adela.hol přečtené 212

Poslední léto 2023, Karen Swan

Příběh se odehrává roku 1930. Na malém souostroví St. Kilda vzdáleném sto mil od skotské pevniny žije pár desítek obyvatel. Žijí jen z toho, co si sami vypěstují, uloví nebo co jim dvakrát za rok přiveze z pevniny faktor, dovozce zásob. Hlavní hrdinkou je osmnáctiletá Effie, která po smrti bratra na sebe vzala veškerou práci, protože její otec už toho není schopen. Z důvodu převážně mužské práce, ale hlavně pro své lezecké schopnosti chodí narozdíl od ostatních žen spíše v kalhotách. A nejen lezecká exhibice je další možnost přivýdělku pro místní obyvatele. Z pevniny k nim přijíždějí turisté a sledují jejich nehostinný, nemoderní život jako nějakou atrakci. Jednoho dne v doprovodu faktora se na St. Kildě objeví i hrabě Dumfries se svým synem lordem Sholtem. Oba jsou uchváceni lezeckými schopnostmi Effie, ale především i jejími znalostmi ohledně mořského ptactva. Vyžádají si proto, aby to byla právě ona, kdo je bude na St. Kildě provázet. A i těch pár dní stačí na to, aby se pro Effie stal z lorda Sholta jenom Sholto, ale jejich vzájemná náklonnost nestačí k tomu, aby mohli být spolu. A nejde jen o společenské postavení. Mám ráda historické romány, které čerpají ze skutečnosti, protože se díky nim něco nového naučím. Neumím si představit jaké to pro obyvatele St. Kildy bylo přesídlit se po dlouhých letech na pevninu. Do prostředí sice pohodlnějšího, ale pro ně naprosto neznámého. Museli začít úplně znovu a všemu se přizpůsobit. Effie byla divoká, nespoutaná a přímočará hrdinka a právě pro její jinakost se do ní Sholto snadno zamiloval. Jejich nevinné lásce ale nebylo přáno a po opětovném setkání jim bránil Sholtův chlad, kterému Effie nerozuměla. Všechno mělo svůj důvod a jejich charaktery byly skvěle vystavěné. Potěšilo mě, jak autorka zpracovala hlavní zápletku. Také jsem byla ráda na začátku knihy za mapu a slovníček pojmů. Jinak bych určitě nechápala, co znamená přeskok přes koště. Tu scénu jsem měla problém i dočíst, jak mě mrazilo.... celý text

Rytmus, já & Malychin 2020, Mariana Zapata

Gaby se vzpamatovává z rozchodu, je bez práce a plácá se od ničeho k ničemu. Jednoho dne jí zavolá Eli, její brácha-dvojče, že jim na turné kapely odpadl prodejce merche a jestli by to nechtěla vzít. Už to kdysi dělala, navíc znamenalo by to na tři měsíce změnit prostředí. Neváhala a ještě týž den už seděla v letadle. Kromě Eliho jsou členy kapely jejich dva nejlepší kamarádi, Mason a Gordo. Všichni čtyři si ze sebe utahují, dělají si naschvály a za ta léta, co se znají jsou spíš jako sourozenci. Gaby ví, že tihle tři magoři ji rozptýlí přesně tak jak potřebuje a to netuší, že se jí dostane ještě jiného rozptýlení. Na turné s nimi je totiž ještě jedna kapela a jejich zpěvák Saša Malychin rozhodně neokouzluje davy jen svým hlasem. Toto byla rozhodně originální romantika. Gaby a Saša spolu sladce nevrkali celou knihu. To nebyla láska na první pohled, to bylo spíš pevné přátelství na první kopanec. Velmi rychle si porozuměli, měli stejný smysl pro humor, záliby a chuť do života a i když oba byli do toho druhého zakoukaní, nahlas se to báli říct. Bavily mě jejich slovní přestřelky, to že Saša byl Saša jen když zrovna Gaby nebylo ok, jinak to byl její Sašenka sušenka. Líbilo se mi taky pouto mezi Gaby a jejím Elizou, i Masonem a Gordou. Gaby od nich byla pořádně vycvičená, takže aby přežila, musela se naučit jim vracet jejich narážky a mnohdy jim zasmečovat tak, že už potom neměli slov. Byla to hrdinka s ostrými drápky, taková se často nevidí. Od autorky to je má první kniha a už několikrát jsem narazila na to, že je to specialistka na hovínkové vtipy. Ano, už vím, co to znamená a asi jen proto nebude moje hodnocení to nejvyšší. Rozhodně se tím odlišuje od jiných autorek, ale říkám si, jestli se nešlo odlišit jinak? V hlavě mi při čtení šlo: "Že se vám do toho pletu, pane Pařízek, ale ty stěrače a ostřikovače nemusíte hlásit, to přece vidíte." Tady to jen nahradilo: "Nemusíte hlásit, že jdete na velkou (a to používám ten nejkulantnější výraz), to přece víme, že všichni dělají."... celý text

