Dorrinka přečtené 694

Kouzelníkův únik z reality 2017, Lars Vasa Johansson

Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů 2009, Mary Ann Shaffer

Dvě slova jako klíč 2016, Josef Formánek

Fabrika 2014, Kateřina Tučková

Lucemburská zahrada 2011, Michal Ajvaz

Jsou světla, která nevidíme 2015, Anthony Doerr

Slepá mapa 2013, Alena Mornštajnová

Knihu jsem přečetla jedním dechem, po celou dobu mne příběh držel pevně a i přesto, že každá z hrdinek příběhu byla naprosto odlišná, dokázala jsem se ztotožnit se všemi, a to až tím znepokojujícím způsobem, jak ve fiktivní postavě najdete kousek sebe, i nějakým tím nepěkným návykem, otravným tikem či něčím podobným. Zpětně (cca dva měsíce od dočtení) ale musím říct, že ze mne nadšení z knihy a všechny ty velké emoce při čtení docela vyprchaly, což je u mne neobvyklé, většinou si knihy, které hodně prožívám, pamatuji dlouho... Nevím čím to je a nechtěla bych, aby to vyznělo jako kritika v tom smyslu, že knihu považuji za snadné počteníčko, po kterém moc nezůstane. Spíš kniha zanechala pocit těžko definovatelný. Když se nad tím zamyslím, možná je to zobrazením všednodenních zážitků hrdinek, které jako by byly popisovány důkladněji a s větší vypravěčskou vášní než dějinné zvraty. I z tohoto důvodu bych asi knihu nesrovnávala s také výborným Vyhnáním Gerty Schnirch, kde autorka hlavní hrdinku spíše využívá jako bezmocnou herečku ve velkém divadle dějin.... celý text

Američtí bohové 2001, Neil Gaiman

Hlavní nápad je dokonalý a zajímavý sám o sobě - lidé si nosí svoje bohy s sebou a potřebují se navzájem. Co bylo první - lidská mysl tvořící boha nebo bůh zjevující se člověku? Z čeho všeho si tvoříme nové bohy - z pokroku, z informací, z vlastní důležitosti, z lajků na facebooku...? Kolik bohů se spolu snese v jedné lidské mysli? Měla jsem z knihy úplně jiný dojem při čtení a jiný mám nyní s odstupem. Během četby jsem byla většinou docela napjatá, těšila jsem se, co bude dál, ale už závěr byl poměrně zklamáním, protože vyznívá jaksi do prázdna. Nyní hodnotím knihu jako spíše průměrnou fantasy s originálním nápadem, která má víc fanoušků než odpovídá její kvalitě. Myslím, že kniha klade tak zásadní otázky, že si zaslouží důstojnou a promyšlenou odpověď, ne hlášky uprostřed skečů. Nevadí mi, když autor neservíruje odpovědi na podnose, ale přijde mi hloupé, když vytahuje filosofické otázky a pak jimi ani nezabývá, nechá je prostě plachtit, neodpoví příběhem... Nelíbilo se mi, jak byla kniha roztěkaná, útržkovitá, jak si hrála na mysterióznost, aniž by byla alespoň tajemná. Celé to na mne působilo tak, že si Gaiman ukousl mnohem větší kus koláče, než byl schopen požvýkat. Čtení mne bavilo, ač místy iritovalo. Za největší prohřešky proti vlastní logice knihy považuju zobrazená slovanská božstva, to je prostě za pačesy přitažené, vnucovat čtenáři, že si v 19. století přinesli migranti s sebou Zorje a Černoboga. Proč ne Kostěje, Babu Jagu, rusalky, čerty...? Podle mne proto, že o nich autor nic nevěděl. Ani o rusalkách, ani o slovanských migrantech a tom, čemu mohli věřit. U Britů to vystihl dobře leprikóny atd. A za zbabělost považuju to, jak se pravopisně a sterilně vyhýbá zařadit mezi bohy Krista, aby ho v USA neupálili na hranici vlastních knih. Když už, tak už - ne? (V tom je seriál víc fér a odvážný než kniha - možná první takový počin v dějinách převádění knižních předloh do filmu...) Ano, kniha je zábavná, je čtivá a napínavá. Rozhodně při četbě pohltí, neustále vzbuzuje zájem - o co jde, co bude dál? Ale to je celé, nesmí se o ní moc přemítat po zkonzumování, jinak si způsobíte literární kocovinku, ve které prohlásíte něco jako "ode dneška nečtu Gaimana", což je samozřejmě blbost :-)... celý text

