ber-tram
přečtené 922
Roj
1992,
Arthur Herzog
V pondělí 26. září začínám číst, jak Wood v pondělí 26. září začíná číst. A z novin se dozvídá, že...! Oproti roztěkané odlehčené katastrofické Sahaře se generačně starší katastrofický (taky zfilmovaný) Roj soustředěně přetěžuje vědátorskými tezemi, zdroji, grafy, výpočty - kdoví, zda pravdivými či vyfabulovanými na efekt. Až se za včelou ztrácí člověk. Kdo jako já četl románovou Vlnu od Hyda, může do téže poličky pověsit i Herzogův Roj. 32/22... celý text
Sahara
2002,
Clive Cussler
Film utíká rychleji a o fous utekl i knize. Oba formáty však honí příliš senzací - od záchrany planety po revizi dějepisu. Prostě adrenalinová slátanina s podružnější milostnou linkou na papíře než ve filmu. Nezničitelný Dirk Pitt (už to blbé jméno...) usilovně prohlubuje nechuť si ještě cokoliv s ním přečíst. Potěší sebestředný vtípek autora vyskytnout se uprostřed Sahary. 31/22... celý text
Terminátor
1992,
Randall Frakes
Vznikají spíše mizerné filmy podle solidních knih nežli obstojné knihy podle bezva scénářů. Tenhle přepis sem patří. S filmem jsem neporovnával, poněvadž si ho živě nepamatuju, ačkoliv... Proto jsem ho včera znova zhlédl - pod vábničkou knihy. Obojí funguje, avšak kniha, jak to bývá, je v detailech sdílnější, zato film ozlomkrk pádí kupředu. 30/22... celý text
Černá slunce
1976,
Vojtěch Steklač
K Příbrami jsem donedávna míval vztah srdečný, k rodákovi Steklačovi až doteď nulový. Obé loni zemřelo. Příbram s příhodami si drží nostalgii, Steklač bez pointy odstup. Lepší sytě zažít namísto planého čtení. 29/22... celý text
Koně se přece střílejí
2005,
Horace McCoy
Pojem reality show nezazní v textu ani v doslovu, přesto z nich pocitově čiší. Filmová adaptace nijak průrazná nebyla, ale aspoň ji připomněla nijak průrazná literární předloha. 28/22... celý text
Koko
1998,
Peter Straub
Ubrat sto stran, zkrátilo by se to o stovku. Ubrat dvěstě stran, o dvě stovky... Motiv by nezmizel, když není. Ledaže spočívá v upovídané pětisetstránkové anamnéze, že kdo prošel Vietnamem, šíbe mu, ať už morduje nebo pase po mordýři. 27/22... celý text
Ztráty a nálezy
2021,
Aleš Brichta
Recenze o žluči a vyřizování účtů přehánějí. Brichta prostě vzpomíná (paměti je silné slovo) jak slova plynou, takže nečekejte literární perlu, ale přepsanou mluvu zaplevelenou o “všechno možné”. Není to takový “masakr”, že byste koukali “jako blázen / vrána / puk”, ale v úhrnu “toho bylo moc”. Další, u koho zeje propast mezi solidní sdělnou kondicí v textech, a mělkou v civilním vyjadřování. Hlubší zkušenost, nosnou ideu a poučení si odtud neodnesete, ani se ničemu nezasmějete. Jedině snad životní postřeh, že zamindrákované ego se ozve, jakmile hvězda jednoho stoupá a druzí trčí na místě. Ano, Brichta se stal charismatickou celebritou, každý ho zná, kdežto souvěrci z Arakainu jsou společenské nuly, nezná je nikdo. To je muselo hryzat!... celý text
Třikrát Napoleon Bonaparte
1977,
Arthur William Upfield
1. Vdovy z Broome: Magnet a piliny, Hranice dříví... názvy prvních kapitol zní až odtažitě alegoricky...?! A přitom jde o rutinní detektivku, nekonvenční snad jen australským kontinentem. Ledaže by tím magnetem byl zločin a pilinami sebejistý detektiv, kdežto hranicí dříví podnět k vyšetřování...? Je fakt, že se ho aktivně účastní málem celá místní pospolitost. 22/21 2. Zlověstné kameny: Jakoby se autor snažil spolu s detektivní zápletkou prodat kus australské exotiky. A jelikož průběžně koukám do mapy se zájmem, kde se to celé odehrává, skutečně se mu daří. Překladatel pro změnu zkusil vyfabulovat napínavější název. Ale i kdyby otrocky přeložil originál na »Dort v krabici na klobouky«, obsah by neutrpěl. Centrální průsečík detektivky s exotikou se totiž týká samotných pátracích metod – exaktních civilizovaných (importovaných), jimž konkurují intuitivní divošské (domorodé). 20/22 3. Bony kupuje ženu: Také mám rád shody počasí: tady i tam momentálně vedro a sucho. Ovšem nástrahy Eyerova jezera plného optických klamů sotva co a kdo překoná. Leda detektiv na stopě vraha. 26/22... celý text
Potlach
1969,
Jan Vyčítal
Inu, potlach. Roztěkaný, dobový, slangový, nostalgický, infantilní, poetický. Jezdím furt na vandry, tudíž jsem se nechal textově ovanout. 25/22
Bez motivu
1971,
* antologie
Povídky mívají krátkou paměť, avšak tyto příslovečně nejsou bez motivu: první přetížená slangem zaujme právě přetížeností slangem; druhá prokazuje románově vyprávěčský talent autorky; třetí sonda do historie postrádá finální archeologický výkop; čtvrtá se noří do klukovského pátracího světa nápomocného dospělým; pátá odsejpá, protože tu neotravuje Marlowe, jinak chandlerovská rutina; šestá je úsečnou anekdotou na téma kdo jinému jámu... Vidíte, že si je s odstupem všechny pamatuji! 24/22... celý text