Straky 2022, Zoe Sugg

Příběh je vyprávěn z pohledu dvou hlavních hrdinek. Audrey se přestěhovala z Ameriky a nastupuje na prestižní anglickou internátní školu. Stěhováním chce zapomenout na minulost a začít úplně znovu. Se svou spolubydlící Ivy nemohou být rozdílnější a od prvního momentu si nesednou. Zatímco Audrey je taková bohatá rozmazlená princezna, Ivy si své studium musí poctivě oddřít. Zadarmo nikdy nic nedostala. Kromě vzájemných nesympatií jim ale ke klidnějšímu životu brání i jedno neštěstí. Na oslavě konce školního roku zemřela jedna studentka. Vyšetřování se uzavřelo jako nešťastná nehoda, ale když někdo v prvních měsících nového roku začne vysílat podcast ohledně této "nehody", začnou vyplouvat na povrch tajemství, která by některým mohla uškodit. Knihu jsem měla přečtenou na dvě otevření, bavila mě forma podcastu a postupné odhalování vodítek k Lolině smrti. Celou dobu jsem při čtení měla pocit, že jsem se ocitla v moderních Bradavicích. Ten nádech Harryho Pottera jsem tam všude viděla, takže vám, co budete číst po mně a nejste zrovna potterheadi, se omlouvám, že si budete pročítat mé fanouškovské výlevy. Ze začátku jsem trochu zápasila s oběma hrdinkami. Zlomilo se to až v moment, kdy je spojila pomsta jednomu "nepříteli", poté si začaly rozumět a i já si k nim našla cestu. Co se týče pátrání toho, co se stalo, jednu věc jsem správně odhalila téměř okamžitě a to hlavní ohledně Stračího společenství jsme se vlastně nedozvěděli. Na to bude potřeba další díl. V průběhu čtení jsem také byla zvědavá, co skrývá Audrey. Před jakou minulostí vlastně utekla. Bohužel forma, jakou to bylo podané, byla pro mě zklamáním. Náznaky během knihy nebyly prakticky žádné, ke konci se tedy Ivy svěřila, ta ji na chvíli politovala a vyrazily na párty. To mě nepřišlo šťastně udělané a nemělo šanci mě to nějak zasáhnout.... celý text

King 2019, T. M. Frazier

King je drsný, potetovaný kriminálník, který se od raného dětství učil, že pokud chce přežít, musí se o sebe postarat sám. Doe se probudila zraněná někde u popelnic a se ztrátou paměti. Neví, kdo je, ani co se jí stalo. Ti dva se setkají na motorkářské párty, kterou pro Kinga uspořádal jeho nejlepší kamarád Preppy, aby společně oslavili, že ho po třech letech propustili z vězení. Jejich první setkání proběhlo vskutku originálně a v té chvíli se jejich životy propojily. Musím se přiznat, že když jsem začala číst, tak jsem si říkala, že to bude hodně těžké čtení myšleno v tom špatném slova smyslu. Ale postupně jsem se začetla, zvykla jsem si na tu nekonečnou lavinu vulgarismů a ten příběh si nakonec užila. A díky Preppyho hláškám jsem se občas i zasmála. Tohle rozhodně není červená knihovna, ale zároveň jsem to upřímně od Kinga čekala ještě drsnější. Ano, mlátil a zabíjel, ale ve vztahu k Doe, byl v podstatě od začátku jako beránek. Nebyl tam takový ten postupný přerod, kdy se z drsňáka stane milovník. Bylo to o tom, že si spíš štěně ochočilo páníčka, než že by páníček rozkazoval štěněti. Trpělivě čekal. Ale zároveň ten jejich vztah něco do sebe měl. I když jsem na začátku další díl neplánovala číst, v druhé polovině se to přehupovalo k tomu, že ano a konec to rozhodl. Jako co to bylo? Tohle bylo to poslední, co by mě napadlo. Co se týče hodnocení, dala bych i čtyři hvězdy, ale musela jsem ubrat za zpracování textu v knize. Hrozně mě rušily ty rozházené odstavce, věty psané pod sebe jak kdyby to byla básnička. Vždycky jsem se u toho ztratila, že mluví ještě zrovna tato postava. Nevím, jestli to mělo vést ke zdůraznění důležitých pasáží, ale bylo to spíše na škodu. ... celý text

Ano, pane řediteli 2022, Lucie Srňánková

Míša pracuje ve firmě rodiny Šilerových. Je asistentkou Tomáše, se kterým se vzájemně respektují a váží si práce jeden druhého. Velkým šéfem je Tomášův starší bratr Adam, který pozici převzal po otci poté, co se vrátil z Ameriky. Od chvíle co do firmy vešel, jen rozkazuje, křičí a nadává. Jediným, kdo je schopný se mu postavit a od plic říct, co si myslí (když nepočítám Tomáše) je právě Míša. Místo toho aby dostala vyhazov (což by v reálu určitě dostala) je potrestána Adamovým zájmem. A za to by ona jeho v reálu spíš udala, než aby to s nadšením přijala. Jenže se nacházíme v erotickém románu, tak proč ne? Musím se přiznat, že nejdřív mi to přišlo z obou stran moc hr. Ani se nestačili pořádně pohádat v soukromí a už to jelo, jak na běžícím páse. Stejně tak mi trochu vadily Adamovy rozhovory s kamarády, kde řešili pořád to jedno. Jenže ... v tomto typu románu budou těžko řešit, kolik platí měsíčně za hypotéku a milenci nebudou v kanceláři ztrácet čas mluvením o klientech. Když jsem se tedy od těch okolních věcí v myšlenkách odprostila, už jsem si to jenom užívala. Kniha je vyprávěna střídavě z pohledu Míši a Adama, což mám nejradši. Začetla jsem se od první stránky a nešlo přestat. V podstatě jsem dala knihu za jeden den. První to vypadalo, že kniha bude jen o erotických scénách a střídání míst, kde se budou odehrávat (scény byly mimochodem naprosto bravurní a plnily přesně to, co při čtení měly), ale před první půlkou se to zlomilo. Objevila se tu velmi originální zápletka upozorňující na dvě vážná témata, která bohužel mohou být i reálná. Opět jsem toto slovo musela použít, protože právě ve druhé části se objevilo drama, které jsem v erotickém románu opravdu nečekala. O to víc mě bavilo číst a zjišťovat, co bude dál. Autorka svou prvotinou rozhodně nastavila laťku vysoko a závěrem musím poznamenat, že kdyby v knize nebyla česká jména, tak ani nepoznám, že je to od české autorky. Za mě spokojenost a těším se na další knihu.... celý text

