adela.hol přečtené 212

Jen sekunda 2023, J. Levinski

Wafley a Sirius se znají od dětství a na střední škole spolu chodili. Znovu se setkávají po čtyřech letech, a protože jiskra mezi nimi nezhasla, pokračují nakonec tam, kde skončili. Zatímco ve většině knih čekáme až se hlavní pár dá dohromady, zde jsou spolu hned. My sledujeme jejich cestu, která ne vždy musí být zalitá sluncem. Čtyři roky odloučení nejsou dlouhá doba, ale záleží v jakém věku ta léta uplynou a jak se dotyční změní. Wafley ani Sirius už nejsou stejní jako na střední. Navíc oba žijí zcela odlišné životy. Wafley studuje tanec, Sirius hraje hokej, a proto je často pryč. Do toho ti dva snad nemůžou mít rozdílnější povahy, které jim jejich vztah spíše komplikují. Dokážou se na společné cestě jednou opravdu sejít? V knize se střídají pohledy obou hlavních postav, text je čtivý a rychle odsýpá. Občas mi čtení ztěžovaly pouze chyby v překladu, za které ale nemůže autorka, takže to ani nepočítám do celkového hodnocení. Líbilo se mi prostředí, ve kterém se příběh odehrával, zároveň mě ale mrzelo, že těch tanečních a hokejových scén nebylo více. Naopak bych zase ubrala na scénách, kdy se hlavní hrdinové opakovaně hádali a usmiřovali. Chemii spolu měli, ale než se mohli trochu posunout, přišla další překážka, kdy se zase vrátili na začátek. Tam jsem viděla chybu hlavně u Siriuse a jeho lží, které vedly k tomu, že byl často na Wafley hnusný a ona reagovala tak, jak reagovala. Pro někoho mohla být ufňukaná, ale citlivější povahy to jinak neumí. Zápletka s Connerem mi přišla trochu nedotažená a možná i zbytečná? Buď bych ji více rozvinula nebo nedávala vůbec. Spíš bych do popředí dala postavu Dana. I právě ohledně něj jsem měla vizi jiného konce. Konec byl posléze skutečně jiný a originální, což oceňuji. Ne že bych tyto konce vyhledávala a měla ráda, ale byl to takový ten konec k zamyšlení i do reálného života. Protože někdy opravdu stačí jen sekunda a nikdy už nic nebude takové, jako bylo dřív. 3,5*... celý text

Kláru si chce koupit každý 2023, Heliodor Šimanik

Dvacetiletá Klára se v rozrušení dopustí chyby, po níž zjistí, že její přítel Lukáš není žádným princem. A že pokud chce jednou zase v klidu žít, musí protrpět nejeden ponižující moment. Stává se loutkou v Lukášově hře, ale i dalších postav. Je využívána pro zajištění štěstí jiných a přitom sama si projde tím nejhorším, co se ženě může stát. Pomůže jí někdo znovu najít smysl života? Dle anotace jsem čekala silný příběh, ze kterého si něco odnesu. Tématy na to kniha aspirovala. Bohužel zpracováním se na mě příběh nepřenesl. Za prvé mi čtení ztěžoval text a jeho špatná korektura. Jedna postava se vyjadřovala v několika odstavcích, a tak jste si museli hlídat, kdo zrovna mluví. Střídala se ich a er forma, stejně tak postavy ve vyprávění v průběhu kapitoly. Bylo tu postavy, které si odbyly svou část a víc se už neobjevily. Občas bez vysvětlení vzájemných vztahů s jinými postavami. U postavy Lukáše jsem nedokázala uvěřit, že by po tom všem nechal Kláru jen tak být. A že ona by po se traumatizujícím zážitku obrátila zrovna na Karla, kterého vůbec neznala (když pominu tu dovolenou). Jednání Kláry za mě bylo ve spoustě situacích nepochopitelné. To samé u Karla, kdy moje vize pokračování rychle vzala za své. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se jejich vztah měl takto extrémně proměnit. Navíc předcházející i následující scény si právě v tomto novém vztahu neumím v reálu představit. Je dobře, že autor na spoustu vážných témat upozornil. V některých momentech nebo tvrzeních jsem s ním musela souhlasit. I filosofické myšlenky v druhé části knihy byly zajímavé. Ale jako celku tomu hodně chybělo. Už i jen tím, že o hlavních tématech se jen mluvilo a já se pak nedokázala do postav vcítit, sžít se s nimi a sdílet s nimi jejich bolest a utrpení. Je to samozřejmě můj subjektivní názor a už jsem na knihu viděla spoustu nadšených recenzí. Třeba vám sedne a nebudete chápat, kde já viděla problém. Budu jedině ráda, že v knize objevíte to, co já nenašla. 1,5*... celý text

