fmash přečtené 194

Zeptej se táty 2010, Jan Balabán

Citlivé téma citlivě podané - navzdory veškeré tragičnosti dobře stravitelný nepříběh, sice ne-únikový, ale pohlcující. Audiokniha, Lichého čtení výtečné.

Vejce a já 2008, Betty MacDonald

Po dobře dvaceti letech jsem nezažil zklamání, což je pozitivní. I když, být to modernější kniha, asi bych kapku žehral na věčné stesky, jakkoli humorně podané. Každopádně si i po těch dekádách jasně pamatuji, že Co život dal a vzal se mi líbil o dost víc.... celý text

Pašeráci v oblacích 2008, Vlado Ríša

Ríša četl Bigglese a hodně to dává najevo. A možná, kdyby zkusil napsat čistou bigglesovskou příhodu, dokonce by se mu to třeba i povedlo. Ale tohle míchání mě bavilo jen napůl, k čemu vlastně to celé?... celý text

Prokletí Legendy - Hra gentlemanů 2008, Miroslav Žamboch

Sice mi Boormanovo sebelítostivé skuhrání, stejně jako jeho praktická nezničitelnost, přišlo přes moc, ale v rámci série pořád nadprůměr.

Věk mloků 2008, Karolina Francová

Ani se mi nechce přemýšlet nad důvody, proč mě tenhle díl nebere. Utkvělo mi zejména to, že (dle veškeré dosavadní logiky série) skvělá vědkyně, která to dotáhla na von Vonderovu oblíbenou asistentku, se chová a zejména přemýšlí jako nevzdělaná kravka, nikdy neprošla portálem, nikdy jí nic nedojde, táhne s sebou na nesmyslnou výpravu zrovna nenáviděného Kováře, atd. atp. Vycucané z prstu od A do Z. Na druhou stranu Zřídlo moci v závěru bylo dle mého velmi dobré a pro sérii přínosné.... celý text

Svůj svět si musíme zasloužit 2009, Miroslav Žamboch

Sbírka kvalitativně celkem nesourodých povídek, z nichž vyniká jako obvykle Hlávka a Žamboch. Ostatní je vata, někdy pouhá buničina.

Příšerné příběhy vánoční 2015, Chris Priestley

Na můj příběh příliš rádobyviktoriánské strašidelné historky, ze kterých se mi ještě tak nejvíc líbil Zelený muž kvůli jeho zakotvení ve folklóru a mytologii. Ostatní je prostě taková ta moderní dětská gotika.... celý text

Léčba neklidem 1989, Saki (p)

Navzdory všem obavám je to nadčasový lehký a břitký humor bez úmorné vaty a vysvětlování.

Stín legendy 2007, Tomáš Němec

Od nepovedené Chladné hry dost velký skok - slušně vystavěné prostředí, zajímavá zápletka (nemám na mysli její detektivní část), solidní odrazový můstek.

Prokletí legendy - Dámská hra 2007, Miroslav Žamboch

Komtesa patří k nejzábavnějším postavám, a žádný z autorů série si zatím netroufnul zbavit ji tajuplnosti. Žamboch s tím docela slušně hraje.

Zatmění 2007, Jan Hlávka

Zatmění rozhodně patří k vrcholům série. Hlávka si nehraje na co největší brak, přes své požehnané množství mají některé z postav i jakousi historii, nehraje se tu na pouhou lineární střílečku (což je v tomhle žánru přinejmenším v jeho české variantě obvyklý nešvar) a jsem zvědav, jak bude autor pokračovat v dalších dílech. Určitě se podívám i na jeho další knihy, protože očekávám, že nespoután hranicemi reálií JFK série by se mohl vypracovat na zajímavou úroveň.... celý text

Kalibr .45 2006, Petr Schink

Obstojný díl, hra na western s příměsí magie. V důsledku sice patlanina, ale neurazí.

Železný Jan 2005, Robert Bly

Překvapení v druhé části. Zatímco první polovinu bych s klidem označil jako nezáživnou, přičemž jsem měl při jejím čtení nutkavý pocit, že se autor potřebuje hlavně vypovídat o svém problematickém vztahu k otci, v druhé polovině se konečně začalo řešit to, co jsem očekával. Mytologie, porovnávání archetypů, odpovědi na otázky, které si člověk obvykle neklade (jelikož ho ani nenapadnou). Není to sice Mircea Eliade ani Elias Canetti, autor zdá se mi občas slyší trávu růst, avšak duševní potravy se čtenáři z textu dostává měrou dostatečnou - přinejmenším v té druhé polovině. Čtyřka slabší, ale na pohádky bratří Grimmů se již nikdy nebudu dívat stejným okem.... celý text

