eraserhead
přečtené 1299
Omen: Ďáblovo znamení
1992,
David Seltzer
Samozřejmě jsem, počátkem devadesátek, viděl jako první sedmdesátkovou filmovou adaptaci, hezky v kině, na velkém plátně a (coby náctiletý satanistickým black metalem ovlivněný smrad) náležitě si ji užil, byť jsem u hřbitovní scény s rottwailery kvůli mé tehdejší fóbii ze psů z kina málem utekl. Ke svému překvapení a štěstí jsem jen o pár dnů později v knihovně narazil na literární předlohu a ač mám ten film hodně moc rád a řadím ho ke svým nejoblíbenějším horrorům, jsem si knihu užil ještě více. Protože je o něco temnější a atmosféričtější. A já jsem prostě knihomol, který má raději písmenkově-slovní formu ve spojení s vlastní představivostí. A tak se zrodila má obliba satanských a démonických horrorů. A bylo to dobré. Tohle je prostě ve své lehkosti, přímosti, údernosti, působivé strohosti a temnotě pecka, kterou si užívám pokaždé, když se k ní vracím. Zatím nejlepší a nejpůsobivější horrorové zapojení biblických prvků, co znám.... celý text
Petr píše :-)
2015,
Petr Fiala
Jen mi zvolna docházelo, že jednou z nejdůležitějších svobod je svoboda prožít svůj život, jak sám chci. Už žádní Oni, žádné výmluvy, žádné kdyby, žádný ažpak. Mňága & Žďorp byla pro mě dlouho přesně ta kapela, kterou jsem si nikdy záměrně nepouštěl ani ji nevyhledával, ale tak nějak jsem o ní stejně věděl. Poprvé jsem ji pořádně slyšel až před dvěma lety, kdy jsem navštívil jejich koncert (protože když dojeli z té jejich prdele do té naší prdele, to se cení a člověk má chuť podpořit). Ke svému milému překvapení jsem zjistil, že navzdory výše zmíněnému, jsem si s nimi stejně tak třetinu setu broukal, protože jsem to znal. A na tom koncertě jsem si také koupil tuhle knihu, protože Protože jsem měl hrozně rád pořad Ladí neladí, který Petr spolumoderoval a přišel mi tam hrozně sympatický, obecně i jeho názory. A hrozně sympatický mi přišel i na tom koncertě, stejně jako kapela, kterou jsem od té doby začal poslouchat záměrně. No a když jsem letos navštívil Mňágu podruhé, tak jsem se na tu knihu konečně vrhl. A Fiala je mi sympatický zase o něco více. Líbí se mi jeho rychlost trefného postřehu a smysluplné reakce, líbí se mi jeho smysl pro humor a krásnou hru se slovy. Líbí se mi jeho nadšení. Je to přesně ten muzikant, který se blíží mé idealistické představě. Tohle všechno mi kniha odhalila a dala. Kdybych měl její obsah shrnout jednou větou, zněla by asi takhle nějak: Ukáže, co dělá muzikant v době, když vy si pouštíte jeho písně. Mnohovrstevnatý náhled do chodu a fungování kapely, do soukromí a zázemí muzikanta, do jeho myšlenek, života a ohlížení se (tyhle vzpomínkové pasáže mě bavily nejvíce, u jeho vzpomínání ohledně Rytmuse jsem se málem pochcal smíchy). Možná jsem si k Petrovi a Mňáze hledal cestu dlouho, ale jak zpívá klasik, i cesta může být cíl Takže? Takže dobrý! Svět je samozřejmě jen jeden, všechno ostatní jsou povídačky pro hloupé děti, kterými bohužel všichni tak trochu jsme. Vzduch ani slunce nikomu nepatří, že?... celý text
Lovci duchů
2016,
Neil Spring
Spíše rodinné drama než duchařský horror. Spíše pro konzervativní tradicionalisty.
