Cara.17
přečtené 341
Muž, který sázel stromy
2019,
Jean Giono
Dlouho jsem přemýšlela, jak co nejlépe vyjádřit pocity, které ve mně vyvolala tato kniha. Bylo to podobné, jako kdyby vám z hlavy vytryskl proud myšlenek a vy netušíte, kterou chytit dřív. Pak mě ale napadlo, že jako s každou jinou knihou, tak i u této si čtenář odnese a zapamatuje to, co ho nejvíce osloví, popř. si poselství této knihy spojí s nějakou životní situací, jež právě prožívá. Tohle dílo toho v sobě má tolik, že si v něm každý najde to svoje a nejde tudíž přesně popsat a zobecnit, o čem vlastně pojednává. Pokud bych měla zmínit alespoň to nejdůležitější, pak by se jednalo o: naději, lásku k přírodě, pokoru, trpělivost, vytrvalost, odhodlanost a nesobeckost. Mám ráda, když si z knih můžu něco dobrého odnést, ať už se jedná o zajímavou myšlenku, poznatek, který jsem ještě nevěděla anebo minimálně si u nich odpočinu a příjemně se odreaguji. Mrzí mě proto a zároveň i štve, kolik negativních, smutných, beznadějných a nervy drásajících příběhů v dnešní době vychází a naopak pozitivních, milých a nadějeplných je jako šafránu. Netvrdím, že by se měl člověk uzavřít v nějaké "radostné bublině" a nepouštět k sobě nic jiného, než co je usměvavé a pozitivní. Je jasné, že problémy a starosti tu s námi budou pořád nehledě na to, jak moc se budeme snažit jim zabránit... A proto se mi tak moc líbí tato kniha. Autor v ní poukazuje na to, že i když je nějaká situace vážná a zoufalá, vždycky se v ní dá najít zrnko naděje - cesta, po které když se člověk vydá, tak ho může dovést k dobrému cíli. Někdy je samozřejmě hodně dlouhá, nepříjemná, krkolomná, bolestivá, nebezpečná a nemá zaručený úspěch. Přesto stojí za to ji zkusit a nevzdávat se. Může se totiž stát, že naše vytrvalost, ochota a píle nepřinesou užitek jen nám ale i druhým či další generaci. Jako další chci zmínit toto - kolikrát se nám během dne stává, že brbláme na svoje okolí, na to, co všechno zkazili druzí a jak moc nám ublížili? A naopak kolikrát za den se zamyslíme sami nad sebou? Na to, jak se k druhým chováme my? A nejenom k lidem ale i k přírodě/zvířatům? Je hodně obtížné a velice nepříjemné nastavit zrcadlo sami sobě, připustit, že i my chybujeme a musíme na sobě pracovat. Tento příběh však znázorňuje, jak moc je to důležité a nezbytné pro to, abychom se pohnuli kupředu a nezabředli v jedné verzi sebe sama, která - přiznejme si - častokrát není nejlepší. Moc ráda bych řekla, že je tato kniha vhodná pro všechny věkové kategorie, obávám se však, že děti by toto hluboké poselství ještě nedokázaly plně pochopit a ocenit. Všem ostatním ji vřele doporučuji. Pokud budete při četbě vnímaví, otevření a budete číst mezi řádky, vyvolá ve vás příběh celou škálu pozitivních emocí. Pro mě nádherná a nezapomenutelná kniha.... celý text
Chlapec, krtek, liška a kůň
2021,
Charlie Mackesy
Pokud moc neholdujete sáhodlouhým knihám z osobního rozvoje, ale zároveň si rádi přečtete něco, co vás duševně obohatí a postrčí k vašemu lepšímu já, pak jste tu zcela správně. Charlie Mackesy vás prostřednictvím této jednohubky s nevšedními ilustracemi seznámí se čtveřicí přátel. Jací přátelé to jsou, napovídá sám název. Krom toho, že každý z nich patří k jinému živočišnému druhu, jsou jedineční i svými charakterovými vlastnostmi. A díky jejich rozhovorům máme možnost získat různé pohledy a odpovědi na otázky, které si občas sami klademe... Ač se mi tato kniha velmi líbila, přece jen jsem nebyla nadšená tolik jako z podobně zpracovaného dílka Panda a dráček. Nevím, jestli