Letní bouřky 2023, Eva Pospíšilová

Konečně nastaly letní prázdniny. Nejlepší kamarádi Paulie a Floyd se těší, jak celé léto stráví na kolech, hraním videoher nebo chozením na procházky s jejich společným psem Škorpionem/Noobem. A taky si konečně plánují najít holky na ples k zahájení dalšího školního roku. Jenže během jedné letní bouřky, kterých se Floyd až panicky bojí, překročí oba hranici, po které už nic nemůže být jako předtím. A už vůbec ne když se Paulie přizná, že se zamiloval. Prvotní šok střídá nedorozumění, které na sebe nabaluje další a další. A protože jsou oba tvrdé palice, tak zastavit se, sednout si a vše si vyříkat a vysvětlit, je zatraceně velký problém. Od autorek to byla má první kniha a už teď vím, že se co nejdřív musím pustit i do dalších dvou, které mám v knihovně. Sedl mi styl psaní, humor a taková lehkost, která se textem nesla. Paulie a Floyd byli do detailu skvěle vykreslení. Rychle jste se zorientovali, co mají rádi, co nesnáší, čeho se bojí nebo jaké jsou jejich zlozvyky. Oba byli hrozné trubky a takové postavy já nedokážu nemilovat. Sympatické mi byly i postavy rodičů a společných kamarádů. Líbily se mi jejich reakce na to, že spolu nemluví, protože aby jeden z nich byl někde sám bez toho druhého (včetně například zubařského křesla), to bylo něco nepředstavitelného. A poté mě zase pobavily reakce samotných paličáků, když byli v šoku z toho, že je dva vlastně nikdo neřeší, protože to tak nějak všichni tušili. To byla radost číst. A co se týče té jedné scény z Nekonečného příběhu, tak při jejím zhlédnutí je každej popcorn pálivej.... celý text

Období čarodějů 2022, Rachel Griffin

Čarodějky a čarodějové po staletí čerpají svou moc z ročních období a udržují tak klima v rovnováze. Jenže atmosféra je nevyzpytatelná a oni pomalu začínají ztrácet nad vším kontrolu. Naděje na záchranu padá na bedra sedmnáctileté Clary. Vždyčarky, která je jediná, co dokáže kombinovat magii všech ročních období. Problém je ten, že Clara svou moc neovládá a kvůli tomu už zemřelo několik jejích nejbližších. Nechce svou moc a zároveň jen ona může všechno zachránit. Nalezne nakonec způsob, jak svou moc využít ku prospěchu svému i všem ostatním? Ačkoliv nemá kniha ani 300 stran, úplná jednohubka to není. Text je napsán malým písmem, ale naštěstí je kniha čtivá. Celkový námět knihy se mi líbil. Magie rozdělená dle ročních období na květočary, létočary, listočary, zimočary mi přišla zajímavá, bavilo mě trénování jejich schopností. Spousta situací se ale opakovala a celý magický svět za mě nebyl pořádně představen. Z děje jsem se nedozvěděla, kdy a kde se příběh odehrává. Obálka mi evokovala pohádkovo-kouzelný nádech, přitom hlavní hrdinka neustále nosila džíny. Odehrávalo se to nejspíš v normálním lidském světě, ve kterém nikoho nerozhodilo, když do nemocnice přivezli čaroděje. A jak Claru ovlivňovala její moc ohledně citů, si v některých situacích také protiřečilo. Clara byla typická hrdinka svádějící svůj vnitřní boj. Na jednu stranu jsem ji chápala a vlastně mi ani nevadilo, že její nerozhodnost se táhla větší část knihy. Co mi ale naopak vůbec nesedlo, byla romantická linka, bez které bych se tentokrát obešla. Bohužel jsem jí nevěřila. Alespoň ohledně Sanga. Víc by mi Clara pasovala k Paige. Ani nevím proč. Finále knihy a rozuzlení zápletky mělo sice velkolepý nádech, ale přišlo mi to zase hrozně málo. Žádny wau efekt se nekonal. Co ale zase oceňuji, byly citáty na začátku každé kapitoly. Ve spoustě z nich se každý mohl najít.... celý text

Fantastická zvířata. Grindelwaldovy zločiny: Původní scénář 2019, J. K. Rowling (p)

První díl série jsem četla na začátku roku a nebyla jsem příliš nadšená. U tohoto dílu se moje pocity při čtení trochu zlepšily, ale stále to nebylo ono. Jako milovnice Harryho Pottera jsem musela jít i do Fantastických zvířat. Upřímně jsem se bála formy scénáře, ale krátce před prvním dílem jsem četla HP a prokleté dítě a to se mi četlo samo. U této série, jak u prvního, tak druhého dílu, mi ale chvíli trvalo, než jsem se do té formy dostala. Nejspíš to bylo i způsobené tím, že jsem neviděla filmy, které by mi zrovna tady pomohly s představivostí. U klasické beletrie sice také nemáte obrazovou stránku, ale popisy postav a prostředí Vám pomohou. U scénáře ale logicky všechny popisy chybí. Knihu sice máte přečtenou za chvíli, ale bohužel události v ní ve mně nedokázaly vyvolat žádné emoce. Prvnímu dílu jsem dala tři hvězdy, tady za staré známé postavy z HP (Brumbál, Grindelwald, Nagini) a přece jen už o trochu lepší orientaci v ději, hodnocení nepatrně navyšuju. 3,5*... celý text