Flanderské legendy / Svatební cesta
1979,
Charles de Coster
A taktéž z Lille, z Gentu a z Brug přicházely jsou k němu najkrásnější hofarty lehké a panečnice helmbrechtné, ježto mají na pažích cejch svůj hanbivý vypálený, a frejovaly a nešlechetně a hovadsky se spojovaly s ním i jeho kumpány (). Spolu s řečenými merhyněmi, hurvami a harpannami hejrali a trejrali pánové svrchu jmenovaní bez přetrží a loupilo všeckno hubencům svým poddaným, obilí, sejry, slepice, kokoty, krávy, telata a selata. Jako já chápu, že to dneska dá málokdo, ale ten jazyk, ta archaická čeština Flanderských legend, je prostě úchvatná a okouzlující. Čtyři příběhy na pomezí legend a mysteriózních příběhů a jedna realistická novela o fakt obr svini. První zaujme svým podáním, druhé vykreslením postav. Kterýž, vletěv do vody hlavou před se, prorazil břich psa zcepenělého juž dávno a unášeného proudem, jakož mají mrchy ten zvyk a obyčej. A vrazil sobě řečeného psa na hlavu tak znamenitě, že ho nemohl zbýti, an měl obě ruce zaměstnány plaváním, a tvář měl všecknu zmazánu od smradlavého slizu a hňusu.... celý text
Pustiny
2001,
Francis Paul Wilson
Hodně povedená sbírka drsných, zábavných a atmosférických thriller, horror a jedné sci-fi povídky. Obsahově, (sub)žánrově i formálně hodně velký rozsah, od klasických (dobrých) horrorů (včetně gore agitky KOŽEŠINY, která se dostala i do seriálu Masters of Horror), přes jednu z mých nejoblíbenějších lovecraftovských povídek (titulní PUSTINY), příběh Jokera až po příběhy o autorově zjevně oblíbeném rock and rollu. F. Paul Wilson mi zatím sedl mnohem více jako povídkář, než romanopisec (jeho PEVNOST i volné pokračování mě lehce zklamaly). Tahle sbírka se mi díky jeho zajímavému stylu moc líbí celkově, i ty nehorrorové věci. Jen mě mrzí, že v ní není má Wilsonova nejoblíbenější povídka Ménage Á Trois. 4,5*... celý text
Sborový zpěv (Třicet let české poezie)
1975,
Miroslav Florian
Jednou vás opustím, modré hladiny vod, vás, kopce, k horám tam v dálce nizoučký schod, vás, noci srpnové, k dávným milenkám zvoucí, vás, lípy s bzučivým rouchem, lučiny skvoucí, divizny, proti nimž chudnou plápoly svic, jednou vás opustím navždy, nebude nic. (František Hrubín) Hrozně jsem se těšil na výběr básníků a básní tří dekád, jenže pak jsem knihu otevřel a zjistil, že je věnována 30letému výročí osvobození republiky. A to mi trochu zablikala kontrolka a úvodní část výběru tomu taky odpovídala. Jako nic proti poezii jako takové a tvorbě S. K. Neumanna (mám rád jeho anarchistické období), ale z některých jeho příspěvků zde by člověk až blil. Naštěstí se mé očekávání naplnilo a po oslavně osvoboditelských ódách (některé jsou hezké) došlo na výběr. A výběr místy opravdu hezký. Rád jsem se seznámil s novými jmény a vybraná tvorba např. Jarmily Otradovicové, Miloslava Bureše či Kamila Bednáře mě zaujala takřka vším. Tematicky nakonec záběr opravdu široký (kdo by to byl řekl, že může být tak zajímavá báseň o kopání studny). Takže jsem nakonec vlastně spokojen. Piš o tom, že nevíš nic. Řeknou, že víš všechno. (Kamil Bednář)... celý text
O dracích a Sedmi
2022,
Tereza Kadečková
Svižné, akční cyberpunkové sci-fi s mezidruhovými vztahy, draky, sympaticky nesympatickým hlavním hrdinou a úžo růžovou obálkou. 3,5*
Nejpodivnější sexuální obřady, obyčeje a zvyky
2001,
J. Talalaj
Kdybych chtěl být nekorektně ošklivý, napsal bych, že jde o encyklopedii lidské hlouposti. Ale jako soubor zvláštních a zajímavých informací to jde. Jen ten název je trochu zavádějící, sexualitě se věnuje sotva první třetina.... celý text