je to proto, že už mám "něco načteno" a jakožto starší jsem i "moudřejší", ale zkrátka věci, které tu byly řečeny, mi jsou už dlouho známé a tudíž pro mě nebyly ničím převratným či objevným. Mimo to mě příliš neoslovily ty "náčrtkové" ilustrace, takže pokud bych jednou uvažovala o koupi tohoto díla, dám přednost druhému kreslenému vydání. Tyto dvě mušky však nejsou ničím závažným, abych kvůli nim snižovala hodnocení. Krom toho se říká: "Opakování je matkou moudrosti," takže je určitě dobré si připomenout a osvěžit to, co už víme.... celý text
Belgravia
2021,
Julian Fellowes
Když jsem začala Belgravii číst, neměla jsem žádná očekávání. Autora jsem neznala a ani známý seriál Panství Downton, jehož předlohu Julian Fellowes napsal, jsem neviděla. Jakmile jsem dočetla první dvě kapitoly, v níž autor „zabil“ dvě hlavní postavy, myslela jsem, že si ze čtenáře tropí žerty. Koneckonců, jak by měl příběh pokračovat či snad jakou by měl mít zápletku, když jsou oba hrdinové mrtví? V četbě jsem pokračovala dál jen z donucení. Dobře jsem udělala. Po další kapitole jsem pochopila, jakým směrem chce autor příběh vést a čím dále jsem četla, tím více mě to bavilo. A nakonec to dospělo do fáze, že jsem se musela nutit knihu odložit. Ano, tak napínavé a poutavé to bylo! Pokud si přečtete anotaci, zjistíte, že se příběh odehrává v Anglii v 19. století. Julian Fellowes nás uvádí do světa britské aristokracie a seznamuje nás s jejich způsobem života, který na rozdíl od třpytivých šatů, šperků a lustrů zdaleka nebyl tak okouzlující a vábivý. Na všudypřítomnou přetvářku, povrchnost, lži, intriky a potlačování svědomí jste narazili prakticky v každé domácnosti. A to jak v řadách společenské smetánky tak i mezi sloužícími. Člověku chvílemi připadalo, že se neocitl v civilizované společnosti ale spíše v divočině, kde budete při sebemenším porušení pravidel či při projevu slabosti rozsápáni mocnými nelítostnými predátory lačnícími po pomluvách a skandálech. Stejně jako v jiných historických románech opírajících se o skutečnost, i zde mi bylo upřímně líto žen. Jejich postavení bylo až na výjimky žalostné a jejich pověst byla na rozdíl od té mužské křehká jako sněhová vločka. Dále bych ráda vyzdvihla propracovanost díla. Už po prvních pár stránkách lze snadno poznat, že Julian Fellowes je mistrem svého oboru. A to nejen ze spisovatelského hlediska nýbrž i ze znalosti dějin, architektonických prvků, řemesel, oděvů a zkrátka celé tehdejší doby. Velmi se mi také líbil jeho smysl pro detail, popisování emocionálních stránek jednotlivých postav i celkové vykreslení jejich charakteru. Za zmínku určitě stojí i rozuzlení příběhu. Během četby jsem mnohokrát přemýšlela, jak ono „tajemství“ vypluje na povrch, vymyslela jsem si několik verzí a beztak byla nakonec překvapená (a jistým způsobem i nadšená), že to „prasklo“ tímto způsobem. Spisovatel totiž bravurně potvrdil rčení: „Čím kdo zachází...“ Shrnuto a podtrženo – vypsat všechny klady této knihy i důvody, proč si ji přečíst, by bylo ještě na dlouho. Jako poslední bych však zmínila její nadčasovost. Julian Fellowes je člověk, který si uvědomuje, jak snadné je pro lidskou společnost zabřednout do pošetilostí a malicherností doby a zůstávat v nich po zbytek života. Bylo až alarmující, co všechno byli a stále jsou lidé schopni udělat pro to, aby se zalíbili těm „výše postaveným“, a aby nevyčnívali z rámečku, který pro ně společnost vytvořila. Pokud máte rádi napínavé historické romány, chcete se dozvědět něco z minulosti a nebojíte se nelítostných zásad a pravidel, pak je Belgravia to pravé čtení pro vás. P.S. Na motivy této knihy byl natočen 6dílný seriál z roku 2020, který je dle mého názoru velice povedený a vřele ho doporučuji ke zhlédnutí.... celý text
