytvořili. Obecně vzato mám rád příběhy motivované efektem mávnutí motýlích křídel, ale tohle mi nesedělo. Skončit to po dvou neúspěšných pokusech o přepsání historie, tak možná dám i vyšší hodnocení, ale prostě z toho nakonec udělali hroznou zmatlaninu, která si jen užívá stínu slávy původní série, ačkoli by možná sama za sebe fungovala mnohem lépe. Takhle to ve mně zanechalo dojem fanouškovské, opravdu nevydařené fanfikce. Prakticky všechny známé postavy ztratili svou tvář a osobnost. V téhle knize se chovají podivně, absolutně jinak, než jak by člověk očekával z jejich skutečného příběhu. O vedlejších postavách bych snad ani nemluvil – neuvěřitelně zploštělí panáci, kteří tvořili jen potřebou vatu. Snad aby čtenář nepropadl dojmu, že na hradě jsou jen tři děti a ředitelka. Rodiče si courají po Bradavicích, kdy a jak se jim zlíbí, k čemuž dopomáhá otevřená letaxová síť, kterou evidentně může přicestovat do školy úplně kdokoliv. Ze střechy vlaku vyskočí dva studenti za svědectví opravdu neuvěřitelně podivné figury, ale proč by vlak zastavoval? Však o nic nejde! Oni časem dojdou, nač se vzrušovat. Zaštítění od Rowling absolutně nechápu. Nechápu, že propůjčila tomuhle nevydařenému dítěti své jméno na úvodní obálku. Dvě hvězdičky tomu dávám hlavně z úcty k původní sérii. A taky faktu, že určité myšlenky jsou, alespoň myslím, velmi dobré. Kolize mezi Albusem a Harrym mi přijde dost pravděpodobná. Škoda, že je zpracována tak stupidním způsobem. Taky nepopírám, že je zajímavý pohled do alternativních konců celé ságy. Jenže tím bohužel výčet pozitiv končí... a to se mi zdá jako opravdu hodně málo.... celý text
Temná půle
1997,
Stephen King
Je to taková typově "stará" Kingovka (plná vrabců) z "dobrého" Castle Rocku, ostatně byla vydaná v originále poprvé před 30 lety a vážně se mi líbila. Prolínají se v ní pohledy několika postav, ale přesto to na mě nepůsobilo zmatečně. Po první čtvrtině se to přehouplo z mírně ospalé nudy a dostalo to spád, který vydržel až do samého konce. Četlo se to téměř samo a zdánlivě nesouvisející kusy skládačky do sebe během toho procesu postupně zapadaly. Přesto tam zůstalo spoustu prostoru pro fantazii, jak asi to autor přesně myslel a co se mu v době psaní honilo hlavou. Na konci knihy jsem přemýšlel, zda se Stephen King někdy bál svého Bachmana... Nejvíce se mi líbil Rawlie, vlastně ani nevím proč. Rozhodně v tom nehrál roli fakt, že dvakrát významně zasáhl do děje a ovlivnil ho. Asi mě zaujal takovou svou bodrostí a zdánlivou zmateností, nevím. A pak samozřejmě Wendy s Williamem. Na to, jak děcka v reálném životě nemusím, tak tihle dva byli psáni s takovou laskavostí, že jim asi nešlo odolat. Tad byl poutavý svou neohrabaností, ale k srdci mi nepřirostl. Šerif Pangborn byl zase... tak nějak příliš kladný a správný. Naproti němu stál absolutní antihrdina George Stark, ale i přes jeho syrovost si myslím, že nebyl tak moc plochou postavou. Nebyl jen zlý, jak se na první pohled mohlo zdát, jeho osobnost nutně musela mít v sobě něco z Tada Beaumonta. A nemyslím si ani to, že by jeho zdánlivá nepřemožitelnost byla samoúčelná, jako to bývá v akčních filmech. Přece jen nesmíme zapomínat, že nebyl člověkem. I když tam vstupují různé faktory, tak byl především výmyslem spisovatele. A jako takový nemohl mít moc slabin, protože jeho autor si ho tak nějak idealizoval - viděl v něm to, co sám nebyl. Samozřejmě, byl to "hajzl par excellence", ale možná právě proto ho jedna část Tada měla ráda. Hodně lidí i ve skutečném světě přitahují zločinci, neskrývaně si je romantizují a obecně se o nich mluví mnohem víc než o jejich obětech. A další věc - každý máme v sobě svou temnou půli. A ať je jakkoli špatná a zlá, není nic víc než polovinou charakteru. Otázka je, jestli ji člověk pustí ke kormidlu nebo ne. Nelze ho soudit jen za to, že ji má, protože pak by nebyl bez viny nikdo. Nesouhlasím s šerifem, že by Tad nebyl slušným člověkem. První vydání v češtině má tu nevýhodu, že překladatel evidentně nějaké výrazy zapomněl přeložit, nebo prostě netušil jak na to, tak je tam nechal. ^^ Někde to působí dost blbě a rušivě. Nepočítám ustálená slovní spojení z latiny. Na druhou stranu knížka obsahovala řadu moc hezkých hlášek, u kterých jsem se musel smát, vyvážilo to tak nějak místa nechutná a "strašidelná". Nemůžu nicméně říct, že bych se u čtení vyloženě bál, neměl jsem při čtení takové pocity jako u Osvícení a Řbitova.... celý text
Lidé a psi: Střet kultur
2011,
Jean Donaldson
Měl by mít v knihovně každý, kdo chce trávit život v psí společnosti. Lituji jen toho, že se mi nedostala do rukou dřív. Psí bible je správné označení.