S láskou tě nenávidím 2020, Jo Watson

Hlavní hrdinka Sera žije v jednom bytě s JJ a Brucem, starším homosexuálním párem. Oba jí svým způsobem nahrazují otce, pro kterého je škoda slov. JJ a Bruce jí kromě bydlení zařídili práci servírky v jejich restauraci a k tomu ještě má stáž v jedné reklamní agentuře. Potřebuje vydělávat peníze na studium mladší sestry a poslední, co řeší je její milostný život. Aby se alespoň občas rozptýlila, chodí se bavit se svými "otci" do gay klubů. Tam jí přece nic nehrozí a může se uvolněně pobavit. Jednou ale v takovém klubu potká muže, který rozhodně gay není, a i když to nikdy předtím neudělala, ještě ten večer s ním skončí na zadním sedadle jeho auta. A aby toho nebylo málo, druhý den ráno zjistí, že je to její nový šéf. Tím začíná příběh, který je vlastně jedno velké klišé, ale tak strašně dobře to fungovalo. Seřin osudový muž, šéf a nakonec i soused v jedné osobě, se jmenuje Ben a od prvních momentů s ní neodbytně flirtuje. Od začátku jí říká, jak je do ní zamilovaný, neustále ji zve na rande a ať už spolu komunikují osobně nebo přes zprávy, vy nemůžete při čtení dělat nic jiného, než se smát a skvěle se bavit. Následuje jedna vtipná scéna za druhou, ať už to jsou dohady jich dvou (nejlepší scéna byla rozhodně domovní schůze) nebo rozhovory Sery s JJ a Brucem, kteří nahrazují roli nejlepší kamarádky a je to o to vtipnější. Zatímco o minulosti Sery víme od začátku všechno, nějakou minulost má za sebou i Ben. Ta byla v podstatě jasná od chvíle, kdy se tam objevil první náznak, ale vůbec mi nevadilo, že jsem neprožila šok z odhalení. Spíš jsem se naopak zase pobavila u reakce JJ. Kniha je psaná takovým lehce plynoucím stylem, že vůbec nemáte pocit, že byste měli přestat číst nebo si dát chvíli pauzu. Čtete dál a jen se bavíte. Pokud hledáte opravdu typickou romantickou komedii, je to tato kniha. A já už mám samozřejmě na seznamu další knihy od autorky.... celý text

Láska po španělsku 2023, Elena Armas

Viděli jste Dokonalou partii s Debrou Messing a Dermotem Mulroneym? Zápletka je v podstatě stejná, ovšem rozdíl mezi touto knihou a filmem (na který je v knize i přímo narážka) je ten, že ačkoliv film je dobrý, kniha je vynikající. Catalina "Lina" Martínová již několik let žije v New Yorku. Ze svého rodného Španělska v podstatě utekla po rozchodu s bývalým přítelem Danielem a po všech útrapách, které jí jejich vztah přinesl. Příběh začíná ve chvíli, kdy je pozvaná na svatbu své sestry. Je to sice radostná událost, jenže ženichův bratr a svědek v jednom je právě Daniel, navíc zasnoubený. Lina tedy prohlásí, že si na svatbu přiveze svého amerického přítele. Ovšem má to háček. Žádný neexistuje. Přece tam ale jako zoufalka nepřijede sama. Na scéně se objevuje Aaron Blackford. Její otravný kolega, se kterým se nesnáší od chvíle, co se poznali. Jenže je to právě on, kdo jí nabídne, že s ní na svatbu pojede. Lina to okamžitě odmítne, ale postupně dochází k tomu, že na hledání vhodnějšího adepta nemá tolik času a že možná Aaron není nakonec tak špatný, jak si o něm myslí. Tady bylo vše, co má správná romantika mít. Culíte se a užíváte si každou scénu. Několikrát jsem četla srovnání s Hypotézou lásky a musím souhlasit. Pokud se Vám líbila ta, nesáhnete vedle ani tady. Lina byla zase taková ta trubka, která hodně dlouho neviděla, že je do ní Aaron už dávno zamilovaný, a tak byla poměrně rozhozená z toho, jak mu předstírání lásky k ní před její rodinou, nečinilo problémy. Vzniklo tak spoustu vtipných situací, ať už problém s malými tričky nebo následné hraní kopané s lidským závažím navíc. Nebo stačilo, aby se objevila sestřenka Charo a o humor bylo postaráno. Rodina Liny si Aarona zamilovala prakticky okamžitě. V podstatě stačilo, že promluvil španělsky a ženské pokolení rodu Martínových šlo do kolen. Bez ohledu na věk. A že nakonec podlehla i Lina není žádný spoiler. U těchto příběhů stejně víte konec od začátku. A je vám to jedno, protože to i tak chcete číst. Chcete se rozplývat nad Aaronem, nad každým gestem, které udělá, nad každým slovem, které řekne.... celý text

