Apo73 přečtené 1041

Muž s dýmkou a houslemi 1987, Arthur Conan Doyle

Antonín Marek 1974, Jaromír Plch

Divadlo Járy Cimrmana 1987, Zdeněk Svěrák

Vinnetou III 1968, Karel May

Asi nenapíšu nic nového, než u I a II. Ikonická kniha, která mě ovlivnila. Pro mě May je víc než Foglar.

Paprsek budoucnosti 1975, Ivan Štoll

Dneska je to samozřejmě už zastaralá kniha, ale ve své době to byla první kniha o laserech v češtině od českého autora. A také to byla jeho vůbec první kniha. Ivan Štoll se v 80. letech zaměřil na popularizaci kulového blesku (Tajemství kulového blesku) a v 90. letech se rozepsal o podivuhodných přírodních zákonech (Podivuhodné přírodní zákony) a o dějinách fyziky (zejm. Dějiny fyziky) a snad by se dalo říci, že se stal klasikem popularizace fyziky u nás. Takže na této knížce je zajímavé sledovat, jak poprvé hledá styl, jak sdělit něco tak odborného, jako je svět laserů. Výhoda knížky je, že Štoll rozebírá i praktické použití laserů, a to i do budoucnosti, což je z dnešního hlediska úsměvné. A roztomilé.... celý text

Duch Llana Estacada 1989, Karel May

Moc si to nepamatuji, přiznám se. Vedle Vinnetoua a Petrolejového prince, resp. Pokladu na Stříbrném jezeře mě to asi tolik nechytlo.

Jak se co dělá / O lidech 1960, Karel Čapek

Doporučuji každému, kdo se chce dozvědět něco o praktickém životě. Čapek se svým novinářským pozorovatelským talentem a vyjadřovací přesností je nepřekonatelný. Dokáže o nejobyčejnějších věcech psát poutavě, až poeticky, je schopen hledat poezii ve všedním životě. Mně se vždycky nejvíc líbila pasáž, jak se dělají noviny a jak se dělá divadlo, dokonce jsme podle jeho dialogů režisér-dramaturg dělali malé scénky v rámci rodinných oslav. Prostě Čapek mi přirostl k srdci a nedám na něj dopustit.... celý text

Zlatí úhoři 1988, Ota Pavel

Tak byla to povinná školní četba, ale mě bavila. Ota Pavel je skvělý povídkář. Podařilo se mu krásným jazykem vystihnout určitou atmosféru situace, zároveň dokázal laskavě vyprávět o světě, který byl válečný, tj. velmi krutý. Jeho láska k rybaření, k Berounce, k rodičům, a hlavně k životu, je jakoby nezdolná. Tuhle knížku je třeba vít do ruky, když člověk není v dobré situaci, ale zároveň se chce potěšit.... celý text

Dášeňka čili Život štěněte 2009, Karel Čapek

Vzpomínka na dětství. Knížka se mi líbila, i když jsme psa doma nikdy neměli - ona je to vlastně celé taková trochu bajka. Vždyť všechny ty vlastnosti, které Čapek popisuje jsou sice ryze psí, ale taky lidské, a proto je to tak úsměvně srozumitelná "dokumentární" pohádka. Ono je to vlastně vyprávění, které je s nadsázkou jakoby objektivním líčením (až téměř vědeckým), a v tomto "rozporu" je to ta knížka právě nejpůvabnější. Prostě Dášeňka a Devatero pohádek jsou pro mne takový základ.... celý text