Zámek v oblacích
2018,
Kerstin Gier
Pokud bych měla vyzdvihnout jeden rys, který se objevil ve všech knihách Kerstin Gierové, jež jsem prozatím četla, pak by to byl bezkonkurenční humor. Opravdu. Tato německá spisovatelka má neskutečný talent vecpat podařené vtipy takřka do každé situace, které ve svých knihách popisuje. A Zámek v oblacích není výjimkou. Tentokrát nás autorka seznamuje se sedmnáctiletou Fanny, se kterou se podíváme vysoko do švýcarských Alp. Tam se nachází již trochu starý a omšelý hotel, v němž Fanny pracuje jako praktikantka. Zde se na přelomu roku koná velkolepá oslava, na níž se sjedou hosté z celého světa, aby si užili zimní radovánky. Fanny má spolu s ostatními zaměstnanci hotelu plné ruce práce, aby se o všechny náležitě postarala a zajistila jim co nejlepší servis. Ovšem jak to tak bývá – čím více se snažíte, aby všechno bylo perfektní, tím více se vám toho kazí. Trampoty a potíže se stávají Fanniným denním chlebem. A jak by taky ne, když si hotel – a především jeho potrubí – žije tak trochu vlastním životem, majitel hotelu je despotický tyran, druhé praktikantky dělají Fanny naschvály, a aby toho nebylo málo, je tu ještě jeden malý syneček zazobaných rodičů, který je (dle Fannina mínění) do dítěte vtěleným psychopatem s andělsky nevinnou tvářičkou. A to jsme teprve na začátku! To pravé dobrodružství totiž začíná s příjezdem hostů. Ne všichni jsou totiž takoví, jak se na první pohled zdají být a ať se to Fanny líbí nebo ne, pozvolna se zamotává do nebezpečného dobrodružství, které by ji nenapadlo ani v těch nejdivočejších snech. I přestože se jedná o literaturu zaměřenou především na dívčí kolektiv čtenářů, nemůžu říct, že bych se u ní jakožto dospělá nudila. Kerstin Gierová si dle mého názoru dokáže získat pozornost čtenářů i starších věkových skupin a umí je nejen pobavit ale i napínat. Chcete-li si tedy užít lehce detektivní dobrodružství točící se kolem legendárního diamantu, odehrávající se vysoko v zasněžených horách, zkuste se začíst do další úspěšné knihy této oblíbené autorky. Věřím, že vás příjemně překvapí i rozesměje.... celý text
Kroniky prachu
2019,
Lin Rina
Jednou z nejúžasnějších věcí, která se vám stane, pokud aktivně čtete, je, že čas od času narazíte na knihu, která vám „skvěle sedne“. A to nejen v tom smyslu, že se vám zrovna trefí do nálady či do životní situace, jež právě prožíváte, ale že je jak napsaná přímo pro vás. Přesně takový pocit jsem měla při čtení Kronik prachu. Toto dílo musí dle mého názoru zaujmout každého čtenáře už jen podle nádherného přebalu. (Získal ocenění čtenářské ankety Kniha roku v kategorii Obálka roku 2020). A příběh sám za vizuální stránkou knihy nezaostává. Německá autorka Lin Rina nám vypravuje příběh jisté knihomolky Animant Crumbové. Animant je mladá a finančně zajištěná slečna z dobré rodiny, která vede pohodlný život, v němž se obklopuje milovanými knihami a svou vlastní fantazií. O život okolo sebe se příliš nestará ani nezajímá a pobízení své matky, aby se konečně vdala a založila rodinu, pouští takříkajíc „jedním uchem tam a druhým ven“. To vše však jen do doby, kdy se u nich objeví její strýček. Dřív, než si to stihne Animant řádně promyslet, přijme strýčkovu nabídku pracovat jeden měsíc jako knihovnice v londýnské univerzitní knihovně. A tak Animant