Kvantová teorie nikoho nezabije 2010, Marcus Chown

Kvantová teorie nikoho nezabije je kniha, která je bezpochyby přinejmenším zajímavá. Aniž bych se považoval za zcela nevzdělaného člověka, můžu říct, že rozumím slovům, rozumím větám, ale rozhodně bych o sobě neprohlásil, že rozumím celku. Nebo jinak – slyším to jako pohádku, které rozumím, ale jen těžko bych se dovedl přimět akceptovat, že by se mohlo jednat o reálný příběh. Buďto se autorovi nepodařilo splnit svůj úvodní závazek, že veškeré složité vědecké teorie převede do srozumitelného jazyka, nebo si za to můžu sám vzhledem ke své nedostatečné databázové naplněnosti a omezené výpočetní kapacitě – rozuměj vědomostem a mentálním schopnostem (kontrolní otázka by pak ovšem mohla znít, kdo tedy patří do cílové Chownovy skupiny). Kniha je nabitá zajímavými příklady, bombastickými populárně naučnými přirovnáními, ale nemohu si pomoci, nedaří se mi poskládat si v hlavě tu snůšku informací do obrazu, který je celému puzzle předlohou. Rozhodně se ale nehodlám blamovat natolik, že bych chtěl tímto popřít reálnost kvantové teorie :). Nicméně i když se v mém případě autorovi moc nezadařilo, přinejmenším jsem na základě knihy v sobě objevil potenciál k mnoha úvahám, například o tom, zda může mít princip dekoherence paralelu ve vztahu teologických kategorií věřit/vědět, případně jak se poněkud netradičně podívat na stínohru v platónské jeskyni. A vůbec na klasické dávno překonané filosofické teorie, například že svět existuje pouze tehdy, když jej někdo může pozorovat. V neposlední řadě se nemohu ubránit potutelnému dojmu, že až se někdy v budoucnu, pokud se svět mezitím nezřítí do záhuby, budou vědci zabývat současnými teoriemi, budou se na všechny ty poněkud zarputilé logické závěry dívat asi takovým způsobem, jako se my dnes díváme na středověké přesvědčení, že kobylky se rodí z trávy a mouchy ze shnilého masa. Samozřejmě je nanejvýš pravděpodobné, že se úplně mýlím a jsem jenom natolik blbej, že mi to prostě vůbec nedochází. Na druhou stranu mám alespoň naději, že pokud si tento můj komentář nikdo nepřečte, tak nedojde k interferenci a mé superponované paralelní já v jiném vesmíru se naopak mýlit nebude a všechno mu dojde naprosto perfektně. Vzato kolem a kolem to špatná kniha rozhodně není, přinejmenším je plná zajímavostí, které jste už možná četli někde jinde, ale opakování je jak známo matka moudrosti. Poznámka: a teď veškerou legraci stranou, je nám doufám všem pořád ještě jasné, že náš vesmír je oblak zplodin po výstřelu z obří pistole?... celý text

Hořící andělé 2011, Miroslav Žamboch

Výrazné zlepšení oproti předchozímu dílu, na který Hořící andělé přímo navazují - Žamboch se trochu pochlapil. Na druhou stranu je až příliš zjevné, že se snažil do mrtě zužitkovat výsledky úsilí věnovaného získání znalostí o vzducholodích a jejich technice a ovládání, takže podstatnou část textu zapleveluje popis toho, kde se co jak a proč mačká, aby to letělo, jak má. Nicméně hrdinové jsou bez okolků hrdinští, nesrší při každém výdechu adolescentním humorem, a přinejmenším v rámci série je to pro mě skoro jasná čtyřka.... celý text

Splynutí 2015, Julianna Baggott

Maminka sem, maminka tam, maminka, kam se podívám. Druhý díl kvalitou jednoznačně předčí ten předchozí, i když trpí podobnými neduhy. Jakkoli je vše promyšlené a spisovatelsky soudržné (výhrady k reálnosti reálií jsem vyjádřil u prvního dílu a přinejmenším trvají), kniha mi přijde vlastně povrchní. Chybí hlubší pohled na lidi a jejich motivace. Je to dětská kniha. Přesto dochází ke zlepšením, viz všeobecné povědomí o situaci u dospělé populace dómu (nechci spoilovat, takže neupřesňuji). Pominu své stížnosti na primitivní klišé, jako je stihnutí slunovratu přesně na minutu apod., naopak vyzdvihnu hlavní devizu knihy, jíž je Helmud. Bez něj by to bylo o dost smutnější čtení. Díky, Helmude. (Díky, Helmude.) Nakonec to není špatné čtení, skoro čtyřka.... celý text