Ďábel a slečna Chantal
2001,
Paulo Coelho
Na knihu jsem narazil, když jsem pátral po ne zcela vědeckých informacích o malbě Poslední večeře. Jeden článek vyvracel tvrzení z knihy, že Leonardo použil pro předlohu Ježíše a Jidáše stejnou osobu, nicméně mě ta větička "Dobro a Zlo mají tutéž tvář, všechno záleží na době, kdy každému z lidí zkříží cestu." dost zaujala. Tak se stalo, že se tahle kniha stala mým prvním střetnutím s Paulem Coelhem. V zásadě jde říct, že se mi kniha líbila. Četla se velmi dobře, děj se netáhl a během jednoho dne byla přelouskaná celá. Akorát někde v půlce děje jsem si vzpomněl na Kingovo "Nezbytné věci". Myslím, že ten děj v sobě nese mnohé, čtenáře donutí přemýšlet a sledovat lidskou přirozenost. Splňuje to, co by dobrá kniha měla přinášet. Jednu hvězdičku jsem ale musel dát dolů, protože mi tam stejně "něco" nesedělo. Možná slečna Chantal, možná závěr, který by si zasloužil trochu více prostoru. Každopádně se k tomuto autorovi rád zase vrátím.... celý text
Řbitov zviřátek
1994,
Stephen King
Zcela oprávněně je to jedna z nejslavnějších Kingovo knížek. Nevím, zda bych ji sám za sebe hodnotil jako nejděsivější. Rozhodně má spád a do dění v Lodlow vás snadno vcucne, ale víc nahnáno jsem měl z Osvícení. Celou dobu u tohohle příběhu tak nějak podvědomě víte, kam vše směřuje a víte, co se stane, ale stejně musíte číst dál a dál, abyste si to potvrdili. A celou dobu se snažíte Louisovi telepaticky říct, aby to nedělal, protože je to fakt špatný nápad. Dítka nemusí být vždycky roztomilá a varování duchů nemusí být nutně špatná. I don't want to be buried in a Pet Sematary, I don't want to live my life again.... celý text
Carrie
2007,
Stephen King
Já tak nějak nevím. Pana Kinga vážně žeru, jsem jeho velkým fanouškem i sběratelem, ale jsem tak nějak rád, že jsem četbu Carrie odkládal. Nějak mi to nesedlo. Je to jeho první knížka, to znamená, že už jen jako taková má auru legendy, ale nečetlo se mi to úplně dobře. To přeskakování (i když bylo podstatné) mi nějak nechytlo a ty postavy se mi na jeho pozdější styl zdály příliš ploché (snad krom Sue). Jsem od něj zvyklý na něco jiného. Carrie není nakonec věcí, ke které bych se chtěl v nějaké výhledové době vracet.... celý text
Doktor Spánek
2014,
Stephen King
O něco méně skvělé než Osvícení... no... vlastně se to tomu vůbec nemůže rovnat, ALE...! To Doktora nijak nesráží. Bylo fajn nahlédnout do dospělosti toho kdysi malého a vystrašeného Dannyho. Četl jsem tu knihu skoro rok, pořád na ni nějak nezbýval čas, ale jakmile jsem se do toho dal a přehoupl se přes druhou třetinu, těžko už jsem mohl dělat něco jiného než číst a číst. Možná bych tomu po Osvícení tak vysoké hodnocení nedal. Jenže v knize byly dva momenty, které mě "přikovaly". Dotkly se nějakých hlubokých myšlenkových pochodů a jeden z nich i změnil moje vnímání Pravého rodu. Anebo to bylo neodolatelným charisma Rose a jejího prastarého cylindru. Mimochodem mám dojem, že další můj kocour se bude jmenovat Azreel bez ohledu na to, čeho byl předzvěstí. :D Ostatně, je to jen jiná forma usínání, no ne? ^^... celý text
Osvícení
1993,
Stephen King