Zapomnění 2013, Kateřina Pojkarová

Příběh se odehrává ve středověku za dob rytířských klání. Hlavní hrdinkou je Kayla. Mladá dívka, která si nevzpomíná na svou minulost. Má sice občas pocit, že jí nějaké místo připadá známé, ale nic víc neví. Žije na hradě Karmalech, kde je vychovatelkou čtyř dětí Liama, svého pána. Na Karmalechu se každoročně odehrává kapp, turnaj, kde mezi sebou soutěží místní rytíři a ti z okolních panství. Manny, Cadell nebo Nevin se vždy do posledních sil připravují pod přísným vedením velitele Lindena a Kayla je velmi často chodí obdivovat. Muži ji respektují a sami jí dovolují si některé soutěžní disciplíny vyzkoušet. V knize nechybí ani záporná postava jménem Aran, který svými úskoky a zákeřnostmi způsobí, že i Kayla v jeden moment musí ze sebe dostat tu odvážnou a silnou část, aby zachránila svůj lid. Kniha byla neuvěřitelně čtivá a do příběhu jsem se ponořila prakticky hned. Kayla mi jako hlavní hrdinka byla sympatická, ať už svou láskou k dětem nebo vytrvalostí, kdy kolikrát náročný výcvik chtěla vzdát, ale nakonec vždy odněkud nabrala síly a vše překonala. Manny byl ten statečný hrdina, který vždy dával do všech úkolů víc jak sto procent, ale přesto tvrdil, že neudělal dost. A jeho chování a oddanost Kayle bylo tak zlaté. Z Lindenových tréninků se sice všichni vraceli vyčerpaní, nevěřili, že se znovu postaví na nohy, ale nakonec pochopili, že jeho tvrdý přístup přináší ovoce a že hlavně dokáže své muže povzbudit a motivovat. Jednu hvězdu ubírám za to, že ač je to v žánru fantasy, tak jsem tam příliš prvků neviděla (možná až na postavu Poutníka) a hlavně od prologu jsme se z minulosti Kayly nedozvěděli nic. Vím, že je ještě jeden díl, ale i tak tu nějaký náznak být mohl. Každopádně knihu jsem si užila a do druhého dílu se rozhodně pustím.... celý text

Tvoje vina 2023, Mercedes Ron

Od událostí prvního dílu uběhlo pár měsíců, Nick a Noah spolu chodí, jsou šťastní, bláznivě zamilovaní a doslova jeden na druhém závislí. Potřebují toho druhého stejně jako vzduch k dýchání. Jenže ani to všechno ke štěstí nestačí. Věkový rozdíl pět let? To přece nic není. Když je ale Noah čerstvých osmnáct, právě odmaturovala a má jít na vysokou, zatímco Nick už pracuje v tátově firmě, je ten věk znát. Oba jsou v jiných životních fázích, ale zároveň to je to nejmenší, co by dokázali překonat, kdyby nebylo dalších problémů. Jejich rodiče (kteří by si vzhledem k závěru knihy měli nejdřív zamést před vlastním prahem) se s jejich vztahem jakžtakž smířili, ale i tak jim dávají najevo, že by na sobě neměli tak lpět, ale spíš myslet na svou budoucnost. Rodina Leisterových je navíc veřejně známá a zatím se nehodí, aby se nevlastní sourozenci prezentovali jako pár. I když pokrevně spolu nemají nic společného. A pak tu jsou ještě psychické bolístky obou dvou. Noah trpí nočními můrami kvůli smrti otce, Nick se nepřenesl přes nenávist k matce. Noah v sobě stále živí pochyby, že si nezaslouží lásku, i když Nick dělá všechno, aby ji přesvědčil, že pro něj existuje jen ona. Že do svého zlomeného srdce po ztrátě matky znovu pustil jen ji a svou malou sestru. Zároveň si ale oba zatajili důležité věci, které vedly k dalším lžím, nedorozuměním a obrovské osudové chybě. Po prvním díle jsem si myslela, že mě autorka už nemůže překvapit. To jsem se hodně spletla a ukázala mi, jakou škálu emocí je schopná přenést na papír. Láska, nenávist, vášeň, hněv, touha, radost, bolest - to všechno a mnohem víc jsem zažila během čtení. Jste si jistí, že ty postavy žijí a prožíváte všechno s nimi. Bezmezně věříte každému jejich slovu nebo gestu, až vám jde mráz po zádech z toho, že to snad ani není možné takhle napsat. Ale je. Všechno to tam je. Pokud se vám první díl líbil, určitě nevynechejte ani tento. Ale zároveň vám doporučuju se čtením počkat až vyjde závěrečný díl nebo budete trpět stejně jako já.... celý text

Pýcha a předsudek 2009, Jane Austen

Nejspíš se dotknu milovníků klasiky, ale budu upřímná jako vždy. Knihu jsem četla jen kvůli výzvě na DK, jinak bych si ji nevybrala. Ani jsem neviděla žádnou filmovou verzi a nebyla tak ovlivněná. Věděla jsem ale, že je tu pár, který je pro mnohé čtenáře ten osudový. Počítala jsem s tím, že je to starší kousek a že nepůjde čtení tak lehce jako nové knihy, ale v tom problém nakonec nebyl. Byl to samozřejmě trochu jiný jazyk, protože se příběh odehrává na přelomu 18. a 19. století, ale to mi nepřekáželo. Pro mě nebyl děj takový, aby mě nutil číst dál. Že bych potřebovala vědět, co bude v další kapitole. I proto jsem tuto knihu četla za celý červenec nejdéle ze všech. V první polovině knihy jsem tápala v postavách, protože kromě Bennetových sester byly všechny postavy oslovovány příjmením a já si je nedokázala přiřadit k nějakému obličeji ve své hlavě a vyznat se v jejich vzájemných vztazích mi také dalo chvíli zabrat. Druhá polovina mi už odsýpala trochu rychleji, ale přesto jsem postrádala to, co jsem především čekala - romantickou linku. Kdo jste knihu četl, tak mě kdyžtak opravte, protože jak už jsem psala, děj mě netáhl, tudíž večer jsem při čtení občas i klimbala. Ale ta osudová láska mezi Elizabeth a panem Darcym vznikla tak, že on na první pohled působil pyšně a nepřístupně a jí stačilo, aby ho někdo pomluvil a ona na základě toho a jeho chování, si vytvořila předsudek. Poté jí po nějaké době vyznal své city, nedorozumění jí vysvětlil v dopise a ona si najednou uvědomila, že by ho přece jen mohla chtít. A když nakonec zachránil čest její mladší sestry, už nic nebránilo zasnoubení a svatbě. To bylo vážně všechno? Omlouvám se, ale mě jejich vztah nechal absolutně chladnou. Myslela jsem si, že se budu aspoň usmívat nad nevinnými scénami, které do těchto knih patří, ale nedočkala jsem se. Konec mi také nesedl, když jsem četla, otočila na další stránku a zjistila, že už tam nic dalšího není. Bylo to takové useknuté. Nelituji, že jsem si knihu přečetla, jen jsem čekala trochu víc.... celý text

