fmash
přečtené 194
Čau uprchlíci!
2018,
Tuvia Tenenbom
Tenenbom udržuje standard napříč všemi knihami, které jsem od něj četl. V dobrém i v tom horším. Co se sdělení týče, nevím, jestli svede přesvědčit přesvědčené, a že jich je na obou stranách barikády dost a dost - jedny přesvědčovat nemusí, ty druhé asi přesvědčit ani nelze. Pro nezaujaté ale tato kniha nejspíš není v hledáčku. Každopádně velmi kvalitní čtení bez patosu a bez zjevné snahy o manipulaci čtenářem, opět velmi znepokojující vhled do situace ze strany, kam se běžně nedostáváme.... celý text
Svět jako hra o trůny
2018,
Dominique Moise
Dle mého nijak zvlášť objevné, nicméně poměrně čtivé cvičení na zadané téma. Autor se pokusil najít rámec pro své úvahy, vyplnil jej a odškrtnul si další publikaci, přičemž populární kniha/seriál v titulu jistě napomohla zviditelnění v regálech. Není to špatné, ale nevyčnívá.... celý text
Všechny jejich lži
2017,
Tuvia Tenenbom
Nebezpečná kniha. Domnívám se, že jsem správně pochopil nadsázku, se kterou autor k tématu přistupoval, přestože nezastíral hořkost z vývoje politiky a kultury v zemi, již jsme (nebo velká část z nás) zvyklí považovat za etalon demokracie a svobodného myšlení. Nyní bychom mohli říct za etalon pokrytectví, ale to není problém jenom Spojených států. Jisté nebezpečí, dá-li se to tak nazvat, tkví ve velkém potenicálu knihy vytvářet prvonázor u čtenáře neznalého, nebo utvrzovat v názorech čtenáře, jejichž světonázorovou osou je kritika západní kultury (zatímco já jsem přesvědčen, že cílem knihy je otevírat oči více doširoka, nikoli nasazovat klapky). Odhalování paradoxů a morálních veletočů je nicméně doménou Tuvii Tenenboma, nikoli mou. Výborná, čtivá, podnětná a strašidelným způsobem alarmující kniha.... celý text
Co život dal a vzal
2004,
Betty MacDonald
Prakticky po roce se mi dostala ro ruky (lépeřečeno do ucha) Betty Macdonaldová. Skoro se stydím, že jí musím napařit jenom tři hvězdičky. Když jsem před tím rokem přemýšlel o Vejce a já, domníval jsem se, že ten rozdíl, který jsem vnímal kdysi, budu vnímat i dnes. Tj. že Co život dal a vzal se mi bude líbit výrazně víc. Asi je to dobou, nebo nevím. Nelíbil. Bůhvíproč mi to nejvíc ze všeho přijde jako prázdné tlachání, rádobyhumorné přehánění, skuhrání nad každou volovinou a rozmazávání detailů, které přeci nikoho nemůžou zajímat. Leda snad někoho, kdo se opravdu nudí. Nebo někoho, kdo má rád vzpomínku na Betty MacDonaldovou svého mládí či dětství z dob, kdy všechno bylo pomalejší a člověk si mohl večer po Profesionálech vypnout televizi a pustit se do pěkné zábavné americké knihy. Někoho, jako jsem i já. Ale prostě to není ono, a to mi přijde velmi smutné, jako bych o něco přišel. Jinak stejně jako kdysi se mi nejvíc zamlouvá Morová rána, snad pro ten skutečný nadhled a autorčin ostych stěžovat si na všechno v pasážích, kde by se to opravdu dalo interpretovat jako fňukání. Poznámka: audiokniha, načtená kvalitně, ale dle mého nevhodně. Zejména Medvecká čte svůj díl hezky, ale s takovou dychtivostí, že z původního (stále si to myslím) cynického a sarkastického textu dělá zábavné čtení pro dvanáctileté viktoriánské slečinky. Podobně i druhé dva díly, ze všeho nejlépe tak celkem paradoxně vychází Morová rána, která je čtena asi nejmonotónnějji.... celý text
Mariňáci
2000,
Robert Fabian
Autor píše celkem inteligentně, ale bez fantasie. Větší část knihy tvoří popis vojančení, drsňácké plky drsných soldátů, že by člověku skoro zezelenal mozek, a akce jako taková, vůbec nemluvě o cca první třetině, vypadá jako chabý scénář k béčkové počítačové střílečce. Váhám nad trojkou, jelikož v závěru se děj probudí a je se aspoň trochu čím zabývat, ale nakonec ji nedám. Poznámka: audiokniha; jako výplň na stavbě nebo v autě jakž takž postačí, ale to je málo i na tenhle žánr. Velenův byť snaživý přednes naprosto přesně evokuje hlas z generického instruktážního videa k čemukoli.... celý text
Zaklínač: Stříbrný meč
1992,
Andrzej Sapkowski
Ve dvaadevadesátém byl Zaklínač zjevením, a to nejen kvůli tomu, že tenkrát byla solidně namalovaná obálka sci-fi nebo fantasy knihy opravdová rarita. I solidně napsaná fantasy u nás totiž tenkrát byla opravdová rarita, notabene z postsocialistické země (kvalitní sci-fi jsme ovšem znali dávno). Dnes po letech už to taková pecka není, ale nostalgie zůstává. Největší ránu našemu původnímu vydání každopádně zasadil překlad (různí překladatelé), který z velké části silně trpěl fanouškovským původem. Poznámka: Současně také jako audiokniha s Martinem Fingerem, který má slušný přednes, ale kulisa je poněkud přehnaná, "divadelní" podání rovněž.... celý text
