black.susi
přečtené 290
Dvě věže
2006,
J. R. R. Tolkien
Konečně začínám chápat co na tom Pánovi prstenů všichni mají. Pro mě o hodně lepší než první díl. Společenstvo mi přišlo ještě takové moc pohádkové, druhý díl už je temnejší a zlo dostává konkrétnější podobu, už to není jen něco abstraktního někde daleko na východě. Já jsem prostě nadšená a nedá mi to, abych se hned nepustila do dalšího dílu.... celý text
Společenstvo Prstenu
2006,
J. R. R. Tolkien
Tak jsem podlehla nátlaku a překonala svoji dlouholetou v podstatě bezdůvodnou averzi a pustila se do četby Pána prstenů. Na film jsem byla kdysi donucena se podívat, ale přišlo mi to jako bezduchá slátanina o blbostech, jediné co mě zaujalo, je předělávka Pár pařmenů od bandy trotlů (pro ty, kdo neznají, doporučuji, já jsem se smála od začátku do konce, celé tři hodiny v kuse). Asi proto jsem se nechala tak dlouho přemlouvat, než jsem se pustila do čtení. Nakonec je asi dobře, že jsem dala knihám šanci. Kniha je čtivá, fakt dobře se čte, ale dějově mi to až taková bomba nepřišla. Vždyť skoro třičtvrtě knihy je o tom, že skupina hobitů někam jde (přičemž pořádně neví kam a proč). Ale přesto nelituju, že jsem se nechala ukecat, protože konec už byl o cosi lepší a já se chci, co nejdřív pustit do dalšího dílu.... celý text
Srdce technopopu
1992,
Jaroslav Olša Jr.
Knížku jsem si vybrala jako četbu na cesty tramvají, jinak bych po ní asi nesáhla. Protože povídkám většinou moc neholduju, a když tak těm delším. Příjde mi, že kratší povídky většinou nestačí ten nápad dostatečně rozvést. Některé by nemusely být úplně špatné, námět byl kolikrát zajímavý, ale na těch pár stránkách prostě nevyužitý. Vyjímkou je pro mě povídka Když jsou hosté v domě, která ačkoli je rozsahem nejkratší, se mi líbila a přišlo mi, že řekla všechno, co potřebovala. Další dobré povídky pro mě byly: Žlutá pilulka, V králičí noře a Jako bájný fénix. Naproti tomu poslední povídka, po níž se jmenuje celá antologie, byla hodně bídná. Asi jsem ji vůbec nepochopila, ale příjde mi, že větší blbost jsem už dlouho nečetla, pokud vůbec někdy.... celý text
Nadace
1991,
Isaac Asimov
Po perfektní Předehře k Nadaci a výborné A zrodí se Nadace mi to nedalo, abych se co nejdřív nepustila do úplně prvního dílu Nadace. A musím říct, že jsem lehce zklamaná. Je to možná částečně tím, že jsem, lehce nepoučená, v knihovně sáhla po starším vydání s ne moc dobrým překladem. Je to Asimov, takže se to dobře čte, nenudí, ale po těch dílech, které už jsem přečetla a které mě nadchly, jsem čekala trochu víc. Ale jistě se po čase zase vrhnu na další díl a nezbyde mi než doufat, že pro mě série nebude mít i nadále klesající tendenci.... celý text
Klíč k minulosti
2007,
Tatiana de Rosnay
O tematu holocaustu čtu většinou trochu jine knihy, raději nějake pravdive svědectvi. Ale přečist jednou fiktivni přiběh pouze založeny na skutečne udalosti, byla celkem přijemna změna. Je to dobra knižka, pěkny a dojemny přiběh, ale musim řict, že dějova linka male Sary se mi četla o něco lip než děj ze současnosti. Proto to pro mě asi od třičtvrtin knihy, kdy konči Sařin přibeh a děj se už odehrava pouze v současnosti, nebylo uplně to pravě ořechove, ale pořad přijemne čteni.... celý text
Pianista
2003,
Władysław Szpilman
