Alee přečtené 283

Tvář vody 2018, Guillermo del Toro

Kniha je to velmi zajímavá, vyvolává emoce a neuvěřitelnou atmosféru. Také přináší poselství, že člověk může být dokonalý i ve své nedokonalosti. Občas trochu vázne tempo, ale ve výsledku je to celkem čtivé. Vůbec bych se nebála podívat se na film dřív, než si knihu přečtete, protože to není jedno a to samé, kniha film prohlubuje a dává nám i vcelku jedinečný pohled do mysli záporáka.... celý text

Kameny osudu 2004, Flavia Bujor

Temné hory 2006, Patrick Carman

Trnité údolí 2006, Patrick Carman

Desáté město 2007, Patrick Carman

Ódinovo dítě 2016, Siri Pettersen

Tak tohle pro mě bylo velké překvapení. Čekala jsem řadovou YA fantasy, ale dostala jsem nádherný fantastický svět se vším všudy. Přestože jsou v knize poměrně mládí hrdinové a sem tam lehký náznak romantiky řekla bych, že jde o naprosto seriózní fantastický příběh zasazený do nelítostného prostředí plného klamu, nenávisti, politiky, násilí a tajemna. Hlavním prvkem je hledání sebe sama, a to jak v případě Hirky, která se o sobě dozví strašnou pravdu, tak v případě Rimeho, který se zase dozví strašnou pradu o tom, čemu zasvětil svůj život. Hirka i Rime jsou komplexní a plnohodnotné postavy, každý ma svou úlohu a svůj osud. Urd je celkem uchazející zaporák, škoda jen, že ke konci nedostal vic prostoru. Havraní kruhy jsou nápaditý příběh, napsaný s lehkostí, lekce poetický a vůbec mi nepřišlo (jak někteří psali), že by byl začátek pomalejší. Informace jsou dávkovány tak, aby čtenáře nezahltily. A příběh je pořád čtivý. Nakonec musím autorku pochválit za ten konec. Zajímavý, hořkosladký a otvírá nové otázky a zvědavost, co bude dál.... celý text

Věž vlaštovky 2003, Andrzej Sapkowski

Velmi temný, ale velmi čtivý díl. Hodnocení celé série u posledního dílu (Paní jezera).

Paní jezera 2012, Andrzej Sapkowski

Pozor na lehké spoilery ;) Velké plus celé této série je její atmosféra. Sapkowski vytvořil svět, který je tak neuvěřitelně reálný, až z toho čtenáře možná zamrazí, protože se dostane do temného středověku bez jakýchkoliv příkras. Se všemi jeho útrapami, špínou, nemocemi, všudypřítomnou smrtí, strachem a negramotným zabedněným obyvatelstvem, stejně jako s mocichtivými arogantními politiky. Líbí se mi zpracování elfů, trpaslíků a dalších nelidí, protože máte pocit, že nečtete fantasy, že čtete něco zatraceně reálného a některé můžete klidně potkat jen tak na ulici. Na to, jak byla poslední kniha série oproti ostatním obsáhlá, se tu zas tak moc podstatných věcí nedělo. Jedna bitva, jedna menší bitka s čarodějem a co dál? Několik epizod, které ani nevím, proč tam vlastně autor dával. Musím ovšem velmi ocenit originální pojetí popisu bitvy, protože to bylo vážně špičkové a velmi živé. Ze sentimentality dávám 4 hvězdičky, i když jsem nejprve myslela, že dám jen tři. Proč? Protože mi přijde, že i přes skvělý a reálný svět, Sapkowski nedokázal plně využít potenciál postav. Máme tu Ciri a Geralta, kteří jsou hlavní aktéři. Ale pak tu máme spoustu dalších postav, které hlavní hrdiny doprovázejí - mám na mysli především Milwu, Cahira, Regise a Angouléme. Na to, že tyto postavy doprovází Geralta třemi nejobsáhlejšími knihami celé série, se od nich ničeho tak zásadního nedočkáme. Přitom jejich scény jsou pro mě rozhodně nejoblíbenější a nejzábavnější, ale místo toho, aby jim bylo dáno víc prostoru, jsou jen jakýmsi užvaněným Geratlovým doprovodem, který se občas stará, aby zaklínač na své cestě nezemřel při první přesilovce. Tohle mě na celé sérii nejvíce mrzí, protože tu bylo dáno tolik prostoru jiným vedlejším postavám, které pro čtenáře nejsou nějak důležité. A pak se stává, že v nejvypjatější finální scéně, kde hrdinové nasazují životy aby zachránili Ciri, se jejich oběť prostě přejde jako by se nechumelilo a jede se dál, protože koho by zajímaly postavy, které dělají hlavnímu hrdinovi jen doprovod. Také se v posledním díle stala spousta zvláštních zvratů a nelogičností, počínaje Emhyrovým odhalením a probuzením svědomí a konče tím zvláštním "a žili spolu šťastně až do smrti/až po smrti" (kdo ví, je to trochu, jako by si Sapkowski ze čtenářů utahoval, protože já ten konec četla dvakrát a stále to nedokážu úplně pochopit, co se tam teda stalo, jak to souvisí s příběhy povídkách atd.) Zdá se, že jsem se trochu rozparádila, ale celkem je Zaklínač skvělá série, která stojí za přečtení, u které se pobavíte, zvláště pokud máte rádi svižné a úderné dialogy a suchý až černý humor ;) P.S.: v knize by měla být mapa a přehled alespoň nejvyšších politických aktérů s jejich příslušností, protože tohle normální člověk nemůže stíhat, aniž by si to nakreslil :D... celý text