Navždycky 2020, Nofreeusernames (p)

Kniha je určena spíše pro mladší, ale protože ve svém povolání jsem stejnou věkovou kategorií stále obklopena, mám k nim tak nějak pořád blízko a nedělá mi problém si přečíst i knihu z jejich ranku. Právě naopak to beru jako příjemné zpestření. A tady mi to maximálně sedlo. Hlavní hrdinkou je středoškolačka Mei, která je obrovskou fanynkou Harryho Pottera, je zamilovaná do svého nejlepšího kamaráda Travise a nejen skrz okno svého domu si vyměňuje nenávistné vzkazy se svým sousedem Liamem. Jenže víte jak to je, co se škádlívá ... Víc asi k ději netřeba říkat, protože je to oddechovka, u které vypnete, nepřemýšlíte a jen si ji užijete. Aspoň já jsem to tak měla. Miluju Harryho Pottera. Miluju Ledové království. Kniha byla plná narážek nejen na tyto dva filmy a to mě prostě bavilo. Chatové konverzace, které příběh doplňovaly, byly výborným doplňkem. Autorčin humor a ironie mi sedly jak (znáte to přirovnání s hrncem a zadní částí těla) a já si tak knihu opravdu užila. Ano, mohla bych poznamenat, že Mei byla v poslední části na facku, když se zamotávala do svých lží, ale kdo z nás v tomhle věku nedělal chyby? Všichni jsme hned věděli, jak dospěle se máme chovat? Hodnotím v rámci daného žánru a za sebe nemám co vytknout. Se stejným nadšením, jako když Dobby dostal od pána ponožku, se postupně pustím do dalších dílů.... celý text

Už nikdy mě nespatříš 2023, Lesley Pearse

Betty byla šťastná do chvíle, než se její manžel Martin rozhodl jít do války, aniž by musel. Oba věřili, že válka nebude trvat dlouho a Martin se vrátí jako hrdina. Vrátil se, ale ve špatném fyzickém stavu a co hůř, i v psychickém. Nekomunikoval a Betty ani nepoznával. S péčí o něj pomáhala i jeho matka Agnes. Jenže Betty s tchýní nikdy nevycházela a po Martinově návratu se Agnesino chování zhoršilo ještě víc. Betty tušila, že Martinův stav se nezmění a stejně tak chování její tchýně. Byla vyčerpaná a zlomená. V příhodný moment se rozhodla vzít osud do vlastních rukou. Předstírala svou smrt a utekla. Na scénu tak přišla Mabel Brooková hledající svůj nový život s úmyslem, že ji Agnes už nikdy nespatří. Mám ráda knihy, kde hrdinové překonávají jednu nástrahu za druhou, než dojdou svého štěstí. Tady mi toho přišlo paradoxně až moc. Asi i tím, že autorka rozjela více témat, která za mě příliš nepropojovala. Byla tu zápletka s Agnes, Carstenem, Norou, Thomasem a také Mabeliny "schopnosti". Kdyby zůstala jen zápletka zakázané lásky s Carstenem, stačila by mi. To jak skončila, mě zasáhlo nejvíc. Měla jsem i problém s Mabel. Na začátku byla ta nevinná naivní dívka, která byla vděčná za jakoukoliv nabídnutou pomoc. Zhruba v druhé polovině knihy ale nabyla velkého sebevědomí a já si říkala, že jsem ten její přerod nějak nepostřehla. Obzvlášť některé její rozhovory s Thomasem mi neseděly do doby, ve které se kniha odehrávala. Nebo jsem měla pocit, že za určité věci si mohla sama. Opakovaně se ocitala v situacích, které byly na první pohled nebezpečné. Přesto do nich šla. Víc bych asi také rozvinula její vztah s Agnes, která v knize neměla tolik prostoru, jak jsem čekala. Ale to, co nakonec vyšlo najevo ohledně jí a Martina, bylo šokující. Utrpení, které prožívala, muselo být nesnesitelné. Jistě pak dosáhla vysvobození a úlevy.... celý text