Rozhovory s C. G. Jungem 2015, Carl Gustav Jung

Jsem ráda, že jsem na tuto knihu narazila, přišla mi pod ruku ve vhodném období, jak už se tak věcí dějí, když je necháte. Jungem jsem se prokousávala od dob gymnaziálních studií a zaměstnával mne dost intenzivně asi šest let. Byl na mě náročný, inspiroval mne, iritoval, nevýslovně štvala a pak mi utíral slzičky. Dodnes nevím, jestli jeho myšlenky chápu a asi mi to nevadí. Tato kniha mi oživila nejdůležitější z nich v úplně jiné formě, než je monografie, a bylo to pro mne tak přínosné, až z toho propadám nemístnému sentimentu. Rozhodně se vrátím i k jeho vědeckým pracem, ale ještě si chvilku počkám. Před čtyřicítkou si na ně stejně nedávám moc šanci, jsem ještě pořád ve fázi duševní rozcvičky.... celý text

Víla Dita 2017, Petr Měrka

Kniha mi padla do oka díky vzhledu a řekla jsem si, že si komiksem splním 17. bod čtenářské výzvy, knihu žánru, který běžně nečtu. Ani tímto titulem se komiks nestane mým miláčkem, ale vizuálně mne opravdu zaujal, líbila se mi temná grotesknost ilustrací, bez které by byly pohádky-nepohádky bizarní z poloviny. Nečekala jsem víc, než že bych nemusela být zklamaná a v tomto ohledu kniha očekávání předčila.... celý text

Divné hlášky z knihkupectví 2017, Jen Campbell

Taková jednoduchá ptákovinka, co je k smíchu i pláči nad lidskou blbostí, která snad dokonce oplývá vlastním životem a kreativitou nezávisle na svém původci. Myslím přesně ty momenty, kdy docela inteligentní a příčetný člověk vyplivne perlu všeho blbství, ani o tom neví. Těch je tu hodně. A pak taky hodně, hodně záznamů čisté, krystalické hlouposti... Rozhodně jsem o sobě hodně zjistila. Třeba že nikdy nebudu mít dost odvahy, abych vešla do knihkupectví a zeptala se: "Prodáváte tady špunty do vany?"... celý text

Noční hudba 2017, John Connolly

Po Knize ztracených věcí asi už musí cokoliv jiného zklamat... Těšila jsem se jak prvňák na školní výlet a moje očekávání mi podrazilo nohy. Caxtonova knihovna je skvělý, úžasný nápad, kterému se nikde nedostane důstojného rozpracování, ostatní rozehřívací krátké povídky nemají úplně ty grády, jak by člověk od otce vtěleného děsa Hákáče čekal. A povídka/novela Rozlomený atlas, která zabírá nejvíce prostoru, pro mne byla čirým zklamáním - nudila jsem se prakticky od chvíle, kdy autor skončil s prvním kolem výčtu hrůz, a držela se zuby nehty, že ji dočtu kvůli senzačnímu odhalení v závěru, které se nekonalo. Pro mne dobrý horor není jen o strašení stvůrami a dobrá fantastika není jen o představivosti kulhající krok před čtenářem. Kdybych čekala snadno stravitelné čteníčko na zimní večery, spokojeně bych vrněla s plným bříškem, ale bohužel takto nemám dobrý dojem, skoro mi všecko to strašení místy přišlo prvoplánově laciné. Samozřejmě má ale kniha i silné momenty, jsou v ní nápady, které by zasloužily i románový rozsah a Connolly je po všech stránkách sympatický chlap a určitě mu dám ještě šanci.... celý text