Kalamita 2016, Brandon Sanderson

Nemůžu říct, že je tato série patří mezi Sanderonovy nejlepší počiny, protože tomu tak není. Ale přesto si myslím zaslouží pět hvězdiček. Nečekejte od tohoto příběhu nic náročného, epického nebo převratného. Je takové hravé, oddechové, akční a svižné čtení, když potřebujete vypnout. Přesto je to skvěle napsané, škála některých přirovnání a také různých skrytých detailů mě nepřestává udivovat. Finální vtípek se supermanem mě pobavil, příběh je to zábavný a i když je to tak šílený blázinec, nějak to všechno nakonec vždycky překvapivě dává smysl.... celý text

Křest ohněm 2011, Andrzej Sapkowski

Za mě zatím nejlepší díl Zaklínačské ságy. Konečně se začalo pracovat více s postavami než s výpisem politických událostí (které vám stejně bez podrobnějšího zkoumání moc neřeknou). Geralt distal v tomto díle naprosto skvělou družinu nových charakterů. Kromě již známého Marigolda přibude Milwa, Cahir a Regis, občas doplněni partou Zoltanových trpaslíků. Všechny postavy skvělé, vtipné, vůbec mi nevadilo, že scén s Ciri a Yenefer tam bylo po málu.... celý text

Čas opovržení 1998, Andrzej Sapkowski

Díl, který mě zatím bavil asi nejméně. Politikaření je fajn, ale když se to zvrhlo v čarodějskou drbárnu, tak jsem měla sto chutí to celé přeskočit. Takže část s čaroději nic moc, zbytek ušel, i když byl děj zaměřený spíš na Ciri a z Geralta se stala v romto díle v podstatě vedlejší postava. Naštěstí už mám přečtený i následující díl, který se zaměřuje víc na postavy, méně na politiku a hlavně méně na protivnou Yennefer.... celý text