Poslední song 2022, Nicole Böhm

Riley Maddocková touží splnit si svůj sen a stát na prknech, která znamenají svět. Hudbou žije, je jí vším. Její otec, který stejné nadšení nesdílí, protože dráhu zpěvačky nepovažuje za pořádné povolání, jí dal dva roky na to, aby v New Yorku prorazila. Pokud se jí to nepovede, musí se vrátit zpátky do školy, případně dělat něco plnohodnotného. Julian Sloan je kytarista ze známé rockové kapely. Oproti Riley si už svůj sen splnil, ale také poznal jeho stinnou stránku. Bulvár ho málem zničil a svou bolístku stále nosí v sobě. Miloval a byl zrazen. Důvěřovat, že s ním chce být dívka proto jaký je a ne proto, co pro ni jeho sláva může představovat, je pro něj velmi těžké. Cesta Riley a Juliana začíná z opačných stran. Ona začíná od nuly, on může být brzy na vrcholu své kariéry. Dokáží se sejít uprostřed? Pomůže jí Julian najít potřebnou sebedůvěru ve zpěv? Pomůže mu Riley obnovit důvěru v lásku? Knihu jsem si přidala na svůj seznam už jen kvůli té obálce. Z ní dýchá něžná hřejivá atmosféra a stejnou jsem prožila i během čtení. Hudební prostředí mám ráda a tady se to sešlo všechno. Nechyběl playlist, speciálně napsané písně a náhled na to, že zpívání není tak snadné, jak vypadá. I ten, kdo to umí, musí hodně dřít, aby dosáhl úspěchu. Chemie mezi Riley a Julianem byla na jedničku. Ona, obyčejná holka neřešící sociální sítě a bulvár. On, velká hvězda, co by mohl mít na každém prstu deset holek, ale chce tu obyčejnou. Klišé? Ano, ale fungovalo to. Scény, ve kterých Julian pomáhal Riley s technikou zpěvu, byly za mě nejlepší. Kromě hlavních postav jsem si oblíbila i postavu Ethana. Sice to na začátku nevypadalo, ale svými vtipnými hláškami si mě získal. Stejně tak Julianova opora Gillian, nebo Rileyina kamarádka Allyson. V dalších dvou dílech by měly dostat prostor právě tyto vedlejší postavy a já už se teď na ně těším.... celý text

Chce to dva 2023, Natalie Cox

Podle anotace a obálky jsem čekala vtipnou oddechovou romantiku a dostala jsem ... Co vlastně? Romantiku na posledních sto stránkách bez chemie před, v průběhu i po. Detektivní zápletku, která postrádala logiku. Neuvěřitelně hloupou a naivní hrdinku. Humor, který měl být asi vtipný, ale já se bohužel nezasmála ani jednou. Kniha byla čtivá, autorka píše dobře, ale měla jsem pocit, že se během psaní nedokázala rozhodnout, který žánr chce psát, a tak je dala dohromady všechny a za mě to nefungovalo. Hlavní hrdince Clem se tak nějak neustále lepí smůla na paty. Má spoustu dluhů, nemůže se zbavit bývalého přítele, který se rozhodl s ní zůstat za každou cenu kamarád a její vysněná práce se zdá, že také nakonec nebude to pravé. Zásadní problém je ten, že za spoustu věcí si Clem může sama. Musí pomalu přepočítávat každou korunu, ale zároveň si několik měsíců nevšimne, že jí někdo ukradl řidičák, naboural se jí do účtu a ukradl její identitu. Bývalý přítel jí otravuje svou přítomností, tím jak se neustále vyptává, jestli už má někoho nového, ale nic mu neřekne. Práci v marketingu vymění za práci v obchodě se sýry a až časem jí dojde, že na to, aby jí ta práce naplňovala nestačí jen to, že sýry ráda jí. To je jako kdybych si řekla, že mám ráda hudbu, tak se stanu zpěvačkou. Co na tom, že neumím zpívat? V knize bylo také spoustu míst, které se buď opakovaly anebo pro děj byly naprosto nepodstatné. Opravdu nepotřebuju vědět, že hlavní hrdina má právě na sobě červeno-fialovou košili s proužkama nebo modro-tyrkysovou košili s puntíkama. Stejně tak si nepotřebuju číst na několika stranách, jak si nerozhodný zákazník vybírá, co si koupí. Obdobných situací bylo víc. Napoprvé je to možná ještě vtipné, ale víte jak se to říká s opakovaným vtipem. Jak jsem psala výše, přesto všechno byla kniha čtivá a co mě rozhodně při čtení udrželo byl Karlík Bucket, pes hlavní hrdinky. Psi jsou má srdeční záležitost a tady měl velkou roli. Knihu určitě nezatracuji, najde si své čtenáře, ale já jím nejsem.... celý text

O minutu později 2020, Susan Lewis

Vivienne je právnička, jejíž život se promění během jedné jediné minuty. Infarkt! Jak je to možné, když jí je jen 27 let? Nemoc srdce si totiž nevybírá. Práce, přátelé, intimní život, to vše musí okamžitě na druhou kolej. Řešením je transplantace. Jenže seznam těch, co čekají, až někdo zemře, aby oni mohli dál žít, je dlouhý. Manželé Shelley a Jack se přestěhují na venkov a postupně vybudují zvířecí farmu a narodí se jim tři děti. Vivi se narodila o nějakých třicet let později, než Shelley. Nikdy se nesetkaly, ale přesto spolu mají něco společného. Je možné, aby vyšla pravda najevo a dalo se odpustit? Nebo je lepší držet tajemství, která by mohla ublížit hodně lidem, dál v sobě. Kniha začíná velmi pozvolna. Kapitoly se střídají z pohledu Vivi v současnosti a Shelley z minulosti. Tipovala jsem to na průměrný příběh, ale to jsem se hluboce mýlila. Sledujeme velmi křehký vztah Vivi s její matkou Ginou, která jí nikdy neprozradila identitu jejího otce. Dozvídáme se, jak moc lidé s nemocí srdce musí být stateční, když čekají na transplantaci, která nikdy nemusí přijít. A když už jim zazvoní telefon a dostanou tu naději, během pár chvil ji můžou zase ztratit. V příběhu nechybí ani romantická linka, která mě zasáhla úplně nejvíc. Byla napsaná s obrovským citem pro každý drobný detail ve vztahu dvou lidí. Proč je život tak nespravedlivý, když tu pravou lásku potkáte až ve chvíli, kdy nevíte, jestli vám vůbec zbývá nějaký čas. Nebo je to snad dar za utrpení a bolest, že je vám dovoleno prožít ještě něco krásného? Ale dokážete tomu propadnout s pocitem, že toho druhého tady pak necháte samotného? Anebo se snad stane zázrak? Pokud máte rádi silné emocionální příběhy, odhalujete tajemství, která měla zůstat raději skryta, knihu vám z celého srdce doporučuji (a také mít po ruce kapesníky). Oceňuji i jednoduchou obálku, jejíž význam pochopíte po dočtení. Kniha ve mně bude rezonovat ještě hodně dlouho a má jisté místo v top knihách za tento rok.... celý text

