chodícírohožka přečtené 397

Rudolf, nešťastný následník 1987, István Bart

Kniha o tom, jak a proč se snad možná udála sebevražda korunního prince Rudolfa. Autor docela poutavě přibližuje velice zajímavé téma, o němž je dochováno jen minimum původních pramenů, přibližuje všemožné teorie a verze, které se od smrti syna Františka Josefa vynořily, a nechává na čtenáři, aby se sám rozhodl, čemu bude věřit. To je, bohužel, něco, co se mi na knize moc nelíbilo. Chápu, že kvůli úspěšné snaze zničit důkazy a zapomenout na událost v Mayerlingu asi už nikdy nezjistíme, co se koncem ledna skutečně odehrálo, ale uvítala bych, kdyby se autor, který se tomuto tajemství tolik věnoval, alespoň trochu přiklonil k některé verzi. Jednoduše - těch tajemství, záhad a nejasností tam bylo na můj vkus příliš. K tomu poměrně chaotické uspořádání kapitol, přeskakování v ději... Asi bych dala přednost jinému způsobu vyprávění tohoto příběhu. Přesto jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Kromě toho, že mě seznámila se zapeklitostí případu smrti prince Rudolfa (a samozřejmě i zatajované Mary), prozradila mi spoustu skutečností o životě na konci 19. století, které jsem v jiných publikacích nenašla.... celý text

Život na trampolíně 2017, Frances Whiting

Příběh o dost podivném přátelství, velmi netradičních rodinách (a lidech vůbec), ale podle mě téměř bez děje. Netvrdím, že se četl špatně, ale nějak ve mě nezanechal žádné pocity. Hlavní hrdinky (a hrdina) mi byly spíš nesympatické, jejich jednání mi často nedávalo smysl (nechápala jsem např. chování Lulu k Simone a Stelle) a komolení slov mě dost prudilo. Takže - ano, byla to (velice nenáročná) oddechovka - ale taková ta, ke které už se určitě nikdy nevrátím.... celý text

Achilleova píseň 2019, Madeline Miller

Kniha se četla dobře, ale nemohla jsem se zbavit dojmu, že je to pouhé převykládání až příliš dobře známého tématu. Líbilo se mi, že autorka pracovala s nejstarší zaznamenanou verzí a dalšími prameny. Vytvořila snad trochu jinou verzi tohoto příběhu, když nechala vyprávět Patrokla, což je taky moc fajn. Avšak přestože konec byl úžasný, celá kniha ve mě nezanechala žádný přetrvávající pocit. Prostě jsem ji přečetla a je to. Myslím, že než se k ní vracet, raději si přečtu originál... (Pro mladší čtenáře nicméně určitě představuje příjemnější volbu než Illias.)... celý text

Královna věštců 2007, Lynn Flewelling

Docela pěkné zakončení trilogie. Ze začátku jsem se sice nedokázala moc soustředit, ale potom to bylo lepší, čtivější, zábavnější i vtipnější. Příběh dopadl, jak měl, jen konec mi přišel tak trochu odbytý, pouhé útržky, abychom věděli, jak kdo skončil - a epilog podle mě mohl být propracovanější, zajímavější - nebo (ideálně) nebýt vůbec. Celkově se mi však kniha - i celá trilogie - líbila.... celý text

Nedej se 2016, Rainbow Rowell

Prvních několik kapitol jsem přemýšlela, jestli jsem náhodou nesáhla po špatné knížce. Děj, prostředí, hlavní postava i styl psaní mi připomínaly literaturu, která se čte dětem ve školce. Přestože se zápletka příliš nezlepšila, pomalu jsem si začala na (hlavně zpočátku) opožděného Simona, Hermionovskou Penny, záporáka s trapnou přezdívkou i ostatní divnosti zvykat. Nakonec mě kniha docela bavila. Děj sice za moc nestál a byl trochu poplantaný, ale osudy postav to celkem vyrovnávaly. Takže - shrnuto a podtrženo - žádné veledílo to není (navzdory tomu, co tvrdí obálka), ale jako příjemná oddychovka slouží dobře.... celý text

Skrytý válečník 2007, Lynn Flewelling

Stejně dobrý díl jako Dítě proroctví - víceméně. Některé části mě moc nebavily, ale posledních několik kapitol jsem zhltla jak nic. Úžasné, jak se všechno začíná rozuzlovávat. Jen škoda, že v této sérii autorka nedala prostor svému smyslu pro humor, který u jejích Nočních běžců doslova zbožňuju.... celý text

