Cara.17
přečtené 318
Zlatá
2023,
Marissa Meyer
Když jsem si od Marissy Meyer přečetla knihu Bez srdce, připadalo mi, že jsem objevila další spisovatelku, která svoje řemeslo skvěle ovládá a navíc má talent pro psaní pohádkových retellingů. Avšak po přelouskání této knihy, musím říct, že jsem byla ve svém úsudku unáhlená - tohle se jí totiž vůbec nepovedlo. Zpočátku jsem měla dojem, že moje nespokojenost tkví "pouze" u hlavní hrdinky a romantické linky, ale poté mi došlo, že kamenem úrazu byl nápad na toto dílo - tedy spojení příběhů o Rampelníkovi (Rumplcimprcamprovi) a Králi duchů/divokém honu. Abych to vyjasnila - hlavní hrdinka Serilda mě neskutečně vytáčela. Je přesně tím typem postavy, který byste pohlavkovali od rána do večera, aby se mu konečně rozsvítilo a začal používat to, co má na krku. (Ačkoli si nejsem jistá, jestli by to něčemu pomohlo. Dle jejího uvažování a jednání se zdálo, že má v lebce místo mozku slámu, které bylo v příběhu i tak víc než dost.) A že Serilda perlila hned od začátku! Konkrétně - její odpověď Králi duchů, že umí spřádat zlato ze slámy, byla přece naprosto neškodnou lží. Koneckonců, proč by někdo jako on, kdo vyhledává a loví všechno výjimečné a zvláštní, měl mít zájem o smrtelníka s tak běžnou dovedností, že ano? Dále stojí za zmínku Serildin pud sebezáchovy - od Krále duchů dostane za úkol upříst zlato ze slámy a pokud ho nesplní, pak za úsvitu zemře. S tím jí může pomoci Zlat, nicméně jeho pomoc vyžaduje jistou platbu. Serilda sice vlastní šperk, kterým by Zlatovi mohla zaplatit, jenže ho dostala od lesních bytostí a ráda by si ho nechala na památku. Takže co udělá...? Marní cenný čas, kterého má i tak málo, úvahami a dohadováním se Zlatem, zda mu šperk opravdu musí dát! Na to navazuje další do nebe volající nelogičnost jejího přemýšlení - je si dobře vědoma, že ji při příštím úplňku Král duchů znovu povolá a jelikož Zlatovi dala všechny šperky, které měla, nebude mu mít čím zaplatit za jeho služby. Co by si tedy normální člověk na jejím místě počnul? Samozřejmě by si sehnal nějakou "věc", kterou by mohl využít jako platbu. Jenže tohle je Serilda a ta, ačkoli má celý měsíc čas, si nesežene nic a na hrad přichází s prázdnýma rukama! A poněvadž chce přežít, tak Zlatovi slíbí, že pokud jednou bude mít dítě, dá ho jemu jakožto splátku za jeho pomoc. Za vymyšlení i uzavření téhle dohody by si Serilda, která sama v dětském věku trpěla absencí matky, vskutku zasloužila potlesk vestoje. (V zájmu zachování celistvosti své lebky a zdi v pokoji, tu nemíním psát další věci, které mě na Serildě přiváděly do bodu varu. A nakonec si to každý může přečíst sám, pokud po téhle knize sáhne.) A teď k romantické lince (ačkoli si nejsem jistá, jestli se tomu tak vůbec dá říkat). Mezi Zlatem a Serildou jsem nevnímala žádné "jiskření", jejich dialogy mi občas připadaly zvláštní a krom toho se počet jejich setkání dal spočítat na prstech jedné ruky, přičemž korunu tomu dodalo čtvrté střetnutí, kdy spolu měli sex. Jakože co?! Co to jako autorku napadlo?! Sice se zdržela explicitních popisů, ale cpát teenagerům pod nos takovýto "vztah", kdy sex pasovala na chtíčem a zvědavostí nasáklou zkušenost, kterou je potřeba zažít a nezáleží na tom, zda dotyčnou osobu milujete ani jak dlouho ji znáte... Vážně?! Marisso Meyerová, že tě hanba nefackuje! (Btw tohle