Masky apokalypsy
2013,
Robert R. McCammon
Osmdesátková postapa mají své kouzlo. Obzvláště ta horrorová, byť silně líznutá fantasy duhou (jo, asi přesně takhle bych to označil). Masky apokalypsy jsou dost monumentálně rozjetý příběh s hodně sympatickými záporáky (ten největší je fakt zábavný řízek, z něhož krásně mrazí), zajímavými scénami (nejednou krásně horrorovými) a zápletkou zajímavou a strhující natolik, že mi nevadily ani četné biblické odkazy, až vtíravě očekávané a předvídatelné scény či snad povinná předurčenost a osudovost některých postav a vztahů (což mi většinou docela vadí a dojem z příběhů kazí). Co mi naopak trochu vadilo a dojem trochu pokazilo je několikaletý skok uprostřed knihy. To mi nesedlo. 3,5*... celý text
Její bolest
2012,
Lenka Daňhelová
Tak málo slov, o psech, o bolesti, o životě, a tolik toho řeknou. Měsíc se zatměl mimo naše zraky. Na co to čekám? Až naučím se nečekat.
Pařížský masakr
1971,
Jean Cassou
Láska a smrt za časů Pařížské komuny. To propojení dramatu lásky, života i historického osudu je fakt poutavé, zároveň však žádná z těchto částí nevystupuje do popředí a neupozaďuje ty ostatní. Není to jen drama Francouzské komuny, tedy historicko-politická črta, je to opravdu plnohodnotný příběh jednoho města, jedné lásky a několika životů v určitém historickém období. S poměrně syrovým závěrem.... celý text
Katedra filantromatematiky
1955,
O. Henry (p)
Sbírka smutně veselých, tragikomických a lehce idealisticky úsměvných příběhů ze života (nejen) své doby. Krásná hra se slovy a jejich významy.
Kokoro
2020,
Sóseki Nacume
Kokoro () lze číst jako svědectví o jedné době, a o měnících se časech a hodnotách, ovšem stejně tak jej lze číst i jako román o vztahu jedince a světa, o snaze pochopit a nahlížet svět kolem sebe s empatií, a také o údělu individualismu jako zodpovědnosti vůči sobě samému i ostatním, píše v doslovu ke knize Igor Cima. A mě vlastně nenapadá lepší popis a zhodnocení románu, než těchto pár výstižných vět. Hodně niterná záležitost, která čtenáře spíše vtahuje dovnitř než aby by mu otevírala něco obšírného.... celý text
Lublaň
2017,
Meta Kušar
Poesie je o souznění a napojení. Při tak čistě subjektivním umění však k němu někdy prostě nedojde. A nemusí to nutně být vinou básníka/básnířky. Za autorku této sbírky budou spíše mluvit její četné překlady a ocenění než můj komentář. Já se na Lublaň naladit nedokázal, vám se to třeba povede.... celý text
Black Metal. I, Evoluce kultu
2021,
Dayal Patterson
Uf, co k tomu napsat? Black metal poslouchám přes 30 let. Vlastně to je má nejoblíbenější (sou)část metalu, byť já sám jsem nikdy součástí black metalu nebyl. Jen jsem ho poslouchal. Protože se mi zamlouvá svým misantropismem, nihilismem, svým způsobem anarchistickým pohrdáním, otevřeností a antikřesťanstvím (a ano, částečně satanismem jako myšlenkovým a filosofickým směrem). A ta hudba a částečně stylistika mě prostě fakt chytá za srdce svou agresivností, pochmurností, chladem a bezútěšností. Vždycky mi přišel směšný BM konzervatismus, úzkoprsost, stádní true myšlení a zapšklost, sraly mě oblasti, kam se black dostával (NSBM). Vždycky ale bylo mým snem hrát v black metalové kapele, třeba se to ještě někdy vyplní. A poslední dobou zase black metal poslouchám hodně a objevuju jeho různá a zajímavá (nebo naopak nehezká) zákoutí. A součástí