U severní zdi 2023, Petra Klabouchová

První hlavní postavou je Muž s dírou v srdci, nesoucí si od dětství jizvy na těle i na duši. I když je pro všechny kolem prakticky neviditelný, on vidí dobře. A nezapomněl. Předtím než nastane jeho vlastní konec, bere spravedlnost do vlastních rukou. Druhou hlavní postavou je Ošetřovatelka umírajících, která pomáhá pacientům v jejich posledních chvílích. Do ústavu, v němž pracuje, je přivedena nová klientka, kvůli které možná zaměstnanci začnou věřit na duchy. Stihne Muž s dírou v srdci dokonat svou pomstu? Pomůže Ošetřovatelka umírajících nové klientce vyhnat ďábla z těla? Tuto knihu byste mohli číst jako obyčejný detektivní román zasazený do minulého století. Bohužel jak detektivní, tak historická část je krutě pravdivá. Ačkoliv autorka pro sepsání románu pozměnila jména nebo data, vycházela ze skutečných osudů politických vězeňkyň a jejich dětí v padesátých letech v Československu. Prostřednictvím různých postav Vás při čtení mrazí z toho, jakým peklem si ženy prošly ve vazebních věznicích nebo nápravných zařízení. A za co? Co tak hrozného provedly? Nejhorší je, že vůbec nic. Neudělaly nic, za co by měly skončit ve vězení a kvůli čemu by se s nimi mělo zacházet jak s kusem hadru. A i ten kus hadru byl na tom lépe než ony. Během pár měsíců se z nich staly trosky, zestárly a do konce života si v sobě nesly bolest, která nešla smazat. Proč to všechno? Protože tehdy byla taková doba a někdo si řekl, že bude rozhodovat o životech druhých. Že má na to právo. Kdo se vzepřel, tvrdě za to zaplatil. Tuto knihu bych dávala jako povinnou maturitní četbu. Nejen pro její čtivost, ale proto, aby se mladí lidé dozvěděli něco zásadního z historie. Co se dělo a dít se nemělo. Pro uvědomění si toho, jak se teď máme dobře a všechno, na co si stěžujeme, jsou jen malichernosti.... celý text

Naše vina 2023, Mercedes Ron

Poslední díl série je rozdělen na tři části. V první části nastává posun o deset měsíců. Noah je stále na dně a chtěla by Nicka získat zpět. Nick zapomíná po boku jiných žen, včetně předstírání vážného vztahu se Sophií. Jenže žádná není jako Noah. Ve druhé části má i Noah snahu začít si s někým jiným. Ovšem brání jí v tom Nickova žárlivost ala "Nevrátím se k tobě, ale nikdo jiný tě mít taky nebude." A zároveň si tu zábranu dává ona sama. Protože žádný muž není jako Nick. V třetí, nejdelší části se nakonec rozhoduje, zda všechny chyby z minulosti dokáží napravit. V prvních dvou částech jsem si říkala, že jestli bude celá kniha o střídání nenávisti a žárlivosti, budu trpět. Ale ve třetí části mě autorka převezla. Tato zápletka mě vůbec nenapadla vzhledem k tomu, co o postavách z předchozích dílů víme. Jenže v průběhu čtení jsem docházela k tomu, že jinak to udělat nešlo. Konec druhého dílu byl natolik zlomový, že k jeho vyřešení mohlo vést jen jediné. Zároveň jsem si ale uvědomila, že z konce druhého dílu jsem byla natolik v šoku a nevnímala, co se tam vlastně stalo. Co strašně moc špatného a co Nick rozhodně měl vědět. To jediné mě mrzí, že autorka zazdila. O čtivosti a chemii postav se nemusím rozepisovat. To víte, že bude, jakmile vezmete knihu do ruky. Stalo se toho spoustu, ale musím vyzdvihnout tři scény. Nebudu spoilerovat, ti co četli, pochopí. Smska - Typická reakce Noah a její zbrklosti a následný Nickův výbuch. Letadlo - Jedině Noah dokáže vyčíst Nickovi něco, co nemohl ovlivnit. Noah vždy reagovala jinak než ostatní, v tu chvíli to ale po emoční stránce neuvěřitelně sedlo. Poslední není ani scéna, jako spíš moment, který už nikdy nedostanu z hlavy. Nick s notebookem a jedním závažím. Hrdě se hlásím k tomu, že tato série se stala mou srdcovou záležitostí. Na každém dílu miluju něco jiného a vím, že při opětovném čtení tam budu nacházet zase něco dalšího, co mě dostane. Nick y Noah para siempre ... celý text