Múza 2017, Jessie Burton

Přiznám se, že v knihovně to byla především velmi pohledná obálka, která přitáhla mou pozornost, s autorkou jsem zatím neměla tu čest, ale vzdávám hold českým vydavatelům, že si dali tu práci, protože jde o hezký román a byla by škoda ho přehlédnout. Líbilo se mi prolínání dvou časových linií, popis atmosféry jak Londýna šedesátých let, tak předválečného Španělska. Postavy byly živé, pochopitelné, uvěřitelné, vzbuzovaly každá správný koktejl sympatií i antipatií a to, jak jsem je vnímala (ano, mé slepičí šablonovité myšlení potřebuje ty hodné a ty zlé...) se během četby proměňovalo, někdy vývojem a plynule, jindy krátkou scénou, kde došlo ke zvratu. Ale pokaždé jsem dokázala chápat a prožívat jejich motivace a pocity. Svým způsobem je to velmi ženská kniha, protože alespoň pro mne toto soucítění a soužití s lidmi v ní poskytovalo největší díl čtenářského zážitku. Žádná velká akce, napětí ani dějové zvraty. Ale prostě hezká kniha.... celý text

Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých 2010, Olga Tokarczuk

Pro mne mimořádná kniha. Nedokážu přesně říci, co si o ní myslím a jak se s tavím k názorů a myšlenkám v ní vysloveným. Je hlavní hrdinka svérázná zastánkyně vlastního pojetí spravedlnosti, která bere zodpovědnost za obecné dobro do svých rukou, nebo je to psychopatka, vážící si více života zvěře než lidí? Je jedno i druhé... Dokážu s ní sympatizovat a porozumět jejich motivům? Schodují se naše morální principy? Ano i ne... Co dokážu popsat je tísnivý a mrazivý pocit, který mne po celou dobu čtení neopustil ani na minutu, i když už bylo rozuzlení zcela jasné. Od poslední strany byla kniha napínavá, ale více svou temnou atmosférou než dějem. Myslím si, že díky své mnohoznačnosti má tento román velký přesah, a díky tomu na něj dlouho nezapomenu (ačkoliv nemůžu napsat obligátní "líbilo se mi"). Určitě budu Olgu Tokarczukovou vyhledávat dál (protože pořád nevím, jestli je to originální filosofka nebo nebezpečný blázen, ale rozhodně je mimořádná spisovatelka).... celý text

Všemi dary obdarovaná 2016, M.R. Carey (p)

Nemám moc ráda horory, post-apo, knihy o budoucnosti a už vůbec ne zombíky. Ale tahle kniha je jednoduše naprosto dokonalá a vtáhla mne od prvního odstavce, vyždímala ze mne celou paletu emocí a způsobila dokonce šrámy na mém poklidném manželství, když jsem se v pokročilém věku totálně zamilovala do fiktivní postavy. Seržant Parks by měl být navržen na titul nejvíc sexy drsňáka s jizvou přes obličej v dějinách literatury! No - ještě mě to zjevně nepřešlo. Napínavá, akcí našlapaná knížka, co vás nenechá ani chvilku odpočívat (a ještě týden po přečtení budete v noci na WC chodit vystrašení jak malí skauti). Doporučuji!... celý text

Zahrada jako mikrokosmos 2004, Wolf-Dieter Storl

Líbí se mi, jak Wolf Dieter Storl popisuje velmi přirozené (možná by někdo řekl až přízemní) děje duchovním způsobem, jak i na své - pro někoho možná kýčovité - trpaslíky na zahradě pohlíží vnitřním zrakem. Obdivuji nejen jeho erudici, ale možná ještě více to, že ho nedovedla k intelektuálnímu snobství, ale k plnému prožívání. Tuto knihu by nikdy nenapsal teoretik, který není zároveň zahradníkem a neušpiní si ruce od hlíny. Pravda, po čtenáře, který nezahradničí, je kniha asi těžko stravitelnou směsí pověr a pro zahradníka, který nečte je ztrátou času. Ale pokud jste obojí, je inspirací i povzbuzením.... celý text

Posvátné stezky - devět duchovních temperamentů - jejich silné a slabé stránky 2008, Gary Thomas