plná očekávání a hladová po dobrodružstvích, která prozatím prožívala jen na stránkách svých knih, opouští nudné ospalé městečko a vyráží do velkolepého vzrušujícího Londýna. Jaký šok tam však na ni čeká! Animant zvyklá na pohodlí a bezstarostnost rychle zjišťuje, jak těžký a náročný je život obyčejných pracujících lidí. Bojuje s únavou a bolestí celého těla, když musí dny trávit pobíháním po ohromné knihovně, kde knihy zařazuje, vybaluje je, štítkuje, opravuje je... Snáší pohrdavé a odsuzující pohledy mužských návštěvníků a neméně jízlivé a posměšné poznámky svého nadřízeného pana Reeda, který se „pyšní“ veřejným označením „nejprotivnější muž na světě“. Přesto všechno však Animant pozvolna zjišťuje, že ten skutečný nedokonalý náročný život má v sobě mnohem víc, než dokonalé bezstarostné snění na stránkách knih, které vedla doposud. Skrz těžké a leckdy tvrdé situace poznává samu sebe a začíná chápat, jak lhostejná a v jistém směru i necitelná byla vůči ostatním lidem včetně členů své rodiny. A nakonec se setkává s něčím pro jiné lidi tak běžným, avšak pro ni zcela novým – city k druhému člověku. Pokud čtete můj příspěvek od začátku, pak jste už jen podle prvního odstavce pochopili, jak moc se mi tato kniha líbila. Stylem psaní i velice pozvolnou romantickou linkou může připomínat tolik známé a oblíbené klasiky Jane Austenové. Přesto mi v jistém ohledu připadá lepší, jelikož tolik neřeší vztahy a společenské konvence, ale spíše se zaměřuje na vývoj a růst osobnosti jednotlivce. Animantiny pracovní začátky mi připomněly moje začátky v knihkupectví. Člověk, který nikdy nepracoval s knihami, si neuvědomuje, jak fyzicky náročná taková práce je. Na druhou stranu je velmi bohatá, jelikož získáváte přehled o knižním světě, sbíráte zkušenosti a otevírá se vám rozhled v takových směrech, v jakých byste to nečekali. Kroniky prachu nejsou žádnou „akční bombou“ plnou zvratů a napětí, nýbrž oddechovým pětisetstránkovým balzámem pro podzimní večery s čajem, dekou a deštěm bubnujícím na okna. Zahřejí vám duši a budete se po nich usmívat a cítit se příjemně odpočatí.... celý text
Pár stránek navíc
2020,
Lin Rina
Pokud jste stejně jako já se slastnou spokojeností dočítali Kroniky prachu a přitom byli smutní, že těch 544 stran tak rychle uběhlo, věřím, že jste byli jako já nadšení, když jste zjistili, že vyšlo toto doplňkové dílo Pár stránek navíc. Tahle kniha by se dala považovat za jakýsi soubor příloh a bonusových materiálů. Co se týče doplňkových kapitol a dopisů, tak k těm nemám nejmenších výtek. Bylo skvělé dozvědět se, jakým směrem se bude Animantin život odvíjet dál + díky tomu, že nám autorka odhalila některé pasáže z Kronik prachu prostřednictvím úhlu pohledu jiných postav, se spousta věcí vyjasnila. Nicméně ty další přílohy mě už tolik neoslovily a bez problémů bych se bez nich obešla. Týká se to rozborů jednotlivých postav, receptu na sušenky či ilustrací šatů s popisky - to na mě působilo jako vycpávka a když člověk uváží, jakým stylem příběh dýchá, uvedené ilustrace k tomu příliš neseděly. Různé poznámky autorky sice byly zajímavé, ale až se na Kroniky prachu vrhnu znovu, bezesporu je přeskočím a vychutnám si pouze to skvělé, co jsem zmiňovala na začátku. Dalo by se tedy říct, že jsem ze zpracování této knihy byla trošku zklamaná (kdyby byly ony kapitoly a dopisy vydány hned v první knize, určitě by to bylo lépe a člověk by aspoň ušetřil peníze), ale nechci kvůli tomu snižovat hodnocení, protože jsem si četbu užila na maximum a ani ty zmíněné "mouchy" mi čtenářský požitek nezkazily.... celý text