Vysoké sázky
1980,
Dick Francis (p)
Chtěl jsem Francisovi dopřát soukromého statutu »třikrát«, když to veřejně neučinila odeonská edice 3x - a asi tuším proč... Bývá to vždy výbor toho nejlepšího z tvorby, kdežto u Francise by se nabízel jen výběr toho nejméně nudného. Příběh je sice velice lidský, ale neskutečně fádní, plytký, a pro neznalce světa dostihů nesrozumitelný. Ani prostředím (pořád stejným) neumí Francis navnadit, proto má u mě utrum. 23/22... celý text
Konec velkých prázdnin
2005,
Pavel Kohout
Hodnocení jsem si ujasnil předem a ze zkušenosti – první liga! Četbou, příhodně poučnou v časech ukrajinské imigrační vlny!, víceméně slavím Kohoutovy pětadevadesátiny, kterých se dožije napřesrok; a věřím, že dožije, třebaže možná už nic nenapíše, resp. nic tak rozsáhlého a poutavého. Tvůrčí manýra není syntakticky povolná, natož podbízivá, ale osobitá: věty náhle trhá vniveč rozhovor či se spojují v masivní bloky samomluv. Souběh mnoha osudů viděných paralelně vyzývá přebrodit kapitoly životů všednějších (např. zahradník, klavíristka) k charakterům peprným (např. vošoust-dobrodruh Strniště, vobšourník–elita Markalous), přičemž nikoho autor neušetří finálních vztahových kotrmelců včetně sebezpytu o klamné idyle emigrace. A hele, Markalousovi, jak koukám, asi upřeli televizní alter ego, škoda! Což je další průzkumná paralela - Kohout scénáristický, seriálový aneb jací herci a jak trefně se zhostlili ztvárnění románovávých figur?! 21/22... celý text
Advent
1979,
Jarmila Glazarová
Srovnání s těsně předešlým se nevyhnu: pokud Škvorecký obhajuje Chandlera, že zvukomalbu jeho jazyka nepěkně utlumí překlad do češtiny, co teprve »překlad« z češtiny do češtiny? Vydání domácího Adventu v r. 1979 dělí od originálu 40 let, kdy prodělal vnitřní proměnu gramatiky a stylistiky a interpunkce tak důraznou, až dospěl do nesourodé směsice nářečí, hovorové mluvy a spisovného jazyka. Nesourodé, leč básnivě podmanivé. Drsný životní úděl ponechme matkám samoživitelkám, ať se jím obměkčí nebo rozezlí, a sami se nasyťme zdánlivě neprodyšným, nicméně přiléhavým krasopisem. 17/22... celý text
Vysoké okno
2012,
Raymond Chandler
Autora, z něhož smíme být na rozpacích, opět vynáší na piedestal autor, z něhož smíme být na rozpacích o to víc (Škvorecký). Po dočtení sedmera románů s Philem Marlowem (víc jich naštěstí není) bych stěží vybíral nejlepší, zato snadno ten nejméně nudný (Sbohem buď, lásko má). Vysoké okno leží kdesi níže. Rámují-li ho dialogy, pak jalové, tónují-li ho popisy, pak zdlouhavé. Jakoby Chandler naostro psal rovnou to, co mu slina na jazyk nesla, bez sebekritiky, prostě aby řádky nabíhaly, děj se co děj slabého a trapného. To pravé okno, kterým by oba literáti rádi nahlédli do světa velkých romanopisců, je opravdu nedosažitelně vysoko. 16/22... celý text
Smrt je mým řemeslem
2005,
Robert Merle
V doslovu se o knize píše: Burcuje, mobilizuje, klade otázky, jimž se nikdo nemůže vyhnout; bude aktuální, dokud nevymizí z lidských vztahů násilí a válka. Ve zprávách se zrovna píše: “Jih Moravy neví, co s romskými běženci z Ukrajiny. Toulají se.” A pod tím jsou diskusní komentáře. Takže bacha na to! Pan Lang se také toulal, ale pak přesně věděl... Kniha má i předmluvu snažící se té dehumanizované mašinérii vtisknout hodnotící kontext. Ještě dotaz na již nežijícího spisovatele: měl by dneska odvahu napsat to stejně jako před sedmdesáti lety?! 15/22... celý text
Muž na balkóně
1974,
Per Wahlöö
Konkurují si dvě řady: kompletní číslovaná s romány o zločinu a zelená 3x výběrová. Tu protežuji, protože přináší chronologicky první tři kauzy, což nakonec stačí. Dvojice švédských autorů, jejichž jména se nedají vyslovit, nazírají na policejní vyšetřování sice střízlivě a pokorně jako na úmornou všední nádeničinu, nezdráhají se kritického sociálního podtónu, jenže schází jim mocnější životní nadsázka, vtip, odlehčení. Působí seversky studeně. 14/22... celý text
Život střídá smrt
2004,
Petr Prouza
Do Krámku s kráskami jsem se ani nemusel vracet, a to by stačilo pouze přelistovat v objemném svazku, aby osazenstvo i po skoro dvou letech ožilo, tentokráte ne však v poeticky hýřivém metaforickém nasvícení, nýbrž v dokumentaristicky zdrcujícím přímočarém přítmí. Autor tohle na vlastní kůži prožil, a kde by se jiní neprodyšně uzamkli do sebe, tam on vydýchával trauma úderným chorobopisem. 13/22... celý text