toho je vlastně i tahle kniha. Pro mě v přeneseném významu vlastně něco jako BM bible. Otevřela mi dveře black metalu opravdu široce. Líbí se mi, jak se nevyhýbá prakticky ničemu (vždycky mě sralo to našlapování po špičkách kolem NSBM), přesto to pojímá co nejvíce nezaujatě a hlavně z té informační stránky. Kniha mi dala spoustu nových informací a podnětů, líbí se mi, že dává prostor samotným tvůrcům někdy i rozsáhlými citacemi z rozhovorů, takže to není jen o kapelách, ale i přímo o jejích členech, o tom, co je hnalo, žene a občas sžíralo. A že to nejednou jsou fakt příběhy a osudy. Black metal prostě není, jako většina hudebních/myšlenkových hnutí, tak jednoznačný a přímočarý, jak by se mohlo zdát. Spousta citací různých BM tvůrců mě, stejně jako BM hudba, chytala za srdce a jako by mi mluvila z duše. Ta kniha samozřejmě nepojala všechno (i proto existují další tři části) ale jako analytický úvod do black metalu svou misi plní. Nejen pro tu informační, ale i obrazovou část. Pro mě parádní záležitost, kterou jsem hltal slovo po slovu, obrázek po obrázku.... celý text
13 děsivých těstovin
2017,
* antologie
Jako mnoho novinek, i creepypasta šla zcela mimo mě. Narazil jsem na to až před čtyřmi lety na CreepyConu, organizovaném sestavovatelem a vydavatelem této knihy. I pak jsme se ale míjeli, až doteď, kdy jsem se začetl do prvního svazku z celkem tří knih. Zajímavé je už úvodní slovo, zmiňující v podstatě rozetření, rozpití současné creepypasty. Vlastně bez informačních technologií se z creepypasty stávají jen další obyčejné povídky. Jako autor se občas nebráním myšlenkám, že technologický postup, elektronika a informační technologie ztěžují psaní horrorových příběhů, protože s nimi musí autor počítat (proto tak rád v příbězích zacházím do historie). Na creepypastě se mi ale líbí, že ona naopak s tímhle pracuje a technicky vzato na tom stojí (několik příběhů vychází z tzv ARG či Dark webu). Nejen co se týče formy, ale i obsahu. V knize se nachází třináct zahraničních a třináct českých příběhů. Možná nepřekvapí, že ty zahraniční jsou kvalitnější (obzvláště hned dvě úvodní ČERVENÁ A BÍLÁ a hlavně BEZDOMOVEC jsou fakt pecky z nichž mrazí). Creepypasta nejednou operuje s ARG, tedy hrou na alternativní realitu. Tohle jde zcela mimo mě, popravdě, aniž bych měl v plánu se někoho dotknout, dodnes nechápu, jak si mohl někdo myslet, že The Blair Witch Project je skutečný. Abych to shrnul, jak vychází i ze závěru úvodního slova, některé z příběhů se vlastně transformovaly do klasických horrorových povídek. Knize nechybí a je třeba ocenit zápal vydavatelů, zpracována je fakt hezky, od obálky, přes ilustrace až po členění textu a doplňkové informace. Co by kniha potřebovala je důslednější editorská práce, některé věci až bijí do očí. K nějakému zápalu pro creepypastu asi všechny čtenáře ta kniha nenadchne, poskytne alespoň hned několik zajímavých a v jistých oblastech nápaditých strašidelných příběhů.... celý text
Utajené bitvy
1979,
Alena Vrbová
Kdo by to byl řekl, že báseň o rakovině může být tak čtivá. Zajímavý průřez tvorbou básnířky, od prvních básní až po ty čerstvé. Nadhled i alegorická přímočarost.... celý text
Brána do sveta príšer
2015,
William Hope Hodgson
Ne první, ale jedno z prvních propojení detektivního krimi, kosmické hrůzy a mysteriózního horroru. Kvalita a zaujetí kolísavé, atmosféra však slušná. HVÍZDAJÍCÍ POKOJ je naprosto skvělá povídka. Výborný doslov. 3,5*... celý text