Krev elfů 2011, Andrzej Sapkowski

Svět zaklínače je perfektní, plný tajemství, nebezpečí a magie. Postavy jsou pestré, mají své chyby a působí celkem živě a uvěřitelně. Člověk tuto útlou knížečku zhltne na posezení, jelikož je to celkem svižné. Vypravování pomocí rozhovorů je zajímavý způsob psaní (i když v některých slovních přestřelkách jsem se trochu ztrácela v tom, kdo říká co, jelikož tam často chybí jakákoliv uvozující věta). I když se mi kniha líbila, určitě si přečtu další díl a jsem zvědavá, kam se děj bude ubírat, tak se nemůžu zbavit pocitu, že Sapkowskému lépe sedl formát povídek. Děj je stále takový epizodkový, hemží se vedlejšími postavami, které nejsou nijak uvedené a čtenáři dá hodně práce se v nich zorientovat a vytáhnout z dialogů nějaké jejich charakteristiky. To, že se v celém díle prakticky nic nestalo přikládám tomu, že je to úvodní díl celé ságy, který měl sloužit nějakému bližšímu seznámení s hlavními postavami a s politickou situací, která je důležitá pro další děj. Uvidíme co bude dál.... celý text

Pouta dědictví 2017, Brandon Sanderson

Myslela jsem, že třetí díl má být poslední. Jak jsem ráda, že se s Waxem a Waynem setkám ještě ve čtvrtém díle. Za mě nejlepší díl této série.

Stíny minulosti 2016, Brandon Sanderson

Oproti prvnímu dílu, který byl dost seznamovací, se zde čtenářovi otevírá hlavní zápletka této série. Hlavní postavy poznáme více do hloubky a musím říct, že to je velké plus. Je tam několik vážně skvělých, vtipných, napínavých i dojemných momentů. Jediné, s čím jsem měla problém, je množství informací, které je na čtenáře v jednu chvíli nahrnuto a i když celou sérii mistborna znám celkem dobře, tak jsem měla problém všechno zpracovat a něco mi trvalo až do přečtení třetího dílu, Navíc tu Sanderson dost mlží a zatajuje a čtenář celou dobu moc neví, na čem je. Což neříkám, že je špatně, mě přišlo zajímavé vidět zápletku očima hlavních hrdinů, kteří jsou chvílema dost v koncích. Ale chápu, že někdo to nevstřebá tak snadno, když celou knihu tápe a nakonec se zas tolik nedozví a většina věcí je vyřešena až v dalším díle. Ale stojí za přečtení, už kvůli tomu, že celá série je parádní dobrodružství ;)... celý text

Slova paprsků 2016, Brandon Sanderson

To, jaký je Sanderson génius a jak je (a ještě bude) tahle série skvělá jsem básnila už v komentářích u prvního dílu. Předpokládám, pokud někdo čte tento komentář, tak má pravděpodobně už první díl přečtený a tudíž to pro něj není žádná novinka. Takže chvalozpěvy trošku obejdu a ráda bych šla trochu do hloubky hlavních postav. Jelikož první díl sloužil jako stavební základy, druhý díl už nemusí tolik vysvětlovat prostředí a vrhá se hned ze začátku po hlavě do děje, který v podstatě všech 1000 stran běží jako o závod. Už jsme seznámeni s hrdiny, takže je tu prostor pro další vývoj postav, což je podle mě základní stavební kámen této knihy. Nemůže být epická sága bez postav, kterým byste fandili, že :) Za mě rozhodně nejlepší postavou tohoto dílu byl Kaladin. Jeho minulost a motivaci už známe a právě on tudíž dle mého názoru dostane asi největší prostor pro vývoj svého charakteru. Od otroctví u mostařů si jako velitel Dalinarovy ochranky dost polepšil, přesto se nakonec ukáže, že je jeho nový život mnohem složitější než prostá touha po přežití, která ho hnala v prvním díle. Vyloupnou se některé jeho temné stránky a je tam vidět krásný boj mezi jeho zahořklostí, nenávistí a předsudky se smyslem pro čest. Líbilo se mi i jak ho vnímali další hlavní postavy, jako nevrlého a prchlivého bručouna, protože to je úplně jiný obrázek, než jaký o sobě má on sám. To přetahování mezi "temnou" a "světlou" stranou se táhne po celou knížku a dopadne tak jak dopadne. Kaladin se pěkně spálí, klesne znovu na dno, ale bez téhle facky by prostě nemohl dospět do toho hrdiny, kterým by měl být. Šalán v tomto díle odkrývá svou minulost, která není vůbec růžová. Musím říct, že to pro mě byla velmi zajímavá část příběhu, i když zbytek Šalániny linie mě chvílemi trochu otravoval (alespoň do té doby, než šla poprvé na planiny). Ne, že by to nebylo zajímavé nebo málo napínavé, ale nějak mě štvalo, jak jí všechno vychází, aniž by se musela moc snažit (narozdíl od Kaladina). Ale dejme tomu, je to holt součást příběhu. Každopádně mě hodně bavila její interakce s Kaladinem, protože mu dělala takovou krásnou kritickou opozici, kterou zatraceně potřeboval. Vtrat se v dalších postavách by bylo asi zbytečné a vydalo by to na samostatnou knihu. Adolin je sympaťák, Dalinar takovej správnej taťka nově vznikajícího Paprsku, Elhokar je dokonalej chcípák, Szeth je krásnej záporák, prostě samá pozitiva. Také bych chtěla pochválit části z pohledu paršendů, protože to dává celému příběhu na komplexnosti. Některá intermezza mě nebavila, ale doufám, že budou do budoucna důležitá pro příběh ( i když si myslím, že víc postav už fakt není potřeba). Ve finále byl naznačen mnohem větší problém, než válka s paršendy. Začíná se to rozjíždět v něco epicého a hooodně abiciózního,jen zatím nevím v co, protože všechny zúčastněné síly a strany nejsou pořád známé. Uvidíme, doufám že na třetí díl nebudu čekat moc dlouho. To bych asi nepřežila :)... celý text

