alekis přečtené 616

Podivný případ se psem 2003, Mark Haddon

Patnáctiletý Christopher vyšetřuje vraždu (propíchnutí vidlemi), ale řeší i další situace: považte, jeho máma není mrtvá, jak se domníval! Ona žije! Cestuje vlakem do Londýna aby ji našel, jede metrem, zachraňuje krysu, potkává spoustu lidí... a on lidi většinou nesnáší! Nachází svoji matku. Ještě předtím ale zjistí, kdo vraždil (padouch se sám přiznává!) a to je vlastně popudem k jeho životní anabázi. Nůž má pořád připravený v kapse... Co kdyby? Kdo jednou vraždil, může vraždit zas! No, má to kluk fakt složité, a to stihne ještě na výbornou složit zkoušku z matiky, protože je (nejen) matematický génius. Tak trochu naznačený duševní svět autisty. Co by si člověk vybral, kdyby volil ze dvou zel: zdravou hlavu a postižené tělo, nebo "zvláštní", normám se vymykající hlavu, a tělo zdravé? Co by si vybrali jeho nejbližší? Občas nad tím přemýšlím, a opravdu nevím.... celý text

Dům o tisíci patrech 1964, Jan Weiss

Opět tu potkávám knihu, kterou jsem už chvíli neměla v ruce. Útlá perla. Přečtena několikrát, poprvé ve věku školního dítěte, a tehdy to pro dětskou dušičku, odkojenou (radši nejmenovat), byla řádná pecka. Zásadní kniha pro můj vztah k fantastičnu a potažmo k fantasy, a nesmím pominout lehké erotično, co se tam všude prolíná... Grafická úprava knihy spolu s autorovým jazykem a způsobem psaní... ačkoliv se k ní příliš nevracím, myslím, že je to jedna ze základních věcí, která se podepsala na mém "vnitřním vývoji", když to tak nazvu, nevěda jak to nazvat lépe. Myslím, že tato kniha každému hovět nebude, ale každopádně, mně ještě teď zní v uších hlášení o "cestách ke hvězdám... " a vnitřním zrakem vidím schodiště a jednotlivá, tak dokonale popsaná patra, neviditelného detektiva Petra Broka, ohavného Ohisvera Mullera a princeznu: "... budu tedy princeznou trpaslíků..." Nehledala jsem nikdy, co chtěl autor říci, přestože je to jasné, ale prostě mě celý tento text, tato neuvěřitelná cesta do říše Fantazie, vždy nesmírně fascinoval!... celý text

Poslední žid 2004, Noah Gordon

Zas otočí se s rokem rok, zase rozkvetou luční kvítky. Jdem životem, za krokem krok... a osud spřádá svoje nitky... Je tu ode všeho něco: trochu thriller, trochu road movie, poučení o řemeslech, o lékařství a vůbec nemocech v dávných časech, trocha mučení a upalování kacířů, nějaký místopis Španělska, náboženství - pro někoho velice důležitá součást jeho života, pro někoho zástěrka jeho hříchů, rodinné vztahy a vazby, nějaký ten sex, a taky sem tam dobrák a sem tam zase padouch... Hodně široký záběr, hodně dramatických, ba smutných událostí, ale život to naštěstí střídá, do trampot sem tam přihodí i nějakou radostnou, nebo dokonce šťastnou chvilku :-). Spisovatel Noah Gordon je velký vypravěč. Po Ranhojičovi a Šamanovi bych neřekla, že ještě nějakou knihu, tak zajímavou a pestrou, a s takovým nábojem, od něj přečtu. Ale jo. Pokaždé, když jsem u konce knihy, která se mnou doslova zalomcuje, třeba jen na chvilku, protože člověk musí žít dál svůj každodenní život, a ne plácat se v románech, tak užasnu. Kolik nadání, práce, úsilí, bádání, no čeho ještě ne, musí vložit autor, když tvoří dílo, které nakonec osloví obrovské množství čtenářů. Pomíjivost je soustavná součást lidského žití, ale něco pomine rychleji a něco zas pomaleji - záleží na nás, čemu dáme význam a čemu ne. A souhlasím níže se Zdenik: ten konec, ještě že ho tam autor napsal, byl prostě kouzelný! Čekala jsem sice nějaký zašlý pergamen v tajné schránce, což se nestalo, ale stejně je úžasné vědomí, s kým vším jsme spojeni přes propasti věků, aniž o tom (bohužel - bohudík?) máme sebemenší tušení...... celý text