Zaklínač: Věčný oheň
1993,
Andrzej Sapkowski
Střípek ledu i příběh o schopném dopplerovi dle mého patří do stejného experimentálního či snad ledabylého ranku, jako variace na malou mořskou vílu z Meče osudu. Každý trochu jiným způsobem. Ovšem Tři kavky je klasika, která sbírku zcela ospravedlňuje.... celý text
Zaklínač: Meč osudu
1993,
Andrzej Sapkowski
Kromě etudy s malou mořskou vílou, která mě nijak zvlášť neoslovila ani dnes (jak příběhem, tak položertovným a podivně nadneseným či ironickým podáním), je Meč osudu z toho nejlepšího, co se lze o zaklínačovi dočíst.... celý text
Soumrak bílého muže
2012,
Benjamin Kuras
Kuras se v Soumraku celkem důsledně vyhýbá senzačnosti a jakoby prvoplánovým zvoláním, která mají šokovat a vzbudit okamžitý zájem. Snad je to tím, že věci, o kterých píše, už jsou dávno známé a málokoho (z množiny předpokládaných čtenářů) překvapí či šokovat ještě dovedou. Text není ani přehnaně pesimistický, není to totiž namístě: dávno nastala doba hledání řešení, nikoli vytváření "pocitu", že je nějakého řešení třeba. Některé pasáže by šlo vynechat jakožto nadbytečnou judaistickou apologii, na druhou stranu sám jsem ve svém okolí svědkem běžného a možná narůstajícího antisemitismu, a to i mezi lidmi, kteří jsou jinak otevření vnějšímu světu a jeho odlišnostem mnohem více nežli já sám. Asi je to příznačné a také o tom Kuras píše. On sám je jako hlas lidu, což u někoho může vyvolávat dojem, že jeho názory musí být pomýlené - v době, kdy je selský rozum opět potírán a na ústupu coby reakcionářský, však cítím ucelené a argumentované vyslovení obecných obav a rozumného názoru jako osvěžující vítr. Za normálnějších okolností bych pátou hvězdičku zvažoval pečlivěji, ale dávám ji bez obav.... celý text
Divoké karty I
2015,
George R. R. Martin
Jakkoli jednotlivé povídky vesměs nejsou špatné, za pomýlený považuji výběr žánru. Nebo spíš kdybych znal paradigma, které pro autory zřejmě k sérii někde existuje, vůbec bych se do ní nepouštěl ("helejte, ať je to uvědomělý a umělecký, nesmolíme tady žádnej brak!"). Jako čtenář jsem rozhodně nečekal, že se budu prodírat dlouhými traktáty na politická a sociální témata, které jsou notabene šity na míru pro amerického reálií znalého čtenáře. Alespoň že několik povídek je poměrně neutrálních (Spáč, Skořápky, Lovec), ale nevzpomínám si na žádnou, kde bych zajásal nad hrdinskou zápletkou, kde si to nějaké eso hasí s plnou parádou skrz kapitální šmejdy. Vlastně si pořádně nevzpomínám skoro na žádnou, musel jsem si teď projít obsah, abych vůbec věděl, o čem píšu. Po necelém týdnu... bída. Jako celek slabá trojka.... celý text
Let 305
2016,
A.G. Riddle
Napínavé čtení, kterému nevytýkám očekávaný popíkový styl, i když mi vadila zjevná monumentálnost odkazů a "skryté moudrosti", viz Titáni, babylonské stavby atd. Nejlepší je opravdu ta úvodní část, než se začnou dít divné věci, a jakmile se začne bojovat, jde to do kelu. (Poznámka: jsem si jistý, že k téhle knize už jsem tu komentář psal, ale zmizel, čili do podrobností už znovu zabíhat nebudu.)... celý text
Apokalypsa Z: Začiatok konca
2015,
Manel Loureiro
Komorní podání tomuto tématu sedne a celkově to není špatné, i když se autor neubrání drobným klišé, jako když si hrdina na poslední chvíli pořídí solární systém apod., aby si tak pořídil pomyslné pušky, ze kterých jde v dalších dějstvích aspoň trochu, i když nijak efektivně, vystřelit - podobně jako tím trpí Merleho Malevil. Čtyřku dávám slabou, ale pořád čtyřku, protože zombie téma v solidním hávu je nedostatkové zboží. Největší výhrady mám k překladu, resp. k redakci: přinejmenším v e-knize, kterou mám, se to jen hemží jazykovými nedostatky, jako jsou špatné větné vazby, nesprávně použité idiomy atd. (Mj. ryjeme možná s Petrem, ale rýčem - nikoli s rýčem, jak se zde dočteme... což může někomu připadat jako hledání hnid, ale dle mého to v knize - notabene z Argo - nemá co dělat.)... celý text
Jak si žijí nebožtíci
2009,
Mary Roach
Poučné, nad věcí, ale hlavně vkusné, což v kontextu zvoleného značně morbidní tématu knize silně prospělo.