Cesta králů 2012, Brandon Sanderson

Na tuto knihu jsem se dlouho těšila a konečně jsem si našla čas ji přečíst. Jakožto Sandersonův skalní fanoušek a uctívač jsem už věděla, do čeho zhruba jdu. Chápu některé komentáře lidí, kteří byli rozladěni dlouhým úvodem a otázkami, na které dlouho nepřicházela odpověď. Ale to je prostě Sanderson, hodí vás do vody a plavte, chápejte, a pokud to nepochopíte sami, nakonec přijde vysvětlení, ale musíte se snažit. Je pravda, že tato konkrétní kniha má opravdu dlouhý a velmi důkladně propracovaný úvod, kde se toho moc neděje, spíš se seznamujete s postavami, jejich minulostí a prostředím, kulturou atd. A chápu, že pro někoho je to nezkousnutelné, takže pokud jste ještě od toho autora nic nečetli, doporučuju začít s něčím méně obsáhlým. Ale pokud jste fajnšmekři a chcete pořádné poctivé epické a originální fantasy, které vás bude provázet ještě spoustu let, tak rozhodně se nenechte odradit a čtěte a čtěte. A navíc, knížka má přes 900 stran, je v plánu nějakých deset dílů, tak je třeba v prvním díle postavit pro příběh poctivé základy. Protože na nich se následně rozehrává příběh, který vám vezme dech, zavede vás do exotických končit a nabídne vám hrdiny, kterým prostě chcete držet palce až do konce. Za mě to hravě strčí do kapsy celou Hru o trůny (nehledě na to, že díky Sandersonovu grafomanství nejspíš napíše všech deset dílů dřív, než Martin jeden další díl…) P.S. po dočtení druhého dílu: JE TO BOMBA!!!! Jestli první díl měl pomalejší rozjezd, tak druhý je jako tobogán. ROZHODNĚ to stojí zato ;)... celý text

