AlyBookworm
přečtené 110
Pomsta & rozbřesk
2016,
Renée Ahdieh
odpad!
Postavy v životě nezavadily o něco jako charakter a jejich chování se podřizovalo zápletce asi jako chameleon mění barvu, když se mu to zrovna hodí (o tom, že to takhle chameleoni nedělaj se bavit nebudeme... :D), rozmanitost autorčina slovníku se projevuje na několika stěžejních slovech, která je potřeba neustále opakovat (mandlové očí, tygří oči, ebenový nábytek, onyxová podlaha a mnoooho dalšího), budování atmosféry? po dočtení jsem dlouho uvažovala jestli něco takového ještě vůbec existuje, nebo se jedná pouze o výplod mé fantazie, jo, fantazie, té potřebujete pěknou dávku, protože popisy světa a "fungování" magie se na papír očividně nevešely... Pak tu máme hlavní loveinterest. Říkáte si: "reteling Tisíce a jedné noci, to bude určitě pořádná romanťárna", a ejhle. Takovou splácaninu jsem jaktěživ neviděla. Symbolickej milostnej trojúhelník, na jehož vrcholech čpí dívka, která "vylezla na zeď, jen aby dokázala, že je toho schopná, lukem se ohání líp než kdokoliv jinej a její inteligence přesahuje nás všechny dohromady, ale zároveň je oslnivě a přirozeně krásná", už od začátku beznadějně zatracený "víc než kamarád z dětství" a všemi milovaný bad-boy aneb děcko posazený na trůn, který vraždí svý manželky, ale je to vlastně okej, protože jeho minulost je hrozně hluboká. Můžete hádat třikrát, s kým naše hrdinka skončí... A jak že se autorka vypořádala se zpracováním původního příběhu? Všemi oblíbená hlavní hrdinka si po dvou(!) dnech od doby, co si vezme všemi obávaného bad-boye za účelem zabít ho, uvědomí, že je to vlasně hrozně úžasnej kluk, a že ho neuvěřitelně miluje. Nejvíc wtf část ale přichází v momentě, kdy s neuvěřitelnou rychlostí začne všechny jeho činy omlouvat, protože, éjo, on má vlasně taky svý důvody... Jak jsem psala, chameleoni. Hlavní zápletka mě minula obrovitánským obloukem a doteď pořád nejsem sto pochopit, o čem to vlastně bylo... A tak se ptám, CO JE TOHLE SAKRA ZA SRA..U? (volné pokračování zde) Přece mi nechcete tvrdit, že tahle blbost dostává tak vysoký hodnocení. ···Jo a jestli jsem vás pořád ještě neodradila, služky blijící do královnina jídla si užijem stejně jako slovníčku, kterej hrozně rád vyzrazuje vyústění menších zápletek. O všech těch jazykových perličkách, ždibec z nich jsem uložila výběrů, radši ani nemluvě...)... celý text
Nimona
2019,
Noelle Stevenson
Nimona byla pecka! Úžasný artstyl se mísí s příběhem parádní záporačky, která by nejradši nechala všechny hrdiny shořet na popel. Ta holka vám během dvouset stran dokáže neskutečně přirůst k srdci a spolu s dalším záporákem, s nímž se sama rozhodne spolupracovat, nakonec místo jeho ničení svět zachraňují. Celý komiks je protkaný spoustou zvratů, vtipných momentů (u kterých jsem se až nepříjemně nahlas smála), ale i parádně zpracovaných vážných scén. Zároveň je vám ovšem nasolen konec, který je nečekaný a perfektní! Jo, tenhle komiks by vás rozhodně nemusel minout!... celý text
Luna a ryba
2019,
Lisa Aisato
Tuhle nádherně ilustrovanou knížečku sice spíše ocení ti nejmladší, ale i ten starší si z ní něco odnese. Navíc je opravdu napsaná pro děti. Což je fakt, který rozhodně přičítám knize k dobru, protože u spousty dětských knih, leč mají úchvatné ilustrace, vyjadřování v nich rozhodně není přizpůsobeno menším, a proto stejně dětem musíte příběh převyprávět (a že s tím mám spoustu zkušeností…). Ilustrace, které v knize jsou, patří mezi ty nejhezčí, jež jsem kdy viděla. Nejsem si ale jistá, jestli mladší plně zaujmou, protože spousta nich není nějak extra křiklavě barevných./ . Po příběhové stránce vidím knihu velmi kladně, tahle laskavá malá holčička Luna uprostřed nevšímavého světa, vás totiž vezme za srdce./ . Za mě tedy rozhodně ano! Doma ji ale mít nepotřebuju, takže půjčení z knihovny je skvělá varianta. A jestli ji chcete dát svým (nebo jakýchkoliv jiným :D) dětem (nemusí to být samozřejmě ani děti a dávat to nemusíte též - chápem se ne?), to bych zvážila podle toho, co od takových knih čekáte.... celý text