Děti krve a kostí
2018,
Tomi Adeyemi
Magie, rozvrácená země, teenageři snažící se zachránit svět… Všechny zmíněné prvky, které tahle série obsahuje, jsou typické pro žánr young adult. Nicméně pokud se do četby pustíte a dotáhnete ji do konce, zjistíte, že svým obsahem a poselstvím se tohle dílo oněm typickým "young adultovkám" vymyká. Ale vezměme to popořádku. Příběh se odehrává v zemi zvané Orisha, jež silně připomíná Afriku a hrdinové jsou tmavé barvy pleti (ti, kterým koluje v krvi magie, mají navíc bílé vlasy). Orisha se zmítá v nepokojích a v minulosti se doslova koupala v krvi. Hlavním důvodem byla magie. Během četby se dovídáme, že dříve byli všichni Orishané obdarováni magií, nicméně postupem času jejich populace klesla až z ní zbyla pouhá menšina, kterou utlačovala a neustále utlačuje královská vrstva. Naši hlavní hrdinové jsou přesvědčeni, že jen návrat magie může učinit přítrž jejich utrpení a zároveň vyrovnat síly mezi oběma znepřátelenými stranami... Podle tohoto kratičkého a velice stručného popisu si možná říkáte, že je to opravdu typická YA kniha, jenže… Autorčin styl psaní, surové a kruté popisy boje a mučení, nenávist sršící mezi nepřáteli – to prostě pro děti nebo mladé dospívající dle mého názoru není. Myslím si, že aby člověk mohl tyto knihy číst a „správně“ je pochopit, měl by být v jistých směrech – a především psychicky – vyspělejší a odolnější. Příběh mi svým poselstvím silně připomínal Remarquovu klasiku Na západní frontě klid. Autorce se stejně jako Remarquovi totiž povedlo „krásně“ vykreslit ohavnost válek, nenávisti, krutosti, pomsty a neukojitelné touhy po moci, která se neštítí ničeho. Pokud u nás vyjde závěrečný díl, hodlám se do něho pustit, jelikož mě zajímá, jak to celé skončí, ale znovu se ke knihám nejspíš nikdy nevrátím. Myslím si totiž, že u některých děl není na škodu si je přečíst, poněvadž si v jistých věcech „rozšíříte“ obzory, na druhou stranu vám však takováto četba nepřinese do života a myšlenek nic příjemného. V případě této série bych tedy na vašem místě hodně přemýšlela, zda po ní sáhnout, protože ne každý, kdo dovršil šestnáct let, je na takovouto literaturu připraven. Pokud máte citlivější povahu, buďte s tímto dílem opatrní.... celý text
Klan
2019,
Adrienne Young
Další YA série, u níž jsme se nedočkali pokračování v češtině. Nemůžu však říct, že by mě to příliš trápilo. Klan bych zařadila mezi ty průměrnější young adultovky - tedy neurazí ani nenadchne. Asi jediným, čím by mohl překvapit, jsou explicitně popsané bojové scény. (Na druhou stranu každý, kdo viděl obálku knihy, si asi domyslel, že ta sekyrka tam není zobrazená pro nic za nic.) Hlavní hrdinka Eelyn mi byla vcelku sympatická. Rozhodně se řadí mezi ty drsnější nebojácné postavy zocelené bojem a tvrdým vikingským životem. Ten se autorce podařilo popsat obstojně. Romantická linka také nebyla špatná, ale aby mi zůstala v paměti, muselo by na ní být něco lehce originálního či výjimečného a to bohužel nebylo. Takže za mě zasloužené 3 hvězdičky a jestliže se řadíte mezi fanoušky Vikingů anebo hledáte příběh s pořádnou dávkou akce a nelítostných bojů, pak nemusíte u této knihy váhat.... celý text
Kletba vítězů
2018,
Marie Rutkoski