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti 2012, Ransom Riggs

Chtěla jsem knihu přečíst dřív, než uvidím film. A musím říct, že se mi to docela líbilo. Jasně, našly by se nějaké mouchy a je to čtení spíš pro mladší čtenáře než jsem já. Myslím, že být mi tak třináct, tak by s mi to líbilo mnohem víc. Je to možná tím, že jsem čekala trošičku něco jiného, než jsem ve výsledku dostala. Ale je to zajímavé, originální a milé, tak proč ne. Rozhodně neurazí. Další díl bych si už ale asi nekoupila a přiznám se, že mě příběh jako takový nezaujal natolik, abych potřebovala vědět, jak to dopadne (jelikož tuším, že dobře). Hlavním plusem této knihy je totiž jednoznačně nápad a zpracování. Film se rozhodně povedl. Líbilo se mi, že v něm pár věcí upravili (myslím, že k dobrému) a že neudělaly otevřený konec, ale příběh zakončili. Tim Burton prostě umí.... celý text

Vidořád 2015, Samantha Shannon

Spisovatelka je velmi mladá a na stylu psaní je to vidět, nicméně jí nemohu upřít mnohé kvality. Ve svém žánru je to jedno z nadprůměrných děl a uznání si zaslouží. Mě osobně se prostředí Londýna líbilo mnohem víc než První šeol v Kostičasu. Kniha má téměř pět set stránek. To je dostatečný počet, aby se mohl rozehrát dechberoucí příběh plný bohatých postav. Ale celé mi to přišlo takové zbytečně natahované. Polovinu knížky strávíme v hlavě hlavní hrdinky, která nejraději jedná na vlastní pěst, takže máme sice ukázkovou procházku jejími myšlenkami, ale ostatním postavám to nedává moc prostoru. V prvním díle to nevadilo, tam nebylo tolik důležitých postav, které by nás museli nějak zajímat. Ale tady máme minimálně deset dalších postav, které jsou pro děj důležité a málokteré se dostává jakéhokoliv rozvoje.Je tu spousta postav, které jsem ani nevěděla, co jsou zač. Je to škoda, protože bych ráda víc květnatých postav, které by příběh trochu okořenily, protože tak velkou sérii prostě nemůže táhnout jedna hrdinka sama. Paige je celkem obstojná hlavní hrdinka, ale trpí stejným neduhem jako většina podobných hrdinek. Stokrát dostane nakládačku, stokrát se zvedne, musí všechno zvládnout sama, musí všechnu zodpovědnost vzít na sebe. Nemluvě o tom, že prostě devatenáctiletý člověk nemůže vést celé podsvětí, zvlášť, když za sebou nemá věrnou armádu a hromadu přátel. Intriky se mi líbily, to rozhodně příběh hodně zvedlo, protože člověk až do poslední chvíle nevěděl, na čem je. To přineslo hodně skvělých zvratů, včetně finálního. Trochu mě udivuje, že je Paige překvapená, že je syndikát od základů tak prohnilý, že vidopáni intrikují až hanba a že se mezi sebou bez výčitek zabíjejí. Ovšem, že takoví jsou. Jsou to přece profesionální zločinci, co bys čekala, holka.... Prostě a jednoduše, příběh dobrý, základ originální, jen to chce buď víc propracovat postavy a postavit děj na nich (trošku rozložit sílu), proškrtat pár věcí, aby děj nevypadal tak prázdný a zbytečně překombinovaný. Takhle musí autorka stále předhazovat nové a nové informace, aby udržela děj v chodu, což působí trošku násilně. Určitě to není nejlepší knížka, kterou jsem četla, ale je obstojná a mohla by být skvělá. U mě za tři hvězdičky, ale za postavu Jaxona Halla bych mohla teoreticky dát ještě jednu navíc.... celý text

Kostičas 2014, Samantha Shannon

Předčilo to mé očekávání. Příběh má spád, postavy jsou celkem zajímavé, rozhodně to člověka vtáhne do děje a po dočtení nedočkavě kouká po dalším dílu, protože to skončí tak trpce neukončeně. Ale jelikož je autorka tak mladá, má to své mouchy, které jsem (s přihlídnutím, že je to její prvotina) ochotná akceptovat: přílišné zaobírání se detaily, nedodržování časového kontinua, příliš přímočarý popis děje. Nicméně pro mě zatím nejlepší a nejnápaditější román v žánru YA.... celý text

Rubín v kouři 2002, Philip Pullman