Čistý 2014, Julianna Baggott

Dystopie a antiutopie (jež se v tomto románu snoubí) patří k žánrům, které mě baví. O Čistém mohu říct, že mě - až tak nebaví. Nejsem si jist, jestli je to tím "young adult" zaměřením, nebo co to je poslední dobou za módu, málo uvěřitelným popisem reálií vnějšího světa, ve kterém lidé jedí kdovíco a žijí, obklopeni sutinami plnými explicitního nebezpečí, pomalu v kartonových krabicích, nebo stylem vyprávění, jehož leitmotivem je stesk po maminkách, které v této postapokalyptické společnosti chybí naprosto každému a všichni na to neustále myslí. Začalo mě to bavit až daleko za polovinou, přičemž nejčastější slovo, které mě při tom napadalo, bylo "zbytečné". Pravda je, že pak už to šlo natolik dobře, že jsem investoval do dalšího dílu. Tak uvidíme.... celý text

Bílý kůň 2012, Alex Adams

Jestli mi na téhle knize něco vadilo, tak to byla její podstata, což je asi chyba (čí?). Definuj podstatu knihy. Téhle knihy? No... Napsala to taková skutečně hodně citlivá paní, která opravdu moc chtěla uchopit postapo tématiku s takovým tím vopravdicky citlivým ženským přístupem. Aby nevznikla mýlka, já proti tomu v zásadě nic nemám, je to (pro mě) zase něco nového, jenom mi chvílemi dost lezlo na nervy to bezmocné plkání a lkaní putující hrdinky, která měla obrovskou kliku, jíž ji autorka obdařila jenom proto, aby mohla tu svou ženskou citlivost pronést bez poskvrnky až na konec příběhu. Příběhu, v němž mimochodem de facto všichni chlapi buď brzy umřou, nebo jsou to gayové (a vlastně umřou taky). Na druhou stranu to nebylo nejhorší, dokonce ani tak hrozné, jak jsem si představoval po úvodní bezzubě silácké feministické scéně. Ehm... takže ta podstata... asi tkví v tom, a to by mělo být uvedeno na obálce velkými písmeny, že je to kniha psaná ženou výhradně pro ženy. Což tuším nejsem (i když nevím úplně jistě, podle čeho se to pozná). A já bych prostě radši normálně unisex postapo, které nemusí být nutně naturalisticky drsnější (Bílý kůň po téhle stránce taky není žádná selanka), ale méně se v něm probírá každé hnutí ženské mysli, navíc dle mého naivně idealizované - ovšem, opět to musím říct, kdo jsem já, abych tohle soudil? To není mužský šovinismus, ale pouhá otázka vkusu. (I když teda chvílemi to bylo na hraně, paní Adamsová si v žádném ohledu laťku nijak vysoko nenasadila.)... celý text

In Nomine Sanguinis 2014, Miroslav Žamboch

Těch pár knih, které jsem v poslední době od Žambocha četl, mě navnadilo. Tahle ovšem očekávání nesplnila a trojhvězdička je opravdu na hraně. Dejme tomu, že řemeslo je řemeslo, ale tady se autor ani moc nesnažil, a co se nápadů týče, tak se vysloveně flákal. Takhle si představuju béčkovou přímočarou PC střílečku, ne zajímavou knihu. Já vím, žánr. Ale přesto od Žambocha čekám víc.... celý text

Řekni vlkům, že jsem doma 2014, Carol Rifka Brunt

Strejda Finn umřel a June z toho chytá v žitě. Ehm. A o tom to je. Zhruba. Totiž malá June měla strýčka opravdu moc ráda, a protože je to "zvláštní" děvče, hodně to prožívá. Vůbec všechno dost prožívá. Ale nic proti tomu. Kupodivu jsem se i jako mužský čtenář úplně jiné věkové kategorie začal časem (teda po dost dlouhé době) docela chytat a začalo mě zajímat, jak to celé skončí. Je to sice Velká kniha sebelítosti, avšak kdo tomu nešvaru občas nepodlehne, ať první hodí knihou. V mém případě e-knihou, takže nehážu, nechci si mj. rozbít telefon. Kdyby to autorka napsala opravdu někdy v osmdesátých letech, mohla se kniha stát biblí mladých gotiček - takhle je to lehce nadprůměrný příběh, hodně slušně napsaný, ale už dávno ne objevný, který svou "niterností" ohromí leda "zvláštní" puberťačky a pár beznadějných romant[y](če)k(ů). Teda... četl to vůbec nějakej chlap?... celý text