Cinder
2012,
Marissa Meyer
Autorčin styl psaní byl rozhodně velmi čtivý, stránky mi rychle ubíhaly pod rukama a nikdy jsem neměla problém se začíst./ . Hlavní postava Cinder byla naprosto parádní, obzvlášť pokud hledáte hrdinku schopnou práce rukama, která není nijak zvlášť krásná. Má spoustu vlastního rozumu, vtipné poznámky a je asi ze 33% kyborg :D. Její kapitoly si zamilujete!/ . Oproti tomu, části příběhu z pohledu Kaie, pro mě byly utrpením. Tenhle "princ", místo aby řešil poměrně vážné problémy (např. vymírající populace nebo úhlavní nepřítel na jejich území...), choval se jako osoba hodna svého postavení a když už nic, aby alespoň dělal něco pořádného, chodil flirtovat za Cinder (obyčejnou mechaničkou) a nosit jí dárky... Upřímně jsem se divila, jak hezky se mu to vládnutí (ne)dařilo (teď k tomu teda nevztahuju věci, které nemohl ovlivnit)./ . Ostatní postavy byly poměrně průměrnějšího rázu, ale rozhodně musím vypíchnout Iko a doktora Erlanda, kteří mi byli neskutečně sympatičtí!/ . Zvraty byly jedno velký klišé, každopádně se to kompenzovalo příjemně vymyšleným světem s vážnou nemocí./ . Jo, za mě prostě průměrná dystopie. Do dalších dílu nejspíš pustím, ale nemám tušení kdy... No a doporučení? Jestli toho z YA nemáte mnoho načteno, bude se vám to líbit. Pokud ovšem ano, nejsem si úplně jistá, zda vás to chytí./... celý text
Ostrov na konci všeho
2018,
Kiran Millwood Hargrave
Od autorky jsem dříve četla i její první knihu a i když jsem ji nijak extra všude nevychvalovala, milovala jsem její "lehký a jemný" styl psaní. Před spaním jsem ji otevírala jen tak abych si ji po malých kousíčkách prolistovala. Čekala jsem od této knihy to samé ne-li lepší. Dočkala jsem se. Styl psaní, to dokonalé volení každého slova, byl pořád tak skvělý. Narozdíl od autorčiné první knihy zde byla akce popsána zajímavěji. Neměli jste pocit, že se to děje někde daleko od vás. Závažné téma - nemoc Lepra a intolerance ostatních lidí, převyšující do nenávisti. Nikdy jsem žádnou knihu s takovýmto tématem nečetla (a to si myslím, že pár knih jsem za svůj život už přelouskala) a jsem velmi ráda, že se to změnilo. Hlavní hrdinka a její přátelé byli skvěle vykresleni, měli svůj osobitý charakter. Jediná věc, která by mi opravdu vadila, byl EPILOG. Přišlo mi to úplně stejné jak v Harry Potterovi (předpokládám, že všichni ví jak skončí). Nemyslím to tak, že je to zkopírované, ale ten Happyend typu: o několik let později - šťastné shledání někdejších přátel. Hrozně se mi tohle příčí. I přes to jsem ji zařadila mezi "Knihy roku". Až ji zase někdy dostanu do ruky, ten epilog přeskočím.... celý text
Nevlastní sestra
2019,
Jennifer Donnelly
Tož. Námět je rozhodně originální a zpracování celkově bylo velmi fajn. Postavy mi připadaly trochu nedotažené - s výjimkou hlavní hrdniky - se vůbec nerozvíjely a pořád si jely na té své životní čáře, která neklesala ani nestpupala. Také bych jim dala trochu větší prostor, protože třeba záporák, byl dle mého ne úplně propracovaný a působilo to na mě tak, že autorka prostě potřebovala někoho, kdo bude otevřeně zlej. Poslední, co se mi nelíbilo, byla lehká předvídavost některých částí. To je ale jediné, co mohu vytknout, protože vše ostatní bylo úžasné! Styl psaní autorky je velmi příjemný, čte se dobře a krásně jsem se vcítila do děje. Magie zakomponovaná do příběhu je nenásilná a celkově to má něco do sebe. Věc za kterou autorku ovšem cením je již zmíněný vývoj hlavní postavy. Jakým způsobem se učí nakládat se svým životem. Když zjišťuje, že se vše nemotá jen okolo hezké tvářičky. Že o tom jací jsme nemluví naš vzhled, ale naše činy. Že má smysl stát si za svým. Že nejsme vždycky ideálem našich rodičů. A že všechno (a všichni) není jen černobílé, protože šedých zón je v našem životě opravdu sposta. Už jen teď když píšu, mám chuť, si knihu přečíst znova, protože toto rozhodně nebylo naposledy. . I když ode mě Nevlastní sestra nedostala plné hodnocení, je to kniha, kterou byste neměli vynechat!... celý text