se bude dávat číst dětem od 12 let, jak je uvedené na přebalu knihy?!) A ještě dvě připomínky si neodpustím. Zaprvé, Král duchů víc jak tři čtvrtě knihy působí nadmíru lstivě a vychytrale a pak na konci se před Serildou OMYLEM prořekne ohledně svých plánů? Fakt? Zadruhé, temné na hradě Zlat/poltergeist otravuje a dělá jim naschvály a jim trvá celou věčnost, než ho polapí... A když se jim to konečně podaří, tak ho stejně posléze pustí, protože je nebavilo poslouchat, jak vyváděl a chřestil řetězy, kterými byl spoutaný. Uf! Co k tomu dodat? Snad jen, že logika v tomto příběhu je tak logická, že by ji záviděli i v Kocourkově. A tím jsme se dostali k jádru pudla - tenhle příběh je odfláknutá a špatná splácanina několika pověstí a pohádek. Aby fungovala, musela ji autorka procpat nelogičnostmi a udělat ze Serildy totální blbku, jejíž vlastní hloupost a lži ji přivedou k zaprodání svého budoucího dítěte, které (jen tak mimochodem) stihne zplodit s "duchem", se kterým se setkala pouze čtyřikrát, a po celou dobu se diví, proč se jí pořád lepí smůla na paty! No proč asi?! Jediný, kdo tenhle příběh držel nad vodou, byl překvapivě záporák - Král duchů a jeho divoký hon. Ačkoli to bylo místy nechutné, temné, hororové a Král duchů byl pořádný neřád a psychopat (a i kvůli tomuto je naprosto nevhodné, aby byla kniha pro čtenáře už od 12 let!), jednalo se de facto o jediné pasáže, u nichž jsem neměla pocit, že mi klesá IQ. Do pokračování se tudíž pouštím jen ze zvědavosti, jaký osud Jeho Ponurost, Perchtu i divoký hon nakonec potká.... celý text
Princezna klamu
2023,
Danielle L. Jensen
Jelikož jsem romantička a miluju příběhy, ve kterých není o romantiku nouze, stačilo, abych uviděla tuhle povedenou obálku knihy a hned mi bylo jasné, že jí dám šanci. Navíc jsem po přečtení anotace předpokládala, že to bude něco obdobně skvělého jako např. Pomsta & rozbřesk od Renée Ahdieh, tzn. "nedobrovolné" manželství, které je zpočátku na ostří nože, ale postupně se to změní... Bohužel (jak se to ostatně stává, když máte velká očekávání) to nebylo tak úžasné a bezchybné, jak jsem dětinsky doufala, že bude. Svoji nespokojenost shrnu do tří věcí, které nemůžu přejít a kvůli nimž jsem nedala plný počet hvězd. Zaprvé - vadilo mi, jakým způsobem autorka řešila otázku "válečných zajatců". Je mi jasné, že o válce a bitvách vím houby. (A díky Bohu za to.) A také je mi jasné, že tato kniha není skutečností nýbrž smyšleným příběhem. Nicméně... všechno, co vidíme, slyšíme a čteme nám do hlavy vkládá myšlenky a ať chceme nebo ne, nás to ovlivňuje. Takže opravdu nemůžu "mávnout rukou" nad tím, když Aren bez sebemenších výčitek svědomí odpraví nepřátelské vojáky, kteří se vzdali a topící se ve vlnách volali o pomoc. Samozřejmě si uvědomuji, že to nebyli neviňátka, ale Arenovo jednání je špatné, nedomyšlené a z hlediska morálky hodné nejhlubšího dna. Jelikož se jedná o sérii, není vyloučené, že by se autorka v dalších dílech mohla k tomuto problému postavit jinak a poukázat na to, co je všeobecně známé a sice, že nejjednodušší řešení častokrát není to správné. (Osobně doufám, že se něčeho takového dočkáme.) Mimo to je smutné, že ačkoli si se svým příběhem vyhrála, to, jak vykreslila Arenovy/ithicanské nepřátele bylo hodně lajdácké. Konkrétně - udělat z nich "vraždící monstra" žen a dětí (a tudíž je v pořádku