Kapitánova čest 2023, Lucie Jehličková

Příběh se odehrává roku 1851 kdy mladá Američanka Frances přijíždí spolu se svým bratrem Ashleym do Anglie navštívit své příbuzné. I když se nikdy předtím neviděli, Frances se hlavně těší na svobodu, která ji čeká. Doposud měla za zády svou přísnou matku, která jí určovala, jak by se měla slušná dívka chovat, aby si ji nějaký muž vzal a měl s ní kupu dětí. Frances se tomu ve svých dvaceti letech zatím úspěšně vyhýbá a vůbec ji to netrápí. Jenže osud jí do cesty přivede Jacka Mortimera. Muže, který ji od prvního setkání neuvěřitelně rozčiluje, ale zároveň stejnou měrou přitahuje. Dokáží změnit své původní názory na vztahy a překonat překážky, které jim brání být spolu? Máte rádi sérii o sourozencích Bridgertonových? Pokud ano, určitě nemiňte tuto knihu, která má velmi podobného ducha. Začetla jsem se hned na první stránce a zároveň bych nepoznala, že se jedná o prvotinu. Tak dobře to bylo napsané a tak dobře se to četlo. Do příběhu vplujete ani nemrknete a postavy si zamilujete. Frances a Jacka jsem si oblíbila jak jako jednotlivce, tak samozřejmě i spolu. Měli mezi sebou velmi něžnou chemii. K příběhu mi to krásně sedlo a dokázala jsem s nimi procítit ty jejich nevinné pohledy a polibky, kterými vyjadřovali svou lásku. Ještě pomalejší vývoj probíhal mezi Anne a Ashleym, což vzhledem k jeho zraněné duši chápu. A moc bych si přála, kdyby ti dva dostali prostor v nějakém volném pokračování. Oceňuji i zápletku s Holly a Lukem, která dodala příběhu na dramatičnosti, ale zároveň nebyla zbytečně natahovaná. Zapadla přesně na ta místa, kde byla potřebná a vyřešila se racionálním způsobem. Všechny postavy tu byly charakterově velmi dobře vykreslené, ať už byly kladné, záporné nebo měly přinést do určitých pasáží humor (což se lady Westhamové a jejím dcerám dařilo). Knihu mohu s čistým svědomím doporučit a rovnou jsem si ji koupila do své knihovny.... celý text

Okamžiky 2022, Veronika Jonešová

I když Patricie v předchozím díle zemřela, díky retrospektivnímu vyprávění se s ní i Samuelem stále setkáváme. Jen už nejsou úplně hlavními postavami. Místo nich se do popředí dostává Emma, která nese Patriciinu smrt nejhůř. Cítí, že všechno co dělá, ztrácí smysl. Skončí v práci a začne se plně věnovat psaní. Při sepisování Patriciina příběhu získává ona i my pohled dalších zásadních postav, které se v minulých dílech třeba jen mihli. Příležitost promluvit dostali například Evelin nebo Dušan. Zatímco Evelin si svým pohledem na věc nějaké plusové body získala, Dušan se v mých očích neobhájil. Nejen u nich to byla otázka toho, jak nás zásadně ovlivňuje prostředí a především lidé, kteří nás vychovávají. Je snadné o někom říct, že je špatný rodič. Ale pokud jiný příklad v dětství neměl, jak jinak se to měl naučit? Co jsem v pohledu jedné z postav hodně ocenila, byla opět narážka na takový nešvar společnosti ohledně otázek na těhotenství. Takové to: "Tak kdy už budeš mít dítě? Máš na to věk." Odstavce, ve kterých bylo popsáno, jak je strašně špatné tyto otázky pokládat, by si povinně měli přečíst všichni. Pořád jsem čekala na odhalení nějakého velkého tajemství mezi Evelin a Danielem. Abych pochopila, proč ona zavrhla Samuela a proč on nepomohl Patricii. To tam za mě neproběhlo. A ani na konci celé série jsem nedostala odpověď, proč Samuel Patricii nehledal usilovněji. Tahle otázka mě bude trápit ještě hodně dlouho. Ačkoliv jsem žádnému dílu nedala plný počet, tak i přes to mohu celou sérii doporučit. V určitých momentech je možná zidealizovaná, ale mně pocitově velmi sedla.... celý text

Vetřelci v našich hlavách 2023, Daniel Pelikán

Víte, co je to obsedantně-kompulzivní porucha? Ne? Mám pro vás dva zdroje, díky kterým byste si o této úzkostné poruše mohli udělat lepší představu. Buď si pusťte americký seriál Můj přítel Monk, kde touto poruchou trpí hlavní postava, detektiv Adrian Monk. Anebo si přečtěte tuto kratičkou novelu, kde stejnou poruchou trpí taktéž hlavní postava, učitel Petr. A co se tedy pod touto poruchou, zkráceně OCD skrývá? Dotyčného např. nutí neustále opakovat různé činnosti tak dlouho, dokud nejsou provedené k maximální dokonalosti. A pokud to dokonalé není, nastává úzkost. Častým příkladem OCD je například mytí rukou. Opakovaně si je dotyčný umývá, protože stále cítí, že na nich zůstaly bakterie. To nutil dělat Petra i jeho vetřelec v hlavě. Stejně tak několikrát vyhodit snídani, protože volské oko stále nebylo dokonalé. Musel se vrátit domů a zkontrolovat, že zamknul. Musel odběhnout z práce do lékárny, protože i jediná minuta zpoždění by způsobila onemocnění. Toto byl jen minimální výčet situací, se kterými se Petr musel popasovat. Knihu máte přečtenou zhruba během půl hodiny. I proto, že Vás nečekají žádné popisy. Celý příběh se odehrává formou vnitřního dialogu Petra a jeho vetřelce, který ho nutí, aby dělal vše, co mu radí, protože ho přeci miluje a chce pro něj to nejlepší. Zatímco v seriálu výše je OCD prezentována spíše humornou formou, při čtení této knihy jsem pociťovala zmiňovanou úzkost z toho, kolik lidí musí takto trpět. Možná každý z nás má kus této poruchy v sobě (viz zamykání dveří), ale kdo jí opravdu trpí, nedokážu si představit, že by s ní dokázal bojovat bez odborné pomoci. Na příkladu Petrovy kamarádky to bylo očividné. Konec jsem čekala trochu jiný, a i když dialogová forma byla zajímavá, v nějakém tom klasickém hávu by se mi nejspíš četlo ještě lépe. Ale to nic nemění na faktu, že i přes malý počet stran vám kniha mnohé předá.... celý text