Ranhojič 2004, Noah Gordon

Velkolepá kniha, hodně rozsáhlý příběh. Od začátku až do konce spousta informací, které jsem od doby přečtení bohužel už zapomněla, snad si to zopakuju. Film se nedá s knihou porovnat, ani jsem ho pořádně neviděla, není to ono. Na dlouhé zimní večery a noci je to román nadmíru vhodný.... celý text

Šaman 1995, Noah Gordon

Naprosto úžasná kniha, navazující na Ranhojiče. Barvitě je tu mimo jiné přiblíženo období americké občanské války. Nelze než doporučit: zábavné, čtivé, napínavé, dramatické, člověk získá mnoho poznatků.... celý text

Lékařka 2011, Noah Gordon

Zatímco Ranhojič a Šaman mě doslova oslnili, třetí část trilogie byla o něčem jiném... snad proto, že se odehrává v dnešní době, není tak dramatická a romantická jako ty předcházející. Přečetla jsem, a rozhodně to nebylo žádné utrpení, šlo to, ale nemám úmysl se znovu ještě jednou k této knize vrátit.... celý text

Katalánec 2008, Noah Gordon

Dala jsem 5*, i když na Ranhojiče a Šamana tato kniha, co se týče rozsahu a barvitosti děje, absolutně nemá. Kromě nevelké části, kdy se Josep ocitne v určité krizové situaci, je to jenom o práci na vinici, o řešení každodenních problémů s penězi, s přírodou, se strachem z počasí... Je to v podstatě velice jednoduchá a velice přímočará kniha. Žádné zlomy, téměř žádné velké akce, a až na to jedno, vlastně žádné dobrodrůžo. Jenom obyčejný, celkem jednotvárný život - jaký žije většina lidí. Přesto je kniha čtivá a plynulá, a potěšná :-). Podle mého pouze na tomto, na té nudné všední obyčejnosti, která nás nebaví, stojí svět a proto příběh cením.... celý text

Dopis 2018, Kathryn Hughes

Dopis - další vynikající kniha, o níž jsem se dozvěděla díky DK :-). Začala jsem - a musela jsem ji dočíst, koneckonců do dvou do rána není tak moc :-). Měla jsem v hlavě spoustu krásných zvučných slov, jimiž bych příběh popsala, přiblížila, nalákala na jeho přečtení další čtenářky - a každopádně i čtenáře, protože to rozhodně není "román pro ženy". A pak se ta úžasná slova vytratila... ach jo. Vždycky žasnu, když čtu knihu, o níž vím, že je fiktivní, a přitom je jasné, že takový příběh se stát mohl. Copak nebylo dost despotů, jimž se nelíbil partner, kterého si vybralo jejich dítě? Copak nebylo a není dost mužů - násilníků, psychopatů? Copak nebylo dost dobrých kamarádů a kamarádek? Nebylo dost ztrát drahých blízkých? Dost "pachatelů dobra" pod nejrůznějšími prapory? A copak se nám už někdy nestala věc, která změnila naráz něco, či všechno v našem životě? Mj.: britský film Padlé ženy, do jisté míry tematicky propojený s Dopisem, vznikl podle skutečnosti. Na to velice bolestné téma, které zde nechci specifikovat, ať příliš nenapovídám, bylo myslím natočeno ještě více filmů. Každopádně doporučuji, nudit se rozhodně nebudete!... celý text