Osudy dobrého vojáka Švejka I - IV 1981, Jaroslav Hašek

Ty čtyři hvězdičky dávám proto, že celý koncept je skutečně mistrný. Je to vlastně jedna velká nehoráznost tímto způsobem zobrazovat válku. (Támhle Remarque trpí v zákopech a ztrácí generaci a jiní to těžce prožívají a tady jakýsi Švejk prochází válkou s úsměvem idiota na tváři a "Poslušně hlásí".) A proto chápu, že i literární svět to přijal tak, že se z románu stal fenomén české literatury pro 1. polovinu 20. století, a nejznámějším a nejpřekládanějším románem. To chápu. Je to od Haška skvělý tah, postavit prosťáčka doprostřed bojiště a nechat v jeho chování reflektovat celou absurditu válku. Je to nejen příběh o hranicích rozumu, ale taky vůbec přístupu ke světu, o hodnotách, které lze vyznávat, o možnostech chování v řádu společnosti. A rozumím také tomu, že to byl originální počin té doby, nikdo před ním takto válku nezobrazil, resp. vrhl takové jakoby české rysy do světového dění a vyšlo z toho tohle. A pokud jde o mě, já Švejka moc nemusím. Zaprvé myslím, že je přeceňován a určitě bych ho za nejdůležitější knihu 1. poloviny 20. století neoznačil. Pak nesdílím Švejkův pohled na svět, a to vůbec, a tím pádem s ním nemám vyjasněné, zda-li je skutečně idiot nebo jen "vychcánek". A zejména proto naprosto nesouhlasím s tím, když někdo ztotožňuje českou národní povahu právě se Švejkem: "národ Švejků". To mě v podstatě uráží. To jsme idioti nebo "vychcánci"? Ve všech národech jsou ti i ti, Švejk je originální literární typus, který funguje a který díky tak velkému kontrastu chápe i svět. Ale česká národní povaha (je-li vůbec nějaká) v sobě jistě má mnoho plebejského "švejkování", (to je vidět většinou u voleb), ale jako národ máme další roviny a nuance, které tento jeden rys daleko převáží: v tváří v tvář Havlíčkovi, Masarykovi, Čapkovi, Peroutkovi, Tigridovi, letcům RAF, hrdinům všech tří odbojů, Horákové, Formanovi, Havlovi a mnoha a mnoha dalším je taková stereotypizace skutečně až urážkou. Ano, Švejk je ztělesněným nadhledem. Tak by bylo fajn, aby byl s takovým nadhledem i brán literární vědou a zejména všemi, co stereotypizují a zjednodušují si práci. Howg.... celý text

Válka s Mloky 1965, Karel Čapek

Pan Povondra je typická čapkovská postava. A ten se ocitá v podstatě tváří v tvář světovému jevu a musí se s tím nějak vyrovnat. Pro mne to byla první Čapkova kniha, kterou jsem v dětství četl sám (tj. pomíjím, že Dášeňku, Devatero pohádek a dokonce i Povídky z jedné i druhé kapsy mi byly nejdřív čteny.) A byl to pro mne zážitek. To si pomatuju. Samozřejmě jsem si mloka představoval spíš něco jako Lochnesku a asi jsem v tom úplně neviděl metaforu nastupujícího nacismu, ale moc se mi to líbilo. Byl to úplně nový svět, který už nebyl jakoby pohádkový, Čapek to vystavěl téměř dokumentárně a civilně, a přitom to nebyla jen hříčka, jako třeba Pučkálkovic Amina od Jindřicha Plachty. Zkrátka později jsem si Válku s mloky přečetl znovu a uchvátilo mě to opět, už s větším povědomím o souvislostech. Jedna z nejlepších, ne-li nejlepší Čapkova kniha. Souhlasím.... celý text

Pejskovy pohádky 1969, Zdeněk Adla

Roztomilost sama. Moc mě tahle knížka v dětství bavila a bavila i naše děti. Samozřejmě to má takový mentorský tón, ale líbilo se mi, jak to bylo o obyčejných věcech.... celý text