Království obávaných 2023, Kerri Maniscalco

Závěrečný díl plynule navazuje na předchozí, a tak se ocitáme zpět ve chvíli, kdy se Emilia snaží vzpamatovat ze zjištění, že je Vittoria naživu a také kdo je doopravdy princ Ira. Postupně se začínají odhalovat další tajemství, po kterých se její původní život začíná rozpadat jako domeček z karet. Nic z toho, co si myslela, že má a kým je, nebylo skutečné. Kromě toho se dostává do situace, kdy chce dokázat, že Vittoria není vrah a hlavně chce získat svého krále. Se vším všudy. I když budu hodnotit tento díl stejně jako ty předchozí, jednoznačně byl nejlepší. Za mě tato série gradovala a ukázala, že nic nebylo takové, jak se na první pohled zdálo. Proto vím, že se jednou do série pustím znovu, abych od začátku vnímala detaily, které jsem předtím nepovažovala za důležité. Celý příběh byl postaven na originálním prostředí pekla a chemii hlavních hrdinů. V každém z předchozích dílů jsem chemii vyzdvihovala. V tomto díle vystoupala až na vrchol. Peprných scén tu bylo dost, ale já si hlavně užívala to pozadí za nimi. Žárlivost, touha a hlavně všudypřítomný strach, že by měli jeden o druhého přijít. A že těch dramatických scén, kde se to málem stalo, tu bylo také hodně. Oba by ale udělali cokoliv, aby tomu zabránili. A to tomu dodávalo to top, co na takových párech miluju. Navíc ta jejich kombinace chladu a žáru byla odzbrojující. Mohla bych vytknout, že autorka nijak neuzavřela zápletku ohledně Orgolia, ale já to beru pozitivně v tom, že si nechala otevřená vrátka pro samostatný příběh/sérii dalšího hříšného prince. A to já rozhodně chci.... celý text

Minutky 2021, Veronika Jonešová

Patricie a Samuel začínají po třiceti letech znovu. Jenže život není fér, a tak společná léta jsou mnohem kratší, než léta samoty. Na úvod zjistíte, že Samuel se musí s Patricií opět rozloučit, tentokrát navždy. Poté se retrospektivně vracíte do jejich životů. Kromě nich dvou nově vypráví své pohledy i další postavy, které s oběma měly něco společného. Už v prvním díle jsem chápala Patriciino rozhodnutí zůstat sama a přesto nebýt osamělá. Našla si jiný způsob života, který ji činil šťastnou, jak to jen vzhledem k okolnostem šlo. Ale toto její rozhodnutí nekorespondovalo s požadavky společnosti. Protože každá žena se přece musí vdát a mít děti. Pokud je svobodná a bezdětná, je s ní asi něco špatně, a tak má každý její blízký, ale i cizí člověk tendenci jí pomáhat a měnit to. Co se ale nejdřív té dotyčné zeptat, co opravdu chce? Byly tu ukázány i další předsudky s různými reakcemi. Emmini rodiče měli problém s Oliverem, jeho neznámou minulostí a novou, pro ně, pochybnou rodinou. Sofiini rodiče přijali Patrika hned, aniž by řešili jinou barvu pleti. Někdy je hodně těžké postavy soudit nebo obhajovat, protože každý má pro svou reakci nějaké důvody, o kterých ostatní nemusí vědět. Stejně jako první díl, i druhý obsahoval určitou dávku naivity, kdy se všechno zdálo až moc snadné. Ale vlastně proč ne? Nebyl by takový svět hezčí? Jediné, co má romantická duše zase nezvládla, bylo odpuštění Davidovi. Reakce hlavních postav byla až moc mírná a ještě byl nakonec u nejdůležitějšího dne jejich života? To jsem nedokázala skousnout. O obou věděl, ale to jejich hlavní trápení napravit nedokázal. Co ještě na závěr musím ocenit jako milovnice detailů, byl rodokmen.... celý text

Odkaz Hawthornů 2022, Jennifer Lynn Barnes

Avery už částečně zná důvod toho, proč byla vybrána miliardářem Tobiasem Hawthornem a proč zdědila celé jeho bohatství. Bylo to ale celé jen jedna z jeho her, jež starý Hawthorne tak miloval a zkoušel jimi své vnuky? Nebo je za tím ještě něco víc a Avery má s rodinou společného víc, než si myslí? Jakou roli v tom hraje Tobias Hawthorne II., který má být již několik let mrtvý? První díl jsem četla před osmi měsíci, takže jsem se trochu bála, že už si nebudu nic pamatovat. Naštěstí autorka v prvních kapitolách vše podstatné připomněla, a tak jsem do toho vplula nakonec snadno. Ale ... pak se něco stalo. Jak mě první díl bavil, užívala jsem si to luštění šifer a odhalování tajemství, tak tímto dílem jsem se bohužel větší částí přímo protrápila. Přišlo mi, že se v každé kapitole toho událo hrozně moc a já to nestíhala vstřebávat. V jedné kapitole se něco řeklo, ve druhé to bylo úplně jinak. Chápu, že to asi mělo vést ke zmatení čtenáře, ale nebylo to tak plynulé a postupné. V prvním díle lehce započal milostný trojúhelník mezi Avery, Graysonem a Jamesonem. Tehdy jsem ho příliš neřešila, protože mi přišel jen na okraj. Zde se rozvinul o něco více, ale můj problém byl ten, že Avery neměla chemii ani s jedním z nich. Bylo mi úplně jedno, kterému z nich dá přednost. Ale aspoň se mi líbil ten Maxin nápad ohledně zavření očí. Celkové hodnocení nakonec zachránilo posledních sto stran, které konečně měly nějaký ten nádech prvního dílu a já si je opravdu užila. I z toho důvodu nebudu odkládat čtení posledního dílu a budu doufat, že ta pozitivní vlna, kterou jsem chytla na konci, mi zase neuteče.... celý text