Strom života 2010, Janet Chapman

Dvojí život 2010, Janet Chapman

Zázračný slunovrat 2010, Janet Chapman

Noční bojovník 2010, Janet Chapman

Celá série Highlander od Janet Chapman, ke které já osobně řadím i Nočního bojovníka a proto poslední hodnocení píšu sem (při jeho čtení jsem měla dojem, že se otevírají vrátka k dalšímu dílu - či možná už je napsán?), je moc hezká, čtivá, přesně taková, jaká má být správná romantika. Kluci jsou prostě třída: urostlí, silní, hezcí, výkonní - po všech stránkách, a zářivě charakterní. Holky jsou moc krásné, též charakterní, a mají dalších XXXL kladů. Prostě, poklady. Pominu to cestování časem, místy opakovaně. To nemůžu ohodnotit, protože jen tak tvrdit že něco nejde, protože experti! a vědci! to říkají, si netroufám. Každopádně to je osvěžující. I magie, převtělování a tak. Takže mohu celou sérii klidně doporučit. Hodnotit to jako celek, dala bych 85 - 90%. Autorka dodržela (snad až na jeden moment, nebo se i tady možná pletu) časovou posloupnost, všechny postavy a děje perfektně navazují, řekla bych, že po této stránce je to dokonalé. Jenom to neustálé poklepávání a líbání na špičku nosu to kazí! Drahá Janet, to je prostě děs! Vlasy zastrkované za ucho, toho tam je dost málo, ale to olizování a oslintávání frňáků a bouchání do nich, to je prostě hrůza! Jinak ale: u mně dobrý! Piš dál! Těším se moc! :-)... celý text

Láska nebeská z Notting Hill 2010, Ali McNamara

Něco mezi nereálnou romancí a (snad aspoň trochu) reálným příběhem. Některé momenty, v závěru se jich pár najde, jsou i zábavné. Jak je zvykem zde na DB podotknout: nenadchne, ale ani neurazí. Klidně si ti přečtěte, dívky (jakéhokoliv věku), pokud nemáte po ruce zrovna nic lepšího :-).... celý text

Jeho sličná paní 2008, Kathleen Kirkwood

Kdo chce blíže poznat Jeho sličnou paní, musí o ní číst - třeba až do svítání :-). Potom zjistí, že: Ona je mladá, krásná, útlá zlatovláska a on udatný, švarný rytíř křížový. Ty dva zasáhla osudová láska... Tak dobrá, ještě něco málo napovím: Seznámili se dosti neobvykle, v srdcích jim to zanechalo vytrvalý dojem. Přítomen je i padouch, který kuje pikle a že moc špatně skončí, o tom nemá pojem :-)! Mizero, nečekej zábavičku s tancem! Za své hříchy rozpárán budeš divokým kancem! Na začátku příběhu na krk dal jí svůj kříž, v závěru na znak manželství zas prsten dal... Tím kniha končí, nezbývá nám již nežli si představit, jak krásné, šťastné, veselé a zábavné, až do konce jejich dnů to bylo dál... Co je přečteno, to se počítá. Prostě, romance jako vyšitá :-)... celý text

Ochránce 2008, Robert Crais

Joe je dokonalý borec, "vo tým žádná". Ale tento typ detektivky mi nesedí, je to moje chyba, že jsem se na základě vysokého hodnocení rozhodla ji číst.

Sen Ockerwee 2007, George R. R. Martin

Nádherná obálka knihy, úžasně popsané prostředí, jak už jsem víckrát přečetla níže v komentářích - taky jako kdybych tam byla. Musel to být hodně pestrý a zajímavý život - na lodích, na parnících, na velké řece. Tohle mě asi posune i k (ostatním, ne jenom k Tomovi a Huckleberrymu) dílům Marka Twaina. Pohled na upíry z pera GRRM je jiný, než jsme zvyklí. Tak si myslím, a vůbec to není poprvé: co my víme o tom, kdo tady žije vedle nás a s námi? Co ví mraveneček o člověku, který kráčí po cestičce lesem podél jeho mraveniště? Co ví krtek, tuší o nás něco, když cítí otřesy, jak mu někdo chodí nad hlavou? Co my víme o světě, o této planetě, o prostoru či prostorech, které nejsme schopni vnímat, nadutí a pyšní "experti" na všechno? Snad nejsme pro "ně" dobytek. Raději, ať jsme pro ně neviditelní, zanedbatelní, asi jako mravenci pro nás, kterých si obvykle nevšímáme a neubližujeme jim - pokud se nám nenastěhují do kuchyně...... celý text

Kolo štěstěny 1996, Ken Follett

Tuto knihu jsem s velkým potěšením přečetla už asi 3x a zdá se mi, že by bylo žádoucí si ji zase osvěžit v paměti. Kdysi jako dítě jsem četla pohádku, myslím, že se stejným názvem, či to snad bylo Kolo osudu.... Už si to moc nepamatuju, ale řekla bych, že nějaký vládce uvrhl v nemilost svého dřívějšího spolupracovníka, ba snad i skoro přítele, a ten musel makat někde v jámě, otáčet tam kolem (?). Posléze došlo k převratu a vládce se ocitl v jámě u téhož kola... Tehdy jsem pochopila, jak se to kolo osudu otáčí... Tak tato knížka je v jedné větě právě o tom. Moc dobré čtení, sympatický hlavní hrdina, a padouch skončí tak jak má... Přesto si to radši znovu přečtu, ať tady nepíšu bludy, lidská paměť je krátká a ta moje přímo kratičká... :-)... celý text

