Evus
přečtené 758
Kdo chytá v žitě
2010,
J. D. Salinger (p)
Tak tohle bylo špatný. Vydržela jsem přesně dvě kapitoly. Asi nejsem cílová skupina podobné literatury, protože opravdu nechápu, co na tom má být tak super. Styl psaní mi připadal jako slohovka žáka páte třídy a neskutečně mě rozčiloval, takže jsem ani nějak nepochytila, o čem by to vlastně mělo být. K tomuhle se určitě vracet nebudu.... celý text
Strážkyně pramene
2014,
Emmi Itäranta
Přestože nejsem pubertální dívka, ani se mi nebortí celý svět, protože mi umřel křeček, tak mi knížka nějakým zvláštním způsobem sedla. Půjčila jsem si ji, protože to měla být "fakt skvělá a aktuální dystopie", takže mě ladění do řekněme hodně emocionální noty trochu zarazilo, ale nakonec to nebylo tak zlé. Jasně, postrádá to akčnost Hvězdné pěchoty a propracovanost Hyperionu nebo Pána prstenů, ale i tak má příběh něco do sebe a přečetla jsem ho velmi rychle. Díky němu jsem si po pár letech i našla čas na čajový obřad. Ale fakt je, že je plný sentimentu nad minulostí a beznaděje z života na umírající planetě, takže ortodoxním čtenářům Hry o trůny a nejrůznějších space oper asi opravdu úplně nesedne.... celý text
Ve službách Spravedlnosti
2016,
Ann Leckie
Nevím, podle čeho se udělují ceny za literaturu, ale tady mám pocit, že to snad bylo jen kvůli korektnosti a genderové vyváženosti (jak pohlaví autorky, tak postav). To je tak strašná slátanina, že kdybych ji neměla jako poslední nepřečtenou v telefonu na deštivé dovolené, tak ji nikdy nedočtu. První půlka rozvláčná nuda, která by se dala shrnout tak na čtvrtinu stránek a na příběh by to mělo ten samý dopad. Po polovině se sice děj trochu rozjede, ale ten jediný zvrat, co tam je, je fakt neuvěřitelně pitomý a nesmyslný. Já vlastně za celou knihu nepochopila, o co v tom příběhu má jít (jasně, o pomstu, ale rozmnožená osobnost Vládce Rádče, co tají sama sebe před sebou je fakt síla). Na dlouho mě to opět vyléčilo ze snahy číst sci-fi od ženských autorek.... celý text
Zimní muži
2017,
Jesper Bugge Kold
Opravdu zajímavá depresivní kniha. Je mi jasné, že na obou stranách byli lidé všech možných ražení, zatím mě ale nenapadlo dívat se i na samotné Němce jako na Hitlerovy oběti až v takovém měřítku, jaké popisuje kniha. Zajímalo by mě, kolik těchto "tiše stojících" bylo. Možná většina. Těžko říct, jak bychom se zachovali my, koneckonců hrozné věci kvůli strachu o sebe a rodinu lidé páchali i později za komunistů. Možný spoiler: A přesto že na jednu stranu chápu, že hrůza války oba bratry nenávratně poznamenala, přesto jsem je v závěrečných pasážích nedokázala litovat. Přišli už o všechno a tím spíš pak měli na výběr - ale už nechtěli, neměli sílu. Takže se stali přesně těmi, kterými pohrdali.... celý text
