AkiB
přečtené 328
10 000 kilometrů pěšky Jižní Amerikou
2021,
Jan Rendl
Pěkná čtivá knížka. Jen 10 hvězdiček bych dala za krásnou obálku. Velmi se mi líbily v knize autorovy fotky z cest a jeho upřímnost, na nic si nehraje. Sám se divím, jak jsem s tímhle přístupem zvládl ujít už přes čtyři tisíce kilometrů. Možná to však bylo právě tím, že jsem si s ničím nelámal hlavu a dělal věci tak, jak mě zrovna napadlo. Když se nad tím zamyslím, je to vlastně ten nejlepší způsob, jak dosáhnout cíle. Myslím, že podvědomě jsem se snažil dostat do obtížných a nebezpečných situací. Utíkat pořád dál a dál, přes všechno, co se mi postaví do cesty, abych ze sebe vyplavil žal, který mě uvnitř sžíral. Jenže jsem zároveň moc dobře věděl, že jednou přijde den, kdy se budu muset vrátit. Den, kdy cesta skončí. Strach z dalšího života, z dalších ran osudu, dalších milostných zklamání. Má minulost mě nutila mít strach z budoucnosti, která měla jednoho dne přijít.... celý text
Malum – část druhá
2019,
Amo Jones
Na rozdíl od předchozího dílu dávám tomuto plný počet hvězdiček. Ale je to hodně ovlivněné tím, co se v knize řeší a co řeším já ve svém životě. Takže nehodnotím příběh jako takový, spíš hodnotím to, jak dokonale tato kniha pasuje k mé momentální situaci. Při čtení jsem zabíhala k různým myšlenkám a když jsem pokračovala ve čtení, jako bych na další stránce dostala svoji odpověď, či potvrzení toho, co už dávno vím a nechci si to přiznat. Proto mě v tomhle ohledu kniha nejvíce zasáhla. Protože to, jak řeší Tillie svůj vztah k Nateovi je jako vystřižené z mého života. Není asi tajemstvím, jak už to v knihách bývá, že i tahle skončí šťastně, kdy Nate vyjádří svou lásku k Tillie a oba budou žít šťastně až do smrti. To mě trochu zasáhlo, protože víte proč? Můj život není jako z této knihy. U mě to skončí přesně naopak a já zůstanu zlomená a zničená. A budu moct jen doufat, že se někdy vyškrábu ven, z toho, kde teď jsem - dva metry pod zemí. Jsi jenom člověk. Chytila ses něčeho, cos věděla, že ti pomůže. Někteří sáhnou po drogách, alkoholu, sexu. Tys sáhla po lásce. Kvůli tomu nejsi blázen. Kvůli tomu seš člověk. Když jsem teď zjistila, že jsem city k němu zaplavená, bojím se, ať se v nich neutopím. Nesmí se to nikdy dozvědět, protože mě nebere vážně. Dokonce i já vím, že mě nikdy nepustí do svého srdce a duše. Ovšem jenom proto, že víte, že vás s někým zřejmě nečeká budoucnost, neotupí to emoce, které k němu cítíte. Bohužel. Co se jeho týká, budu vždycky bezmocná, mám však kontrolu nad tím, jak to dávám najevo. Skrývám to, potlačuju a tak dál.... celý text
Když jsem byl člověkem
2019,
Dominik Obruča
Když jsem byl člověkem chtěl jsem se stát rybou ptákem stromem Když jsem byl člověkem mohl jsem vše a přesto tak málo věděl jsem mnohé a nepochopil nic
Malum – část první
2019,
Amo Jones
Musím říct, že čtvrtý díl se mi líbil o poznání méně než předchozí tři knihy. Už jsem se musela do čtení docela nutit a mezitím, co jsem četla tento díl, jsem přečetla ještě dvě jiné knihy v domnění, že jen potřebuju chvilku pauzu od této série. A protože nemám ráda nedočítat knihy, tak jsem se kousla a vydržela to. Co bych dále chtěla říct, je to, že mě docela zaujala poznámka na začátku knihy - bylo to varování od autorky, že v knize najdeme scénu, která je "nejenže drsná, nýbrž také znepokojivá a reálná". Autorka scénu "ztlumila, co nejvíc to šlo" a vložila před ní "několik varovných signálů", abychom poznali, kam příběh dále míří a měli možnost tuto scénu přeskočit. Ale! Já jsem vůbec nepochopila (nebo nepoznala?), o kterou scénu v knize se jednalo a jsem z toho trochu zmatená. Nebo šlo ze strany autorky o něco jako clickbait? :) Bolest ze ztráty nejdůležitějšího člověka v mém životě vytvořila tak ponurou temnotu, že se v ní všechno ostatní ztrácí. Dalas mi život. A pak jsi mi ho vyrvala jako zatracená smrtka. Jsem neklidná. Připadám si ztracená. Ale především se necítím jako já.... celý text
O čarodějnici, která se nenechala upálit
2019,
Amanda Lovelace
& fascinovalo mě, jak jednoduše je možné nás rozebrat na části, ale už není tak snadné dát nás zase dohromady. :)
Doktorka za mřížemi
2021,
Amanda Brown
Moc krásná knížka, která by klidně mohla být ještě delší, protože byla velice čtivá. Autorka dokázala o každém jednotlivém vězni psát hezky poutavě a klidně bych ve čtení ještě ráda pokračovala. Člověk si při čtení knih uvědomí určité věci. Lidé, kteří jsou ve vězení, byli mnohdy sami oběťmi. Ať už co se týká příběhů z chlapecké věznice, kdy ti kluci pocházeli z různých rodin a měli častokrát velmi ošklivé dětství. Pokud nevyrůstali v lásce a v přijetí, je potom velice snadné propadnout kriminálním činům. A to už vůbec nemluvím o ženské věznici, kdy ženy velice často žijí s někým, kdo je totálně zničí a ony samy pak vůbec netuší, co mají se svým životem dělat a poté propadnou drogám. Je velmi snadné někoho odsoudit, že pije alkohol či bere drogy, ale už vůbec nemáme tušení, co ten člověk má za sebou. Zneužívání v dětství, zneužívání v partnerském vztahu, znásilnění, vydírání... vážně bychom se s tím vypořádali lépe? Velice smekám před autorkou, že i ve svém věku se nadále věnuje svojí práci. Je až dojemné, jak někdo tak moc může milovat svoji práci a je to to největší požehnání, jakého se jí mohlo dostat, vzhledem k tomu, kolik času v práci během života strávíme. Často jsou to ty nejobyčejnější věci, které pro lidi uděláte, věci, na které s každodenním životem skoro zapomenete, co může vyvolat ty největší změny. Těch několik slov povzbuzení mu možná změnilo život navždy. Den, kdy ztratím soucit, bude dnem, kdy přestanu pracovat. Obávám se, že si to vždycky budu brát k srdci. V mnoha těch velkolepých domech, za těmi zdánlivě dokonalými fasádami, číhá spousta úzkosti a neštěstí.... celý text