Doktor Láska 2023, Leisa Rayven

Autorka knihy zkombinovala slow burn romantiku s obří chemií mezi hlavními postavami, skvělý humor, u kterého jsem se bavila a nezapomněla ani na matematiku s IT. Co víc bych si mohla přát? Jedná se o poslední díl ze série a za mě jednoznačně nejlepší. V knize se znovu setkáváme s postavami z předchozích dílů. Především s Eden a Paulem, ke konci knihy se objeví i Asha s Jakem. Hlavními postavami se ale tentokrát stávají dva nejlepší kamarádi Eden - Toby a Joanna. Toby je počítačový génius, který pracuje s Eden v nakladatelství a pro Paulovu agenturu vyvinul speciální seznamovací aplikaci (opravdu není podobná Tinderu, to byste Tobyho urazili). Aplikace dokáže spočítat, jakou máte procentuální pravděpodobnost, že vztah s vaší polovičkou vydrží. Tobymu, pro kterého Eden vymyslela přezdívku Doktor Láska, aplikace paradoxně zatím nepomohla. Zařekl se, že s žádnou ženou, se kterou nebude mít alespoň padesátiprocentní pravděpodobnost, si nezačne. Pak se ale objeví Joanna, jejichž vzájemná chemie tryská od prvního setkání na míle daleko. Jenže aplikace je zásadně proti nim. Podle ní nemají v podstatě žádnou šanci. Co s tím? To přece nemá smysl se vůbec namáhat. Vzhledem k Eden i společné práci usoudí, že nejde, aby se jeden druhému vyhýbali. Domluví se, že zůstanou jen přáteli a shodou okolností se z nich nakonec stanou ještě spolubydlící. Dodrží to přísloví 'Co je v domě, není pro mě'? Celý příběh vypráví ze svého pohledu Toby, což mi přišlo neskonale osvěžující. Cokoliv vyslovil nahlas, tak obratně vyšperkoval nějakou svojí myšlenkou a já se musela smát nad jeho trefnou ironií. U scén s Joannou jsem se musela culit, protože jejich chemie byla doslova hmatatelná. A za to, jak se choval nejen k ní, ale co dělal i pro svou rodinu, jsem si ho zamilovala hned. Hlavní postavy skvěle doplňovaly všechny vedlejší postavy. Ať už dohazovačka Eden, sebevědomím oplývající Raj (na desítky opravdu neměl), Jeeves (IT svět se nezastaví) nebo babička Nan se svými moudry. A pochopitelně nechyběl ani Moby. Autorčin styl mi maximálně vyhovuje a doufám, že od ní brzy vyjde něco dalšího.... celý text

Smrtící spojení 2022, Ian W. Sainsbury

Mags Barkworthová má život, který by jí mohla spousta žen závidět. Její manžel Bradley je pohledný, inteligentní a díky své práci vědce má tolik peněz, že už by Mags nikdy nemusela hnout ani prstem. Žijí spolu ve velkém domě a společně vychovávají jedenáctiletou dceru Tam. Zdá se, že je vše zalité sluncem. Opak je ale pravdou. Před narozením Tam je postihla tragédie, ze které se Mags nikdy nevzpamatovala. Aby zvládala své panické ataky, chodí pravidelně na terapii. Aby toho ale nebylo málo, Tam jednoho dne nakreslí obrázek domu s těmi nejmenšími detaily. Co je ale na kresbě obrázku zvláštního? To, že si Tam nepamatuje, že by ho namalovala. A jedním obrázkem to teprve začíná. V knize se střídají dvě formy vyprávění. V er formě sledujeme dění kolem Mags, Tam, Bradleyho a několika dalších postav. V ich formě nám své nejniternější myšlenky popisuje vrah. Počet jeho obětí v průběhu děje narůstá. Příběh byl od začátku napínavý a postupně jsem na hlavní zápletku přicházela. Autor píše velmi poutavě a s tím, jak prezentoval vrahovy myšlenky, jsem se setkala prvně. Čtenář postupně pochopil, proč zabíjí a že prostřednictvím jejich smrti zažívá ten pocit úlevy, které se mu nedostávalo. Na závěr také musím zmínit obálku, která plně vystihuje hlavní motivy knihy.... celý text

