Blahorodi
přečtené 397
Umrlčí cesta
2016,
Peter May
Od Maye jsem četl nejprve trilogii z ostrova Lewis, která mi přišla nedostižně skvělá, Umrlčí cesta je pro mne spíše zklamáním. Hodně za to může, že hned první zásadní rozhodnutí hlavního hrdiny považuju logicky za naprosto nesmyslné, nepochopitelné. Muž se objeví na pláži, málem se utopí, netuší, kdo je, co dělá, jestli ho někdo chtěl zabít, jestli měl nehodu, jestli byl při tom sám, nebo s někým dalším, zkrátka netuší nic a on se rozhodne… zkusit si to sám vypátrat. Nejde do nemocnice, nejde na policii, nic. A hned mu pomůže štěstí, že první dům, do kterého napochoduje, je jeho vlastní. Dokonce později i na policii zkouší různé výmysly, i když je mu jasné, kam ho to dostane. Tady ve mně cosi křičelo, že je to nesmysl, a že je to pro knihu zásadní, místy jsem se do čtení musel i nutit. Linka s Karen, která zpočátku buď jen pláče nebo se hádá s mámou, mi přijde dlouho dost jednotvárná, až když se vydá na cestu, začne to být zajímavější. Napětí, příběh, popisy krajiny či počasí, zkrátka celá kniha mě pořádně začala bavit až tak od půlky či druhé třetiny. A to je málo. „Konspirační“ téma jako takové mi až tak nevadilo, ona to v podstatě žádná velká konspirace není, dovedu si představit, že velký byznys nějak podobně může fungovat, však se podívejte na naše pole a neschopnost státu s tím něco udělat. Tedy, silně aktuální, až ekologické téma naopak dost oceňuji.... celý text
Minutové romány
1958,
Peter Altenberg
Čtení této knihy mi přišlo jako když se v muzeu podíváte, jak vypadala světnice v dávných dobách. Není to zcela nezajímavé, ale že by mě to nějak oslovilo, přinutilo k zamyšlení, inspirovalo, to se nestalo. Text a příběhy nejsou příliš nadčasové, a tak je to jen takové svědectví o své době (podobně jako některé kdysi silně provokativní texty nám dnes přijdou krotké, třeba od Alterbergova současníka Schnitzlera).... celý text
Našeptavač
1989,
Jaroslav Velinský
Klady zůstávají, ale po dočtení jsem byl až naštvaný. Konec mi přišel překombinovaný, logika zůstala stranou trochu víc, než by se mi líbilo, a že si „po tom všem“ (pozor, mírný spoiler) neřekne Ota se Zuzanou jediné slovo, že k tomu od autora nedostanou prostor, to se mi nelíbilo, přišlo mi to spíše useknuté a nedokončené, než uzavřené. Čekal jsem proto nějaké zmínky v nasledném dílu, ale tam už o tom a o Zuzaně není ani slovo. Procitnutí Laury bylo taky takové až pohádkově jednoduché, vypadá to, že autor ví mnohem více o strojařině, než o psychologii :)... celý text
Tmavá studnice
1984,
Jaroslav Velinský
Knížku jsem objevil víceméně náhodou a byl to objev šťastný. Velinský je výborný vypravěč, byť mi jako některým dalším chvíli trvalo, než jsem se do jeho stylu začetl. Text je svižný, vtipný, postavy jako živé, dialogy skvělé a když na to přijde, děj zhoustne a je po všech čertech napínavý. Co víc si u detektivky přát? Snad jen logika a motivace postav někdy drobounce zakulhá, ale za mne je to v mezích, klady rozhodně převažují.... celý text
Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích!!!
2018,
Petra Vejvodová
Depresivní čtení. Člověk jako druh není stavěný na to, aby často zakoušel nejistotu a bylo zpochybňováno to, čemu věří. Jenže při čtení médií je to nutnost. A jak to někdy bývá, ti, co chtějí dělat seriozní práci – i v médiích – nemají vůbec jednoduchou práci, naopak, různí podvodníčci a manipulátoři jsou jako ryba ve vodě. Jak z toho? Kniha nabízí pár receptů, jsem však ohledně jejich účinnosti spíše skeptický.... celý text
Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade
2000,
Peter Weiss
Divné zprávy
2009,
Jiří Slíva
Kniha mě baví a asi ji budu často otevírat znovu a znovu. Líbí se mi a obdivuji, když někdo umí několika slovy rozesmát, nabídnout myšlenku, hrát si se slovy, vymyslet vtipný nonsens.... celý text