Dítě proroctví 2004, Lynn Flewelling

Zajímavá kniha s dalšími skvělými nápady, které dokáže vymyslet snad jen Flewelling. Stejně jako série Nočních běžců je i toto dílo velice čtivé a poutavé, nicméně chybí mu vtip a nadhled, které mě v příbězích Aleka a Seregila neuvěřitelně bavily. Celý příběh je mnohem více "nadpřirozený" a snad i hororový. Nechybí mu sympatické (ale ani antipatické) postavy, které mají vlastní příběh i tajemství. A celkově se jedná o skvělé čtení, které ovšem není uzavřené - jen další kapitoly už jsou v jiné knize.... celý text

Mramor a plátno 2017, Stephanie Storey

Pěkný historický román o dvou renesančních velikánech, jejich práci a rivalitě. Povedeně napsané, čtivé, napínavé, se zajímavě vykreslenými postavami a koncem, který mi udělal radost.... celý text

Vzpomínka na Zemi 2018, Liou Cch'-sin

Poslední díl trilogie byl pro mě náročný. První třetina se četla skvěle, moc mě bavila... Ovšem další části se místy utápěly v popisnosti, na kterou má představivost jednoduše nestačila, ve vysvětlování technických a kosmických zákonitostí, jejichž smysluplnost nedokážu posoudit, a neustálé hibernaci, kterou končila skoro každá kapitola (působilo to na mě trochu rušivě, protože tím zpravidla končila nějaká část děje, kdy se konečně začalo něco zajímavého dít). Konec nebyl úplně špatný, ale některé prvky v něm mi připadaly hloupé a v kontroverzi se skutečnostmi popsanými dříve.... celý text

Říše bouří 2017, Sarah J. Maas

Původně jsem další díl Skleněného trůnu číst nechtěla, ale když už mi přistál v knihovničce... Doufala jsem, že nebude tak špatný jako ten předchozí - a nebyl - i když žádná velká sláva to taky nebyla. Nesympatická hlavní hrdinka (a vlastně ani ostatní postavy nijak úžasné nejsou) se tentokrát dala víceméně snést, děj nebyl jen předvídatelný a autorka navíc projevila snahu vysvětlit různé detaily z předchozích knih (což mi místy připadalo trochu zbytečné, ale oceňuju to). Líbil se mi příběh Elide a Lorcana, zajímavé byly i některé kapitoly s Manon nebo Aedionem. Oproti předchozím dílům se autorka rozhodla věnovat také erotickým scénám, které sice byly místy zábavné, ovšem zpravidla tím nevzrušivým způsobem (osobně se mi chtělo spíš smát nebo protáčet oči). Nejhorší na celé knize byl překlad (za který autorka samozřejmě nemůže) - je plný chyb a nejasností, díky nimž jsem někdy netušila, která postava co říká. Jinak se teda jednalo o celkem ucházející čtení, dost přehnané a naivní (hlavně závěr - který se mi na jednu stranu připadal celkem trapný, ale zároveň se mi docela líbil), přeslazené a s ubohými vtipy... Nicméně málo špatné na to, aby mě nezajímalo, jak to všechno skončí.... celý text

Temný les 2018, Liou Cch'-sin

Jaro na Rožnovsku 2012, Jana Tichá

Drobná knížečka o valašských zvycích vážících se k období jara. Pěkně vysvětleno a propojeno, většina napsána čtivě, jen některé části a citace mi připadaly trochu zbytečné a nezajímavé.... celý text

Problém tří těles 2017, Liou Cch'-sin

Velice zajímavá knížka s úžasnými nápady a myšlenkami. Děj odsýpal a vtahoval, jen pár částí mi připadalo trochu zbytečných, postavy působily poměrně opravdově... akorát některé závěry oněch geniálních vědců se mi zdály trochu naivní a závěr knihy samé mi nějak vyšuměl.... celý text

Poseidonia 2016, Aleksandar Žiljak

Vizuálně nádherně zpracovaná kniha - o obsahu však totéž tvrdit nemůžu. I když jsem si celkem zvykla na vyprávěcí styl a nebrala příběh zrovna vážně, připadal mi dost uhozený. Od zápletky a jejího podivného řešení, přes charakteristiku "nepolapitelných lupiček", které byly jen v této knize polapeny minimálně dvakrát (a neustálé opakování, že jsou neuvěřitelně krásné a vycvičené v japonsku - které bylo časem hrozně iritující), životní příběh a vývoj postavy zvrácené Alidy, až po závěrečnou bitvu na lodi to byl jeden šílený výplod (zřejmě dost nadrženého a celkem perverzního) chlapa s bujnou fantazií. Dejme tomu. Poslední kapitola ovšem působila jako z totálně jiného světa - a byla neuvěřitelně špatná. Ráda bych věděla, proč se autor rozhodl místo lodi potopit celou knihu. Vždyť byla ta úchylárna místy celkem zábavná...!... celý text