Habibi 2020, Baja Dolce

Tato kniha byla od jara všude. Vyskakovala na mě pomalu z každého druhého bookstagramu a já se vlastně nedivila. Vzhledově je nádherná, má dokonalou digitální ořízku a lákavou anotaci. Když jsem si ji mohla zakoupit v předprodeji i s podpisem autorky, neváhala jsem. Po všech pětihvězdičkových recenzích jsem se na knihu hrozně těšila. A ač mě to opravdu mrzí, u mě nakonec vysoká očekávání nebyla naplněna. Autorka píše dobře, kniha byla čtivá a já neměla problém se ihned začíst. Co byl pro mě ale hlavní kámen úrazu, že jsem se těšila na strhující dark romanci, která mi způsobí bušení srdce na každé stránce, ale za sebe jsem bohužel tu temnotu postrádala. Harry je přes den redaktorem v rodinném nakladatelství, v noci se z něj stává Habibi, manažer pochybného nočního klubu. To slibovala anotace a já se těšila, jak hlavní hrdinka Cassie bude jeho dvě stránky postupně poznávat. Jak ji bude jeho temná stránka přitahovat, zatímco by se jí spíš měla bát. Harry sice měl potetovanou celou horní polovinu těla, nechyběly mu ani piercingy a prskal ze sebe jeden vulgarismus za druhým. Ta temnota z něj ale pro mě bohužel nesálala. I jeho náklonost ke Cassie, uvědomění si, že je výjimečná oproti všem předchozím ženám, byla velmi rychlá. Nepotřebovala jsem zrovna slow burn tempo, ale takový ten postupný vývoj mi chyběl. Paradoxně temnější postavou byla Cassie. Zápletka kolem ní byla opravdu originální a autorka mě dokonale zmátla. Ačkoliv možná v určitých momentech až moc. I sám Harry v jednu chvíli tvrdil, že to věděl, ale když se mu odhalila, tvářil se, že je to pro něj naprosto nová informace. Ale možná to byl záměr, jak nás čtenáře zase zmást. V tom případě to bylo v pořádku. Ohledně závěru knihy, možná bych se tentokrát obešla bez epilogu. Bez něj by mi to sedlo víc. Co ještě kladně musím ohodnotit bylo propojení s předchozími autorčinými knihami. To mám vždycky ráda. Do druhého dílu série se určitě pustím. A budu věřit, že to s Candym dopadne lépe.... celý text

Dotek viatáru 2021, Kristina Waagnerová

Zatímco první díl měl kvůli představení celého světa pomalejší začátek, druhý díl byl nadupaný akcí od samého začátku. Postavy měly více prostoru ukázat své charaktery a autorka nám představila svou další část fantazie, kterou do příběhu vtiskla. Neuvěřitelné a strhující! Znovu se setkáváme s Isarell, sledujeme její popasování se s novou rolí princezny a její věrné pobočníky, kteří se k ní přidali na konci prvního dílu. Isarell jsem si oblíbila už v předchozím díle, ale to jak se charakterově vybarvila tady, teprve stálo za to. Obdivovala jsem její přímočarost, rozhodnost i obrovskou sílu, kterou musela vynaložit nejen na misích, které vedla. To, co se po ní kolikrát chtělo, přijímala s pokorou, ale zároveň tak, aby ona byla tou, jež z toho vyjde vítězně. Více prostoru zde dostal Bastien, za což jsem byla opravdu ráda. Chvíli jsem si myslela, že přece jen mezi ním a Isarell něco bude, ale opravdu na ně sedělo to, že jsou víc než sourozenci a zároveň míň než milenci. Měli mezi sebou speciální, výjimečný vztah, který by nic nemohlo zničit. Ani Bastienova budoucí nevěsta, ani ... Kdo četl, ví, co myslím. V prvním díle bylo pár drsných scén, ale to, co předváděli sarrei, kteří se nám už předvedli v celé své kráse, to byl teprve nepříjemný zážitek. Poslední část knihy byla srdcervoucí. Trpěla jsem spolu s hlavními hrdiny, nenáviděla jsem, brečela jsem, doufala jsem. Kruté okamžiky byly propojené se silnými emocemi. Bolest na srdci tu tentokrát byla větší, než bolest fyzická. Absolutně netuším, co všechno se ještě může odehrát v dalším díle, ale vím, že ho rozhodně potřebuju číst.... celý text

Jaká byla Cassidy Holmesová 2022, Elissa R. Sloan

Gloss byla na počátku 21. století velmi populární dívčí popová skupina. Jednou z členek byla i Cassidy Holmesová. Do skupiny nastoupila jako poslední poté, co nahradila jednu ze zakládajících členek a zároveň jako první ji opustila. Po patnácti letech žijí zbývající členky již své životy mimo záři reflektorů, ale zároveň z bývalé slávy ještě trochu těží. A právě při jednom společném rozhovoru v rádiu se dozvídají, že Cassidy zemřela. Posléze vychází najevo, že spáchala sebevraždu. Proč? A proč vůbec tehdy ze skupiny odešla? V knize sledujeme zrod dívčí skupiny, jejich vzestupnou popularitu, ale můžeme vidět i tu negativní stránku slávy. Tu za mě autorka zvládla velmi dobře. Dále mi přišlo, že se nejspíš hodně inspirovala u Taylor Jenkins Reid, protože vše popsala tak, že jsem měla při čtení pocit, že Gloss opravdu existovaly. Přesto něco mi tam chybělo. Kniha se četla lehce a autorka do ní zakomponovala několik vážných témat. Střídají se zde dvě časové linky. První z doby největší slávy Gloss a druhá ze současnosti. K tomu se ve vyprávění střídají všechny členky skupiny. Postupně odhalujeme to, co fanoušci nemohli vidět a že nejen Cassidy, ale i Rose, Merry a Yumi měly nějaké své tajemství, které si s sebou nesly až do současnosti. A tady se dostávám k tomu, proč jsem pár hvězd musela ubrat. Za mě tu těch témat k řešení bylo moc a nebyl dostatečný prostor ke kompletnímu výsledku a pochopení všech postav. Chyběl mi například alespoň jeden pohled Cassidy ze současnosti. Navíc mi ani neseděla ta její přezdívka, kterou během skupiny dostala. Nevybavuje se mi jediná scéna, kde by se její drzost projevila.... celý text