Uvažovali jste někdy, co znamená kletba vítězů? Pokud vás (stejně jako mě) napadlo, že půjde o zlé kouzlo či neštěstí, které postihne ty, kdo vyhrají v nějakém zápase nebo hře, pak vás autorka vyvede z omylu hned na začátku knihy. … „A taky bych řekla, že jste si řádně provětrala měšec,“ uchechtla se žena se špičatou bradou. „Zdá se, že tu někoho sužuje kletba vítězů.“ „Co tím myslíte?“ otočila se na ni Kestrel. „Vy asi nechodíte na dražby příliš často, že? Podala jste sice nejvyšší nabídku a v dražbě zvítězila, ale vyšlo vás to velice draho. To je kletba vítězů.“ … Musím se přiznat, že mě toto vysvětlení mile překvapilo. Ač mám nadpřirozeno a kouzla v YA literatuře většinou ráda, někdy je jich tolik, že si od nich člověk rád odpočine a přečte si knihu, kde magie neprýští na každé stránce a kde je pozornost soustředěna na reálné skutečnosti. Autorka Marie Rutkoski nás ve svém díle zavede do světa podobajícímu se našemu starověku. Je tu vládnoucí národ, jež žije na úkor jiného, žijícího v otroctví. Samotný příběh se točí kolem dívky z nadřazeného národa, která se jednoho dne ocitne na dražbě a z nějakého důvodu – kterým si není jistá ani ona sama – koupí vzdorovitého otroka. Právě tento čin je jako zatahání za uvolněnou nit, jež rozplete plátno každodenního života obyvatel celé země... Můžu s klidným srdcem říct, že jsem si četbu užila. Příběh je propracovaný, čtivý a napínavý. Autorka nutí čtenáře přemýšlet a téměř na každé stránce se setkáte s myšlenkami, které stejně jako název knihy nejsou zcela jednoznačné. Velmi oceňuji poselství rezonující celým příběhem a sice, že "zlo plodí zlo" a pomsta vám nemůže přinést klid či uspokojení (krom toho ani nic nevyřeší - naopak je jako prohnilé semeno, ze kterého vyklíčí další touha po odplatě). Kletbu vítězů bych doporučila všem, kdo se nebojí přemýšlet, hledat skryté významy a koho láká napětí od první stránky až po tu poslední.... celý text
Polibek vítězů
2020,
Marie Rutkoski
Jakožto aktivní čtenářka si nikdy nekupuji beletrii dřív, než ji přečtu. Kdybych si totiž měla kupovat všechno, co si chci přečíst, musela bych mít krom neomezených financí i nafukovací knihovničku. Jelikož nemám ani jedno a navíc mi připadá zbytečné, aby mi místo na poličce zabírala kniha, po které už znovu nesáhnu, půjčuji si knížky z knihovny. Co se však týče této série - byla jsem po přečtení prvního dílu v silném pokušení udělat výjimku. Kletba vítězů mě totiž hodně zaujala a byla jsem přesvědčená, že až půjdu do knihkupectví, odejdu jedině s celou trilogií. Avšak vzhledem k tomu, že třetí díl vyšel pouze jako e-kniha, řekla jsem si, že s koupí přece jen počkám... A ještě že tak! Další dva díly totiž zdaleka nebyly tak skvělé a poutavé. Mimo to, že se tam vyskytovalo hodně nezáživných pasáží a já se zklamaně ptala, kam se podělo napětí, které prokvétalo celým prvním dílem, mi vadilo i to, co se stalo s hlavními postavami. To, jakým způsobem se Arin změnil a jak se choval (obzvlášť, když bojoval), pro mě bylo něco nepochopitelného. U Kestrel mě vytáčela její neupřímnost vůči Arinovi - to opravdu bylo tak nemožné říct mu pravdu a pokusit se "zachránit situaci" společně? Takovéto zatajování jsem v příbězích odjakživa nesnášela a silně mi to připomínalo nekonečné telenovely. Zklamal mě i vývoj jejich vztahu. Zatímco v prvním díle to mezi nimi jiskřilo a chemie byla téměř "hmatatelná", tady i ve druhém díle jako kdyby to jistým způsobem uvadlo a zešedlo. Shrnuto a podtrženo - rozjezd téhle série byl velmi slibný a úžasný, ale bohužel (jak se to ostatně občas stává) pokračování nabralo takový směr, který mě už moc nenadchnul. Nechci říct, že to bylo průměrné - místy to bylo zajímavé a nervy drásající a nevylučuji, že se k této trilogii někdy vrátím, nicméně ve vlastní sbírce ji opravdu nepotřebuji.... celý text
