Balrog Balrog přečtené 316

☰ menu

Barva mléka

Barva mléka 2014, Nell Leyshon
1 z 5

Hodnoceno po polovině, víc to prostě nešlo. Podle zdejších komentářů jsem čekala příběh odvážné holky ze statku, na mě ale působila spíš jak po lobotomii. Nějak mi nejde do hlavy, že si bitá, přehlížená a věčně nenajezená do syta holka nevšimne, že u vikáře, kde ji nikdo nebije, dá jí nové oblečení a jídlo, se má podstatně líp. Myslela jsem, že chytne příležitost za pačesy a bude se chtít z kravského a prasečího prostředí vymanit, když se podívá, jak žijou jiní lidi. Navíc ty její rádoby moudra ve mě naprosto neevokovaly čtrnáctiletou holku, ale spíš nějakou všetečnou padesátiletou bábu, která se neobtěžuje se zdrženlivostí, protože ví, že si by o ni nikdo neopřel ani kolo. Pár příkladů za všechny: nikdo se jí na nic neptá a ona z ničeho nic: život je jen jeden. zanedlouho umřete a když se otočíte uvědomíte si že jste měl bídnej život a nemuselo to tak bejt Mary se blíží k zahradníkovi: vypadáte spokojeně - zíral na mě - říkám že vypadáte spokojeně. to asi že mě vidíte Mary zase vykládá, jak je jí u vikáře blbě: co na srdci to na jazyku - mám jen jedno srdce a jeden jazyk a tak si nemůžu vybírat Ne, takto čtrnáctileté holky opravdu nemluví. Celý ten její podivný projev mi z nějakého důvodu připomínal tělesnou exhibici a úplně jsem viděla Kunderu, jak by ji zanalyzoval. Ona totiž Mary ví, že se chová nepřístojně, že její normy chování odpovídají kravínu a její vidění světa je poplatné celoživotnímu civění na půdu, ale to, že rovnou řekne, že se měnit nebude, z ní pro mě dělá úplnou idiotku, která se umí zajímat jen o to, jestli je někde nějaká práce (má zřejmě OCD a když vidí něco na práci, musí to nutně udělat), a která se absolutně nehodlá rozvíjet. Z toho mi vyplývá, že si o sobě myslí, že už je dovedená k dokonalosti, což nesnáším v osobním životě, takže knížku o tom fakt číst nemusím.... celý text


Erekce, Ejakulace, Exhibice a jiné příběhy obyčejného šílenství

Erekce, Ejakulace, Exhibice a jiné příběhy obyčejného šílenství 2000, Charles Bukowski
2 z 5

Hodnoceno po 5 povídkách. Jak se říká - I am too old for this stuff.


Prázdné místo

Prázdné místo 2013, J. K. Rowling (p)
5 z 5

Rowlingová je pro mě Balzac naší doby. Postavy umí vykreslit naprosto přesvědčivě, její sonda do myšlení člověka je neuvěřitelně hluboká. V knize je na každé stránce vidět, jak dobrá je pozorovatelka a vypravěčka - umí se přesně vcítit do puberťáka, ženy po čtyřicítce i všetečné staré čarodějnice (ve smyslu mrchy) a umí tomu přizpůsobit i výrazové prostředky. V některých myšlenkových skocích puberťaček jsem si živě vzpomněla na sebe v tomto věku a pobavilo mě, že jsem opravdu takhle uvažovala. Kniha se věnuje vnějšímu, ale především vnitřnímu životu lidí z jednoho městečka. Kdo rád kouká lidem do života a miluje se brodit psychikou někoho jiného, tuhle knihu opravdu ocení. A když říkám brodit psychikou někoho jiného, rozhodně nemyslím nějaké naivní exkurze do duše nějakých naivních vyumělkovaných lidí, právě naopak! K naivitě má tato knížka opravdu daleko. Pro mě to byla první knížka od Rowlingové po Harrym Potterovi a jsem překvapená, že Harry z toho není vůbec cítit. Rowlingová je opravdu paní Spisovatelka.... celý text


Náš Coney Island

Náš Coney Island 2020, Billy O’Callaghan
2 z 5

Nějak jsem to nedala a musela jsem skončit v půlce. Připadalo mi, že autor zhustil až moc informací do jedné knížečky. Vůbec mě nebavilo sáhodlouhé vyprávění o důležitosti hodinek (furt jsem u toho musela myslet na Pulp fiction...), jejich láska bez událostí s velkým U na mě nepůsobila vůbec přesvědčivě. Čekala jsem, že si přečtu, jak vypadá láska dvou lidí ve středním věku, ale místo toho jsem četla, jak se holčina, bezdůvodně vdaná už ve 22 letech, seznámí s někým, kdo je lepší než její manžel. Celé to podle mě nebylo dost nosné a osudy lidí, kteří pro příběh nemají vůbec žádný význam, mě nechaly totálně chladnou.... celý text


Ty víš, že to chceš

Ty víš, že to chceš 2019, Kristen Roupenian
5 z 5

Na mě ta povídková knížka zapůsobila jako naprosté intelektuální osvěžení. V hlavě se mi vyrojilo tolik myšlenek, začala jsem si dávat do souvislosti věci, které by mě předtím nenapadly, a znova jsem popřemýšlela nad dávno vyřešenýma situacema, akorát z jiného úhlu pohledu, a to i když můj život ničím nepřipomíná ty podivnosti z knížky. Myslím ale, že to je znak dobré knihy, že v člověku vyvolá zcela nečekané otázky a rozvíří asociace, což tato knížka pro mě rozhodně splnila.... celý text