Hodinky 2019, Veronika Jonešová

Kniha začíná ve chvíli, kdy se na rušné ulici setkávají dvě hlavní postavy - fotografka Patricie a pilot Samuel. Je to setkání po dlouhých třiceti letech. Tehdy byli zamilovaní, žili spolu a plánovali společnou budoucnost. Jenže Samuel jednoho dne beze stopy zmizel. Ráno odešel a večer se už nevrátil. Oba tak postupně začínají rozplétat svou minulost a zjišťovat, co se tehdy stalo a proč se musely jejich cesty rozdělit. Myslím si, že je jen málo knih, které Vás chytnou od první stránky. Tady se mi to stalo. Příběhu jsem okamžitě propadla a postavy přijala za vlastní. Možná i proto, že jsem se do spousty situací dokázala vcítit a věděla jsem, že bych reagovala stejně. Některé myšlenky a citáty z knihy jakoby vycházely přímo ze mě. Oba hlavní hrdinové retrospektivně a na střídačku vypráví, co za ta léta prožili. Na začátku kapitoly se vždy dozvíte jaký je rok a kolik jim je let. To bylo něco pro mě, mám ráda takové detaily v knihách. Patricii jsem plně chápala. To, že Samuelovo hledání nechtěla vzdát, i když podle ostatních měla jít dál. Rozumím té cestě, kterou si nakonec zvolila. Protože samota opravdu nemusí být smutná. Samuelova cesta byla úplně odlišná a přišla k němu tak nějak sama. Nevím, jestli by to v reálu bylo opravdu takto jednoduché, ale jeho scény s Patrikem a Oliverem byly naprosto dokonalé. Byli to takoví tři mušketýři a já si je zamilovala od prvního momentu. Ačkoliv mě kniha zahřála na duši, nějakou drobnou výtku jsem našla. Přišlo mi, že Samuel mohl udělat víc. Kluci by ho jistě rádi viděli šťastného. Navíc v dnešní době sociálních sítí a to nevíme, co bude v budoucnu, by to hledání nemuselo být tak složité. Pouze toto mé srdce romantika a introverta hodně bolelo. Oliver by mě jistě pochopil.... celý text

Temné osudy 2014, M. V. Jírová (p)

Michelle se popasovává se svou novou rolí anděla a životem po boku Samuela. Ben její rozhodování svým odchodem částečně ulehčil, ale přesto Michelle cítí, že takto to nemá být. Navíc když se v Samuelovi pomalu probouzí jeho temná magie a začíná být nebezpečný i pro ni samotnou. Ve chvíli, kdy Michelle zjistí pravý důvod jejího zmatku a neschopnosti si vybrat mezi dvěma muži, začíná příběh nabírat na obrátkách. Musím říct, že důvod, proč si Michelle nedokázala vybrat, se mi opravdu líbil. Bylo pak snadné ji pochopit, protože za tu svou nerozhodnost nemohla. A jakmile to zjistila, přišlo mi, že v tu chvíli přesně věděla, který z nich dvou je ten pravý. Zatímco v prvním díle se spíš řešil milostný trojúhelník, tady už více prostoru dostala i ta fantasy stránka a různé nadpřirozené postavy. S těmito typy postav jsem se v knize setkala prvně, ale bavily mě. Ať už to byly ty kladné nebo záporné, všechny tam měly své místo. Milovala jsem scény mezi Michelle a tím pravým. Nechci úplně spoilerovat, tak schválně jméno vynechám. Kdo četl, ví koho myslím. Chemie mezi nimi byla nepřehlédnutelná. Ať už byli ve fázi, kdy byli propojeni, ale nemohli spolu být nebo po té proměně, kdy jakákoliv jejich blízkost mohla skončit utrpením a zoufalstvím jich obou. První by nesnesl být bez toho druhého, druhý by zase nesnesl žít s pocitem, že tomu prvnímu ublížil. Oproti předchozímu dílu byla psaná forma mnohem lepší a dějově propracovanější. Jen u Michelle bych byla radši, kdyby byla celkově taková průbojnější. Přišlo mi, že ve všech situacích byla tak nějak stranou a příliš nepomáhala. Chápu, že vzhledem k tomu, čím byla, to ne vždy šlo, ale více akce z její strany mi trochu chybělo. Závěr dílu jsem odhadla ohledně té jedné postavy, ale pokračování, na které se moc těším, si netroufám tipovat. 4,5*... celý text