Tak tohle bylo prostě kurevsky skvělé dílo. Kingova nepřekonatelná schopnost líčit postavy a jejich postupný vývoj, nemluvě o bravurním popisu odehrávajícího se děje a míst. Dá se o něm mluvit jen v superlativech a Osvícení je jeho zdařilým dítětem, které vás vtáhne a jen nerado pouští. Vždycky jsem si v hotelech představoval, jakou mají minulost, kdo tam byl ubytovaný, jestli tam třeba někdo zemřel. Lákalo mě se hrabat v historii. Jenže když se čas sleje do jednoho večera, asi to nebude tak úplně fajn. Zvlášť, když se vás to pak snaží zabít roqueovou palicí. Zkrátka? Bravo, mistře.... celý text
Zkrocená hora: Povídky z Wyomingu
2006,
Annie Proulx
Nedočetl jsem to. Knihu jsem si pořídil kvůli povídce Zkrocená hora, kterou jsem samozřejmě začal. Ta povídka byla super. Možná by mě to tolik neoslovilo, kdybych neviděl nejdřív film, ale takhle jsem byl nadšený. Pak jsem přečetl 55 mil k benzinové pumpě a nějak se rozhodl, že si to přečtu fakt celé. Jenže už u první povídky Polostažené dobytče jsem to na stránce 31 prostě vzdal. Nenašel jsem v té povídce nic, co by mě nějakým způsobem zaujalo natolik, abych to dočetl. Zvládl jsem přečíst Ryzáka a Lidé v pekle se chtějí jen napít vody. Mírně jsem nahlédl do povídky Práce. Nějak mě to prostě nechytlo, nemělo to žádné vyvrcholení, ta vlna vždycky splaskla a zbylo z ní jen takové šplouchnutí o kámen, takže jsem to nakonec odložil. Možná se k tomu vrátím, až fakt nebudu mít co číst, ale teď to nějak nedávám.... celý text
Váš kluk prostitut?
2009,
Cyril Valšík
Zajímavé téma, ale zpracování pokulhává. Skákání od jednoho kluka k druhému té knížce nesvědčí, stejně jako několik fontů, které se v knize porůznu a bez logiky střídají.... celý text
Panoptikum
2005,
Jeffery Deaver
Byla to moje první kniha od pana Deavera, na kterou mě všichni upozorňovali. "Když se ti líbí King, bude se ti líbit i Deaver," říkali a nemýlili se. Jsem z téhle knihy a potažmo autora nadšený. Jeho povídky nemají vůbec nouzi o šokové zvraty. Jeden si myslí, že to dopadne nějak a skutečnost je úplně jiná. A když už si člověk myslí – Cha! Prohlédl jsem tě a nakonec ho zabije! Což o to, on ten odhad je třeba správný, ale věci jsou nakonec složitější, než jak je člověk viděl na začtku. Kdybych měl vypíchnout jednu, která se mi skutečně vryla do paměti, byla to povídka Na rybách. Paradoxně je to povídka, kterou jsem věděl zhruba od půlky, jak to nakonec bude, ale to jí v ničem neubralo. Dále bych určitě vypíchl Víkenďáka, Obětní beránek, Bez Jonathana a Nádherná. Některé povídky byli pro mě slabší, například Nokturno nebo Klečící voják. Určitě si rád přečtu od tohoto autora něco dalšího. Paráda.... celý text
Pan Mercedes
2014,
Stephen King
Detektivní King, ale jinak v celé své parádě přesně tak, jak se na něj sluší a patří. Opět mě u své knížky naprosto zazdil někde po první čtvrtině. Na konci jsem začal uvažovat, jestli někdy budu chtít ještě jít na nějaký koncert. Hodně mě zaujalo střídání pohledů, které v jeho podání nepůsobí zmatečně, naopak otevírá možnosti, jak probádat život Mercedesového vraha. Zkrátka Pan Mercedes je další vydařený kousek Pana Spisovatele.... celý text