Už dřív mě naprosto ohromil stejnojmenný film, když jsem zjistila, že byl natočen podle knížky, bylo mi víc než jasné, že si ji budu muset v nejbližší době přečíst. A dobře jsem udělala, tenhle příběh je jedním slovem neuvěřitelný. Jde o skutečný příběh, který byl sepsán hned po skončení války. Strohý styl, kterým je napsán mu ještě přidává na autenticitě. Příběh vás prostě vtáhne a nepustí, aspoň mě nepustil, knížku jsem prostě nemohla odložit ani za nic. Skvělým dodatkem je část deníku Němce Hosenfelda, který pomohl Splizmanovi ve zcela vypleněné a vylidněné Varšavě přežít. Ale nejvíc mě zaujal "doslov" sepsaný Spilzmanovým přítelem Wolfem Biermannem. Přidává k příběhu další fakta, zamýšlí se nad různými věcmi a klade otázky, které donutí člověka přemýšlet. Tahle kniha na mě udělala fakt velký dojem a něco ve mě zanechala, určitě doporučuji přečíst, knížek, které by mě takhle ohromily, moc není.... celý text
Romeo, Julie a tma
1959,
Jan Otčenášek
Úžasná kniha, která se čte úplně sama, já jsem ji měla přečtenou během jednoho dne. Krásný a zároveň smutný příběh, který prostě nemůže skončit happy endem. Ale vyzradit v předmluvě jak to dopadne, za to by autorka té předmluvy zasloužila nakopat.... celý text
Ať vejde ten pravý
2010,
John Ajvide Lindqvist
Nejdřív jsem viděla kousek filmu, ten mě sice moc nezaujal, ale když jsem zjistila, že je i knížka, rozhodla jsem se dát ji šanci, přecejen je to o upírech, na které mám lehkou úchylku. Začátek byl super a já jsem se nemohla dočkat, co se z toho vyklube, ale čím dál jsem byla, tím víc moje nadšení opadalo, začínají se objevovat menší nelogičnosti, děj je místy až moc překombinovaný. Ale co musím ocenit je, že se autor nebojí syrových popisů nechutných scén, to mám ráda.... celý text
Red Meat. Kniha první
2009,
Max Cannon
Nahodou se mi tenhle komiks dostal do rukou, přečetla jsem ho za jednu cestu tramvaji a fakt mě dostal. Některe vtipky jsou sice slabši, ale ty ostatni to vynahrazuji. Je to tak absurdni a cynicke, až je to užasne. Bug-eyed Earl a mlíkař Dan jsou uplně nejlepši.... celý text
Box 21
2012,
Anders Roslund
Na základě pochvalných recenzí jsem toho od knihy čekala asi moc. První půlka je super, dobře se čte, napínavá, děj rychle ubíhá, prostě všechno co by člověk očekával od dobrého thrilleru, ale druhá půlka už značně pokulhává. Děj se někam vytratil a my pořád jenom analyzujeme a rýpeme se v tom, co se stalo během první části. A konec, ten v recenzích slibovaný naprosto uzemňující a dechberoucí konec se podle mě nekonal. Překvapit mě sice překvapil, nečekala jsem to, ale na kolena mě teda určitě nesrazil. Nakonec teda 4 hvězdy, především za povedenou první část.... celý text
Nečekané variace
1997,
George R. R. Martin
Takže popořadě, první dvě povídky (V pustinách a Mlhy z rána klesají) mě moc nezaujaly a já jsem si pomalu začínala zoufat, co se mi to zas dostalo do ruky. Ale pak už to začalo mít vzestupující tendenci, následující Ledový drak už byl o něco lepší, taková pěkná pohádka. Povídka Nečekané variace mě fakt bavila, s vyjímkou zdouhavých popisů šachových partií, i když chápu, že to k té povídce patří. Vrcholem je pro mě povídka Zavírací hodina, která je sice dost krátká, ale za to úderná a vystížná. Poslední Portréty dětí mě celou dobu bavily, ale ten konec? Mám asi dlouhé vedení, ale ten jsem vůbec nepobrala.... celý text