přenechat je jako potravu žralokům) je zkrátka odfláknuté až hrůza. Copak si neuvědomuje, že i mezi nepřátelskými vojáky jsou milující manželé a tátové od rodin, kteří by raději byli doma, leč vojenská povinnost jim velí jinak? Nechápe snad, že i když někdo stojí na druhé straně barikády, tak to neznamená, že by hned zabíjel ty "slabé a neozbrojené" na opačné straně? V každé zemi a v každém národě se najdou jak dobří lidé tak i ti špatní. Nikdy to není rozdělené na jen "ty dobré" a jen "ty špatné". Fakt mě mrzí, že si autorka zjednodušila práci v tak ZÁSADNÍ věci! Zadruhé - charakter hlavní hrdinky. Stejný problém jsem měla i u Skleněného trůnu se Celaenou. Lara i Celaena jsou popsané jako nelítostné vražedkyně, co se neštítí své nepřátele zabíjet, mučit a mrzačit. Nejsem sice psycholog, psychiatr nebo jiný odborník na psychologii, ale když použiju "zdravý selský rozum", nechce se mi věřit, že by takový chladnokrevný zabiják byl zároveň i citlivým laskavým člověkem. Proč je tedy obě autorky vykreslují i takto? Krom toho jsem z Lary (o Celaeně nemluvě) měla dojem jakési nezničitelnosti. Že by přežila úplně všechno. (I ránu od Hulka.) Zatřetí - vztah Arena a Lary. Tahle kniha je hodně akční - to je koneckonců napsané nejen na obálce ale i u poslední bonusové kapitoly, kde se sama autorka zmiňuje, že se ji rozhodla vystřihnout, aby nebrzdila tempo příběhu... Z mého pohledu však byla akční až moc. Chápu, že některým čtenářům vyhovuje, když jedna akce střídá druhou a celé je to prošpikované pořádnou dávkou napětí, jenže na úkor toho strašně utrpěla romantická linka. Bylo tam málo pasáží věnovaných onomu "poznávání se", díky nimž bych měla pocit, že se jedná o upřímný a pevný vztah založený na skutečném citu. Krom toho se Aren tři čtvrtiny knihy domnívá, že je Lara špionka (což pochopitelně brání vzniku důvěry) a aby toho nebylo málo, jsou tu i Arenovy časté myšlenky na Lařino dokonalé a krásné tělo. (Jasně, je to chlap, ale vzhledem k tomu, že byl před sňatkem s Larou hodně sexuálně aktivní, tak si jako čtenářka mám myslet co? Že za jeho zájmem není především chtíč? Že mu jde hlavně o to, jaká je uvnitř?) Zkrátka se mi nechtělo věřit, že by vzhledem k výše vyjmenovaným skutečnostem byl jejich vztah natolik opravdový, aby byl na konci Aren v tak zdevastovaném stavu a tvrdil, že bez ní nemůže žít. Ale abych tu nepopisovala jen negativa, chci zmínit i to, co mě nakonec přimělo dát 4 hvězdy. (Ačkoli s hodně přimhouřenýma očima.) Princezna klamu je čtivá, napínavá a dobře propracovaná romantasy. (I přestože se některé prvky v příběhu mohou podobat typické young adult literatuře, YA to opravdu není. Hrdinové jsou dospělí - tedy žádní teenageři - a jsou tu i explicitní popisy erotiky a sexu, takže YA ani omylem!) Jak už jsem zmiňovala výše, Danielle L. Jensen tu předvedla svůj dobrý spisovatelský um. Vytvořila fungující svět, ve kterém není nouze o intriky, krutost, násilí, vypočítavost a především touhu po moci. I přestože začátek knihy musel zvednout ze židle nejednoho čtenáře, oceňuji, že autorka není ten typ spisovatele, který by si liboval v detailních popisech násilí. (V opačném případě bych knihu nejspíš vyhodila z okna, protože vraždění je tu opravdu dost.) Za zmínku určitě stojí i vykreslení jednotlivých míst - ať už se to týká vyprahlé pouště, džungle plné jedovatých