Slupky minulosti 2018, Jitka Prokšová

Kniha je rozdělena na tři části. V první části se seznamujeme s pěti hlavními postavami - Alicí, Zuzanou, Květou, Robertem a Alešem. Zjišťujeme, s jakými problémy se momentálně potýkají a jak moc to ovlivňuje jejich soukromý i pracovní život. Ve druhé části se všichni setkávají v šumavském podhůří na meditačním kurzu. Vedoucím kurzu je Josef, další důležitá postava příběhu, který si sám v sobě nese také nějaké bolístky. Ve třetí části se dozvídáme, co si každá z postav z kurzu odnesla a jak se se svým problémem poprala. Na knize mě zaujala anotace a protože ráda zkouším nové autory, do štafety jsem se přihlásila. A dobře jsem udělala. Kniha mě velmi mile překvapila svou čtivostí a důležitými tématy, nad kterými je třeba se zamyslet a uvědomit si, co všechno hraje v našich životech roli. Že pokud chceme v klidu žít v přítomnosti i v budoucnosti, je potřeba odkrýt slupky minulosti. Nejde si říct, že zapomeneme na to, co se v minulosti stalo. Bude nás to drásat tak dlouho, dokud se nerozhodneme pro definitivní uzavření. I kdyby nám s tím měl pomoct cizí člověk. V příběhu mě také zaujala postava Davida, který je tu jakýmsi neviditelným pozorovatelem. Po přečtení pochopíte. Počítejte s tím, že postav je tu opravdu hodně, takže se přiznám, že ze začátku jsem se trochu ztrácela, než jsem ty hlavní dokázala uchopit tak, abych s nimi příběhem proplouvala. Uzavření většiny příběhů se mi líbilo, jen u pár bych asi potřebovala ještě drobné doplnění. Pokud máte rádi příběhy ze života, náhled na obyčejné lidské osudy, které ale mohou být neobyčejné, knihu určitě doporučuji.... celý text

Mizení 2013, M. V. Jírová (p)

Knihu jsem poprvé četla v říjnu 2023. Sice jsem se do příběhu ponořila podruhé, ale nemůžu říct, že to byl klasický rereading. Naopak. Kniha prošla velkými úpravami a ačkoliv základ příběhu zůstal stejný, jeho podání bylo diametrálně odlišné. V dobrém slova smyslu. V původní verzi bylo hodně znát, že jde o autorčinu prvotinu a že je to takové její knižní miminko. Tato nová verze, je už dospělým jedincem, který má co říct a vy ho chcete poslouchat. Způsobem vyprávění je znovu ich forma, ale tentokrát se nám naskýtá pohled nejen hlavní hrdinky Michelle, ale i jejích dvou osudových mužů a pár dalších postav. Vyprávění jednotlivých postav příběh oživují, nabízí možnost dívat se na stejné situace z různých úhlů pohledu a vy postavy můžete lépe pochopit a fandit jim. Největší progres je znát na erotických scénách. V původní verzi jste se pořádné hot scény dočkali až někdy v polovině druhého dílu série, tady to s vámi začne cvičit už na nějaké sedmé stránce. Autorka tyto scény rozhodně umí a pokud máte rádi v knihách temnotu, tady si ji užijete vrchovatě a zároveň budete chtít ještě víc. Počítejte s tím, že hlavní dominantou příběhu je milostný trojúhelník. Pokud si myslíte, že budete mít hned jasno, zda budete tým Ben nebo tým Samuel, dopředu vás raději vyvedu z omylu. Velmi brzy pochopíte, proč je Michelle tak nerozhodná. Budete na tom totiž úplně stejně. U Michelle to ale má svůj důvod, který se dozvíte až při čtení druhého dílu. Pokud je vaším hlavním žánrem dark romance a máte rádi i fantasy, tuto knihu prostě nesmíte minout. Jakmile začnete číst, dopadnete jako Michelle. Zmizíte v příběhu a nikdo vás neuvidí, dokud nedojdete na poslední stránku. A po ní hned budete chtít další díl.... celý text

Můj klenot 2022, Lauren Blakely

Hlavní hrdina Spencer rozhodně nemá malé sebevědomí. Vůbec slovo "malý" byste v blízkosti jeho osoby rozhodně neměli vyslovovat. Ví, že s tím, jak sexy vypadá, jak byl obdařen a s kopou peněz na účtu sbalí každou ženu, na kterou jen ukáže. Jednoho dne je ale nucen se svým střídáním žen jak ponožek, přibrzdit. Jeho otec potřebuje získat konzervativního investora pro koupi jejich hlavní pobočky rodinného klenotnictví, a tak si Spencer týden musí hrát na slušného a vzorného syna. Aby své nové roli dodal na vážnosti, vymyslí si ještě snoubenku. Tu nemůže hrát nikdo jiný než jeho nejlepší kamarádka Charlotte. Už léta si vzájemně na partnery hrají, když jeden nebo druhý potřebuje odradit nevhodnou partii. Jenže je rozdíl mezi minutovou rolí partnera někde v baru a neustálým předstíráním, jak toho druhého milují. Takže tentokrát se to trochu zkomplikuje. Pokud hledáte vtipnou a oddechovou knihu, u které vypnete a nemusíte nad ničím přemýšlet, pak je Můj klenot ideální. Vím, že bych neměla problém ji přečíst na jeden zátah, kdybych měla více času. Četlo se to samo a já si opravdu odpočinula. Celá kniha je navíc vyprávěna pouze z pohledu Spencera a ten mužský pohled je pro mě vždy příjemně osvěžující. Hlavní hrdinka tu byla tentokrát jen jako takový ten pěkný doplněk, aby měl Spencer o čem přemýšlet. Jediné za co drobně musím stáhnout hodnocení byla extrémně rychlá zamilovanost. Ti dva se spolu přátelili tolik let, ale pak jim stačil jeden týden na to, aby viděli to, co předtím ne? Navíc u Charlotte bylo na začátku řečeno, jak vůbec neumí lhát, ale hra na snoubenku jí šla na jedničku s hvězdičkou a ještě to byla ona, kdo Spencerovi radil, co přesně mají dělat, aby jejich hra působila opravdově. A nakonec vyřešení zápletky na konci během pár hodin bylo také jak z rychlíku. Jsou to ale drobnosti, jinak této oddechovce nemám co vytknout a ráda se pustím do dalších dílů série. 4,5*... celý text