Pes baskervillský 1958, Arthur Conan Doyle

Tato kniha mi otevřela svět Sherlocka Holmese. Zločin, vzdálené vytí, světlo svíčky v arkýři starého anglického domu s výhledem na mlžná blata, celá ta atmosféra pro mne byla uhrančivá a hodně jsem se bál. (Mimochodem výborná je i rozhlasová adaptace.) Hrabě Barkerville (to bylo pro mne až mýtické jméno, pak jsem zjistil, že existuje i písmo Barkerville, kterým byla vysázena většina tehdejších knih), a samozřejmě Holmes s Watsonem a způsob, jak vypátrají samotného psa, je samozřejmě dnes klasika a základní kámen detektivního žánru. Detektivkám jako takovým jsem nikdy nepřivykl (ani v televizi) nemám za sebou celou Agathu Christie a jiné, ale Sherlock Holmes mě bavil, četl jsem vše, co bylo dostupné. Když jsem byl začátkem 90. let v Londýně, navšívil jsem Baker Street, kde má Holmes zařízený dům a vy se můžete za poplatek podívat....- taková slabounká předzvěst tržního kolotoče kolem Harryho Pottera... Zkrátka na Holmesovky nedám dopustit.... celý text

Bitva na Vítkově 1987, Miloslav Polívka

Měl jsem vždycky rád edici Slovo k historii a mám všechna čísla. Oceňoval jsem vždycky tu míru stručnosti a popularizaci, zároveň ale odbornost. Bylo to takové osvěžení v tom konci normalizace. Samozřejmě, že dneska toto téma opanoval Petr Čornej, fantastický vypravěč, takže proti jeho porevolučnímu dílu toto pouze bledne. Ale v danou chvíli to bylo dobré, protože to nebyl jen čirý heroismus.... celý text

Anežka Přemyslovna 1988, Jaromír Mikulka

Další díl Slova k historii, což byla bezvadná edice. Kromě vyloženě ideologických kousků už v názorech autorů probleskovaly alternativnější pohledy, což asi souviselo i s perestrojkou a mírným uvolňováním. Tenhle případ je o Anežce, která záhy byla svatořečena.... celý text

Černý kocour 1988, Edgar Allan Poe

Cesta kolem světa za osmdesát dní 1971, Jules Verne

Napsal jsem u Vinnetoua, že jsou dvě skupiny - verneovci a mayovci. Já patřím mezi mayovce, ale Vernea ctím. Asi jsem nikdy nepropadl jeho vědecko-fantastickému vizionářskému světu, a ani rozvláčnosti jeho líčení, nicméně: Cesta kolem světa a Dvacet tisíc mil pod mořem jsou opravdu (podle mě) jeho vrcholy. Když si sluha anglického gentlemana po mnoha kilometrech cesty uvědomí, že zapomněl zhasnout a gentleman suše odpoví, že platba za světlo půjde na jeho účet, to jsou klasické dialogy. Takže ano, klasik dobrodružné literatury, které si každý kluk musí přečíst.... celý text

Vinnetou 1976, Karel May

Nojo, tak na Vinnetouovi jsem prostě vyrostl. Tak jako se někteří dělí na ty, co mají rádi kečup a nebo majolku, tak jsou i tací, kteří se dělí na ty, co mají rádi Vernea a co milují Maye. Můj bratr například je Verneovec, já jsem určitě Mayovec. Verneovky oceňuju, ale nikdy mne nenadchly tak, jako tyhle příběhy statečnosti, pomsty a cti na sice smyšleném, ale spravedlivém americkém Západě. Dneska to člověk má velmi propojené s filmovým zpracováním a Vinnetoua si nelze představit jinak než jako Pierra Briceho, ale já jsem všechny tři díly hltal jeden za druhým a nemohl jsem se nabažit. Dokonce jsem si sehnal Vinnetouovu paruku, máma mi upletla čelenku a já lítal po sídlišti jako náčelník Apačů. Takže klasika mého života.... celý text

Vinnetou II 1967, Karel May

Jak jsem napsal u Vinnetou I, ikonický román, který jsem prožíval a chtěl jsem být jako Vinnetou. Romantika, odvaha, nepřátelé, humor (Sam Hawkins), vzdálený svět, zvlášť viděno z pražského sídliště na začátku 80. let v Československu.... celý text

Mrtvé duše 1979, Nikolaj Vasiljevič Gogol