Knihu jsem spíše rychle pročetla. Ne že by se mi vysloveně nelíbila spíš pro mne nebyla ničím významně přínosná. Myslím si, že popsání duchovních temperamentů je na jednu stranu možná až objevné, a to zejména pro křesťany poreformačních církví, které mají (podle mé omezené zkušenosti) mnohem větší tendenci k vnucování určité unifikované zbožnosti než bratři katolíci. Ale na druhou stranu není určitě úplné, spíš orientační a hlavně by z něj mohl člověk dostat pocit, že ať je typ jaký chce, váhání, krize a "obrácení" všemi možnými směry do víry moc nepatří. Což není pravda. Můj osobní názor na toto téma je po přečtení knihy asi takovýto - uniformita zbožnosti je zabiják vnějšího náboženského života jednotlivce, ale uniformita a ustrnulost myšlení může být hrobařem celých kongregací a církví. Autor mě rozčiloval svým "patentem na pravdu" (ve smyslu: ano, vyznávejte jakým chcete způsobem, ale přemýšlet o tom můžete jen takto a takto), což je v Americe přístup velmi typický a u nás mimořádně častý. Bohužel, všichni tito lidé zapomínají, že dnešní učitelé církve a důstojné osoby křesťanské minulosti byly ve své době minimálně reformátory, častěji spíše buřiči a bořiči zaběhlých pořádků. Bez vnitřního napětí není vývoje. Boha nemůžeme všichni uctívat stejně (což praví tato kniha velmi hezky), ale také o něm nedokážeme a možná ani nemáme smýšlet všichni stejně (což se tato kniha snaží křečovitě popírat).... celý text

Animus a anima v pohádkách 2008, Marie-Louise von Franz

Kniha obsahuje záznamy přednášek Marie-Louise von Franz na téma archetypů anima a animy v pohádkách, podání je věcné a stručné. Pro první seznámení s tématem bych ale spíše doporučila její Psychologický výklad pohádek, který je komplexnější a více vysvětlující. Bez znalosti této knihy bych zde asi místy tápala a ztrácela orientaci. Nicméně k rozšíření a doplnění tématu je kniha užitečná.... celý text

Okamžik medvěda 2014, Olga Tokarczuk

Myslím si, že kdyby kniha nezačínala částí Heterotopie, tak bych ji hltala, mnohem méně bych se s ní hádala a autorka by mi více přirostla k srdci. Takto jsem vzala heterotopii jako manifestaci názorů spisovatelky, jelikož to bylo naše první setkání a (chtě nechtě) jsem pak celý další text viděla spíše jako bitevní pole - v čem se shodneme a v čem bych nikdy nesouhlasila? Nicméně, pro mne to byla bitva velmi krásná, čestně vedená. Určitě si toho chci od Olgy Takarczukové přečíst více. Ačkoliv jednu štvavou poznámku si dovolím - v Heterotopii popisuje obraz určité možnosti světa, kde nejsou hranice ani pouta rodiny, není zkostnatělého a rigidního myšlení, svobodní a kosmopolitní lidé se realizují podle své pravé povahy... Možné je tu vše. Jen plození a rození dětí zde podléhá přísné kontrole. Myslím si, že restrikci a omezením nejvíce podrobujeme to, čeho se bojíme, co nás děsí - možná protože nás to přesahuje? A platí tohle i v Heterotopiích?... celý text

Třináct klanových matek 2015, Jamie Sams

Pravděpodobně to bude znít divně, ale na knize mě mnohem více oslovily úvodní kapitoly a ze všeho nejvíce závěrečné shrnutí. Hlavnímu, stěžejnímu oddílu knihy, kde autorka popisuje postupně jednotlivé Klanové matky, jsem úplně nepropadla. Chvíli jsem měla pocit, že nerozumím stylu výkladu, a pak mi došlo, že naprosto nechápu samu podstatu textu. Nejsem odborník, ale o spiritualitu severoamerických indiánů se zajímám docela intenzivně. Jenže tohle mě úplně minulo a možná i dost zmátlo... Každopádně, už jen kvůli slovům v závěru knihy se vyplatí donést si domů tenhle kousek aspoň na chvíli z knihovny.... celý text