Betonová zahrada 2002, Ian McEwan

Byl to omyl, takové knihy nikdy nečtu. Spoiler: není třeba s napětím a sliněním čekat sexuální orgie mezi příbuznými, moc tam toho není. Jsou tam horší věci. Ještě teď cítím mrtvolný puch ze sklepa. Vidím Jackovy zarudlé opuchlé uhry plné žlutozeleného hnisu... blééé! Jack ostatně celý páchne, jeho oblečení, postel, pokoj, zmaštěné vlasy, jeho ruce smrdí na jeho pubertální semeno, které každodenně a vícekrát denně pudí ze sebe ven. Kuchyň toho bezútěšného domu je obrostlá plísní, shnilé potraviny a oschlé nádobí se válejí všude. A pak ta zahrada! A ta ulice, celé okolí toho příšerného domu! A co hůř, malý kluk, který si hraje na miminko a obléká si dívčí šaty, podporován svými sestrami. V této knížce není vlastně skoro žádný děj, absurdní situace se vrší jedna na druhou, ale nic se tam nerozvíjí, nic tam neroste, všechno to jde někam do pryč, do kelu a do kopru. Není tam jediný světlý okamžik, snad kromě letmo zmíněného smutku mladší sestry, která píše deník v dopisech pro svou zemřelou matku. Strašné - a tak reálné! A tak smutné, řekla bych. Oni totiž, zdá se mi, z té své volnosti a svobody vůbec nemají radost. Musím dát nejvyšší hodnocení, protože jenom málokterá kniha pro mě byla pro tu dobu, co jsem ji četla, tak živá. Ale když to shrnu, v paměti, kromě pocitu ošklivosti, téměř nic nezůstalo. Snad jen opětovné potvrzení, že slupka civilizace a jakési výchovy a pravidel je velice tenoučká... a člověk je nejspíš nejohavnější tvor na planetě, od mala až do velika. Ovšem, pokud se to, co se děje v Betonové zahradě, dá nazvat ohavností - možná je to všechno úplně normální, copak na nepořádku a špíně, zápachu, přemýšlení o a provozování sexu, onanii, soužití se zesnulými příbuznými atd., atd., je něco neobvyklého? Autor se inspiroval realitou, to je jisté.... celý text

Bohyně v domácnosti 2007, Sophie Kinsella (p)

Název této knížky Bohyně v domácnosti mě vždycky mírně řečeno odpuzoval, odrazoval mě od prozkoumání, co se za ním skrývá. Až po přečtení roztomilé Lásky na zavolanou jsem se rozhodla, že to s ní zkusím. A chyba to každopádně nebyla. Přečteno za jeden den, prostě se nešlo odtrhnout :-). Opět skvělá zábavička, opět pravá romance a stejně jako v Lásce, i zde je menší - snad by se dalo říct kriminální - zápletka. Takže, mohu jenom doporučit, pokud v tom člověk nehledá nic víc než příjemný, možná trochu moc ideální příběh. P. S.: sex v romancích je popisován různě. Někdy dost puritánsky. Kdo dostal jednou do ruky prvorepublikovou červenou knihovnu, ví, že... a již nevěděla o ničem.. (!). Současné autorky tomu často dávají hodně stran a hodně barvitých popisů, vášeň z řádků tryská. Málokterá se erotické vsuvce vyhne :-). V této romanci sexu moc není, ale myslím, že jsem ještě nečetla tak hezky popsané milování na zahradě v maliní, i když tuším, že ve skutečnosti by to mohlo být docela náročné... Hlína, kamínky, hmyz, trny... V mužné náruči úžasného hrdiny Nathaniela by to však žádné z nás žen - romantiček - nakonec až tolik nemuselo vadit... :-).... celý text

Láska na zavolanou 2012, Madeleine Wickham

Čtivé, zábavné, vtipné, veselé, osvěžující, potěšující, chytré... :-)