Děti Arbatu 1989, Anatolij Naumovič Rybakov

Rozhodně zajímavá kniha se spoustou kladů. Dobře se četla, děsivě krásně vykreslovala dobu upevňování stalinismu v Rusku, byla značně politická a přesto se v ní dalo orientovat, navíc úžasně vykreslovala postavu paranoidního Stalina, jeho myšlenkových pochodů i činů. O dost méně kladně pak musím hodnotit méně politické dějové linky - tedy příběhy oněch "dětí Arbatu", které daly knize název. Postavy na mě působily hrozně schematicky, černobíle, jejich životy sice byly krásně různorodé, ale u většiny nijak zvlášť zajímavé (nebo jen ne moc zajímavě popsané). "Romantická linka" mi připadala trochu uhozená - především tedy u Varji a Saši (třeba Káťa, která na mě vybafla v první kapitole, do níž jsem byla nepochopitelně vhozena, se pak objevila snad už jen jednou - jestli sloužila jenom k ukázce toho, jaký má hlavní hrdina pech v milostném životě, bylo jí na můj vkus věnováno zbytečně moc místa)... Především mě moc mrzelo, že se autor nedostal přes rok 1934 - závěr mi připadal takový nijaký...... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Dobrá knížka - dobře napsaná, se zajímavými příběhy. Jen konec mi připadal trochu narychlo dopsaný - nějak mi tam neseděl. (A upřímně doufám, že má autorka lepší zkušenosti s muži, než jak je vykresluje v knize.)... celý text

Cesta životem 2014, Pavel Říčan

Příjemná kniha, poměrně dobře se četla, člověk se dozvěděl spoustu zajímavých informací.

Léto plné neskutečných věcí 2017, Rowan Coleman

Moc krásně napsaná knížka s milým příběhem. Netvrdím, že vždycky všechno dávalo smysl a nebyly v ní žádné chyby, ale přesto se mi moc líbila. Byla to slaďárna, ale vkusná. A opět autorka dokázala stvořit mužskou postavu, do které jsem se (jak už to mám ve zvyku) zamilovala.... celý text

Procitnutí 2015, Russell Blake

Akční, nenáročné, v pohodě, ale nic extra. Dílko se četlo dobře, postavy byly stravitelné, děj ubíhal, i když spousta věcí se dala dopředu předvídat. Chování a myšlenkové pochody hlavní hrdinky podle mě ne vždy souhlasily s její povahou (stejně tak motivy některých jejích činů) a některé události byly poněkud šílené, ale jak napsal autor ve velmi sympatické poznámce na konci knihy - cílem nebylo popsat realitu, ale užít si fikci. A podle mě je více než patrné, že si autor psaní svého příběhu opravdu užíval.... celý text

Střepy času 2015, Lynn Flewelling

Prozatím (snad ne úplně) poslední díl Nočních běžců se podle mě velmi podařil. Připadal mi trochu jiný než předchozí knihy - příběhem i místem, kde se odehrával. Autorka krásně propojovala střípky z předchozích dílů, napínala čtenáře a ukázala, že i knižní hrdinové mohou měnit strategie, když už se zdá, že je jasné, jak vše skončí. Příběh byl mnohem více pohádkový, než jsem u Flewelling zvyklá, ale možná právě to jej udělalo ještě zajímavějším a poutavějším. Výhrad mám jen nemnoho: celkem dost chyb a překlepů (za které ale autorka nemůže), skutečnost, že to má být poslední díl (a já se ani z jedním ze spousty hrdinů ještě nechci rozloučit) a s tím související nedostatečná uzavřenost série, chybějící velké finále, které bych v konečném dílu očekávala (tak snad se třeba časem objeví nějaké pokračování...) Moc se mi líbil autorčin doslov, který ji pro mne učinil ještě sympatičtější, než mi byla. (A jsem ráda, že nechala původně vedlejší postavy vymknout se kontrole a stát se důležitými.)... celý text