Otisky Chribdy 2022, Kristina Waagnerová

U druhého dílu jsem psala, že byl od začátku nadupaný akcí. Ano, určitě byl, ale spíš to byla stále poklidná řeka ve srovnání s tímto dílem, který mě smetl jak vlna tsunami. Anotace na tento díl říká, že je to temná smršť, která vás pozře a vyvrhne až na poslední straně. Nemůže to být výstižnější. Doslova. První dva díly, ve kterých dominovali jorrei byly ještě takovou "nevinnou pohádkou", ale tady převzali velení sarrei a stala se z toho krvežíznivá podívaná. Líbilo se mi to? Bože, ano! Nemohla jsem se odtrhnout. Svištělo to naprosto strhujícím tempem a než jsem stačila mrknout, byla jsem na konci. Od prvního dílu obdivuji bravurně vykreslené charaktery postav. V knihách málokdy fandím hlavní hrdince, ale Isarell si mě omotala kolem prstu prakticky okamžitě a každým dílem tu smyčku utahuje víc a víc. Těch zkoušek, které už musela podstoupit. Které ji nezlomily. Po kterých vždy vstala a šla dál. A že tady toho na ni bylo připraveno tolik, že jsem nechápala, jak pořád může mít sílu bojovat. Její oddanost byla opět neuvěřitelná. Na konci druhého dílu jsem hodně trpěla ohledně Bastiena. Naštěstí tu pořád byl, sice jinak, ale jejich silné spojení s Isarell se nezlomilo. I přesto, co se mezi nimi stalo, protože Isarell věděla, že jinak by to nikdy neudělal. Ještě mě zaujal také náznak ohledně Andreila Smrtihlava, takže nejen kvůli tomu, budu nadšeně očekávat poslední díl. Jsem moc ráda, že tahle série nakonec bude mít tu pravou knižní podobu, protože si to právem zaslouží. Těším se, až si ji pořídím a dám si před posledním dílem rereading, abych všechno zase viděla jinýma očima, protože tohle je jedna velká jízda, kterou musíte číst.... celý text

Náhradník 2023, Princ Harry (p)

Kniha, která se hned po vydání stala kontroverzní. Kniha, o které si můžete myslet, že vám dá odpovědi, ale spíše vám zamotá hlavu ještě víc. Proč? Protože se nikdy nedozvíte pohled druhé strany. Ale přesto vás donutí se nad spoustou věcí zamyslet. Zamyslet se nad tím, zda má kdokoliv právo soudit člověka, kterého zná jen z televize a novin. Navíc když se jedná o člena královské rodiny. Protože být princem v současnosti očividně není to samé jako být princem z pohádky. V první části knihy sledujeme Harryho dětství a jeho přípravu na roli náhradníka. Zde bylo několik momentů, které mi prezentací úplně nesedly, působilo to na mě přehnaně. Největší prostor byl věnován smrti Diany. A jestli se s tím Harry vyrovnal takto, tak už tam vidím zárodky jeho budoucích problémů. Druhá část je věnována jeho působení v Britské armádě. Připadalo mi, že mu to pomohlo i uškodilo zároveň. Všechny nepovedené vztahy a problémy často řešil alkoholem nebo drogami, navíc se mu rozjela i posttraumatická stresová porucha a panické ataky. V té době konečně začal chodit na terapie a pustil ven emoce, které v sobě zadržoval od smrti matky. Ve třetí části potkává Meghan. Tu Meghan, která zapříčinila, že opustil královskou rodinu. Aspoň tak to prezentuje bulvár. Opravdu to všechno byla její vina? Nebo měl Harry problémy s Williamem, Charlesem a ostatními členy rodiny už předtím a Meghan mu jen ukázala, že může být konečně šťastný jinde a jinak? Jen ti nejbližší vědí, jak se co skutečně odehrálo a s tím pocitem musejí nějak žít. My zvenčí můžeme jen přihlížet. Já osobně přeju Harrymu i Meghan, aby jim to štěstí vydrželo, protože na mě oba působí, že se doslova zbožňují. A možná to samé štěstí by s někým zažívala i Diana, kdyby se toho dožila. Protože i ona se pokusila královskou rodinu opustit. Také by ji potom všichni odsuzovali? Milovanou královnu lidských srdcí?... celý text