hadů anebo nebezpečného moře, ve kterém se prohánějí stále hladoví žraloci. Příběh hýří akcí, překvapeními i nervy drásajícími náhodami, u nichž byste si nejraději rvali vlasy z hlavy. Většina charakterů postav je dobře napsaná - především Arenova a Ahnnina babička (na tak příšernou uštěpačnou bábu jsem v knihách ještě nenarazila). Co se týče erotických a sexuálních pasáží - osobně bych to nepotřebovala tak detailně rozpitvané, ale aspoň se autorka zdržela vulgarismů. Pokud vám vadí cliffhangery, pak z konce knihy nebudete nadšení a asi budete mít stejně jako já chuť mlátit hlavou do zdi, proč jste to začali číst v době, kdy u nás ještě nebyl k mání 2. díl. Na ten jsem mimochodem hodně zvědavá a pevně doufám, že se v některých věcech autorka polepší a dopřeje Laře a Arenovi víc prostoru.... celý text
Vyprávění z Ostružinového houští
2023,
Jill Barklem
Nadaná britská autorka a ilustrátorka Jill Barklemová, která už bohužel není mezi námi, nás zve do světa dobrosrdečných myšek žijících v Ostružinovém houští. V osmi kapitolách se tak seznamujeme s jejich životem a zvyky a nechybí ani cestování spojené s dobrodružstvím, prozkoumávání tajuplných míst, poznávání nových přátel, návštěvy cizokrajných zemí a mnoho jiného... Autorka by si zasloužila hlubokou poklonu za nádherné - NÁDHERNÉ!!! - ilustrace, které dokonale korespondují s příběhem. Jednotlivé příběhy jsou samy o sobě kvalitním dílem, protože ač jsou jednoduché a snadno pochopitelné, ukrývají v sobě podněty k zamyšlení. Především musím vyzdvihnout srdečnost, soudržnost a nezištnou ochotu, jež dýchají celým myším společenstvím. Nejednou mě napadlo, jak krásně a snadně by se nám žilo, kdybychom se k sobě všichni chovali aspoň z poloviny tak jako malí hrdinové této knížky. Velký dojem na mě udělalo i to, jak autorka důmyslně propracovala "chod" tohoto zvířecího společenství - shánění potravy (zvláště soli), přípravy pokrmů, rozdělení práce a povinností, způsoby cestování, různé vynálezy, atd. Přestože je kniha určena především dětem, dovolím si ji doporučit i starším čtenářům - hlavně těm, kdo se chtějí odreagovat a trochu vydechnout od "dospěláckého" života. Jsem si jistá, že vám (stejně jako mně) udělá velkou radost a po přečtení se budete cítit příjemně odpočatí. Je to jedno z mála děl, kterému dle mého názoru nejde nic vytknout. Jsem moc ráda, že ho mám ve své vlastní knihovničce a vím naprosto jistě, že po něm ještě mnohokrát sáhnu.... celý text
Květomluva
2023,
Klára Trnková
Sice jsem čekala něco trochu jiného (a ani ilustrace nebyly mým šálkem kávy), ale vyloženě zklamaná jsem nebyla. Klára Trnková nás v této knížečce seznamuje s tajnou komunikací našich předků a to prostřednictvím květin. Je zde uvedeno pár desítek rostlin a k nim vypsaný význam. U některých jsem byla lehce překvapená, např. u kopretiny jsem nečekala, že by vyjadřovala: "Tvá krása je jen pýchou." Nicméně vzhledem k tomu, jak stará květomluva je, musíme počítat s tím, že pro lidi dnešní doby už tolik aktuální či pochopitelná nebude. Jiné významy mě naopak mírně pobavily. Jetel: Chceš se vdávat, nebo ne? Tulipán: Tvá krása nemá vnitřní hodnoty, jsi ale skvělý milenec. Pro lehké rozšíření obzorů v tomto způsobu komunikace je to dobré, ale pokud se o tom někdo chce dozvědět víc, pak by se měl poohlédnout po něčem obsáhlejším.... celý text